Slepá ulička

Anotace: Kapitola 2.Chce to změnu!

---------------Prosím komentáře,co bych měla upravit,co chce změnu...ale taky náměty na pokračoání:)je to přece pro vás:)No a jestli je to tak strašné,tak to smáznu a bude:)-------------

TEREZA
"Nechci tě!"
"Co-cože?" nechápavě se ke mě nakloní a odsune peřinu na stranu.
"Prostě tě už nechci, chci se s tebou rozejít, jasný? K-O-N-E-C" vyhláskuju mu pomalu a jeho obličej rudne čím dál víc. Snad chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a znovu si vedle mě lehl.

"Fain." podotkne, když zavřu dveře jeho bytu. Hm, celkem mi bude chybět. Ale přece se nezamiluju. To nikdy. Raději udělám konec hned než by to přerostlo v něco víc, ikdyž v posleli byl fakt skvělý.

V buse mi zavrní mobil v kapse. CO JSEM TO SLYSEL? TAKZE UZ JSI FREE, FAIN. V 22 TE CEKÁM S KLUKAMA U DUBLINU. VASEK

"Štrosmajetova" zahlásí automat a já se snažím protlačit přecpaným busem ke dveřím. Semtam někomu šlápnu na nohu. Slyším za sebou jenom takové to Krávo, kam čumíš, ale na to jsem poměrně zvyklá. Každý den to stejné a teď s těma dementníma turistama. Raději bez komentáře, páč bych musela být fakt dost sprostá.

Vyštrachám klíče,ale místo obyvklého -Kde se zas flákáš- najdu na lednici vzkaz. Jeli jsme do obchodu. Fain, co si víc přát, vletím do koupelny a otočím kohoutek. Po té malé místnosti se rychle rozšíří pára a já mezitím, než se naplní vana horkou vodou pustím hi-fi. Celým bytem se rozléhá Sto zvířat. Bože jak já tu skupinu miluju:)

To snad né, já v té vaně usla. Sakra sakra sakra! Vyskočím z vany a mrknu na hodiny v kuchyni. Třičtvrtě na 9. Vlasy mi stanou hrůzou. To nemůžu stihnout. Kurde.

Nakonec celá zpocená (ještě že mám deodorant) vyrazím z bytu. Oooou, slyším soptící rodiče a ségru, jak se šinou po schodech s igelitkama. To mi ještě tak scházelo! Jaksi jsem zapomněla říct, že na vzkazu bylo připsáno. A zůstaneš doma, jasný? Opovaž se zmizet jako včera! Hih to tak, nebudu trčet doma s důchodcema a koukat na nějakou přiblblou estrádu na nejmenované stanici Nova, když mě čeká večer s Vaškem. To bych byla fakt blbá.Raději popolezu o patro výš.

Konečně za něma bouchnou naše dveře. Skoro jsem to stihla. Jenže se otevřou dveře a v nich naštěstí ségra. Zůstala jsem stát v té trapné poze, alá plížící se opice. Hrdě se narovnám a špitnu jí.
"Opovaž se něco ceknout ksichte." Plížím se pomalu dál"Jo a udělej si něco s těma vlasama." Vidím, jak po mě hodí nenávistný pohled. No jo nikdy nepřekousla, že jsem hezčí,přitom....

HANKA

"Pojedeš s náma do obchodu? Nebo budeš pořád sedět u toho počítače?"
"Už jdu. A kam pojedeme?"
"Tak to vemem do Ikey pro tu tvoji opravenou poličku a pak asi do Kaufu. Jenom napíšu Terce vzkaz."
"Kdyžtak vem tašky." houkne na mě taťulda.
"Jo jo." konečně se vysmažíme z bytu do naší nejmodernější Škody 120 s rádoby modrou metalízou.V ducu si nepřeju nic jiného než aby mě nikdo neviděl. Když procháleli kluci z vedlejšího baráku, snažila jsem se schovat co nejvíc, ale to by na mě nesměla máti zavolat.
"KOblížečku, mohla by jsi mi podat, prosím, jednu tašku?Zase Lízinka teče." Mimochodem Lízinka je to naše autíčko. A tak mi nezbývá nic jiného, než celá červená potupně vylézt ven a podat jí tu již zmiňovalou tašku.
"Koblížečku..." volají na mě kluci z dálky.
"Blbečci." oplatím stejnou měrou.
"Ale no tak, Haničko jak to mluvíš?"
"Mámííí. Kolikrát jsem ti říkala, ať mi neříkáš Koblížeku mezi lidma!...."

"Ty vole, není to ségra od Terky?" slyším za sebou ve frontě u pokladen.
"Tahle? Jsi se vole zbláznil, podívej na ten její ksicht. Vole tahle určitě ne!" Nejraději bych se propadla.
"A bude to 3574,50." houkne na máti prodavač a jeho oči zabloudí ke mě. Rychle ucuknu a dělám, jak mě nezajímá reklama na Kofolu. Proč na mě tak kouká?

"Bože, takovýmhle monstrům by měli zakázat chodit na ulici." sjedou mě pohledem 2 růžovoučký bárbínečky.
"POžát lepčejší než být přihřáťoučká bárbínečka." zašišlám na ně. Otočím se na podpadku a doběhnu rodiče.
"Tati, já se za chvíli vrátím." než cokoliv stačí namítnout jsem ztracena v davu. Kde jenom bylo to drogéristický oddělení? Jak já nenávidím velkoobchody!
Měli by rozdávat mapy, páč kdo se má vyznat?

Konečně! Naházím do košíku pár krémů na obličej a pleť, pár těch holčičích serepetiček, co by ze mě měli udělat krásku. Zastavím se u barev na vlasy. Když změna, tak řádná. Chňapnu po první barvě, kterou uvidím a nějaký odstín neřeším. Přiběhnu k pokladnám celá uřícená. Kam? Všude plno. Jen u toho kluka celkem málo lidí. Ale když se podíván na čas, moc nerozmýšlím a jdu k té jeho pokladně. Celý obsah modrého příručnho košíku vysypu na pás a nervozně přešlapuju než na mě konečně dojde řada.
"Ale, to je pro tebe snad zbytečnost!"prohodí ke mě kluk,když zjistí co obsahuje můj nákup.
"My jsme si začali tykat?" než jsem si uvědomila co říkám,bylo to už venku. Kde se to ve mě vzalo?? Kluk se jenom šibalsky pousměje.
"Kdyby jste chtěla..." Ale než stačí dokončit větu hodím mu přesný obnos na místo tomu určené a peláším za rodinou do Lízy.
"Mamka tě chtěla jít už hledat, kde jsi byla?"
"V tom obchodě, viděla jsem tam někoho."
"Tak to vidíš mámo, už se jí taky začínájí zapalovat lítka."S povzdechem nahodí Lízince motor.

"Na vezmi ty 2 tašky a já veznu s tátou zbytek. Pak si pro tu poličku zajdeš.
"Ok." popadnu tašky a šplhám si to s něma do našeho 4 patra. Bože. Proč tu není výtah? Rodiče supí těsně za mnou v závěsu. Odemknu a šupsnu igelitky do kuchyně. Tu svojí se svým tajným pokladem schovám do svého pokoje.
"Kde je zas ta holka?" zuří táta a já, abych nemusela poslouchat ty stejné řeči o tom, jaká je ségra potvora. To ostatně sama vím nejlíp, vezmu klíče od Lízi a otevřu dveře na chodbu. He a koho pak nezahlídnu? My o vlku a vona se plíží za dveřma. Pousměju se, protože vím, že mám konečně jednou navrh, ale ona mě hned setře, jen co se důstojně narovná.
"Opovaž se něco ceknout ksichte." Plíží se pomalu dál
"Jo a udělej si něco s těma vlasama." A DOST! Už se do mě nikdo nebude navážet kvůli toho, jak vypadám. Však já vám všem ještě ukážu!