Zoe XII

Anotace: tenhle díl mi trval poměrně dlouho, ptz sem nevěděla jak to ukončit....taky je to (možná) poslední díl....

Kdo chce vidět jak si představuju Zoiny šaty (a nejen její) mrkněte se sem: http://nelcik9.blog.cz/0708/zoe-obrazky-ze-svatby
_________________________________________________________

Už od rána bylo v domě všechno vzhůru nohama. Služebné se mohly přetrhnout, aby stihly plnit příkazy jejich paní. A v kuchyni to vypadalo obdobně – blázinec hadra. Po svatebním obřadu se oslava konala většinou u ženicha, proto potřebovali mít všechny věci tam.
Blázinec byl ovšem i u Farmerových, protože za pár hodin měl dům přivítat novou paní a všechno muselo být perfektní.
Zoe se vzbudila s červenýma kruhama pod očima – skoro celou noc proplakala. /Tak, je to tady, můj velký den. Den D, čili S – svatba,/ nechtělo se jí věřit, že už dnes dopoledne bude paní Farmerovou.
Po chvíli přišla Alice se snídaní na podnose. „Dobré ráno Zoe,“ pozdravila zvesela Alice.
„Dobré ráno Alice,“ podívala se co drží Alice v rukou, „díky za snídani,“ podívala se na jídlo a hladově se olízla. Snídani snědla během chvilky.
„Ty jsi zase brečela, Zoe?“ ptala se Alice starostlivě.
„To vypadám tak špatně, že to na mně jde tak vidět?“
„Mám-li být upřímná tak jo,“ přiznala Alice trochu neochotně, „budu si muset na líčení dát opravdu záležet. Jinak si bude tvůj nastávající myslet, žes brečela radostí z toho, že si ho budeš brát,“ pokusila se Alice o vtip. Zoe se stejně musela smát. Alice měla skoro pořád dobrou náladu a uměla Zoe rozesmát.
Ozvalo se zaťukání na dveře, „dále,“ vyzvala Zoe příchozího.
„Paní Ellen mi nařídila, ať vám to sem donesu,“ spustila hned služebná. Zoe si byla jistá, že tohle je matčina oblíbenkyně, jinak by ji nenechala donést jí sem šaty s ostatníma věcma.
„Děkuju, můžeš jít,“ Zoe se snažila, aby to nevyznělo moc nezdvořile.
Služebná donesla Zoe její svatební šaty, závoj, rukavičky, šperky a boty. Všechno bylo nádherné, ale Zoe by si rozhodně vybrala jiné šaty – tedy, kdyby mohla.
Šaty měly jednoduchý střih, ale moderní, a proto taky drahý. Byly bez ramínek. Živůtek byl v šampaňské barvě a uprostřed vepředu byl bílý s vyšívanou růží a s listy, krásnou ozanžovozlatou nití, která tam nádherně svítila. Sukně měla několik vrstev. Bílou sukni, na to průsvitnou sukni, která na konci měla bílý pruh a vlnila se. Byla na ní vyšita stejná růže se stonkem a listy jako na živůtku. Poslední vrstvu tvořila sukně opět v šampaňské barvě nad vyšívkou byla překážející látka připevněna oranžovými květy, na jedné straně trochu víš než na straně druhé, tvořilo to pěkné zvlnění. Závoj byl poskládán do dvou délek a olemován byl jemným vzorečkem. Rukavičky měly stejnou barvu jako závoj – bílou. Měly moderní střih a byly krásně vyšité. Náušnice byly tvořeny perlou, to samé i náhrdelník.
Alice ochotně Zoe se vším pomáhala. Když byla Zoe oblečená Alice jen obdivně zahvízdala, „vážně ti to sluší.“
„Díky Alice, ale ještě to není všechno.“
„Já vím,“ odbyla ji netrpělivě Alice, „ještě učesat a nelíčit.“
Znovu se pustily do úmorné práce se Zoinými vlasy. „Panebože,“ začala být Alice zoufalá, „co to máš místo vlasů?“ Pokusy zkrotit Zoiny vlasy většinou ztroskotaly.
„No tak se uklidni,“ doporučovala jí Zoe. „No jo no,“ odsekla Alice a znovu se pustila do ´boje´ s vlasy. Nakonec to zvládla a ´vykouzlila´ Zoe krásný drdol. Držel pevně, ale pár pramínků jí z drdolu ´uteklo´, ale to Zoe nevadilo, protože to vypadalo docela dobře. Alice jí tam ještě naaranžovala čelenku a účes byl hotov. Teď ještě zbývalo líčení, ale to nebylo nijak zvlášť obtížné. Alice zvolila jemné líčení, které zvýraznilo Zoiny rysy.
Najednou se otevřely dveře a do pokoje vstoupila Ellen, jakoby věděla, že už jsou hotové.
„Nečekala jsem, že už budeš nachystaná,“ v Ellenině tváři bylo vidět překvapení i zklamání, nejspíš chtěla Zoe pomoci sama. „Ještě ti chybí závoj,“ prohlásila Ellen a začala ho Zoe připevňovat, „tak a je to,“ řekla Ellen s úsměvem.
„Teď pojedeme do kostela. Už tam na nás čekají. Alice ty jedeš s námi,“ Ellen měla zvláštní výraz ve tváři.
Zoe si matku začala prohlížet, protože si všimla, že je také slavnostně oblečená. Měla na sobě béžový kostýmek. Dlouhá sukně jí sahala až po kotníky. Sáčko bylo také béžové s tím rozdílem, že na něm byly hnědé a bílé lístky. Ellen si vždycky dovedla vybrat oblečení tak, aby vypadala velice dobře.
Mlčky šly až ke kočáru, vlastně celou cestu do kostela mlčely. Všechny se zabývaly vlastními pocity a myšlenkami.

Před kostelem už čekali Zoin otec, Kristla a Adam. Zoe kočí pomohl z kočáru, protože s šatama jí to moc nešlo.
„Jdi nádherná,“ nestačil skrýt svůj obdiv Tadeo.
„Musím říct, že ti to vážně sluší,“ pochválila Zoe Kristla a změřila si její šaty hodnotícím pohledem. Adam mlčel, ostatně on mlčel často. Jen na Zoe vrhl smutný pohled.
„Tak pojďte, obřad už měl začít,“ netrpělivě je pobízela Ellen.
Všichni se seřadili a mohlo se začít.
První šly družičky, kterým bylo asi sedm let. Pak šli svědci. A nakonec šla Zoe s otcem. Když procházeli uličkou mezi lavicemi přestala Zoe vnímat okolní svět. Jen zdálky slyšela, jak kněz něco říká. Až když uslyšela svoje jméno se trochu probrala…..„berete si slečno Zoe Mongomeryová za manžela Alexandra Farmera?“ Chtěla říct ne, ale nešlo to, proto zvolila jinou taktiku. „Když to musí být,“ odpověděla drze a i provokativně. Sálem se ozývalo šuškání ostatních a viděla nasupený pohled své matky.
„Slečno chci jasnou odpověď,“ pokusil se kněz ze mě vydolovat rozumnou odpověď.
„Nejraději bych řekla ne, ale to by mě moje drahá matka asi zabila,“ hodně lidí v sále vypadalo pohoršeně, asi ještě neviděli, aby se někdo pokusil o odpor.
„A taky si myslím,“ mluvila Zoe dál, „že jste zapomněl u pasáž s námitkama.“
„O-o-všem,“ koktal kněz, asi tu pasáž nezmiňoval schválně, „má někdo v sále námitky?“ položil otázku kněz. Zoe zase vymýšlela co řekne, chtěla to prostě co nejvíc protáhnout. K jejímu překvapení, ale nic vymýšlet neměla, protože se našlo několik lidí, kteří měli námitky. Přesněji čtyři. Zoin otec, Mark, Kristla a Alice. Hodně lidí bylo vyvedeno z míry, ale to už se Tadeo chytil slova.
„Mám námitku, protože vím, že by Zoe byla v tomhle manželství nešťastná a určitě se nevdává dobrovolně, i když to tak vypadá,“ Ellen po něm vrhla pohled zračící čirou nenávist.
Pak se ozvala Kristla, „Zoe není na takovýhle nafoukaný frajírky a ani na takovej život jakej by s ním měla,“ její řeč (jako obvykle) neměla servítky.
„Měli jste vidět Zoe ráno, rudý kruhy pod očima, který měla nebyly od ničeho jinýho než od pláče a ne radosti,“ začala Alice, „znám Zoe sice krátkou dobu, ale vím jistě, že by ji ten život za chvíli zničil,“ prohlásila.
Pak se zvedl Mark, na něj byla Zoe nejzvědavější, „Zoe, miluju tě,“ bylo to všechno, ale to Zoe stačilo. Do očí jí vhrkly slzy. Vykašlala se na dobré chování a rozběhla se k Markovi a padla mu do náruče. „Taky tě miluju,“ a usmála se na něj, „uvědomila sem si to sice až teď, ale vím, že už nikoho nebudu milovat tolik jako tebe.“ Políbili se. Někteří v sále jim začali tleskat, jiní je odsuzovali, někteří mlčeli.
„Tohle si ke mně nemůžeš dovolit Zoe,“ zakřičela Ellen, „jsi moje dcera a budeš mě poslouchat ať chceš nebo ne!!!“ teď už skoro ječela.
„Nebudu skákat, jak ty budeš pískat, mami,“ odpověděla jí klidně Zoe.
Kněz duchapřítomně prohlásil, „svatba se nekoná, myslím, že nemá cenu to dál prodlužovat.“ Zoe se na něj usmála a pak se věnovala jen svým blízkým. S Markem a otcem se dohodli, že budou bydlet spolu a vezmou se až na začátku podzimu. Všichni věděli, že ta další svatba bude úplně jiná.

THE END

***
Happy end…..no sem nenapravitelná…..
Mám ještě jednu otázku…..Mám napsat, jak probíhala svatba Zoe s Markem?