Šedá myška (část 1.)

Anotace: Znáte úlohu šedých myšek? Ne? Tak to byste měli, jsou moc, moc, důležité.

Nová škola, noví lidé, nové prostředí. Tak se dá shrnou můj první den na gymplu. Jo, někdo mi řekl, že čtyřletý gympl je výhra. Už ani nevím, kdo to byl. Můj totální děs, který byl způsoben vstupem bránou na školní dvůr.
Už ani nevím jak, ale dostala jsem se do třídy. Nevěřili byste jaký byl můj první dojem. Zírala jsem na skupinky lidiček. Děvčata připravená na prestižní módní přehlídku, kluci vyfrajírkovaný....no hrůza. A mezi nimi já, šedá myška Ráchel(fakt to nečtěte jako Rejčl je to Ráchel).

Abych se už konečně představila. Jsem Ráchel McMallonová. "Normální" holka z předměstí. Po ukončení devítky s vyznamenáním, jsem přešla na čtyřleté gymnázium. Já jsem byla "šedou myší, hnusnou krysou, dotěrnou šprtkou, nechutnou snaživkou, podlejzačkou a zrádkyní". Tak by se dalo shrnout, jak jsem byla "oblíbená" ve třídě. Můj zevnějšek se dá popsat velmi snano. Nosím nejradší volná trička, kalhoty nebo šortky a conversky nebo Steely. Jinak jsem takříkajíc šedá myš. Mám kudrnaté rudé vlasy a nosím brýle.

"Uhni!" ozvalo se za mnou. A bylo to taky právem, neboť jsem stála zaraženě ve dveřích a civěla do třídy.
Kolem mě se protlačili nějací frajírkové. Popošla jsem tedy dál do třídy. Usadila jsem se do jediné prázdné lavice vpředu u okna. Taková malá odstrčená lavice.
Celou třídou se ozývaly hláška typu: "Koukejte na její hadry, ty jsou snad od Guciho a ten šátek je určitě od Hertmese! nebo "Ty vole, to je hustá kérka." Tak jsem se raději nezapojovala do hovoru. V klidu jsem si sedla a začetla se do historického románu od C.S. Forestra. Přestávala jsem vnímat svět okolo a pouštěla jsem s do světa námořních bitev pod velením Horatia Hornblowera.

Ze snění mě vytrhlo až zvonění na hodinu. Knihu jsem rychle schovala do tašky. Vzpřímeně jsem se posadila a čekala na třídní. K mému velkému překvapení do třídy vešel mladý muž, tak kolem třiceti let. Nechtějte vědět jak se na něj koukaly ty barbíny. Málem začaly slintat. Ne že by se mi nelíbil, lae já jsem byla jaksi povznesená nad tyto stavy. Všichni jsme si stoupli, za hlasitého skřípění židlí po podlaze. "Dobrý den třído. Sednout!" Všichni se s úlevou posadili. Měl tak melodický hlas, jmenuje se Mladý. Po rozdání všech papírů a přihlášek na všemožné semináře, kurzy a kroužky jsme konečně mohli jít domů. Oddechla jsem si, protože na mě letos nepadla žádná služba.

Po cestě domů jsem se stavila v knihovně. Půjčila jsem si další díl románu o Hornblowerovi. On je tak úžasný.
Aještě jsem si koupila všechny učebnice.

Po příchodu domů jsem zaplula do svého pokoje. Vlastně to tam nevypadá jako dívčí pokoj, ale jako taková malá knihovna. U rodičů jsem si vymohla patro. Tam jenom spím. Dole mam dvě pohodlná křesílka psací stůl s počítačem. Zbytek mého pokoje vyplňujé knihy.

Vrhla jsem se na ty papíry od Mladýho. Přihlášky na semináře. Je tu docela výběr. *Zapíšu se na literární seminář a na tvůrčí psaní* pomyslela jsem si. S dalším vyplňováním mi pomohla mamka, která se vrátila z práce. Týden na raftech mi hned podepsala, i když jsem výslovně protestovala. A hned pod to napsala, že nemůžu plavat, což je i není pravda. Dřív jsem závodně plavala, ale po jednou pádu do vody jsem už do vody nevlezla. "Jednou to musíš zlomit." řekla a odešla radši dělat večeři.

Druhý den ráno, jsem se vzbudila ještě před budíkem. Oblékla jsem se a dokonce jsem udělala i snídani a nic jsem nespálila. Pak jsem se vydala na cestu do školy. Měla jsem různé představy o tom, co mě čeká. První hodinu jsme měli mít dějepis s naším třídním, který nás má ještě na společenky.

Dějepis byl a je mou nejsilnější stránkou. Vždycky umírám nudou a tak si raději beru vysokoškolská skripta, protože tam je toho víc. Navíc sedím na místě kam není moc vidět od učitelského stolu.
"CRRRRRRRRRRRRRR!" drnčí mi zvonek nad hlavou. Mladý jde na čas. Za to někteří mí spolužáci se ještě trousí za ním.
"Na to že je dnes druhéh jdete pozdě jako by se nechumelilo. Buďte rádi, že vás nenapíšu do třídnice." Po zapsání docházky se vybírají přihlášky a peníze. Zbatek hodiny nám "Mladej" vykládal studijní plán na tohle pololetí. Pravěk a Starověk. Témata nic moc ale dá se to přežít. Jak si tak listuju skrypty, zaťuká mi někdo na rameno. Ohlídnu se. Koukam do očí Mladýmu.
"Co pak to čtete, slečno McMallonová?" šeptne a otočí skrypta. "Skrypta pro vysoké školy? Vás to baví?"
"Ano, pane profesore." řeknu přidušeně.
Nic neřekl. Jen se na mě ještě jednou podíval a šel dál, ve druhé lavici zabavil barbínám časopis a lak na nehty. "Vrátím vám to na konci školního roku." zakřenil se na ně a šel si sednout."Pro dnešek končíme!" Zvolal, když se ozvalo zvonění. Zbytek dne šel skvěle. Jen jsme si povídali s jednotlivými učiteli na téma jejich předmětů. Po nechutném obědě ve školní jídelně jsem se konečně dostala domů.

Ke svým knihám a Hornblowerovi.