Slepá ulička

Anotace: Kapitola 1. Každá jsme jiná.

----Prosím o komentáře,myslím,že každého z nás zajímá váš názor:)tak děkuju:)-----------------------

TEREZA
"A co mi uděláš? Vyhodíš mě z domu?"
"Ne, ale...nikam nepůjdeš a hotovo. Už jsem řekla!Jinak, jinak zavolám tátovy."
"A toho starýho dědka se mám jako bát, jo? He, vždyť se s tím svým pivním mozolem sotva unese."
"Terezo, jak to mluvíš..."
"Polib si.." špitnu směrem do kuchyně a mizím v útrobách našeho činžovního domu. Po chodbě se rozléhá ještě její hlas, ale já už jsem dávno seběhla do přízemí.

Dole na mě netrpělivě čeká Honza. Koupil si novou mašinu a tak ji skočíme hned ozkoušet.
"To je úlet." Křiknu mu do ucha a přitisknu se na jeho kůží potažené tělo. Miluju ten pocit. Rychlá jízda a vůně kůže. Jenom při pomyšlení mi vstává husina po těle a po zádech projede mráz. Brr. Musím se oklepat. Zastavíme až na krajnici nějaké zapadlé cesty. Sundám si přilbu a moje nádherné černé vlasy jako úhel mi spadají na ramena. Jen tak lehce porozepnu kombinézu a ležérně se opřu o sedadlo. Vím, jak moc jsem sexi. Vidím na Honzovy, jak mě hltá očima. Odhodí přilbu na zem vedle mojí a olízne si rty.
"Snad nebudeš na mě jenom tak koukat.Dělej,chci tě teď a tady!" nemusím ho moc pobízet. Surově si mě přitáhne k sobě a naše těla se o sebe otírají. Tak moc ho chci, chci ho cíti v sobě. Nedočkavostí se třepu jako malé kotě. Sednu si před něj na mašinu a prstem si sjedu až do své vyholené chlouby.
"Tak se ukaž chlapečku."

HANKA
BOŽE, jak já ji nenávidím. Jak může být moje dvojče?Proč zrovna ona? Zase se hádá s mamkou. Fain, to bude večer. Ach jo.

Zapnu počítač, abych si mohla postěžovat svojí nejlepší kámošce. Ale jak na potvru je off-line. Co jsem čekala, že sedí unuděně doma jako já? Vlastně mám jenom ji. Nejsem tak obletovaná ani krásná jako moje sestra. Nemám její havraní vlasy, nemám ani její nádherné tělo, natož pak smysl pro humor a zábavu. Kriticky se změřím v zrcadle. Trošku při těle, vlasy jako pochcanou slámu a na obličeji pár nevábně vypadajících černých teček. Ach jo. Musím se sebou něco udělat. Mezitím Tereza odešla a v bytě po ní zůstala akorát vůně kůže a nakvašená mamka. Nenápadně poodhrnu závěs a koukám na ulici, jak se Terka líbá s tím svým krásným klukem. Jak jen se jmenoval? Honza, Lukáš? Nebo Lukáš byl ten minulý?

To je v podstatě jedno,ona může mit každého na koho si ukáže. Proč je život tak nezpravedlivý?