Kroky mého života

Anotace: Tohle je moje první kniha..takovej asi dívčí román..není to můj život, ale má s tím mým mnohé společného.situace,postavy,zážitky..není to pohádka, ale realita. plná lásky,přátelství a zklamání..přeju ať se vám to hezky čte a prosím o hodnocení:):-*

Jmenuji se Bára Svobodová. Přesně tedy Barbora.Je mi 15 let a studuji na základní škole. Ještě skoro celý rok musím vydržet a pak hurá pryč. Jenže kam?To je otázka, která mě děsí i ve spánku. A nikdo mi na ni nedokáže odpovědět. Vím, že bych se měla rozhodnout sama, ale když pro mě škola prostě neexistuje, tak co mám dělat?Chtěla bych psát. Chtěla bych se živit žurnalistikou, ale neznám střední školu, která by se tím zabývala. Nechám teď uváhy být a vrátím se o pár měsíců zpátky. Vrátím se k letním prázdninám. A budu vám vyprávět příběh, který provází můj život. Je to totiž můj příběh.I když jen z části.
Kapky deště padají a po tváři mi stékají
ty kapky dotěrné, nikdy ne nevěrné
ha, to nejsou kapky deště, to ty slzy zklamání
stékají mi z očích, dříve plné odhodlání
ty oči dříve plné smíchu a radostí
tak proč jsou ted plné starostí?
Doťukala jsem poslední slovo a odhlásila se. Ano, moje básničky a příběhy jsou plné lásky a také zklamání. Jsou ovšem plné fantazie, a ne zkušeností. Fantazie je důležitá věc, říkali mi vždycky, ale když nemám nic jiného, tak mi asi k ničemu nebude. Psaní mě opravdu baví. Je to věc, u které můžu dát najevou své pocity.Nebo si jen zasnít nad tím, jak by něco mohlo být. I když realita je pak úplně jiná. Například tahle básnička,,Kapky,,.Lidé si myslí, že když jsem jí psala, byla jsem dost nešťastná. Ale není to pravda. Prostě jsem jen dostala nápad a dala ho na papír.
Teď jsou prázdniny roku 2007. Jsem sama. Sama v tom smyslu, že nemám kluka. Se mnou totiž nikdo nevydrží. Jsem tvrdohlavý býk, který si jde za svým a neuznává jiný názor. Je to věc, které si na sobě asi nejvíc vážím a zároveň, je to můj největší problém. Nemůžu za to, že neumím být zticha a budu obhajovat svoji pravdu. Myslím, že i pro mé vysvěné povolání v oboru žurnalistiky, je taková povaha potřeba. Jen ostatní lidé v mé blízkosti to ne vždycky dobře snáší.
Jediné osoby, které jsou pro mě vážně důležité a u kterých se i snažím krotit svou povahu jsou moje rodina, moje kámoška, moje sestřenky a ještě pár lidí, kteří se mi zapsali do srdce. A víte, jak se mě někdo zapíše do srdce?Tím, že si na mě vzpomene. Napíše mi, ozve se. Třeba jen tak, jak se mám nebo co dělám. Tím, že na mě myslí a já myslím na něj, se pro mě stává velmi důležitým. K čemu je mi kámoš, který mi na jednu stranu říká, jak mě má rád a v dalších několika týdnech se ani neozve a jsem mu lhostejná?V tom případě mám pocit, že to vše předtím byla jen jedna velká lež. A já nesnáším lži.
,,Ahoj Barí,"pozdraví mě Sabina a vlepí mi rychlou pusu.
,,Ahooj Sabčo,"řeknu jí nadšeně.Sabina je moje sestřenka. Mám jí moc ráda, i když jsou věci, na kterých se neshodneme. Je to hodná holka, která ale má celkem jednoduché cíle a o své panenství přišla ve čtrnácti.Prostě člověk, kterého ne vždy pochopím. Se Sabčou jsme si psali na icq a dohodli jsme se, že za mnou přijede a něco podnikneme. Teď jí pomůžu s taškou a pomalu se loudáme ke mě domů.
,,Tak co Lukáš?"nakousne žhavé téma a já jen pokrčím rameny.
,,No počkej, neříkej, že pořád nic,"nevěří mi.
,,A co by jako mělo být?"řeknu hlasitěji, než jsem měla původně v úmyslu.
,,Nic, nic,"usmívá se.,,Jen, že o něm pořád básníš, on o tobě taky a přitom s tím nejste schopný nic udělat."
Obrátím oči v sloup a řeknu jen:
,,Neřeš to."Sabča pokrčí rameny a mění téma. Ví, že nemá cenu se o tom teď se mnou bavit.Cestou se stavíme v krámu nakoupit limču a brambůrky a po zbytek odpoledne se ležíme u mě na posteli, koukáme na televizi a povídáme si. Je to fajn. Hlavně pro to, že nemusím myslet na ty nepochopitelné tvory mužského pohlaví.
,,Na prázdniny,"ˇpřiťuknu si s ní a položím skleničku stranou.
,,Tak už víš, co podnikneme?"pobídnu jí. Tajuplně se usměje.
,,No...mám nápad.Co bys řekla na to, jet pod stan?"
,,Pod stan?A kam?A ským?"ptám se rychle.
,,No prostě se sbalíme a zítra vyrazíme. Potkáme nějaký nový lidi a bude sranda,"rozvíjí svůj nápad.
,,Fajn,"řeknu na to.Rozesměje se.
,,To jako fakt?"ubezpečuje se.
,,Jo, jako fakt. Jen si musím jít zabalit a zavolat mamce,"přisvědčím.Pak ještě chvíli plánujeme a smějeme se nad absurdními představami naší fantazie, dokud Sabče nezavolá její kluk Marek.
,,Ahoj. Jo..no jasně. Jo..přijedu..Ne ,zítra jedu s Bárou pryč..jo..dobře.ahoj." Ukončí rychle rozhovor. Pak se na mě omluvně usměje.
,,Musím jet."
,,Jasný,půjdu tě doprovodit."
,,To nemusíš,"řekne mi rychle.,,Stejně musím chvátat, moc bychom nepokecali."
,,Ok,"nepřemlouvám ji.,,V kolik teda zítra?
,,Zavolám ti,"řekne,ale to už pomalu vychází ze dveří.
,,Tak ahoj."
,,Ahoj."
,,A zavolej!"
,,Jasný."
Když odejde, rychle v pokoji uklidím a zapnu si ICQ.Skočím si pro pití a když se vrátím už mi dole bliká několik lidiček.Napřed se podívám na osůbku s nickem:Bobík.
Bobík:
Ahoj ségra.
Baris:
Ahoj.Tak jak je?"
Bobík:
No super. Zítra se vracím domů.
Baris:
Zitra jedu se Sabčou pryč. Nevím, kdy se vrátím. Ozvu se ti.
Bobík:
Ok.Zatím pa, jdu za Tomášem.
Barís:
papa
Ségra je o tři roky starší než já a poslední dobou hodně tráví čas se svým přítelem Tomášem. Teď je s ním například na dovče kdesi na druhé straně republiky.Má se dobře.Nechám úvahy být a zaměřím se na další lidi.Postupně pohovořím s další sestřenkou, nejlepší kamarádkou Karolínou a jedným týpkem s nickem CriminalBoy.Když pohledem přejedu seznam online lidí, vidím, že Luky je online.Ale nenapíše. Semknu rty a rozhodnu se, že se také neozvu.
Jsem slabá, nevydržím to a za pět minut otevřu okýnko a píšu.
Barís:
ahoj
Čekám minutu, dvě, pět..a on nenapíše. Naštvu se ne na něj, ale sama na sebe. Jdu do kuchyně a podívám se do ledničky. Hm, jako vždy je prázdná. S velkým úsilím nakonec objevím kousek salámu a poměrně měkký rohlík. S tímto úlovkem se vracím k pc a nadšeně mi poskočí žaludek, když vidím, že mi Luky píše.
Luky:
ahoj zlato.
Baris:
Jak je?
Luky:
Fajn.
Hm, a co teď?To se mě nemůže zeptat ,jak se mám já?Nebo ho to snad vážně nezajímá?Nevyznám se v něm.
Baris:
:)
Pošlu jen smajlík a čekám, jestli se chytne.Nechytne. A tak to zkusím znovu.
Baris:
Co delas?
a hle, už něco píše.
Luky:
jsem na chatu. co ty?
Baris:
Nudim se:)Asi se půjdu projít.
Luky:
sama?
Usměju se sama pro sebe.
Baris:
jj, nemam co delat.
Luky:
muzu jit s tebou?
Baris:
jasne
Luky:
za pet minut jsem tam
Vypnu icq a rychle vystřelím do skříně. Vezmu si džíny a jednoduché černé tričko,rozčísnu si vlasy a lehce namaluji oči.Uf, jsem připravená. S Lukášem je to těžký. Vůbec nevím ,co k němu cítím. Mám ho děsně ráda a dost na něj žárlím. Ale nevím, jak on bere mě. Vím, že mě má rád jako kámošku. Ale jak moc?Netuším. Nejsem si jistá vůbec ničím.
Prozvoní mi na mobil a to je znamení, že už čeká před barákem.Vezmu si klíče, vyjdu ven a zamknu. Lukáš stojí u vrátek.
,,Ahoj,"pozdravím ho s úsměvem.
,,Ahoj,"usměje se na mě a přejede mě pohledem.
Ze začátku každého našeho setkání jsem vždycky drobet nervózní. Po chvíli to ale vždycky spadne. S ním to prostě jinak nejde.
,,Kam jdeme?"zajímá ho.
,,Netuším,"přiznám se.,,Prostě někam jdu. Nadýchat se čerstvého vzduchu."Pak si povídáme o vše možném. O věcech, které jsme podnikli za dobu, co jsme nepokecali nebo prostě jen o kravinách. Na okolní krajinu padne tma a kousek od nás zahouká sova.
,,Jak je možný, že vždycky skončíme v lese?"směje se.
,,Netuším,"přiznám a přidám se k jeho smíchu.Náš smích přeruší zvonění mého telefonu.
,,Ano,mami?"zeptám se a plesknu po Lukášovo šmátrající ruce.Zatvářím se přísně a poslouchám mamku.
,,Kde jsi?"
,,Venku"odpovím.
,,Kdy přijdeš?"
,,Do jedenácti."
,,Dobře,"končí s výslechem.
,,A mami?"zarazím jí rychle.
,,Zítra jedu pod stan se Sabinou. Nevím, kdy se vrátím."
,,Máš dost peněz?"
,,Jasně."
,,Dobře, dávej na sebe pozor, ano?A ozvi se."
,,Jasně, pozdravuj tátu,"ukončím rychle hovor.Mamka s taťkou jsou už nějakou dobu na dovolené a nejspíš ještě dlouho budou. Jsem teď doma sama s bráchou a musím říct, že je to moc fajn.
,,Kam jedeš?"zajímá Lukyho.
,,Nevím, prostě někam,"pokrčím rameny.
,,Aha. A to nevíš, kdy se vrátíš?"
,,Ne, podle toho, jak nás to bude bavit,"usměju se na něj.
,,Tak to budu doufat, že tě to moc bavit nebude,"uchichtne se.
,,Tss,"zavrčím na něj a šťouchnu ho. To si nenechá líbit. Se smíchem mě čapne za ruce a přitáhne k sobě.Má tvář je teď jen několik centimetrů od jeho. S velkým přemáháním se mu vysmeknu a utíkám pryč.
,,Kam běžíš?"volá za mnou.Zpomalím a zakřičím na něj:
,,Musím domů, brácha si bude dělat starost."
,,Doprovodím tě,"řekne a znovu se zařadí po mém boku. Jsem pitomá, dojde mi vzápětí. Vždycky, když je nějaká příležitost se mu přiblížit, dostanu jakýsi strach a zabráním tomu.
Zastavíme až před mým barákem. Nervózně přešlapuji na místě.
,,Tak..já jdu,"řeknu pomalu.
,,Jo,"řekne jen a usměje se na mě.
,,Budeš na icq?"
,,Určitě, napíšu ti,"ubezpečí mě.Ještě jednou se na něj usměju a otevřu vrátka.
,,Ahoj,"otočím se ještě na něj.
,,Zatím pa,"odpoví mi a pomalu odchází. Kéž bych tak mohla vědět, na co myslí. Vlezu dovnitř a jak velké je moje překvapení, když se nikde nesvítí.Projdu celý barák, ale brácha nikde.Zvednu mobil a vytočím jeho číslo.Hm, samozřejmě ho má jako vždy vypnutý.Nezapínám ani rádio, abych slyšela, až dorazí domů a jdu si zabalit. Do baťohu naházím jen ty nejnutnější oblečení,kosmetiku a další nezbytné věci.S sebou přibalím spacák a deku a sednu si k pc. Brácha ještě nedorazil.Znovu zkouším vytáčet jeho číslo, ale mobil je stále tichý.
Přihlásím se na icq. Hle, Luky už tu je.Nepíšu mu, zajímá mě, jestli se vážně ozve, jako první. Znovu vstanu a procházím domem. Dokonce vykoukávám z okna, abych viděla jestli už nejde ke dveřím. Ano, přiznávám se, mám o něj děsný strach. Od té doby, co jsme doma samy, jsem si zvykla, že je doma, když se vracím nebo mi nechává aspoň vzkaz. Dneska nic.Sednu si znovu k počítači a Luky už mi na liště bliká.
Luky
Jseem tuuu
Baris:
Fajn.Ja taky..:D:D
Luky
Co delas?
Baris:
Čekám
Luky
Na co?
Baris
Na brachu
Luky
proc?
Baris:
mam o nej strach
Luky
aha.
Baris:
co ty delas?
Luky:
delam si jidlo
Baris:
aha, a co?nechces me pozvat?
Luky:
no jasne, prijd.:))
Baris:
:Ddelam si srandu, nemuzu
Luky.
jasny:)
Luky:
Mimochodem, dneska ti to moc slušelo
Baris:
diky:D
Luky:
ale fakt jako
Baris:
nekecej
Luky:
ja nekecam.:D:D
Podobným stylem se bavíme do dvou do rána. Pak se vykašlu na čekání, rozloučím se s Lukášem, zalezu do pelíšku a za pár minut usnu.Těším se na následující dny strávené s mojí sestřenkou.

Láska je jako letní bouřka
je to velká našeho života zkouška
přijde neočekávaně a bez pozvání
jako to první letní milování
ale zanechá za sebou jen spoušť a zklamání
každého čeká takovéhle poznání
ale pak zase slunce vysvitne
a do našeho srdce pronikne
podívej, nová láska přichází
a bouřka?ta si v klidu odchází
aspoň zatím dá nám klid, nechá nám prožít chvíle štěstí
a schovaná nabyde svých sil,aby pak znovu mohla mi dát pěstí
,,Hm,"řeknu si pro sebe, když dopíšu poslední slovo. Vstala jsem a rychle napsala tuhle básničku.Vím, že to není nic moc, ale mě se to prostě líbí. Líbí se mi vše, co napíše, protože vím, že je to součást mně. Mých pocitů. Jsem sbalená, oblečená, připravená.Ale Sabča ještě nevolá. Na icq taky nikdo není. Brácha si klidně spí ve svém pokoji. S úsměvem si vzpomenu na to, jak před pár hodinami přišel domů.
Uslyšela jsem klíč v zámku a okamžitě jsem vyskočila.Stoupla jsem si do obýváku a čekala. Když vešel, vybafla jsem na něj:
,,Kdes byl?"
,,No fuj, to jsem se lekl,"ulevil si upřímně.Usmála jsem se.
,,Takhle to nejde,"řeknu mu narovinu.
,,Co takhle nejde?"
,,Měla jsem o tebe strach, aspoň mobil bys mohl mít zapnutej,"vytknu mu.
,,No jasně, promiň. Nedošlo mi to."
,,Hm."
,,Říkám promiň.Hodláš mi to vyčítat?Dneska budu doma, fajn?"
,,O tohle nejde. Ale teď bydlíme sami, tak bych ocenila,kdyby ses trochu snažil. A mimochodem za pár hodin odjíždím, takže tu budeš bydlet nějaký čas sám,"oznámím mu.
,,Kam jedeš?"zajímá ho a jde do kuchyně. Jdu pomalu za ním.
,,Se Sabčou pod stan."
,,Aha. A nevíš, kdy se vrátíš?"
,,Proč tě to zajímá?"uculuju se na něj.Vyplázne na mě jazyk, jak puberťák.
,,Nevím,"zklamu ho tedy.,,A jestli tu hodláš dělat nějakej bordel, zapiš si za uši, že až se vrátím bude vše,v pořádku a uklizeno, jasný?"připadám si jako jeho mamka.
,,Jasně,mami,"potvrdí moje myšlenky. Oba se rozesmějeme.
,,Tak dobrou,"zívnu.
,,Dobrou,"oplatí mi.,,A Barčo?"
,,Hm?"zarazím se.
,,Dávej na sebe pozor."
,,Jasný,"uklidním ho a věnuju mu ještě úsměv.
Zvonění telefonu mě vrátí do reality.Jen kdybych věděla, kde ten pitomej křáp leží. Bežím po zvuku a objevím ho u počítače.No taky kde jinde, že.Rychle ho čapnu a vyhrknu.
,,Ano?"
,,Ahoooj!"slyším rozzářený hlas mé milé sestřenky.
,,Ahooooj!"oplatím jí stejným stylem a musím se smát.
,,Tak jsi připravená, ženo?"
,,Jistěže, muži. Tak jakým vlakem jedem?"
,,Už jdu na vlak, takže za pů hoďky buď na nádraží. Budu ti mávat z okýnka.Rozumíš?"
,,Jo, jasný.tak zatím pa, divoško."
,,Papapapa lásko!"ukončí hovor a já se musím smát. S ní se rozhodně nudit nebudu.
Venku je krásný sluneční den.Na sobě mám kraťasy a tílko s výstřihem.Na zádech baťoh a spacák.Pomalu procházím městem, cestou se ještě stavím u kámošky Karolíny.
,,Ahoj zlato,"pozdravím jí rychle.
,,Ahoj, kam to razíš?"kouká udiveně na muj baťoh.
,,Jedu se Sabčou pod stan, jen jsem tě přišla pozdravit a až se vrátím, tak půjdem zapařit, jasný?"
,,Jo,jasný,"říká trochu udiveně.Tak trochu smutně se na mě usměje, ještě jí obejmu a pádím pryč. Vím, proč se tak tvářila. Nejspíš jí vadí, že netrávím veškerý čas s ní. Moc dobře ten pocit znám.
Cestou ještě potkám Jardu, našeho společného kámoše.
,,Ahoj,"pozdraví mě nadšeně a už se řadí po mém boku.
,,No ahoj,"oplatím mu.
,,Kam razíš?"zajímá ho hned.
,,Jedu pod stan,"opakuji už po několikáté.
,,Aha."
,,A copa ty, máš nějaký plány na následující týden?"zajímám se.
,,No ani ne..Pc hry, koupaliště a tak.."
,,Jak jinak,"rozesměji se.Doproví mě až na nádraží, kde společně se mnou čeká na vlak. Je to od něj moc milé.
,,Tak se měj krásně!"Usměji se na něj.
,,A pusa nebude?"řekne se šibalským úsměvem.Plesknu se přes čelo.
,,Jak jsem jenom mohla zapomenout?"hraju si na udivenou. Stoupni si těsně před něj a dám mu pusu na pusu.Rychle zase ucuknu a zaculím se na něj.
,,Hm,"udělá a než stačím zareagovat, přitáhne mě k sobě a obejme. Musím se smát.
,,Buď hodná,"pobídne mě.
,,Jasný,"ubezpečím ho, ale to už přijíždí vlak, tak zaměřím svou pozornost na okna. Skoro okamžitě spatřím sestřenku mávající jak zběsilá.Ještě jednou se na Jardu usměju a nastoupím dovnitř.
,,Čaauu,"pozdravím Sabču a svalím se naproti ní.
,,Nazdáár,"řekne a už začne povídat.
,,Hele, trochu jsem se koukala do mapy a na něco jsem přišla."
,,A na co?"
,,Že se v ní vůbec nevyznám,"přizná se a musí chvíli počkat, než se dostatečně vysměju.
,,To je mi novinka,"oznámím jí a utřu si slzy.
,,No tak jsem si řekla, že prostě pojedeme a někam dorazíme, co ty na to?"
,,Hm,"udělám jen.
,,Něco se ti nelíbí?"zeptá se.
,,Ale ne. Jen by mě zajímalo, kde my dvě skončíme."
,,Neboj se. Se mnou se neztratíš,"zaculí se.
,,Fajn,"nechám se uklidnit a také se na ní zaculím.
,,Máš stan?"uvědomím si.
,,Stan?"vykulí na mě oči.
,,No stan..,"říkám pomalu.,,Tys nevzala stan?"
,,Ne,"vykulí svá nevinná očka.,,Tys ho taky nevzala?"
,,Ne, nevzala,"vyprsknu.,,Panebože, nakonec skončíme někde na poli pod širákem."
,,Ale kdepak,"směje se.,,To zvládnem.Kdyžtak si pronajmeme chatku."
,,To nám to ale hezky začíná,"prozpěvuju si.
,,Nemudruj,"zamračí se na mě, ale po chvíli se přidá k mému zpěvu, až nás musí ostatní spolucestovatelé krotit.
Když vytáhne flašku a dvě skleničky, vážně nestačím údivem zavírat pusu.
,,Stan nevezmeš, ale skleničky jo?"nechápu.,,Vždyt je rozbiješ."
,,Ale kdepak,"směje se.,,Na,"podává mi hned jednu.
,,Na zdraví,"křikne do ticha.
,,Ať to přežijem,"opravim ji.Pak už se jen necháváme vézt za dobrodružstvím.

,,Kemp Rozkoš!"Přečte z velké cedule Sabina.
,,Hm, tak tam musíme jít,"řeknu jistě.
,,To teda ano."
,,Protože tam zažijem tu pravou rozkoš."
,,Jistěže,"přisvědčí a znovu se rozesmějeme. Trvalo nám celý den než jsme dojeli někam, kde by to vypadalo přijatelně. Cestovali jsme jak vlakem, tak stopem. O čemž se samozřejmě moje mamka nesmí nikdy dozvědět.
,,Pojď zaplatit,"pobídne mě, když se moc dlouho rozhlížím kolem.Kývnu a následuju jí. Stejně si pořád prohlížím okolí. Je tu moc hezky. Tady určitě zůstaneme.
Zaplatíme jak za sebe, tak za pronajatou chatku a pomalým krokem se loudáme kempem.
,,Páni, ten je nějakej velkej, ne?"divím se.
,,No to jo. Velký věci jsou nejlepší,"řekne dvojmyslně.Jen na ní vypláznu jazyk a podívám se na klíče.
,,Hm, myslím, že naše chatka je tadle,"ukážu na jednu z tmavě natřených chatek hned ze začátku kempu.
,,Máme to blízko hospod, viď?"
,,To je to hlavní,"směju se.Odemknu a vejdu dovnitř. Chatka má jednu manželskou postel, dvě skříně, stůl a několik židlí.
,,Á ženo, tady prožijem spoustu nocí plné vášně..,"řeknu.
,,Spolu?"ptá se udiveně ta potvora.
,,Samozřejmě,"přisvědčím a už se zase smějeme.Hodíme se věci na postel, čapnem sluneční brýle a peněženky a pomalu procházíme kempem.
,,Stánků je tu tedy požehnaně,"konstatuji, když jdeme pět minut a pořád nejsme u konce.Obejdeme celý kemp a spokojeně zjišťujeme, že je tu dost mladých lidí. Zvlášt kluci jsou očividně nadšeni našim příjezdem. Když dojdeme k vodě, hned spatříme jednu obzvlášt vydařenou partu. Pomalu jdeme po molu a já cítím jejich pohledy v zádech. Nejsou vůbec nepříjemné.
,,Ta voda je pěkné hnusná,"hledí Sabča zamyšleně na vodu.
,,V takovýmhle vedru tam stejně vlezeš,"mávnu rukou a hledím na kluky.Zvlášt jedny oči mě přitahují jako magnet.
A mám pravdu. Dojdeme do chatky, převlíkneme se do plavek a vrátíme se k vodě. Najednou sestřence vůbec nevadí kvalita vody. Zvlášť, když si konečně všimne party kluků. Směje se jak pubertačka, podle mě, až přehnaně nahlas. Nesnažím se jí krotit, ať si dělá, co chce.
,,Jdu si pro pití,"hodlám jí na chvíli opustit.
,,Fajn,"řekne jakoby nepřítomně a dál kouká na kluky. Obrátím oči v sloup. Jestli bude takhle pokračovat, tak na nás nikdy nepromluví.Zvlášt její chování nechápu, když má kluka, kterého prý miluje. No nic, je to její život. Dojdu k nejbližšímu stánku a stoupnu si do fronty.Mám pocit, že vůbec nepostupuju dopředu. Naštvu se, jak na prodavače, tak na vedro a rychle se otočím. Ještě chvíli tam stát, tak snad omdlím. Bohužel jsem ale nedávala pozor a napálila jsem do číhosi těla. V ten okamžik jsem ucítila na svém těle cosi studeného. Překvapeně zamrkám a pohlédnu do očích, které mi připadají tak důvěrně známé. Jak by taky ne, dojde mi, když se vzpamatuji, že je to jeden kluk z party u vody.
,,Ježiši promiň,"vyhrknu. Jeho limonáda neskončila jen na mém, ale bohužel i na jeho těle. Pokusím se jeho hrudník utřít dlaněmi, ale hned toho nechám a začervenám se.
,,Omlouvám se,"blekotám pořád.
,,To je v pořádku,"usměje se na mě a já mám znovu pocit, že omdlím. Tentokrát ne vedrem.
,,Koupím ti novou,"snažím se.
,,Ne, to je dobrý. Stejně nebyla dobrá,"směje se.Úlevně se přidám k jeho smíchu.
,,Já jsem Patrik."
,,Bára,"přijmu jeho nabízenou ruku.
,,Barčo, co bys řekla na to se jít umýt do venkovních sprch?"zeptá se s tím svým neodolatelným úsměvem.
,,To bych byla moc ráda.Jsem celá zalepená,"přiznám se rychle.
,,Ok,"zařadí se po mém boku a pomalým krokem se loudáme ke sprchám. Cestou vyhodí teď už prázdný kelímek od limonády.
,,Odkud jsi?"
,,Plzeňský kraj,"odpovím.,,A ty?"
,,Mělník."
,,Co děláš tady?"
,,Vyrazil jsem s klukama z kapely.Co ty?"
,,Vyrazila jsem se sestřenkou."
,,Tamta je tvoje sestřenka?"diví se.,,Nejste si vůbec podobní."
,,Ty víš, jak vypadá?"
,,No jasně, jsem vás pozoroval u vody,"přizná se bez rozpaků.Musím se tomu smát.
,,No je no,"řeknu na to.Dojdeme až ke sprchám. Patrik pustí vodu a stoupnem si pod proud vody.
,,Uáá,"vykřiknu hned a udělám pár kroků zpět. To ho rozesměje. Vezme mě za ruku a přitáhne k sobě.
,,Je to ledový,"říkám několik centimetrů od jeho tváře. Voda nám dopadá na hlavu a stéká po celém těle. Je to ohromně vzrušující. Sama nevím jestli mám husí kůži z té ledové vody nebo z jeho přítomnosti.Hledím mu do očí. Tak krásně zelené oči jsem ještě neviděla.Najednou jsme jen my dva. Je až šílené, že ho znám jen pár minut a přitom mi připadá tak ohromně známý.
,,Báro?"uslyším najednou a proberu se.Odtrhnu se od Patrika a rozhlédnu se kolem.Sabina běží ke mě.
,,Co tu děláš?"kouká na mě trochu vyjeveně.
,,Koupu se,"odpovím jednoduše.
,,S ním?"skoro vypískne.
,,Jo,"řeknu a usměju se na Patrika. Ten zatím zastaví vodu a přijde blíž.
,,Ahoj, já jsem Patrik,"představí se.
,,Sabča,"odpoví roztomile a už je zase celá rozzářená.
Patrik se na ní usměje a hned zase zaměří pozornost na mě.
,,Máte na večer nějaký plán?"
,,Zatím ne,"odpovím.
,,Tak přijďte večer na pláž. Bude zábava. Je pět hodin, tak dejme tomu v osm?"Podívám se tázavě na Sabinu a ta nadšeně kývnu.
,,Dobře,"odpovím.
,,Tak se zatím mějte,slečny."
,,Ahoj,"pozdravím ho a přidám úsměv.
,,Papa,"řekne Sabča a vyšpulí rozkošně pusu.
V tu chvíli se musím hodně držet, abych jí něčím neklepla.Celou cestu do chatky jsem podrobena výslechu. Co jsem s ním dělala, jak jsme se seznámili a tak dále. Odpovídám jí pokud možno v klidu, nechci se s ní hádat hned první den. Najednou lituji toho, že tu nejsem s Karolínou.
V chatce ze sebe stáhnu plavky a vezmu si spodní prádlo.
,,Nezhubla si?"ptá se Sabča překvapeně a přejíždí mě pohledem.
,,Nemyslím si,"usměji se na ni.
,,Já jo,"odvětí.Pokrčím rameny. Kdo ví, co zase vidí. Řekla bych, že jsem pořád stejná.
,,Co si vezmeš na sebe?"ptá se a přehrabuje se v báglu.
,,Nevím, asi tepláky,"řeknu pomalu.
,,Cože?Vždyť tam budou samý kluci."
,,No, tak džíny,"uklidním jí.
,,To já si asi vezmu..sukni,"oznámí mi.
,,Proč?Vždyť tam jdeme večer, akorát ti bude zima a budeš poštípaná od komárů,"varuju jí.
,,No a?Musíme přece zapůsobit."
,,Když myslíš,"nehádám se s ní.,,Nepsal ti Marek?Obvykle tě pořád hlídá."Snažím se jí připomínat, že má kluka.
,,Ne, nepsal,"uvědomí si. ,,No možná mu došlo, že nechci být pořád hlídaná. Zítra se určitě ozve,"uklidňuje spíš sebe než mě.
Vezmu si džíny,jako vždy tričko černé barvy a mikinu. Pročísnu si vlasy, lehce navoním a namaluji oči.
,,Jsem připravená,"oznámím Sabče.Ta se na mě podívá, jak na blázna.
,,Cože?Počkej, já ještě nejsem ani oblečená."
,,V pohodě, stejně je ještě brzy.Přemýšlela jsem, nepůjdem si napřed sednou na pivo do hospody?"
,,Jo jo, jasně. Jen počkej chvíli."
,,Čekám,"uklidním jí trochu otráveně. Další věc, ve které jí nechápu. Děsnou dobu hledá jen tričko, který si vezme na sebe a další půlhodinu si dělá dokonalé líčení.
,,Bude tma,"směju se jí.
,,Tsss,"zavrčí na mě a přejede si rty leskem.
Pak můžeme konečně vyrazit. Sedneme si do jednoho ze stánků a obědnáme si každá jedno malé pivo. Vytáhnu si z kapsy kus papíru a malou tužku a začnu psát.
,,Co to děláš?"Nechápe Sabča.
,,Právě jsem dostala nápad."
,,Jak nápad?"
,,Na básničku,"oznámím jí.
,,Pche,"udělá jen a nechá mě být.Už mě zná natolik dobře, aby věděla, že bude lepší mě chvíli nerušit.
Písnička zní
a já poslouchám
do uší mi šeptáš slova
a já jim naslouchám

Láska vrátila mi chuť žít
a snad taky trochu snít
protože každý vztah potřebuje trochu toho snění
ale i stále ostražitého bdění

Své srdce na dlani ti nesu
už teď se nedočkavostí třesu
doufám, že ty mi zas dáš to svoje
které já přivlastním si, a už bude jenom MOJE

Dvě slova, jedna láska
vždycky je přece láska sázka
ale já se riskovat nebojím
sice o trable s láskou nestojím
,,ale věřím....a víra má mě požene dál"
,,Hotovo,"řeknu nahlas.
,,Dáš mi to přečíst?"
,,Ne,"usměji si na ní.
,,Proč ne?"zamračí se.
,,Zatím ne,"opravím se.
,,Fajn,"řekne, ale slyším v jejím hlase vztek.
Dopijeme pivo a je nejvyšší čas, abychom šli na pláž. Lístek s básničkou zastrčím do kapsy a jdeme.
Už z dálky slyšíme jakousi hudbu a vidíme světla.
,,Páni,"vyhrknu, když přijdeme blíž.Stojí tam jakási dodávka a všude je spousta kabelů. Zní hudba, je tam stolek s pitím a kluci sedící na dřevěných lavičkách.
To už si nás všimnul Patrik.
,,Ahoj,"přijde blíž.
,,Ahoj,"pozdravím ho a Sabča hned po mě.
,,Kluci, máme návštěvu,"přiláká pozornost čtyř kluků.
Postupně nás představí.Sice si ty jména pořádně nepamatuji, ale to v dané chvíli ani nevadí.Po chvíli začne hrát z dodávky pomalá hudba.
,,Půjdem tancovat?"zeptá se hned Sabiny jeden z kluků. Ta se trochu lítostivě podívá na Patrika, ale pak se zvedne a jde tancovat. Zřejme čekala, že pro ni přijde Patrik.
,,Na,"přijde za mnou dotyčný a podá mi colu.S díky jí přijmu a pomalu upíjím.
,,Nepůjdeš?"kývne na parket.
,,Promiň, ale ne,"řeknu pomalu.
,,Ok,"řekne mile, ale jeho tvář se malinko zachmuří.
,,To není kvůli tobě, já jen..moc to neumím,"přiznám se.Usměje se na mě.
,,To je v pořádku.Nechceš se jít teda projít?"
,,Ráda,"odpovím a přijmu jeho nabízenou ruku. Mile mě překvapí, že jí nepustí. A tak ruku v ruce procházíme nočním kempem.
,,A ploužáky umíš?"zeptá se a zastaví se na molu.Usměji se.
,,No ty snad jo,"odpovím.
Vytáhne mobil a pustí pomalou hudbu.
,,Smím prosit?"zakření se na mě.
,,To si děláš srandu,"směju se.
,,Ani náhodou,"řekne vážně.
,,V tom případě ráda,"odpovím a obejmu ho. Přitisknu se k němu a položím hlavu na rameno.Cítím jeho ruce na zádech, po chvíli s nimi sjede níž.Drží mě pevně a přála bych si, aby mě už nikdy nepustil. Jeho vůni, dotyk jeho rukou..to si snad budu pamatovat navždy. Písnička, ale bohužel skončí. Přestaneme tančit a pohlédnu mu do očí. Stále se objímáme. Pak přiblíží své rty k mým a lehce mě políbí. Ten letmý dotyk ve mě vyvolá bouři. Usměji se na něj a pokračujeme v cestě. Pak si sedneme na molo a povídáme si. Nakonec si lehneme a koukáme na hvězdy.Je to nádhera.
,,Měli bychom se vrátit,"dojde mi asi po hodině.
,,Máš pravdu,"uzná a pomůže mi vstát.
Ruku v ruce se vrátíme na pláž. Chvíli před tím než dojdeme k nim, vytrhnu svoji ruku z Patrikovo. Ten se na mě trochu překvapeně podívá.Dělám, že ho nevidím. Za to, ale vidím Sabču, která se k nám hned blíží.
,,Kde jste byli?"snaží se tvářit mile.,,Měla jsem o tebe strach."
,,Promiň.Jen jsme se procházeli,"odpovím jí.
Zkoumavě se na mě podívá, ale už nic neřekne.
,,Půjdeme?"zeptám se.
,,Už?"
,,Chce se mi spát,"odpovím.
,,Dobře,"řekne a jde se rozloučit s kluky.Já zamířím k Patrikovi.Ten mě chytne za ruku a přitáhne blíž.
,,Ty se za mě stydíš?"
,,Cože?Proč?"
,,Že jsi pustila moji ruku,"odpoví trochu rozrušeně.
,,Ale ne. Jen...se teď nevyznám ve svých pocitech,"řeknu pomalu.
,,Uvidíme se zítra?"zajímá ho.
,,To bych byla moc ráda,"přiznám upřímně.Skloní se ke mě a vlepí mi rychlou pusu na pusu. Pak se na mě ještě usměje a já se připojím k Sabče, která na mě už čeká.
Při cestě zpátky nemluvíme.V chatce se převlíkneme do košilek a konečně Sabča promluví.
,,Dávej si pozor."
,,Na co?"nechápu.
,,Na Patrika.Není to žádný malý romantický kluk."
,,Sabčo, to je moje věc,"řeknu jen.
,,Ne, není.Mám o tebe strach. Snadno se zamiluješ, ale tohle skončí stejně rychle jako to začalo."
,,Já to vím. Nejsem zamilovaná."
,,Nevymýšlej si. Já to na tobě poznám."
,,Ty si ta pravá, co mi má co vyčítat,"neovládnu se.
,,Jak to myslíš?"zeptá se ledově.
,,Jen mi závidíš, že má o mě zájem kluk jako je on. Kdyby měl zájem o tebe, tak skáčeš metr vysoko a je ti úplně jedno, že máš doma kluka,"ulevím si.
,,To není pravda,"vybuchne.
,,Ale je.Měla by sis ujasnit, co chceš,"řeknu ještě a otočím se na druhou stranu. Sabča už nic taky neříká a tak zavřu oči a snažím se usnout.Není to tak snadné. To nám to ale hezky začíná. Sabina má bohužel pravdu, jsem zamilovaná. A jak to bude dál je zatím ve hvězdách.

Několik dalších dní na kluky nenarazíme. Padne na mě smutná nálada. Že by odjeli?Sabina také zrovna nestřílí jeden vtip za druhým, a tak jen tak bezcíle procházíme koupem, koupeme se, chodíme na jídlo, na pivo a přitom se pomalu vzdáváme naděje, že kluky ještě uvidíme.
,,Ale Radek..ten byl hodně dobrej,"řekne třetí den našeho pobytu Sabča.Musím se na ní usmát.
,,Jo to byl,"řeknu jí, abych jí udělala radost, i když absolutně netuším, kdo z nich Radek byl.
Usměje se na mě a aniž bychom se domlouvali, přijdeme k sobě a obejmeme se.
,,Tohle nemá cenu,"řeknu pomalu.,,Pozítří odjedeme."
,,To ale nechci,"vyhrkne Sabča.
,,Já taky ne.Ale jak sis všimla, nějak už nás opustila bláznivá nálada, a tak se tu nemá cenu trápit, nemyslíš?"
,,Ano, doma bude líp. Půjdem zapařit."
,,Půjdem zapařit,"zopakuji a usměji se na ní.
Čtvrtý den jdeme na oběd do velké venkovní hospody, ve které se i zpívá.
,,Hele nejdeš si zazpívat?"dobírá si mě Sabina.
,,Ne, radši ne,"směju se.,,Jedině, že půjdeš se mnou."
,,Bys nešla,"zkouší mě.
,,Vsadíš se?"
,,O co?"
,,Jestli vyhraju, tak třeba....nevím."
,,Jestli vyhraješ, tak ti koupím panáka.."řekne jednoduše.
,,Jen o panáka?"
,,A taky o čest,"přidá si.,,Ale ty to stejně neuděláš."
,,Tak pojď,"čapnu jí.
,,Ty fakt jdeš?"vykulí oči a směje se.
,,Jo, jdu,"ubezpečím jí.Dojdu k okénku a oznámím té hnědovlasé ženě.
,,Chci zpívat!"
,,Vážně?"nevěří mi.
,,Vážně."
,,A co?"stále mi nevěří.
,,Třeba..."přemýšlím.
,,Třeba něco od Lucky Vondráčkový,"doplní mě Sabina.
,,Podívám se,"řekne na to a kamsi zmizí.
,,Proč zrovna Lucka?"směju se.
,,Nevím, protože jí umíš."
,,No to nevím,"směju se.Najednou Sabina zalapá po dechu a já se otočím.Panebože, kluci jsou zpátky.Spatřím Patrika v černém tričku a jeho zelené oči okamžitě našli ty moje.
,,Já zpívat nebudu,"vyhrknu.
,,Ale budeš,"rozesměje se Sabča.,,Nebuj se a natři jim to."
,,Ale Sabčo, oni hrajou ve skupině, se ztraptím akorát.."
,,Chceš ztratit svoji čest?"
,,Ne, to nechci...."
,,No vidíš, tak jdi do toho."
,,Tobě se to mluví!"
,,Nějaký písničky tu máme od Lucky. Tak kterou?"přijde zase ta žena. Jednu si vyberu, stoupnu si na příslušné místo a vezmu mikrofon do ruky.Třesou se mi ruce. Zhluboka se nadechnu a znovu se podívám na kluky. Sabina stojí kousek ode mě a ukazuje mi vztyčený palec.Zavřu oči a začne hrát pomalá hudba.
Může se stát
že se ti cesta vytratí
že začneš se bát
a začneš trpět závratí
Začnu pomalu zpívat a moje oči se znovu střetnou s Patrikovo. Vidím, že na mě kouká trochu překvapeně a obdivně zároveň.Propadnu se do zeleně jeho očí a už nevnímám nervozitu.Prostě zpívám.
Bloudit tmou
mít chuť to vzdát
ty chvíle jsou
to může se stát
Může se stát
že někdo blízký tě poraní
pak najdeš si kout
a složíš v něm hlavu do dlaní
a všechno je lež a klam
máš chuť jen řvát
každý tu chvíli zná
to může se stát
Chce to jen čas
a čas ten chlácholí sám
chvíli to trvá, ale pak už to tak nebolí
Dozpívám písničku a odložím mikrofon stranou. Pohlédnu na Sabču, která se na mě usměje a na kluky. Nikdo se mi neposmívá, naopak se po chvíli ozve bouřlivý potlesk. Usměji se na ně a rychle odcházím stranou.
,,Uf,"vydechnu a rozesměju se.Sabča se ke mě přidá.
,,Jako byla to bomba,"směje se.
,,Pro tebe. Fuj, zpěvačka ze mě nebude, už nikdy víc jako,"oznamím jí.,,A chci toho panáka."
,,Jasně, tak pojď,"směje se taky.

Hodím do sebe panáka a usměju se na Patrika.Ten přijde blíž.
,,Něvěděl jsem, že zpíváš."
,,Taky, že ne,"uchichtnu se.
,,Bylo to super,"pochválí mě a já mu za to vlepím pusu na tvář.
,,Musím zas jít,"zatváří se omluvně.
,,Kam?"pocítím zklamání.
,,Zase jedeme někam hrát. Ale zítra ráno se vrátím."
,,Zítra ráno odjíždíme,"uvědomím si.
,,Nemůžete to prodloužit?"ptá se vážně.Sakra, mohla bych. Ale nejde to.
,,Bude lepší, když to nebudeme prodlužovat,"řeknu narovinu.
,,Jak to myslíš?"
,,To loučení. Čím dřív odjedeme tím líp."
,,Já se s tou ale nechci loučit,"oznámí mi a obejmě mě.
,,Jinak to nejde,"mírně se pousměju.
,,Barčo, škoda, že nebydlíš blíž."
,,Škoda, že ty nebydlíš blíž,"opravím ho s úsměvem.,,Kluk jako ty nezůstane sám. Určitě máš doma holku."Nic na to neřekne a já se mu vytrhnu.
,,Měj se hezky."Uteču. Uteču, jako vždycky když jde do tuhého. Vím, že na mě něco volal.Ale co?Radši to nechci vědět..

V noci nemůžu spát. Tak není divu, že jsem ráno celá rozlámaná a bez nálady.Zabalím si a čekám na Sabču, které to jako vždy dlouho trvá.
,,Jdu se ještě projít,"oznámím jí a ona jen kývne.Dojdu až k venkovní hospodě, kde jsem včera zpívala, když mi najednou dojde, že se nějaký odvážlivec připravuje taky na písničku.
,,Tahle písnička je pro jednu konkrétní osobu, do které jsem se zamiloval,"řekne kdosi a já v tom hlase poznám Patrika. Přijdu blíž a pomalu jdu k němu. Začíná hrát hudba a já si matně uvědomím, že bude zpívat písničku od Tomáše Savky.
Někdy člověk řekne něco, co nechtěl říct
někdy člověk řekne málo, když měl říct víc
proč nejde vrátit čas nazpět
proč mi jde hlavou těch par vět
kde jsi ty, kde jsem já
jeste včera jsme tu stáli
ty a já, jen my dva
a ja tě spálil
prosim odpusť, že jsem zlej
to nejsem já
Stojím kousek před ním a koukáme si do očí. Na ty jeho oči asi nikdy nezapomenu.
Na zvonku mám napsáno
nezvoň chci bejt sám
jestli tam stojíš nevim, tiše poslouchám
Proč nejde vrátit caš nazpět
proč mi jde hlavou těch pár vět
kde jsi ty, kde jsem já
ještě včera jsme tu stáli
jen mi dva, ty a já
a ja tě spálil
Pomalu mi stékají slzy po tváři. Patrik dozpívá a já nečekám, až odloží mikrofon. Rozběhnu se k němu a vletím mu do náruče.Pevně mě chytně a před zraky všech krásně políbí.
Pak mi setře slzy.
,,Zamiloval jsem se do tebe!"přizná se mi.
,,A já do tebe,"řeknu dojatě.
,,Na,"podá mi jakýsi papír.,,Moje telefonní číslo."
,,Nemá to...."chci říct, ale on mi poloří prst na pusu.
,,Já vím.Ale stejně jsem ti ho chtěl dát."
Přikývnu, ještě jednou ho políbím a odtrhnu se od něj.
,,Měj se krásně.A hodně štěstí do života."
,,Tobě taky, Barčo.Nikdy na tebe nezapomenu."Otočím se a odcházím. Sabča už stojí před chatkou. Na nic se mě neptá, tišše mi podá bágl a vedle sebe ocházíme. Dojdeme na nádraží, kde počkáme na vlak.Stále mi tečou slzy.Sabča mě obejme. Neřekne mi, abych nebrečela. A za to jsem moc ráda.
Nasedneme do vlaku, který se po chvíli rozjede. Utřu si slzy a vytáhnu papír s jeho telefoním číslem. Jednou, dvakrát si ho přečtu, pak otevřu okno a vyhodím ho.Sabča to nekomentuje.
Nemá cenu se trápit. S Patrikem jsem mohla prožít lásku jako trám. Mohla to být láska, jak z románů. Ale bohužel, tohle není pohádka. Je to realita. A v normálním životě vše není jako v pohádce. Na tohodle kluka budu vždycky vzpomínat. Ukázal mi trochu, co to je láska. Ale nechci se kvůli němu trápit. Vztah na takovou dálku by neměl cenu. Já bych to nezvládla. Tyhle prázdniny začaly krásně. Poznala jsem nové lidi a prožila první krásný ploužák. Vytáhnu si papír a tužku a začnu psát.
,,Další nápad?"zeptá se Sabina.
,,Další nápad,"přisvědčím a usměju se na ní.
Tvůj úsměv umí vykouzlit ten můj
..byť nejsi kouzelník..
umíš pohledem pohladit, jsi prostě svůj
..a já chci být tvoje...

kouzlíš, aniž by ses kouzla učil
..směješ se..
hladíš, aniž bys vůbec tušil
..že zbožňuji tě..

jsi prostě můj učitel
..co učí mě lásky..

mé srdce bije pro to tvoje
..tak divoce..
ty miluješ mě a přesto nedáš mi to svoje
..zranil ses..

vím, že důvěřovat je těžké
..a že láska bolí..
ale vyslovit ta dvě slova je tak..hezké
..to za to přece stojí..

já vyslovit se je nebojím
..miluji tě..
přesto však počkám, postojím
..zbožňuji tě..

počkám, až vstoupí do tvé mysli
..a ty konečně je vyslovíš..
počkám, a to mi přinese velké zisky
.. ty za to stojíš..

pak řekneš ty dvě slova
..jako ve snu pronesená..
já budu je chtít poslouchat znova
..budu asi láskou zaslepená..
....a ráda...
.. ,, miluji Tě"...
Jedu domů. Vždyť prázdniny mi teprve začínají.

Táhnu ten můj těžkej bágl přes celé město. Jako obvykle nepotkám moc lidí a jsem za to ráda. Nerada bych někomu vysvětlovala mé rozmazané oči. Když spatřím náš barák jsem šťastná, jako dlouho ne. Konečně si v klidu lehnu na postel a odpočnu si. Hm, tak to jsem se šeredně sekla. Hned jak odemknu dveře mi dojde, že něco není v pořádku.Je asi sedm hodin odpoledne, ale u nás na chodbě je neuvěřitelné množství bot. Vejdu do obýváku a nevěřím vlastním očím. Brácha si udělal mega párty, ale jak to tak vypadá pozval veškerou mládež v našem městě.Chvíli jen ohromeně koukám na tu spoušť, načež zamířím do mého pokoje. Otevřu dveře a málem vykřiknu, když spatřím na své posteli líbající se dvojici.
,,Okamžitě vypadněte,"zaječím.Nevím, jestli působím s rozmazanými oči tak hrůzostrašně,každopádně dvojice se zvedne a okamžitě odejde. Hodím bágl na postel a zadívám se na sebe do zrcadla. Utřu si oči a vypláznu na sebe jazyk. Tak tohle je moc. Musím najít bráchu.
To se lehko řekne, ale hůř udělá. Po namáhavém hledání trvajícím aspoň deset minut ho konečně najdu v obležení několika dívek.
,,Báro?"zeptá se překvapeně, když mě uvidí.
,,Ahoj,"usměju se na něj mile.,,Páni, čekala jsem, že mě budeš chtít nějak přivítat, ale že uspořádáš až takovou párty jsem netušila,"dodám ironicky.
,,Nečekal jsem tě tak brzy,"omlouvá se.
,,To už je teď jedno.Každopádně ohlídej ať mi nikdo neleze do pokoje, to už je vážně moc,"řeknu mu a otočím se.
,,Kam jdeš?"strachuje se.
,,Jdu ven.Tady nebudu. Kdyby něco jsem na mobilu."
,,Kde budeš spát?"
,,Nevím.Buď u Karolíny nebo se vrátím..sem."
,,Dobře.Ahoj."
,,Ahoj."
Hm, nápad to byl sice hezkej, ale kam teď jít vážně netuším.Sednu si na lavičku v parku a vezmu telefon. Ségra to vezme skoro okamžitě.
,,Prosim?"
,,Ahojky. Jak se máš?"ptám se.
,,Bezva. Je to tu prostě nádhera. Hele, promiň.Chceš něco důležitého?Jdeme na večeři."
,,Ne, volala jsem jen tak. Tak si to uží."
,,Jsi ok?Zníš nějak divně,"stará se.
,,Ne, vše je v pořádku.Měj se hezky,papa."
,,Tak dobře.Ahoj!"
Co teď?Netuším. Tak jsem prostě vstala a šla jsem. Znovu mi začaly téct slzy. Vzpomínky jsou ještě tak čerstvé. Prochází kolem mě lidé, ale já je nevnímám. Jednou dokonce potkám Lukáše s nějakou holkou. Působí šťastně. Asi se nám chlapec taky zamiloval. Byl to nějaký šílený týden. Nepozdravím ho, se sklopenou hlavou jdu dál. Nechci, aby viděl moje slzy.Vím, že se zarazil a dívá se na mě. Ale je mi to jedno. V téhle chvíli je mi jedno všechno.Po další půlhodině cesty mě kdosi čapne za ruku.Nechápavě se otočím a spatřím Jardu.
,,Volám na tebe a ty nic,"vytkne mi a rychle mi přejede po tváři.,,Ježíši, ty pláčeš.Co se stalo?"
Jen zavrtím hlavou a on mě obejme.
,,Kam jdeš?"zajímá ho cíl mé cesty.Pokrčím rameny.
,,Pojď, půjdeme ke mně,"oznámí mi. Už se na nic neptá a já jsem za to vděčná.Odemkne a pokyne rukou ať jdu dál. Vlastně Jardu ani moc neznám.Nikdy jsem například nebyla u něj doma. Znám ho jen pár měsíců, přes Lukáše.
Posadím se u něj na postel a utřu si slzy. Jarda kamsi zmizí, aby se za chvíli objevil s hrnkem čaje.
,,Díky,"promluvím konečně.
,,Není zač,"usměje se na mě.
,,Nemyslím za čaj,"upřesním.
,,Já vím,"odpoví a zapne si pc.Přihlásí se na icq a pak si sedne ke mě na postel.
,,Chceš si popovídat?"
,,Byla bych radši, kdybychom se bavili o jiných věcech, než o mě,"poprosím.
,,Dobře,jen minutku počkej, musím ti sehnat nějaký povlečení."
,,Na co?"nechápu.
,,No budeš tu přece spát, ne?"
,,Já nevím?To můžu?"Nechápavě se na mě zadívá.
,,Jasně, že můžeš. Nebo chceš jít domů?"
,,Ne, tam ne,"vyhrknu rychle.,,Brácha dělá párty,"upřesním.
,,No vidíš to,"usměje se na mě. ,,Tady je místa dost."
,,Jsi skvělej kluk,"pochválím ho a on se na mě zakření. Pak si sedne k počítači a cosi ťuká do klávesnice.
,,Počkáš minutku?"strachuje se.
,,Jasně, klidne víc,"uklidním ho.Pak ale vstanu a stoupnu si za něj.,,S kým si píšeš?"
,,S Lukášem,"řekne pomalu.
,,Aha,"odpovím.
,,O tobě,"odpoví na nevyrčenou otázku.
,,Co píše?"
,,Přečti si to,"pobídne mě.
,,To ne, je to vaše věc,"řeknu rychle.
,,Ale ne. Sedej,"uvolní mi místo a odejde z místnosti. Chvíli se ještě rozmýšlím, ale pak kliknu na blikajícího Lukyho a přečtu si jejich rozhovor.
Luky:
nazdááár
Jarda:
čaau
Luky:
kam si ted sel?
Jarda:
tys me videl?
Luky:
jj
Jarda:
si mi pripomnel, šel jsem ještě rychle koupit colu
Luky
a tys na to zapomnel?:D
Jarda:
jo. vis potkal jsem Baru
Luky:
vazne?ja ji taky potkal, ale ani nepozdravila.myslim, ze brecela. rikala ti neco?
Jarda:
moc ne. ale mozna jeste neco povi.
Luky:
jak to myslis, ty s ni jdes ven?
Jarda:
ne, ona je u mě
Luky:
u tebe doma?????
Jarda:
jo
Luky:
páni
Jarda:
:)co páni?
Luky:
ale nic.tak ja prijdu
Jarda:
proc?
Luky:
mam ji rad, chci vědět, co se děje
Jarda:
ted na to neni vhodna chvile
LUky:
proc?
Jarda
nechce o tom mluvit, pockej az ji bude lip. treba zitra
Luky:
ona u tebe bude spat?
jarda:
jo
Luky
hm
Jarda:
vadi ti neco?
Luky:
nee.
Jarda:
ja jdu.ahoj
Luky:
bud na ni hodnej.cau
Ani jsem si neuvědomila, že Jarda už stojí za mnou.Nekomentuji jejich rozhovor, zase se zvednu a sednu si na postel. On se odhlásí od icq a sedne si ke mě.
,,Můžu si jít lehnout?"
,,Jistěže,"odpoví.,,Půjdu taky."
,,Nemusíš,"namítnu.
,,Ale já chci,"stojí si na svém.Svlíknu si kalhoty a v tričku a kalhotkách si zalezu pod deku.
,,Ty budeš spát na zemi?"nechápu.
,,Jo,"přisvědčí.
,,To je blbost,"namítnu.,,Na postel se vejdeme oba dva."
,,To myslíš vážně?"
,,Tobě to vadí?"
,,Ne, myslel jsem, že tobě.."
,,Mě to nevadí."Svlíkne se a v trenkách si opatrně lehne ke mě. Leží na zádech, já na boku otočená k němu.
,,Jsem kráva,"řeknu tiše.
,,Proč to říkáš?"
,,Vždycky se zamiluju do špatné osoby."
,,To se stává."
,,Hm."
,,Mě se to taky stalo."
,,Fakt?"
,,Jo. Zamiloval jsem se, jak blázen. Ale ta osoba mě nechce."
,,Ty ses jí ptal?"
,,Ne. Poznám to."
,,Pochybuji."
,,Cože?"
,,Lidé se tváří nějak, ale přitom cítí něco jiného. Třeba tě má ráda, jen to nedává najevo, ne?"Chvíli mlčí.
,,A jak zjistím co cítí?"
,,Zeptáš se jí."
,,To nejde!"
,,Proč?"
,,Už se mnou nepromluví."
,,To je blbost."
,,Ne, není."
,,Proč ty si plakala?Nešťastně ses zamilovala?"
,,Tak nějak. Nějak už jsem měla všeho dost. Vše se mi hroutí."
,,Zase bude dobře."
,,Myslíš?"
,,Určitě."
Zavřu oči a lehnu si na břicho.
,,Jardo?"
,,Ano?"
,,Měl bys jí to říct."
,,Cože?"
,,Tý holce. Řekni jí, co k ní cítíš."
,,Až nastane vhodná doba."Zase nastane ticho. Pomalu začnu usínat, když ucítím jeho ruku lehce položenou na mých zádech. Nechám jí tak.
,,Dobrou,"zašeptám ještě.
,,Dobrou noc,Barčo."Představím si Patrika a hned se mi usíná líp.Oslovení Barčo s ním budu mít asi napořád spojené.

Otevřu oči a chvíli přemýšlím, kde to jsem.Pak mi to dojde. Podívám se vedle sebe a musím se usmát. Jarda je děsně roztomilý, když spí. Pohladím ho po tváři a chci pomalu vstát.
,,Kam jdeš?"otevře oči.Usměji se na něj.
,,Chtěla jsem jít uklidit ten hrneček do čaje,"řeknu mu na to.
,,Néé, ty tu nebudeš uklízet, si na návštěvě,"vykřikne, čapne mě kolem pasu a stáhne zpátky do postele.Směju se a peru se s ním. Má samozřejmě větší sílu než já, a tak po chvíli skončím pod ním, neschopná se pohnout.
,,To je nefér,"vyprsknu.
,,Co?"směje se.
,,Že jsi kluk. A já holka, a tak mám menší sílu,"upřesním.
,,Mě připadá fajn, že jsem kluk a ty holka,"směje se a dál mě nepouští.Až teď si všimnu, jak má krásné oči.Modré jako letní obloha.
,,Báro, já..,"začne, ale nestačí doříct, co chtěl,protože někdo hází kamínky na okno. Zakleje a pomalu vstaneme. Přistoupíme okno a Tomáš ho otevře dokořán. Dole stojí Lukáš. Jako vždy, když ho spatřím mi poskočí žaludek. Nesnáším se za to.
,,Čau,"řekne a trochu zaraženě si nás prohlídne.Musíme vypadat kouzelně. On jen v trenkách, já jen v tričku a kalhotkách s rozcuchanou hlavou.
,,Neruším?"zajímalo by mě ,co by udělal, kdybychom řekli, že jo.
,,Ne,"řekne Tomáš.,,Co tu děláš?"
,,Šel jsem okolo a rozhodl jsem se, že se stavím."
,,Aha.A kam jdeš?"Lukáš mluví, ale hledí na mě. Nic jsem ještě neřekla, ani nevím co.
,,Báro,nepůjdeš se projít?"vypálí na mě najednou přímou otázku.
,,Já....,"nevím co říct. Otočím se na Tomáše a ten se na mě pousměje.,,Když chvilku počkáš."
,,Počkám,"řekne vážně.Zavřeme okno a já se začnu tiše oblíkat. Pak se zastavím a nečekaně Jardu obejmu.
,,Díky ti za všechno.Napíšu ti."Jen kývne a ještě chvíli mě pevně drží. Pak mě nechá jít a já pomalu vyjdu ven.
,,Ahoj,"řeknu tiše.
,,Ahoj,"pozdraví mě Luky a přijde blíž.
,,Jsi v pořádku?"
,,Jo, jsem,"odpovím.,,Kam chceš jít?"
,,Nevím, prostě pojď. Třeba jako vždycky skončíme v lese,"usměje se.Přikývnu a zařadím se po jeho boku.
,,Co je nového?"začně opatrně.
,,Pořád je něco nového,"odpovím neurčitě.
,,A u tebe?"
,,Taky."
,,Jsi zamilovanej?"
,,Asi ano,"přisvědčí.
,,Asi?"usměju se.
,,Uvidíme,"dodá.Kývnu. Asi ho chápu. Nemá cenu spěchat.
,,A ty?"ptá se.
,,Co?"
,,Jsi zamilovaná?"
,,Byla jsem..a asi pořád jsem. Ale snažím se zapomenout."
,,Aha.To byl důvod tvých slz?"
,,Taky,"přiznám.Zastaví se.
,,Báro, chci abys věděla, že tě mám strašně moc rád a rád bych ti pomohl, když tě něco trápí.Nevěděl jsem, že se něco děje, ale kdybych to věděl, hned bych ti napsal. Možná, že jsou chvíle, kdy si nepíšeme nebo se nevidíme, ale to neznamená, že tě nemám rád,jasné?"
,,Jasné,"řeknu tiše.,,Díky."
,,Neděkuj,"řekne a obejme mě. S hlavou položenou na jeho rameni se hned cítím líp. Vše zas bude ok. Já v to věřím.

,,Kájo?"zakřičím na ní do kuchyně.
,,Ano?"ozve se vzápetí.
,,Já mám hlad,"oznámím jí. Slyším její smích.Jsem u ní doma a koukáme se na televizi. Červenec se pomalu blíží ke konci a mě už je zase fajn. Na Patrika myslím jen jako na hezkou vzpomínku. Spoustu času teď trávím s Karolínou a Jardou. Občas jdu ven s Lukášem,ten ale většinu času tráví se svou přítelkyní.
,,Na,"podá mi kyblík bramburků.
,,Jéé,"zajásám a znovu se začnu soustředit na děj v televizi.
,,Ta je blbá,"okomentuje Kája chování hlavní hrdinky.
,,No jo no,"směju se.,,On taky není zrovna inteligentní."
,,Náhodou,"brání ho Kája.,,Ale aspoň je to fešák."
,,Tím to nezachrání,"namítnu se smíchem.Naše dohady přeruší příchod sms.
,,To je tvoje,"upozorní mě moje nejlepší kamarádka.
,,Fakt?"A hle, má pravdu. Na mobilu mám obálku.
,,Od Jardy,"podotknu.
,,Fakt?"usměje se Kája.
,,Jo,jestli jdu ven,"řeknu jí stručně obsah zprávy.,,Tak půjdeme, ne?"
,,Ale on o mě nepíše,"namítne.
,,To neřeš,"mávnu rukou.,,Tak půjdem?"
,,Tak jo,"ožije zase.
,,Fajn,"usměju se na ní a rovnou mu zavolám.
,,Ahojky čumááku!"řeknu do telefonu.
,,Čau zlatoooo,"vrátí mi to stejným stylem. Zasměju se.
,,No já jsem u Karolíny, ale rádi s tebou půjdeme ven."
,,Fajn, co třeba koupaliště?"navrhne.
,,Nemám plavky."
,,Sakra Báro, to ale vůbec nevadí,"řekne upřímně. Musím se smát.
,,Ale vadí. Tak já si pro ně skočím. My pro tebe přijdeme, ano?"
,,Budu netrpělivě čekat."
,,Jasně,"směju se.,,Papa."
,,Pa."
Oznámím obsah rozhovoru Karolíně.
,,To se mám před ním svlíknout?"nelíbí se jí nápad.
,,No a co?"směju se.,,On taky bude v plavkách."
,,Ale on je hubenej,"upozorní mě.
,,A ty máš krásnou postavu,"uklidním jí. ,,Takže já si jdu domů pro plavky, zatím se připrav,ano?"
,,Ale..,"chce něco namítnout.
,,Žádný ale,"zarazím jí.,,Bude to fajn."
Vyběhnu od Karolíny a domů dorazím celý udýchaná.
,,Honí tě někdo?"směje se ségra, která se vrátila z dovčy krásně opálená.
,,Kdo ví,"mrknu na ní a běžím do pokoje. Tam si obléknu plavky,samozřejmě černé,přes ně si přetáhnu sukni a tričko,do baťohu hodím ručník, vodu a několik dalších věcí a zase jdu.
,,Kam jdeš?"zarazí mě ještě mamka.
,,Na koupaliště,"řeknu rychle.
,,Máš mobil?"
,,Jasně.Pa,"uklidním jí.Ke Káje už jdu pomalejším krokem. Nemusím být celá uřícená.Zazvoním a ona vyběhne.
,,Páni,"nestačím se divit.,,Ty jsi dneska nějaká rychlá."Jen pohodí rameny a už si to míři k Jardovi. Pomalu jí nestačím.
Před Jardovo barákem si ještě prohrábne vlasy a zazvoní. Musím se smát. Jarda vykoukne z okna.
,,Ahoj krásky,"pozdraví.,,Moment. Už jdu."
,,Ahoj,divochu,"řeknu na to.,,Chvátej, chvátej."Než stačí Karolína pozdravit, Jarda zase zaleze. Je z toho celá nesvá.
Za minutku je dole.
,,Jak se máte?"zeptá se a zařadí se vedle nás. Mě chytne kolem pasu a vydáme se na cestu.
Karolína se hned dá do hovoru.Dalo by se říct, že s Jardou udržujou veškerou konverzaci. Já jsem hlavně dosti vyvedená z míry jeho rukou.
,,Copa, že nemluvíš?"usměje se na mě.
,,Jen nemám, co říct,"vrátím mu úsměv.
,,Ale to je špatně,"upozorní mě.Vypláznu na něj jazyk.
Na koupaliště je dneska spousta lidí.
,,Musíme tam jít?"strachuje se Kája.
,,Proč ne?"nechápe Jarda.
,,No..je tam hodně lidí."
,,Tím spíš si tě nikdo nebude všímat,"snažím se jí uklidnit. Dobře vím, o co jí jde. Zaplatíme vstup a vejdeme dovnitř. Najdeme si kousek místa jenom pro nás, kde roztáhneme ručníky. Hned si sundám sukni a tričko a přistihnu Jardu, jak si mě prohlíží. Když se na něj zakřením, jen se na mě usměje a zahledí se jinam.
,,Jestli se chceš napřed rozkoukat, tak si na chvíli lehneme, co ty na to?"nabídnu Káje.Ta ráda přikývne.Lehnu si na záda a zavřu oči.Něco mě svědí na břiše, netrpělivě se tam poškrábu.Za chvíli mě ale něco svědí na noze. Otevřu oči a spatřím Jardu, jenž mě lehtá jakousi větvičkou.
,,Ty hajzlíku,"vypísknu, ale on se jen směje.Čapnu ho za ruku a svalím na ručník, kde se ho snažím lehtám, až se kroutí.Pak mě ale chytne za ruce a lehne si na mě. Kouká mi zblízka do očí a já se zarazím.Tohle už není hra.
,,Nemůžete toho nechat?Všichni na nás koukají,"sykne Kája.Jarda se probere a vstane ze mě. Podá mi ruku.
,,Jdu si koupit pití,"řeknu, co mě napadne jako první.,,Chceš taky?"otočím se na Káju.
,,Ne, já tu počkám."
,,Jdu s tebou,"řekne Jarda.Rychlým krokem míříme k budově s občerstvením, a když jsme z Karolíny dohledu Jarda mě čapne za ruku a zahneme za budovu. Teď stojíme za budovou tak, že nás nikdo nevidí.Ani jeden z nás na nic nečeká. Jarda mě k sobě přitáhne a já divoce přisaju svá ústa na jeho. Líbáme se jako o život.Dokonce mě opře o zeď a namáčkne se na mě. Nevím, jak dlouho se líbáme, připadá mi to jako celá věčnost, když se najednou odtrhnu.
,,Musíme se vrátit,"řeknu ochraptěle.
,,Počkej, ještě chvíli,"nesouhlasí se mnou a znovu mě políbí.Neprotestuju.Po další chvíli se ale odtrhnu a zamířím pryč. Kája už nás musí hledat. A opravdu, jen co vyjdu cítím její pohled.
,,Kdes byla tak dlouho?"
,,Byla tam fronta,"vymýšlím si.
,,A kde máš pití?"Sakra to mi nedošlo.
,,No, vzdala jsem to. Půjdu si pro něj potom,"lžu dál.Nemusím. Jarda se za chvíli objeví s pitím jak pro něj, tak pro mě.
,,Děkuju,"přijmu pití, ale rychle ucuknu pohledem. Nevím, jak se chovat. Kája si nás podezíravě měří.
,,Půjdem do vody?"zachraňuju situaci.
,,Jo.Jdeš Jardo?"souhlasí Kája.
,,Jasně." A tak jdeme do vody.Tam už je to fajn. Všichni společně plaveme, děláme kraviny a Kája ani nemá čas si všimnou letmých doteků mezi mnou a Jardou. Za pár hodin to zabalíme a pomalu míříme domů. Cestou si ještě sedneme v parku, kde si povídáme. Karolína se najednou zvedne.
,,Já už musím, ježíši, máma musí šílet,"říká skoro hystericky.
,,To je mi líto, mám jít s tebou?"
,,Ne, já musím běžet. Zatím pa,"křičí a běží pryč.
Zavrtím hlavou a podívám se na Jardu. Ten na mě zvláštně hledí.
,,Co je?"
,,Nic,"odpoví, ale usmívá se.
,,Tak co je?"š'touchnu do něj.
,,Jsi krásná,"řekne a políbí mě. Obejmu ho a přitáhnu se k němu blíž.Líbání s ním se mi moc líbí. Vydržíme na té lavičce, dokud nepadne tma. Pak mě vezme za ruku a pomalu kráčímě ke mně domů.
,,Můžu mít dotaz?"zastaví se kousek od mého domu.
,,Jasně."
,,Budeš se mnou chodit?"Usměji se.
,,Myslela jsem, že už se tak stalo."
,,Já taky,"usměje se.,,Ale chtěl jsem si to ujasnit."
,,Fajn, ujasněme si to.Jsi můj kluk?"
,,To si piš.A ty moje děvče?"
,,Samozřejmě."Stvrdíme to dlouhým polibkem. Pak odejdu.
,,Napíšu ti na icq!"volá ještě za mnou.
,,Já napíšu tobě!"
,,Já dřív!"křičíme na sebe, jak malé děti. Je to fajn. Cítím se s ním dobře.

Zpráva, že spolu chodíme se rozkřikne hodně rychle. Stačí, když se další den odpoledne přihlásím na icq.
Hned mi tam bliká jak Kája, tak Luky.
Kája:
ty chodis s Jardou?
Baris:
od koho to vis?
Kaja:
vsichni si to povidaji. asi od Lukyho.
Baris:
aha.jo chodim.
Kaja:
hm
Baris:
co hm?
Kaja:
nic.
Vypnu Káju a zapnu si Lukyho.
Luky:
Ahoj
Baris:
cauky
Luky:
tak jsem slysel, ze mas kluka
Baris:
jo ,to jsi slysel dobre
Luky:
ten Jarda se nezda
Baris:
proc myslis?
Luky:
no vzdycky byl takovej nesmelej a ted sbali takovou babu jako jsi ty
Baris:
to ma byt lichotka?
Luky:
jo
Baris:
tak teda diky:D
Luky:
nemas za co dekovat, je to pravda, ze jsi proste krasna holka
Baris:
nech toho:Dnechapu co vsichni nadelaji s tim, ze spolu chodime
Luky:
jen je to prekvapujici
Baris:
tak si na to musite zvyknout.musim jit, pa
Luky:
jdes za nim?
Baris:
jo
Luky:
tak ahoj
Baris:
ahoj
Jarda je online, a tak mu napíšu.
Baris:
ahojky:-*
Jarda:
ahoj lásko
Baris:
mas cas?
Jarda:
na tebe vzdycky
Baris:
tak neco podnikneme,ne?:)
Jarda:
moc rad. ja pro tebe za minutku prijdu.
Baris:
vazne?
Jarda:
vazne, uz se oblikam.
baris:
fajn:D
Jarda:
a vis co?
Baris:
co?
Jarda:
priprav si pro me extra dlouhy polibek
baris:
hm, budu o tom uvazovat...
jarda:
neuvazuj, to je rozkaz..:D
Baris:
ok, budu muset poslouchat
Jarda:
to si pis
baris:
pojd uz.
jarda:
Uz jdu
Vypnu si icq a zavolám sestřence.
,,Ahoj Sabčo!"
,,Ahoj Barís!Tak co, jak je?"
,,Super. Co ty?"
,,Super?Že by nová láska??Já taky super. Jako vždy, že?"směje se.
,,Jo, nová láska."
,,Že by konečně Lukáš?"zajímá se.
,,Ježíši,Sabčo, Lukáš ne,"řeknu trochu otráveně.
,,Hm, tak to nevím."
,,Jarda,"řeknu.
,,Ahááá,tak to jo, to je správnej člověk."Musím se smát.
,,Helejky,co bys řekla diskotéce v sobotu?"
,,Hm..jo myslím, že je to dobrej nápad.Půjdeš s Jardou?"
,,Ještě nevím, nejspíš jo."
,,Dobře, tak já vezmu toho mýho divocha."
,,Ok,zatím pa,"směju se.
,,Papa,"zavěsí. Rychle se oblíknu a pročísnu si vlasy, když už zvoní zvonek.
,,To je pro mě!"zavolám a běžím otevřít.
,,Otevřu a vletím Jardovi přímo do náruče.Rychle ho políbím.
,,Minutku,ano?"
,,Jasně,"směje se.Ještě se na něj usměju a vletím zpátky dovnitř.
,,Jdu ven,"oznámím taťkovi.
,,Máš mobil?"položí obvyklou otázku.
,,Bez něj ani ránu,"zakřením se.
,,Tak běž,"usměje se.Ještě si hodím do kapsy nějaký peníze a zase bežím ven. Čapnu Jardu za ruku a jdeme.
,,Ježíši, ty jsi dneska na mě nějaká rychlá!"směje se.
,,To já vždycky,"uculuju se.
,,Tak kam půjdem?"
,,Na tuhle otázku už mám pomalu alergii,"zavrčím na něj.
,,Tak ne no..Tak teda..pojď prostě někam půjdem."
,,Jo jo, to už je lepší."Zase mě chytne kolem pasu a jdeme. Občas někoho pozdravíme. Když procházíme kolem jeho baráku, zarazí se.
,,Sakra,"ujede mu.
,,Co je?"nechápu.
,,Slíbil jsem mamce, že nakoupím."
,,A kde je problém?"nechápu.
,,No až se vrátím domů, tak už bude pozdě,"řekne.
,,Tak nakoupíme teď,ne?"nechápu, kde je problém.
,,Tobě by to nevadilo?"
,,Blázníš?"směju se.,,Zahrajem si na manželský pár na nákupech."
,,Ok, tak počkej minutku."
Dojde pro peníze a tašku a pomalu jdeme do krámu.Tam si vezmeme vozík a podle seznamu do něj naházíme všechny potřebné věci.
,,Páni, díky ti. Bez tebe bych tu bloudil celý odpoledne,"řekne, když to máme za sebou.
,,Blázínku,"usměju se a políbím ho.Pak už jen odneseme nákup k němu domů a zase kráčíme po městě.Než stačíme vymyslet, kam si sedneme a schováme se před zraky ostatních, narazíma na Jardovo kámoše.
,,Ahooj,"zdraví ho nadšeně.Jarda jim mě přestaví jako svou dívku a oni nás hned zvou k jednomu z nich domů.Na jakýsi mejdan.Na Jardovi je vidět, že se mu tam moc nechce, ale nechce své kámoše zklamat. Když řeknu, že mi to nevadí, kývne a přidáme se ke skupině.
Zavedou nás do bytu, kde už jsou připravené flašky, hudba a občerstvení.
,,Máme tu dneska jednu slečnu, takže se budem chovat pokud možno slušně,"řekne jeden z nich, což je od něj opravdu milé.Jarda mi kamsi zmizel a tak mi nezbývá nic jiného než si sednout na volné místo a bavit se s ostatními. Po chvíli zjistím, že jsou to v pohodě kluci, a tak mi nedělá problém se bavit a pít. Hlavně to pití mi dneska nedělá žádné problémy. Když zazvoní zvonek, mám už v sobě docela dost alkoholu. Jarda jde otevřít a já zatím hraju s Petrem, jedním z jeho kámošů, jakési hry. Je to legrační. Teď se například snažíme udržet si lžičku na nosu, bez toho, že bych jí držela rukama. Pořád nám padá a máme z toho ohromnou srandu.
,,Ty si skvelá,"směje se Petr, když se mi to povede.
,,Jéé,"lžička mi spadne, když do pokoje vejde Lukáš.
,,Podívejte se,kdo přišel,"hlásí hned Jarda.
Všichni jsou jeho příchodem nadšeni, kromě mě. Mám najednou pocit, že tam nemám co dělat.
,,Ahoj Báro,"řekne trochu udiveně.
,,Ahoj,"pozdravím ho.
,,Taky jsem něco přinesl,"obrátí se na ostatní a předloží jakousi flašku. O tu projeví všichni velký zájem.
,,Chceš nějakou konkrétní hudbu?"zeptá se mě Petr.
,,Ne, mě je to jedno,"usměju se na něj.
,,Ale já chci,"ozve se hned Lukáš a vyskočí, aby si tam nastavil jeho oblíbené písně. Zvoní mi mobil, tak se na chvíli vytratím na chodbu.
,,Ano,mami?"vezmu hovor.
,,Ahoj. Kdy dorazíš?"
,,Nevím. Jsem s kámošema na mejdanu. Jarda mě doprovodí domů,neboj se."
,,Kdo je Jarda?"zajímá se hned.
,,Můj kluk,"řeknu jí narovinu.
,,Aha. No a máš klíč?"
,,Jasně,"uklidním jí.
,,Pa,mami."
,,Pa, dávej na sebe pozor."Zaklapnu mobil a vrátím se do obýváku.
Sednu si k Jardovi, který mě majetnicky obejme kolem ramen a vlepí mi pusu kamsi za uchu.
,,Kdo to byl?"zajímá ho.
,,Mamka,"usměju se na něj.Všimnu si, že prázdné flašky už o dost převyšují ty plné. Když to se smíchem podotknu, hned mají kluci geniální nápad.
,,Budem hrát flaškuuu,"křičí.
,,Ale je tu problém,"uvědomí si Petr. Všichni se zarazí a podívají se na Jardu a na mě.
,,Jakej?"nechápu.
,,Vy dva spolu chodíte,ne?"
,,Jo,"potvrdím.
,,Tak by mu asi vadilo, kdyby byli třeba úkoly .trochu...no třeba kdybys měla líbat Lukáše nebo mě.."Zarazím se a pohlednu na Lukáše. Ten se trochu pousměje.
,,A vy když tu holku nemáte..tak se taky líbáte?"zeptám se.Kluci se začnou smát.
,,Ne, samozřejmě, že ne,"ubezpečí mě.
,,Tak já bych hrála,"překvapím je.
,,Vážně?"
,,Jo vážně. Teď jen jestli to nevadí Jardovi."Ten se na mě usměje a řekne:
,,Ne, nevadí. Zatím..."podotkne.Tak jsme šli hrát flašku. Sedli jsme si na podlahu a první roztočil Petr. V prvních kolech si mezi sebou dávali úkoly jen kluci. Pak jsem konečně přišla na řadu i já. Roztočil Honza a flaška ukázala na mě.
,,Udělej nám striptýz,"požádal mě mile.
,,Jestli nechceš, nemusíš. Stačí když dáš fant,"řekl rychle Petr, ale je na něm vidět, že by byl radši, kdybych úkol splnila.
,,Jak moc..?"zeptám se.
,,Do spodního prádla,"řekne na to.
,,Fajn,"vstanu. Klukům se rozzáří oči a pohodlně se uvelebí. Já si stoupnu před televizi a Petr mi pustí pomalou dráždivou hudbu. Začnu se kroutit a přejíždět rukama po těle. Stáhnu si mikinu, pak kalhoty a nakonec tričko. Pak se ještě párkrát zatočím, rozpustím si vlasy a úkol mám splněnej.Vidím na klukách, že jsem je potěšila. Někteří mají dokonce problémy začít se soustředit znovu na hru.
,,Točíš,"pobídne mě Petr, když se zase obléknu. Hra pokračuje podobným tempem. Po pár kolech se na mě opět otočí flaška.
,,Dlouhej polibek pro Lukáše.Ať není takovej smutnej,"pobídne mě Petr. Zarazím se.Pohlédnu na Jardu, taky se mu to moc nelíbí, ale nechce být před klukama za žárlivku. Radši mě pohladí po vlasech a naznačí mi, že se radši nebude dívat."Musím se smát. Přilezu po kolenou k Lukášovi,kterej mě obejme a přitáhne k sobě.Spíš bych řekla, že on začal líbat mě, ale to nikdo neřeší. Polibek je dlouhý a rozvibruje mi všechny části těla.Chtě nechtě si musím přinat, že se mi to líbí. Moc. Odtrhnu se od něj dost nechtěně. I na něm je vidět, že by rád pokračoval. Rychle se vrátím na své místo a hra pokračuje. Pak skončíme. Dolijeme si do skleniček alkohol a už nic neřeším. Dokonce si sundám tričko a lítám tam jen v podprsence. Tancuju,zpívám, pak se zas válím po Jardovi a líbám ho. A pak mám černo.

Otevřu oči. Ležím v posteli. Ani nevím, jak jsem se tam dostala. Když vstanu a pohlédnu do obýváku, dojde mi, že ostatní kluci takové štěstní neměli. Obvykle se válí na zemi, popřípadě na gauči. I Jarda leží mezi flaškami. Hm, tak ten mě asi neodnesl do postele. Pomalu jdu do kuchyně, kde už ale někdo je.
,,Fuj, to jsem se lekla,"řeknu, když spatřím Lukáše sedět na židli a popíjet čaj.
,,Taky ti přeju dobré ráno,"usměje se na mě.Zasměju se.Až teď si uvědomím, že jsem jen ve spodním prádle.
,,Sakra, kde mám oblečení?"
,,Tak to netuším,"uchichtne se.,,Ale neboj, ono se někde najde.Takhle ti to sluší víc než,když si oblečená."
,,Haha, to je vtipný,"ušklíbnu se na něj.
,,To nebyl vtip,"směje se.Radši se otočím a zkoumám, co tahle kuchyně ukrývá.
,,Moc toho neobjevíš, už jsem koukal,"oznámí mi hnen ten tvor říkající si můj kámoš.
,,Já mám hlad,"zakňučím.
,,Já taky.Tak pojď nakoupit,"napadne ho.
,,V tomhle?"ušklíbnu se.
,,Pomůžu ti najít oblečení,"řekne tedy a vstává. Opravdu. S jeho pomocí už jsem za chvíli oblečená a dokonce najdu v kapse peníze. Napíšu ještě mamce sms, že jsem ok a vyrazíme. Koupíme rohlíky, sýry a kafe a než se kluci probudí máme celkem uklizeno a dokonce i hotovu snídani na stole.
,,Jsme šikovný,"pochválím nás.
,,To teda jsme,"přisvědčí Lukáš.
Pak se svalíme na židle a čekáme na první strávníky.
,,Jéé, jídlo,"zařve Petr, když vejde do kuchyně. Hned se hrne na židli.
,,Myslím, že by se ostatní měli probudit ,co nejdřív jinak na ně nic nezbyde,"směje se Lukáš a já s ním musím jedině souhlasit.Naštěstí Petrovo výkřik je všechny probudil, a tak je za chvíli kuchyně plná. Jako poslední vejde Jarda.
,,Ahoj,"pozdraví nás všechny. Pak přijde ke mě a přede všemi mě políbí.
,,Hezký,"ozve se kolem.Usměji se a pobídnu Jardu, aby šel jíst.
,,Musím jít,"uvědomím si při pohledu na hodinky.
,,Já jdu taky,doprovodím tě,"řekne Lukáš a sbírá si svoje věci.
,,Jardo, napíšu ti. Půjdem večer na diskotéku?"
,,V tomhle stavu?Tobě není špatně?"
,,Jen mi trochu bolí hlava, to bude ok,"řeknu na to.,,Tak mi ještě napiš."
Společně s Lukášem opustíme bytovku.
,,To ty jsi mě odnesl do postele?"uvědomím si.
,,Hm,"usměje se na mě.
,,Díky!"
,,Nemáš za co!"Celou cestu prokecáme o kravinách, nakonec se rozloučíme našim obvyklým:,,Zatím pa!"I když nikdy nevíme, kdy to další shledání bude.

Ze sobotní diskotéky nakonec nic není. Nejspíš jsem přeháněla, když jsem říkala, že mi nic není a bude to ok. Odpoledne mě začně být špatně od žaludku a několik hodin prosedím u záchodu.Bolest hlavy přidá na intenzitě, až proklínám všechny a všechno.
S lítostí napíšu sms.
PROMIŇ, ALE VEČER NIKAM NEJDU.OZVU SE ZÍTRA.PA LÁSKO
A pošlu jí jak Jardovi, tak Sabče.Ta mi hned volá nazpátek.
,,Proč ne?"vyhrkne, hned jak to zvednu.
,,Neni mi dobře."
,,Jsi těhotná?"ptá se hned.
,,Může být panna těhotná?"zajímá mě.
,,Počkej...myslím, že ne."
,,V tom případě žádný mimi."
,,Tak co se stalo?"
,,Tři slova:alkohol včera večer.."dostanu ze sebe.
,,Aháá. Takže ty alkoholičko si někde chlastala beze mě, jo?"
,,Jo a řeknu ti, odteď vždycky jen s tebou,"usměji se.
,,Tos mě uklidnila.Takže večer fakt nezvládáš jo?"
,,Ne,"oznámím jí.
,,Škoda,tak holt jindy,"řekne.,,Tak ti přeju, ať se ti udělá dobře.Papa!"
,,Ahoj,"ukončím hovor. Odhodím telefon stranou a svalím se na postel. Do pár minut usnu.
Z dálky slyším zvonění telefonu, ale neprobudím se. Dotyčný se ale nevzdává, a tak se asi po půlhodině vyhrabu z postele, abych přijala hovor.
,,Ano?"řeknu trochu divným hlasem.
,,Tady Jarda. Ahoj lásko. Mám pro tebe novinku."
,,Už přiletěli?"
,,Kdo?"nechápe.
,,No mimozemšťané,"oznámím mu.
,,Ale ne. Ale byl jsem teď s klukama s Lukášem a vymysleli jsme něco prostě geniálního."
,,Jak uškrtit sourozence snadno a rychle?"
,,Barunko, ty si telátko. Ale ne..jen, že pojedeme pod stany."
,,Cože?"probudím se.
,,No já s tebou, Lukáš se svojí holkou a klidně můžeš vzít tu tvojí sestřenku nebo Karolínu s někým..to je jedno.Co na to říkáš?"
,,Já ti nevím,"řeknu upřímně.
,,Co se ti nezdá?"nechápe. Je začátek srpna.Tak něco podnikneme, ne?"
,,A kdy?"zeptám se radši.
,,Zítra?"
,,Néé,"vykřiknu spontáně.
,,Tak pozítří."
,,Lepší."
,,Fajn, tak pozítří. Ještě všechno promyslíme.Mimochodem, jak se máš?"
,,To je dost, že se zajímáš,"řeknu.,,Mám se blbě."
,,Jakto?"
,,Ten alkohol včera."
,,Jo aha. Takže diskotéka dneska nevyjde?"
,,Ne, vždyť jsem ti psala sms."
,,Mě nic nepřišlo."
,,Aha. Tak nic no."
,,Tak já tě nechám odpočívat, zítra si napíšeme.Pa Barčo!"
,,Papa."Podivám se na mobil a dojde mi můj omyl. Sms jsem neposlala Jardovi, ale Lukášovi.Taky mi od něj přišla odpověď.
TO JE ŠKODA. COPA COPA KONEČNĚ NA TEBE DOLEHL ALKOHOL?PA LÁSKO
Napíšu stručnou odpověď.
PAKO.
Vzápětí mi přijde.
TAKY TĚ MILUJU.
Musím se smát.

,,Nemám nikoho sebou,"oznámí mi Kája.
,,To je přece jedno, ne?"
,,Ne není. Ty tam budeš s Jardou, Lukáš s nějakou novou holkou.A já?Byla bych tam jak křen."
,,Jak chceš no,"nesnažím se jí přesvědčit. Je to její názor.
,,Nechci, vem Sabinu."
,,Ok,měj se krásně."Otočím se a odejdu.Cestou napíšu sms.
VEM BORCE A ZÍTRA JEDEM STANOVAT.
A pošlu jí Sabče.
FAAAKT?S KÝM?KAM?
Přijde mi.
KAM NECHÁM NA KLUKÁCH.JÁ, JARDA,LUKÁŠ A JAKÁSI LENKA.A TAKY TY A MAREK.
Ani ne za minutku mi zapípá sms.
TAK TO BUDE HUSTÝ.
Taky myslím.

Ráno, než jsme odjeli, jsem si napsala jednu rychlou básničku.
Hlava položená na polštáři
..oči slastně přivřené..
sny, jenž zapíšu si v kalendáři
..srdce dávno pohřbené..
sny, pochopím jen díky snáři
..a ty ruce sevřené...
dál nazývat tě budu:,,lháři"
..a dveře ke mě?pro tebe zavřené...
Pak už jsem se jen rychle sbalila, rozloučila se s rodinkou a došla na smluvené místo. Byla jsem tam první, a tak jsem si sedla na lavičku a nastavila tvář sluníčku. Po chvíli přijeli Marek se Sabinou.Marka jsem viděla poprvé a on mě také.
,,Tak tohle je moje láska,"představila mi ho slovy a já jsem dostala záchvat smíchu.
,,Já jsem Bára,"podala jsem mu ruku.
,,Já Marek. Dost jsem toho o tobě slyšel!"
,,Já o tobě taky,"usměju se na něj. Působí dost sympaticky.
Jako další dorazí Jarda, který mě okamžitě políbí. Pak se teprve představí ostatním. Vypadá to, že si chlapci padli do oka.Povídají si o všem možném a já zatím se Sabinou probírám nejnovější drby naší rodinky.Dost se u toho nasmějeme.
,,Kde jsou?"nebaví mě čeká na poslední dvojici.
,,Vydrž,"klidní me Jarda.
,,Čekám už půl hodiny,"připomenu mu.
,,Tak tě ještě chvilka nezabije,ne?"nechápe.
,,A nemůžem jet bez nich?"chytám se naděje.
,,To teda ne,"ubezpečí mě. Škoda. Představa, že nevím kolik dní strávím sledováním Lukáše s jeho holkou mě docela děsí.Naštěstí nebo spíš naneštěstí dorazí do dalších deseti minut.
,,Omlouvám se,"říká hned Lukáš.,,Ale tady Lence to děsně trvalo."Dotyčná se na něj trochu dotčeně podívá.
,,Musela jsem se na cestu připravit, to určitě holky pochopí,"zaculí se na mě a na Sabču. Ta jí přisvědčí, že příprava je opravdu důležitá. Já se jen usměju.Lenka vypadá přesně tak, jak jsem si jí přestavovala. Blonďatá hubená holka s nevinně modrýma očima. Navzájem se přestavíme a konečně můžeme vyrazit.

Ve vlaku sedíme ani ne hodinu, když nám kluci oznámí, že vystupujeme.
,,Kde to jsme?"zajímám se hned.
,,Myslíš, že to ví?"směje se Sabina.
,,No název vážně nevím, ale jezdili jsme sem už jako děti. Je tu kemp, kde budeme stanovat,"oznámí nám Jarda.
,,Fajn,"odpovím a nechám Jardu, ať mě chytne za ruku. Pak pomalým krokem vyrazíme na cestu.
Za deset minut už stojíme před kempem.
,,My jdeme zaplatit a vy zatím můžete jít najít nějaký dobrý místo,"pobídne nás holky Marek.Neprostestujeme a jdeme oblhlídnout kemp. Ani nevím proč jsem si při jeho procházení vzpomněla na Patrika.
,,Na co myslíš,"všimne si mé zamyšlenosti Sabina.
,,Na Rozkoš,"řeknu jen a vím, že Sabče dojde, na co konkrétně myslím.
,,Určitě se má fajn,"snaží se mě rozveselit.
,,Já vím,"usměju se na ní.,,Jen mi tenhle kemp trochu připomněl naši dovču.Jsem v pořádku."
,,Byla to láska?"vyhrkne najednou.
,,Cože?"nechápu.
,,No..celou dobu mě zajímalo,jestli si ho vážně milovala. A co teda cítíš k Jardovi?"Zpozoruju, že nás Lenka poslouchá.
,,Teď to neřeš!"řeknu tedy.
,,Pak mi to řekneš?"Jen kývnu, ale to už se k nám hrnou kluci.
,,Tak co, máte nějaký místo?"ptá se Lukáš.
,,Ještě ne,"odpoví Lenka.,,Holky se zakecaly!"napráská nás hned.Je vidět, že jí vadí, že jsme jí nepřijali při povídání mezi sebe.
,,A o čem?"zajímá hned Jardu.
,,To kdybych věděla,"povzdychne si Lenka a já se musím usmát.Je to zvědavá holka. Na ní si musím dávat pozor.
,,Miláčku, copa jste probíraly?"zajímá také Marka a už se hrne k Sabče.
,,To jsou holčičí věci, víš?"políbí ho na špičku nosu.
,,Jdeme najít to místo?"pobídnu všechny.
,,Á Bára nám nechce říct, co řešili. Asi nás pomlouvali, že?" vyhrkne ta blonďatá potvora.
,,My nepomlouváme,"odvětím s úsměvem.,,Když nám někdo vadí, tak mu to řekneme narovinu!"Nečekám na ostatní a sama se vydám najít místo. Oni na nic nečekají a za chvíli už jsou zase vedle mě.Asi po pěti minutách najdeme krásné místo pod stromy. Kluci se rozhodnout postavit stany, Lenka si rozprostře noviny, na které složí své vyhublé tělo a Sabina mě čapne za ruku.
,,Pojď,"zašeptá mi.Na nic nečekám a následuju jí. Cítím v zádech něčí pohled, a když se otočím zjistím, že nás sleduje Lukáš. Se Sabinou dojdeme až k vodě, kde si sedneme na pláž.
,,Ta Lenka asi bude pěkná kráva, co?"nebere si servítky.Dostanu záchvat smíchu.
,,Působí tak,"přisvědčím.
,,Tak povídej, jak to bylo s Patrikem, a jak je to s Jardou?"řekne pravý důvod našeho rozhovoru.
,,Já to nechci řešit,"snažím se.
,,Ale já jo,jsme přece kámošky, ne?"hraje na city.
,,Dobře...ehm..jak to bylo s Patrikem..."
,,No povídej,"pobídne mě.
,,Počkej, já v tom sama nemám moc jasno. Prostě Patrik byl suprovej kluk, strašně se mi líbil a zabouchla jsem se do něj jak blázen. Ale teď na něj jen hezky vzpomínám. Byla to krásná zamilovanost a kdybychom byli spolu, tak by z toho možná vznikla velká láska. Takhle jen hezké..vzpomínky,"snažím se.
,,No a co Jarda?"pobízí mě.,,Je to velká láska?"
,,Já nevím,"začnu pomalu.
,,Takže ne,"vyřkne svůj soud.
,,To jsem neřekla,"řeknu udiveně.
,,Baruško, věř mi, že kdyby to byla velká láska, tak bys to poznala."
,,Ale já ho mám ráda,"namítnu.
,,To přece nestačí,"směje se.
,,Přitahuje mě,"říkám další argument.
,,Tebe přitahuje každej,"směje se.
,,Ty si potvora,"vykřiknu, ale musím se smát s ní.
,,Jo to jsem,"nadýmá se jako páv.,,Ale vážně,"pokračuje.,,Chápu, že jsi ráda, že ho máš. Ale váš vztah nevydrží."
,,Proč by neměl vydržet?"nechápu.
,,Protože tobě nesvítí očička,"zaculí se na mě.
,,Jaký očička?"směju se.
,,Kdybys byla s ním opravdu šťastná, tak by ti svítili oči, lítala bys jako pták a nemohla bys jíst, jak by ti lítali v břiše motýli,"rozplývá se.
,,Ale já tam ty motýli mám,"namítnu.
,,Fakt?Tak to nevím, jak se ti tam dostali,"směje se.
,,Mrcho,"odseknu.
,,Hele, já tím nechci říct, že bych vám to nepřála..a tak dále. Jen říkám, že si myslím, že tohle není to pravé pro tebe."
,,To nech na mě,ano?"usměju se na ní.
,,Dobře,dobře.Možná se mýlím, jsem jen člověk,"zaculí se.
,,Pojď, půjdeme jim pomoct,"přeruším nás rozhovor.
,,Fajn,"řekne a vstaneme. Cestou se ještě šťoucháme, jak pubertačky, ale jsem ráda, že jí tu mám. Jak jsem říkala, sice s ní někdy nesouhlasím, ale v mnoha ohledech mi rozumí jako jediný člověk na světě.
,,No to je dost, že ste přišly,"prskne Lenka hned, jak se přiblížíme.Nekomentujeme to. Radši si prohlídneme stany a vybalíme pár věcí z baťohů. Máme tu několik stromů, pod kterými jsou postaveny tři stejně velké stany. Hned vedle je velké tábořiště s dřevěnýma lavičkama dokola.
,,Je tu málo světla,"podotkne Sabina.
,,Jak za to budeš ráda, až se udělají větší vedra,"řekna na to Lukáš. Já už je nevnímám. Rozepnu si baťoh a začnu se v něm přehrabovat.
,,Sakra,"ulevím si.
,,Co je?"zajímá se Jarda.
,,Nic,"řeknu rychle a dál se přehrabuju. Přijde za mnou Sabča.
,,Barís?"
,,Hm?"
,,Na,"řekne a já se otočím.Podává mi papír a tušku.
,,Jsi zlato,"usměju se na ní a rychle si jdu sednout na lavičky. Tam začnu zběsile škrábat.
,,Co to dělá?"nechápe Lenka.
,,Má nápad,"řekne Sabča.
,,To na ní poznáš?"vykulí Jarda oči.
,,Znám jí celý život. Poznáš jí to na očích, a taky na tom, že začne hledat papír,"směje se ta potvora.Já zatím píšu.
Vycházím ven
..a světlo mi svítí do očí..
Procházím dnem
..a jen deštník může mi pomoci..

Kapky zas tečou mi po tvářích
..tak ,jak napsáno je to ve scénářích..
Jedině pomsta má ukončí to trápení
..tak jdu pomstít se, už nedám na tvé vábení..
,,Zlato?"přisedne si ke mě Jarda.
,,Hm?"
,,Máš už to?"
,,Jo jo,"usměju se na něj.
,,A dáš mi to přečíst?"
,,Ne ne,"zarazím ho, vlepím mu pusu na tvář a odnesu si lístek do baťohu.
,,Proč ne?"nechápe.
,,Neukazuje to, co napíše,"podotkne Sabina.
,,Ty jsi nějaká chytrá, ne?"nevydržím to už, ale musím se smát.
,,Jo to jsem,"přisvědčí.
,,Co budeme dělat?"projeví se zas Lenka inteligentně.
,,Sabčo?"nevnímám Lenku.
,,Ano, lásko?"
,,Nedala jsem si k tobě tu modrou taštičku?"
,,Kdy?"
,,No ve vlaku, ne?"
,,Jo je to možný, já se mrknu,"řekne a jde do stanu.
,,Co budeme dělat?"opakuje Lenka otráveně.
,,Na,"podá mi Sabča taštičku a já se v ní začnu přehrabovat.
,,Co hledáš?"zajímá jí.
,,Nějaký peníze."
,,Ty je nosíš v tomhle?"
,,Ale ne. Jen, že jsem si sem rychle nějaký hodila."
,,Co budeme dělat?"ozývá se znovu Lenka.
,,Co kdybys to místo toho věčnýho ptaní vymyslela?"nevydržím to už.
,,Proč já?"vykulí oči.
,,Nevím. Třeba proto, že si asi jediná, koho to zajímá,"zaculím se na ní. Už se nezeptá a jsem jí za to vděčná. Z nás dvou kamarádky určitě nebudou.
,,Sabčo, jdes do úmyvárek?"zeptám se kámošky.
,,Ne, teď ne,"odmítne mě a chichotá se čemusi s Markem.
,,Já jdu,"řekne Lenka a přidá se ke mě. Myslela jsem, že celou cestu promlčíme, ale kupodivu se začne bavit.
,,Jak dlouho znáš kluky?"vypálí najednou.
,,Asi ..dva roky,"odpovím stručně.
,,Měla si někdy něco s Lukášem?"
,,To je snad moje věc, ne?"
,,Když myslíš,"ušklíbne se. S Lukášem jsem samozřejmě nic neměla, ale do toho tý holce vůbec nic není.Pak už nepromluvíme. Dojdeme na záchod, kde musím ještě pet minut čekat, než se na sebe vynadívá do zrcadla a všemožně se upraví.
,,Máme nápad,"oznámí nám Jarda, když se vrátíme ke stanům.
,,A to?"zajímá mě.
,,Půjdem se koupat,"odpoví.
,,Pááni,"směju se. ,,To je geniální."
,,Tak jdeme?"zajímá Marka.Podívám se na ostatní.
,,Já jsem pro,"řeknu jim.Souhlasí s tím všichni,a tak se jdeme převlíknout do stanů. Sabina s Markem zalezou spolu, Lukáš s Lenkou ještě spolu o něčem diskutují.
,,Můžu jít první?"zeptám se Jardy.Tak trochu zvláštně se na mě podívá.
,,Běž,"odpoví pak.
Zalezu dovnitř a rychle se převlíknu do mých oblíbených černých plavek.Vlasy si dám do culíku a vyjdu zase ven.
,,Ty jsi rychlá,"chválí mě můj kluk a zaleze dovnitř.
,,Jsem ti říkala, že rychlost je moje parketa,"připomenu mu a začnu se mazat opalovacím krémem.
,,Jéé, já na něj zapomněla, pučíš mi ho?"přiběhne Sabina.
,,Jasně,"odpovím jí a hned jí ten zázračný krém podávám.Jako další je hotový Lukáš. Když vyleze ven naše pohledy se střetnou. Má krásnou sexy postavu a já se musím hodně přemáhat, abych na něj nekoukala.
Sluníčko pálí čím dál víc, a tak se nakonec rozhodnu ještě pro kšiltovku. A konečně vyrazíme. Voda už nás láká z dálky. Její zázračná modř nás přímo pobízí k tomu, abychom do ní vlezli. My se nenecháme dvakrát pobízet a vrhneme se do vody, jak divoká zvěř. Blbneme, smějeme se, dovádíme. Najednou mi ani nevadí ta vyzáblá koza, jenž všem dává najevo, jak je krásná a skvělá.
Pak se mi ale zamotá hlava a nebýt Jardy, který mě včas zachytil, sekla jsem sebou přímo do vody.
,,Jsi v pořádku?"směje se Jarda, který si myslí, že jsem zakopla.
,,Jo,"řeknu rychle a pomalu vylezu z vody. Všude je chrmol, a tak si mě ani nikdo nevšimne. Pomalu dojdu ke stanům, kde se svalím na lavičku.
,,Jsi v pořádku?"přiběhne za mnou Lukáš. Tak přece jen si někdo všimnul.
,,Jo,dobrý,"snažím se ho uklidnit. On se však tváří dál starostlivě,dokonce mě chytne za ruku.
,,Báro, když ti něco je, tak to řekni. Mám o tebe strach, jsi celá bílá."
,,Možná...,"snažím se vymyslet nějaký důvod.,,Za to můžu ještě ten páteční alkohol."
,,To si nemyslím,"kroutí hlavou a vstane, aby mi přinesl láhev s vodou.
,,Díky,"ocením jeho starostlivost.
,,Není zač."Sedne si vedle mě a nic neříká. Za chvíli přiběhnou ostatní. Lenka si všimla, že jí chybí polovička.
,,Děje se něco?"ptá se hned Marek a sedá si vedle mě z druhé strany.
,,Ne, vše v pořádku,"uklidňuju jeho i ostatní.,,Jen už jsem se nechtěla koupat."Vstanu a usměju se.
,,Jdu se převlíknout. Za chvíli bychom mohli rozdělat oheň, co myslíte?"Všichni se mnou souhlasí a za pár minut už se sejdeme zase před stany.
,,Takže kluci jdou pro dřevo a holky zatím připraví nějaký buřty a pití, co vy na to?"
,,Jdu taky na dřevo,"ozývám se hned.
,,Ty jsi holka, pokud vím,"podotkne celkem vtipně Marek.
,,Jo,to jsem,"usměju se na něj.,,Ale věř mi, že dřevo bude potřeba.Čím víc, tím líp.Holky to zvládnou!"
,,Dobře, takže Bára jde s náma,"ukončí debatu Jarda a jdeme do lesa.
,,Ty už si byla někdy stanovat?"vyptává se Marek.
,,Od dětsví každý rok. Ale na takový luxus jako kempy jsem mohla zapomenout. Obvykle to bylo někde na opuštěném místě u řeky, popřípadě rovnou v lese."
,,To ses nebála?"ptá se Jarda obdivně.
,,Nebyla jsem sama,"usměju se na něj.,,Vždycky minimálně s tátou a bráchou."
,,Teď už nejezdíte?"podívá se na mě Lukáš.
,,Ne,už není čas,"odpovím.,,Ale bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života."
,,Tak jdeme na to,"ukončíme debatu a jdeme sbírat dřevo.Když se po půl hodině vrátíme, cítím, že něco není v pořádku. Sabina se mi rozběhne naproti.
,,Nechala sis tu mobil,"podává mi ho.,,Volala sestra z nemocnice.Prý je to naléhavé."Znovu se mi zatočí hlava.
,,Proč ti to neřekla?"
,,Nevím zněla divně. Měla bys jí zavolat."
,,Jo..já jdu na záchod,"řeknu rychle a odejdu. Vím, že mě sledují.Zřejmě si myslí, že někde cestou omdlím.Opřu se o dveře u záchodu a vytočím její číslo.
,,Co se děje?"vypálím hned, jak to zvedne.
,,Báro?"
,,Jo, jsem to já."
,,Ježíši, to je dobře. Stala se jedna věc."
,,Jaká věc?"v hlavě už mi šrotují všemožné situace.
,,Udělalo se mi špatně a napiclo do mě auto.."
,,Cože?"nenechám jí domluvit.
,,Ale, ne neboj. To auto jelo pomalu a mě jak se zamotala hlava, tak do mě jen škrtlo..ale to není důležité. Lidi si mysleli, že mi něco je, když jsem omdlela, tak zavolali sanitku. A představ si, co zjistili."
,,Co?"
,,Čekám dítě."
,,Cože?"téměř vykřiknu.
,,Jsem těhotná,"oznámí mi znovu a já slyším v jejím hlase smích.
,,Panebože,"veškeré napětí ze mě spadne.,,Blahopřeju..takže já budu teta!"Už se zase usmívám.
,,Jo, kdy se vrátíš. Chceme udělat, takovou malou oslavu."
,,To ještě nevím..snad za týden, možná dřív."
,,Dobře. A co ty?Máš se dobře?"
,,Jo, teď už jo. Ale víš taky se mi udělalo špatně a málem jsem omdlela. Tak už jsem ráda, že vím proč se to stalo."
,,Páni, znovu se ozvalo to spojení s ostatními z rodiny?"
,,Jojo,"přisvědčím. Nevím čím to je, ale když jsem byla menší, často se mi stávalo, že jsem vycítala,že se něco děje. Pak, jakmile mě začala bolet noha, začala jsem omdlívat nebo cokoliv jiného, rodiče už čekali, kdy jim zavolá někdo ze školy, že se něco stalo. Jakmile jsem ale vstoupila do puberty, zmizelo to. A dneska se to stalo zase.
,,Já musím jít,"uvědomím si.,,Tak na sebe dávej pozor a všechny pozdravuj."
,,Jasný, měj se krásně a nezlob,bobku."
,,Papa!"Zaklapnu mobil a vyjdu z umývárek.Ještě zamyšlená se vrátím ke stanům, kde už hoří oheň a Lenka dokrajuje poslední buřty.Sabina kouká zamyšleně na oheň, a když přijdu hned vyskočí.
,,Tak co?"ostatní taky zaměří svou pozornost na mě.
,,Já..budu teta,"oznámím a začnu se uculovat.
,,Cože?Cože to jako fakt?"vykřikne Sabča a chytne se za hlavu.,,Ale to by se dalo říct, že já budu taky teta..My budeme tety,"vykřikuje radostně.Musím se smát a skákat s ní. Pak jim vypovím celý náš rozhovor.
,,Takže vážně znovu cítíš, když se někomu něco stane?"zajímá sestřenku.
,,Já nevím,"přiznám se.,,Mohla to být jen náhoda!"
,,No neřešme to.A pojďte si dát buřty,"pobídne nás Marek.Skočím si ještě pro mikinu a pak si sedneme všichni na lavičky.
,,Počkejte,"řekne Marek a kamsi zmizí.
,,Kam šel?"nechápu.
,,Já nevím,"přizná se Sabina. Za chvíli se vrátí s kytarou v ruce.
,,Budeme zpívat a hrát,"řekne a uculuje se.
,,Páni,"směju se.
,,Budeme zpívat?"mrkne na mě Sabča.,,Tak to byste měli nechat Báru."
,,Cože?Proč?"zajímá je hned.
,,Sabino zmlkni,"varuju jí.
,,No to vám neříkala, jak zpívala na Rozkoši?"vychutnává si mě ta potvora.
,,Nejspíš jsem jim to říct nechtěla, ne?"zaculím se na ní.
,,Ona zpívala?Jako u táboráku?"zajímá Lukáše.
,,Ale ne.Normálně si stoupla před všechny návštevníky venkovní hospody, začala hrát hudba a ona zpívala do mikrofonu."
,,To jako fakt?"směje se Jarda.,,Barčo, co jsi zpívala?"Vypláznu na ně jazyk a dělám, že se s nima nebavím.
,,Byla to sázka,"podotknu pak.,,A víckrát se to nestane."
,,Bylo to krásný,"přidá mi pak Sabina plusy, čímž si to u mě vyžehlí.
,,No jo, hlavně děsně zábavný, viď?"zaksichtím se na ní.
,,Já se smála, jen kvůli klukům.Jak si zpanikařila, když tam byli,"podotkne. Naznačím jí, ať je radši zticha, ale to už se chytne Lenka.
,,Jo táák. Takže ty jsi na zpěv někoho sbalila,jo?No to jsou dneska metody."
,,Já nikoho nesbalila,"zaculím se na ní.
,,To on sbalil jí,"přisadí si Sabča.
,,Á, že by taky zpíval?"řekne Lenka ironicky, aniž by veděla, jak blízko je pravdy.
,,Jo, zpíval. On totiž hrál v kapele, víš?"provokuje jí Sabina. To už je na mě moc, vstanu a odejdu od nich pryč.
,,Barčo, promiň. Já už budu zticha,"volá za mnou, ale já se hned tak nevrátím. Napřed se projdu, načež skončím u vody. Když mi někdo položí ruku na rameno, pomalu se otočím.
,,Jardo,"řeknu trochu zklamaně. Popravdě jsem si přála, aby tam byl někdo jinej.,,Neměl si za mnou chodit."
,,Tys ho..milovala?To byl ten, jak si kvůli němu brečela?"Jen kývnu a položím mu hlavu na rameno.
,,Je to pryč. Jen se o tom nechci bavit."
,,To chápu. Tak pojď, půjdem si zazpívat, ty moje zpěvačko,"políbí mě , a pak ruku v ruce dojdeme k ohništi. Nikdo se k předešlému tématu nevrací a Marek začne hrát na kytaru. Po pár písničkách vstanu a dojdu si pro papír a tušku. Zamyslím se a napíšu.
Tváře jsou bez jména
..tak chladné..
Těla jsou bez duše
..jak snadné..

Nic není tak, jak by mělo být
..a přesto žiji..
Vše je tak, jak nechci mít
..a proto ,,hniji,,..

Zlem protkán je tento svět
..jak neviditelnou nití..
Už dávno není neposkrvněný, jako mladá pleť
..tak sakra řekni mi důvod našeho bytí..

Rozčiluji se, křičím ,nadávám
..a to tenhle svět teprve poznávám..
Proč lidé dělají takovéhle kroky?
..Nepochopím to, možná až uplynou roky...

,,Věřím,že kroky lidí jednou najdou správný směr!"
,,Báseň?"zajímá Lukáše.
,,Báseň,"potvrdím a přidám s k zpěvu ostatních.Někdy kolem půlnoci uhasíme oheň a rozloučíme se.
,,Dobrou,"řeknu všem.
,,Dobrou a snažte se být, co nejvíc potichu, ano?"nabádá nás Marek.Musím se smát. Oni budou právě ti, kteří ještě rozhodně nejdou spát. Nevím, jak je na tom Lukáš s Lenkou a vlastně to ani nechci vědět.Já s Jardou zalezu do stanu a otočená k němu zády se převlíknu do kraťásků a tílka.Pak zalezu do spacáku.Jarda se ke mě hned nakloní a začne mě líbat. Jakmile zůstává jen u polibků ,nebráním mu. Jakmile ale začnou rukou šmátrat po mém těle a snaží se mi vyhrnout tričko,zarazím ho.
,,Ty nechceš?"zašeptá naléhavě.
,,Je moc brzy,"snažím se nějak říct, že s ním nechci mít sex.
,,Dobře,"vezme to jako chlap a nenaléhá na mě. Dost se mi uleví. Nejde o to, jestli je brzy nebo ne. Jde o to, že s ním prostě spát nechci. A teď, když mi to došlo, je mi ze všeho špatně. Ano, Jarda vážně není kluk pro mě. Mám ho ráda, ale to nestačí.

Ptáci zpívají, sluníčko svítí.Ale nic z toho mě nedokáže vytáhnout z postele dřív než v jedenáct. Tak se stane, že já s Jardou vylezeme jako poslední.
,,Hm, divoká noc?"komentuje naše pozdní stávání Marek.
,,To si piš,"zaculím se na něj a vyhnu se Lukášovu zkoumavému pohledu.Mám na sobě pořád noční úbor a rozcuchané vlasy.
,,Jak takhle můžeš vylézt ven?"kouká na mě Lenka vyjeveně.
,,Cože?"nechápu jí.
,,Vždyť nejsi upravená,"upozorní mě.
,,A co?"usměju se.,,Jsme v kempu.Proč se malovat nebo upravovat?"
,,Když máš takovejhle názor, tak můžeš být ráda, že tě Jarda chce."
,,Chceš tim říct, že holku, která na sebe každé ráno nepatlá makeup a neustále se nekontroluje v zrcadle, nikdo nechce?"zarazím se.Tady jde do tuhého.
,,Chci tím říct, že holku, která o sebe nedbá, nikdo nechce,"opraví mě.Upřímně se rozesměju.
,,Ehm,víš, myslím, že v tomhle se asi neshodneme. Já jsem jaká jsem a jsem se sebou spokojená.Což ty očividně ne."
,,Co tím chceš říct?Já jsem se sebou spokojená,"vstane.
,,Vážně?Tak mi řekni, proč na sebe patláš všechny ty věci?Normální líčení je fajn, ale u tebe nikdo ani nemůže vědět, jak ve skutečnsoti vypadáš. Vždyť jsi jen..maska."
,,Mě urážet nebudeš,"vypískne.
,,To není urážka, to je prostě realita,"uzemním jí.
,,Maluju se takhle, abych se klukům líbila. Což tobě očividně nic neříká."
,,Oprav mě, jestli se mýlím, ale neměla by ses líbit klukům taková jaká jsi?Myslím, jaká si bez líčidel?"
,,Holky, nechte toho,"skočí nám Sabina do řeči.,,Radši mi pomozte udělat snídani."Ještě jednou se na Lenku zadívám, pak zakroutím hlavou a jdu za Sabčou.
,,Já s touhle osobou nikam nejdu,"zakřičí Lenka skory hystericky.
,,Tak nechoď, já tě o to neprosím."
,,Báro,"okřikne mě sestřenka.
,,No co?"pohodím rameny.
,,Chceme tu s ní nějakej čas vydržet, tak se pokus ovládat,ano?"skoro mi šeptá.Kývnu hlavou, ale stejně si myslím, že to nepůjde. Takovéhle holky prostě nebudu snášet nikdy.
Lenka odmítne být v mé společnosti ,a tak snídani uděláme společně se Sabinou.Mě to nějak nevadí, ale je vidět, že klukům naše nesnášenlivost vadí.
,,No tak, holky. Nebudeme se přece hádat,"snaží se to vyřešit Jarda.Lukáš na to nic neříká, zřejmě je pohoršený mým chováním vůči jeho holce.
,,Co byste řekli na celodenní procházku?"napadne mě najednou.
,,A kam?"
,,Já nevím, není tu nějaká trasa, kam by se dalo jít?"otočím se na Jardu s Lukášem.
,,Myslím, že jo. Dobrej nápad,"pochválí mě Lukáš.
,,A proč bychom někam chodili?"ozve se Lenka.
,,Třeba proto, abychom nějak zaplnili čas,"řekne Marek.
,,Podle mě je lepší zaplnění času ležení někde na pláži,ne?"Uchichtnu se, ale ta bloňďatá koza dělá, že mě neslyší. Radši si jdu pro mobil a zavolám mamce. Ať se s ní domluví ostatní.
,,Ahoj mami,"pozdravím.
,,Ahoj dcero.Tak jak je, vše v pořádku?"
,,Jo, sluníčko svítí, ptáci zpívají. Prostě poezie,"žertuju s ní.
,,To je fajn. Tady je taky krásně teplo. Celý den jsme s tátou na zahradě, jsem celá spálená."
,,Jak je Verče?"zajímám se hned o sestřičku.
,,Jak asi. Je neuvěřitelně šťastná. Dítě bylo vždycky její sen."
,,Taky bych chtěla mít tak jednoduché cíle,"uchichtnu se.
,,Nech toho. Aspoň má narozdíl od tebe větší šanci, že se jí splní,nemyslíš?"
,,Máš pravdu. Holt se to někdo má..,"musím s ní souhlasit.
,,Tak já jdu,zrovna jsem udělala kafe.Buď tam hodná,"dává mí ještě rady do života.
,,Jasně, mamčo. Ty taky. Papa!"
,,Tak co bude?"vrátím se k ostatním.
,,Lenka je proti,"osvětlí mi Jarda situaci.
,,Aha,"řeknu na to. ,,Tak teda ne."
,,Co teda ne?"nechápe Marek.
,,Tak nepůjdem."
,,Kvůli Lence?"nechápe Jarda.
,,Jsme přece parta, ne?"připomenu jim.,,A Lenka má určitě dobrý důvod proč nejít. Třeba je jí špatně nebo tak. A v tom případě bychom tady měli být s ní..třeba na tý pláži."
,,Proč by mi mělo být špatně?"vykuluje už zase oči Lenka.
,,No řekni mi jiný důvod, proč by normální inteligentní člověk odmítl zdravou procházku?"Otevře pusu a kouká na mě dost překvapeně.
,,Ale já jsem v pořádku, jen se mi nechce."
,,Ahá..tak to jsem se sekla. V tom případě jsem asi neodhadla tvou inteligenci.No nic,"pokrčím rameny a odcházím ke stanům.
,,Kam jdeš?"stěží zadržuje Marek smích.
,,Jdu si pro ty plavky,"zastavím se a zaculím.
,,Ona mě urážela?"nechápe pořád ta nevinná duše.
,,Ne, jen konstatovala fakta,"řekne na to Marek. Musím se tomu smát.
,,Tak..nepůjdem zítra?"navrhne tedy.Ocením její snahu, a tak se nakonec dohodneme na zítřku.Celý den strávíme na pláži, jak chtěla Lenka.Teda já se snažím být na sluníčku, co nejméně a neustále někam chodím. Neumím se prostě natáhnout na pláži a ležet. Jsem na to moc aktivní člověk.
,,Chcete někdo limonádu?"nabídnu se, když už mám toho ležení opravdu dost.
Ozvou se kupodivu skoro všechny, a tak Lukáš vstane a rozhodne se, že mi pomůže.
,,Omlouvám se,"řekne, když jsme dost daleko od ostatních.
,,Za co?"nechápu.
,,Za Lenky chování.Její názory a tak...prostě s nima nesouhlasím."
,,Ty se nemáš, za co omlouvat,"povídám rychle.,,Ona je přece samostatná bytost."
,,Ale já jsem jí vzal s sebou,"připomene mi.
,,Neřeš to,"zastavím jeho slova.,,A nechvátej tolik.Jinak budeme brzy zpátky."
,,Ty nechceš za ostatníma?"usměje se na mě.
,,Ne, jen že si tam zase budu muset lehnout na pláž a to já nemám ráda."
,,Aha."Tak tedy pomalu jdeme ke stánku, kde koupíme limonády.Pak se zase loudáme zpátky.
Celý den proležíme. Lenka je spokojená, já otrávená.Proto přivítám večer.
,,Jdeme ke stanům?"ožiju.
,,Jo, jdeme,"vezme mě Jarda za ruku a zamíříme tam, jako první. Před stanem mě přitáhne k sobě a hladově políbí. Není mi to nepříjmé, ale pocity vzrušení, jako jsem mívala ze začátku našeho vztahu, kamsi zmizely.Odtrhnu se od něj, když přijdou ostatní, i když vím, že nás stejně viděli. Sakra proč mi vadí Lukášovo pohled?Jarda je přece můj kluk,je normální, že se s ním líbám.Pak zalezeme do stanu. Nikomu se už nechce rozdělávat oheň. Ostatní dva páry si noc zřejmě užijí, já s Jardou ne. Odmítnu ho stejně, jako předešlou noc.A moje poslední myšlenky nepatří Jardovi, ale Lukášovi.Spí s tou blonďatou slepicí?

Otevřu oči a pohlédnu na spícího Jardu. Jsou tři hodiny ráno, zjistím při pohledu na mobil a tišše vstanu. Šli jsme spát brzy, a tak už se mi nechce spát. Navíc si potřebuji utřídit myšlenky. Jsem zmatená, jako dlouho ne.Dojdu na záchod, kde chvíli jen tak stojím před zrcadlem.Pak si trochu upravím vlasy a jdu si sednou na pláž.Potom si lehnu. Slyším vodu a koukám na hvězdy. Na ty krásné světla noční oblohy.
Když znovu otevřu oči dojde mi, že jsem si na chvíli zdřímla.Znovu se posadím a rozhlédnu kolem. Málem vykřiknu, když zjistím, že tu nejsem sama. Někdo vedle mě leží. A taky spí.Když pohlédnu blíž, poznám Lukáše.Trochu do něj šťouchnu. Když to nezabírá, začnu ho lehtat. Po chvíli otevře oči a chytne moje ruce.
,,Co to děláš?"řekne trochu chraplivě.
,,Snažím se tě probudit,"odpovím mu.
,,Aha,"podotkne jen a posadí se.Přitom pustí moje ruce.
,,Kde ses tu vzal?"nechápu.
,,Syšel jsem tě, když si vycházela ze stanu,"pokrčí rameny.,,Trochu jsem tě hlídal a když si tu usnula, nechtěl jsem tě nechat samotnou. A vidíš to, sám sem usnul!"Musím se mu smát. Je tak roztomile rozespalý.
,,Takže tys mě hlídal,jo?"
,,Jo, co tě to napadá jen tak si lítat v noci po kempu?"
,,Já jsem nelítala. A co by se mi tady mělo stát?"směju se.
,,Nikdy nevíš,"hrozí mi prstem.
,,Hajzlíku,"vypláznu na něj jazyk.
,,Tak to teda ne,"nenechá si to líbit a začne mě lochtat.
,,Néé, prosím ne. Já budu hodná,"snažím se ho uprosit.
,,Co za to dostanu?"
,,Za co?"
,,Že přestanu!"
,,Hm..co bys chtěl?"zajímá mě.
,,Pusu,"řekne narovinu.
,,Cože?"směju se.
,,Pusu, pusu,"opakuje.
,,Dobře,"souhlasím nakonec. Pustí mě a čeká.Pomalu se k němu nakloním a vlepím mu pusu na pusu.
,,To nebyla pusa,"zakňučí.
,,Ale byla,"nesouhlasím s ním.
,,Lepší,"pobídne mě a čeká.Směju se mu.Pak se znovu nakloním a zadívám se mu do očí. Nemá je ani zelené jako Patrik, ani modré jako Jarda, ale stejně se mi z nich líbí nejvíc. Po chvíli to nevydrží, obejme mě a přitáhne blíž. Sám přisaje svá ústa na mé a líbá mě divoce a nespoutaně. Líbí se mi to moc. Líbáme se celou věčnost. Nakonec se vyčerpaně lehneme vedle sebe a koukáme spolu na hvězdy.
,,Co jsme to dělali?"uvědomím si najednou.
,,Líbali se,"poučí mě a já i v té tmě poznám, že se usmívá.
,,To vím,"směju se.,,Ale je to správné?"Nic na to neřekne, jen se ke mě znovu nakloní a políbí mě.Tentokrát pomalu a něžně.
,,Je to správné,"odpoví asi po pěti minutách líbání.
,,Máš Lenku.."snažím se.
,,A ty Jardu.."
,,Je to vůči nim nefér."
,,Proč?"Posadím se a nechápavě se na něj podívám.
,,Nechci být s Jardou, když se za jeho zády líbám s jeho nejlepším kámošem."
,,Tak s ním nebuď."Vstanu a udělám několik kroků pryč. Rychle vyskočí a chytne mě za ruce, čímž mě zastaví.
,,Báro, promiň. Asi se neumím moc dobře vyjadřovat. Jsem jen teď děsně zmatenej. Jediný co vím je, že ti chce líbat a držet..pořád a pořád a nevím jak z toho ven.Ani z toho nechci ven."Pousměju se a znovu se mu zadívám do očí.
,,Já jsem na tom stejně,"přiznám se. Musíme to stvrdit polibkem, prostě musíme.Asi v šest hodin se každý vrátíme do svého stanu.Já jsem šťastná nadoraz. I když nevím, co mi přinese zítřek.

Nakonec spím až do dvanácti.Když vylezu, už jsou všichni venku. Nevím, jak se mám před Lukášem tvářit, tak jdu do umývárek, pak připravuji jídlo a celkově jsem strašně zaneprázněná. Vím, že se na mě často kouká, ale já sama se na něj nedívám. Radši. Nezvládla bych to. Po obědě se vydáme na tůru.Lenka trochu neochotně, ale nic jiného jí nezbývá. Jdeme podle zelených značek a každou chvíli děláme pauzi.Samozřejmě kvůli Lence.
,,Au, moje nohy,"skučí.
,,Vždyť máme za sebou jen tři kilometry,"kroutím hlavou.
,,Nejsem zvyklá takhle chodit,"svěří se nám.Vydám se pomalým krokem napřed. Lukáš mě za chvíli dohoní.
,,Neměl bys pomáhat svý přítelkyni?"zeptám se trochu ostřeji, než jsem chtěla.
,,Poradí si,"odpoví klidně.,,Navíc už tam má jednoho obletovatele."Otočím se a vidím, že má pravdu. Jarda se může přetrhnout, aby jí pomohl.Lukáš se taky zastaví.
,,Chtěl bych tě políbit,"zašeptá najednou.
,,Nemůžeme..,"řeknu tišše.
,,Večer u vody?"zeptá se a já jen kývnu. To už nás dojde Sabina s Markem.
,,Takhle moc daleko nedojdeme,"upozní nás Marek trochu kysele.
,,Co dělat,"pokrčím rameny.,,Ještě pár kiláků a otočíme se. Celou trasu takhle nezvládneme."
Všichni mi dají za pravdu, a tak ujdeme ještě další tři kilometry a jdeme zase nazpátek.
,,To to budeme muset absolvovat ještě jednou?"nelíbí se to Lence.
,,Ano,"odpovím klidně.,,Nebo můžeme pokračovat, což je asi tak třikrát tolik."Lenka už nic neřekne a jako první vyrazí nazpátek. Chytrá holka.
Když dojdeme do tábora, svalí se na lavičku.
,,Už se ani nehnu,"ubezpečí nás.,,Luky, odneseš mě do stanu?"Teď už to fakt nevydržím a vyprsknu. Sabina se ke mě přidá, ale Jarda se na mě trochu káravě podívá a řekne Lence.
,,Já ti pomůžu."Nejspíš vytušil, že Lukášovi se do toho moc nechce.
,,Jdu se vykoupat,"oznámím všem. Sabina jde se mnou.
,,Co je to s tebou?"zeptá se mě, jakmile vlezeme do sprch.
,,Co by se mnou mělo být?"
,,Jsi nějaká jiná...mám pocit, jako byste tu s Jardou nebyli jako pár, ale jako kámoši."
,,Hm!"
,,Spíš s ním?"
,,Ne!"
,,Uf."
,,Co uf?"nechápu.
,,Bylo by mi líto, kdybys to, že ho nemiluješ zjistila až potom, co by ses s ním vyspala."
,,Mě taky,"ubezpečím jí.,,Nemiluju ho, počáteční nadšení je pryč a spát..s ním nebudu. Ukončím to, až se vrátíme domů."
,,To je dobře,"souhlasí se mnou.,,Už jsi hotová?"
,,Ještě ne,"oznámím jí.,,Ale nečekej na mě. Já tu ještě nějakou chvíli budu. Nechce se mi vracet."
,,Dobře. Zatím pa."
,,Pa."Uslyším klapnutí dveří a nechávám po sobě téct prameny vody. Je to úžasný pocit. Jako by voda odnášela všechny problémy.Klapnutí vody se ozve znovu.
,,Zapomněla sis něco?"křiknu, aniž bych otevřela oči.
,,Vlastně ne,"odpoví mi, ale ne Sabina.
,,Co tu děláš?"vykoktám, když spatřím Lukáše s ovázaným ručníkem kolem pasu, jenž stojí u mé sprchy.Sprcha je samozřejmě bez závěsu.
,,Já...,"chce něco říct, ale nedořekne. Doslova očima hltá mou postavu. Pak to nevydrží, strhne ručník a vleze za mnou. Přestanu se krýt rukama a nechám ho, ať se svým tělem přitiskne na mé. Líbáme se jako o život, zatímco si Lukáš hraje s mými prsy.Po chvíli se od něj ale odtrhnu.
,,Budou nás hledat,"řeknu ochraptěle.
,,Tak ať,"nenechá mě uvažovat.
,,Nemůžeme..."odstrčím ho.,,Teď ne."
,,Večer u vody?"zeptá se rychle.
,,Jo, ve tři,"domlouvám se.Pak si Lukáš vezme ručník a zase zmizí. Já se pomalu oblékám, a pak se vrátím ke stanům.
,,Kdes byla tak dlouho?"zajímá Jardu.
,,Koupala jsem se,"odpovím jednoduše.
,,Kde jsou všichni?"zajímám se.
,,Už šli spát?"
,,Už?"zeptám se a dávám si pozor, aby v mém hlase nebylo znát nadšení.Přemýšlím nad tím, jak budu podvádět mýho kluka a vůbec mi to nevadí. Jsem to ale zlá. Ale přitom si uvědomuju, že tohle není láska. Není to ani chození. Byl to jen omyl. Dočasné poblouznění. Lukáše miluju od začátku našeho kamarádství. Jen jsem si to bála přiznat. Zalezu do stanu a Jarda už mě ani nepolíbí na dobrou noc.Ani nic nezkusí. Asi přemýšlí o blonďaté vyhublé koze ve vedlejším stanu.Dělá mi strašné problémy usnout. Vím, že to, co dělám bych neměla. Ne kvůli Jardovi. Kvůli sobě. Když se s Lukášem budu milovat, budu chtít víc. A nemyslím si, že je to kluk, který mi to víc dokáže nabídnout. Nemyslím si, že mu něco říká věrnost.
Když ale o několik hodin později vycházím ze stanu, nemyslím na to. Myslím jen na něho. Jeho oči, jeho ruce a jeho vůni. A vím, že je mi jedno, že z toho nic nebude. Jsem tu pro tuhle chvíli.
Lukáš už na mě čeká. Když přijdu, vstane a obejme mě. Nemluvíme. Rychle ze sebe sundáme oblečení.Když jsme nazí, přitáhne si mě blíž k sobě a zaútočí na mé ústa.Srdce se mi rozbušií jak o závod a touha nám zamží rozum.Lukáš mě začne dráždit a hladit. Zapletu mu prsty do vlasů a přitáhnu ho ještě blíž.Musí mi zakrývat pusu dlaní, abych na sebe neupozorňovala výkřiky. Když do mě vstoupí, ucítím krátkou bolest, kterou ale okamžitě vystřídá neuvěřitelná rozkoš. Pak zapomeneme na okolní svět.
,,Tys byla panna,"řekne udiveně,když vedle sebe ležíme,pořád nazí, a koukáme na hvězdy.
,,Byla,"uchichtnu se.
,,Nebolelo tě to?"strachuje se.,,Měla si mi to říct."
,,Myslela jsem, že ti to došlo."
,,Jak by mohlo?"
,,No, já nevím.Věděl jsi, že s Jardou nespím."
,,To sice jo. Ale nevěděl jsem, co bylo předtím."
,,Nebylo nic."
,,Děkuju,"řekne po chvíli.
,,Za co?"
,,Že jsem byl tvůj první,"usměje se na mě a políbí mě.V šest hodin se ruku v ruce vrátíme ke stanům.Na lavičkách sedí Marek se Sabčou. Marek kouří a povídají sí. Když nás uvidí, zarazí se.
,,No ty vole,"neušly mu naše spojený ruce.Rychle se pustíme, ale už je pozdě.
,,Báro?Lukáši?Já to vždycky říkala,"rozesměje se ta potvora.
,,Co říkala?"nechápe Lukáš.
,,Ale nic,"řeknu a na Sabinu udělám:,,Pššššt!Nebo je probudíš!"
,,Tak to je jako moc,"směje se taky Marek.
Sedneme si k nim. Nikomu z nás se nechce spát.
,,Co bude s nima?"kývne směrem ke stanům.
,,Co by s nima bylo?"ptám se.
,,No..vy jim to nechcete říct?Že ste spolu?"
,,S Jardou se rozejdu tak jako tak, byl to omyl,"uklidním ho.
,,A Lenka?"zeptá se Lukáše.
,,Taky omyl,"mávne rukou.
,,Život je plný omylů, jak vidím,"směje se Marek.
,,Na to jsi přišel až teď?"zaculím se na něj.

Druhý den jedeme domů. Odůvodníme to tak, že se já se Sabčou musíme vrátit, ale ve skutečnosti, už tam nechceme v takové sestavě zůstat. Drobet se nám to pomíchalo.Sbalíme stany, nasedneme do vlaku a jedeme.
,,Proč nemluvíte?"ptá se neustále Lenka. Musím říct, že se moc těším, až jí budu mít z krku.
,,Není nálada,"odvětí Marek.Pak už se nemluví. Vystoupíme, řeknem si čau a každý vyrazíme do svých domovů.Tam mě nikdo neuvítá, tak si vypnu mobil, odhodím pryč baťoh a lehnu na postel. Večer se jen převlíknu a spím až do rána.
,,Ahoj Jardo!"volám mému klukovi.
,,Ahoj,"pozdraví mě.Kde je to předešlé nadšení?
,,Můžeme se sejít?"
,,Jasně. Za hodinku v parku?"
,,Jo, dobře. Zatím pa!" Obléknu se a pomalým krokem dojdu do parku. Jsem tam brzy, ale to mi nevadí. Sleduju lidi chodící kolem, maminky s kočárky,stařečky s pejsky a musím se smát. Svět se mi najednou tak líbí.
,,Ahoj,"přijde Jarda a vlepí mi pusu na tvář. Posadí se vedle mě a vážně se na mě zadívá.
,,Copak se děje?Máš nějaký problém?"ptá se hned.
,,Proč myslíš?"
,,Vypadáš nějak napnutě,"vysvětlí mi.
,,Víš já..chci si s tebou promluvit."
,,S tím počítám, tak do toho,"pobídne mě.
,,O našem vztahu. Myslím...že to nemá cenu. Měli bychom se rozejít,"vypálím tedy rychle,ať to mám za sebou.Jardovi pomalu zmrzne úsměv. Chvíli na mě hledí, pak se zaměří na okolní lidi.
,,Vím, že poslední dny byli divný.Omlouvám se. Byl jsem nějakej zmatenej. Ale já tě nechci ztratit,"bere si vinu na sebe.
,,To není kvůli tobě. Jardo, přiznejme si, že takhle to nejde. Nemilujeme se."Rozčíleně vstane a začne přecházet kolem.Pak si přede mne stoupne.
,,Nedáš nám ještě šanci?"
,,Nejde to,"řeknu tiše.
,,Fajn,"řekne se sevřenými rty.Pomalu odchází, pak se ještě otočí.
,,Jestli je to kvůli Lukášovi, tak děláš chybu. On s tebou nikdy nebude chodit. Nikdy nebude věrnej. Znám ho moc dobře."Pohodím rameny. Jeho slova si neberu moc vážně. Je jasné, že by v dané situaci řekl cokoliv. Ale překvapuje mě, že mu došlo, že v tom má Luky prsty.Chvíli ještě sedím na lavičce, pak se rozhodnu vrátit se domů. Pomalu procházím parkem, když se najednou zarazím. V té líbající dvojici na lavičce poznám...panebože Lukáše a Lenku. On se s ní nerozešel. Zatmí se mi před očima. Rozběhnu se a běžím pryč.Skončím někde v lese, kde se sesunu na zem a hystericky brečím do vyčerpání sil. Proč brečím?Vždyť jsem s tím přece počítala. Věděla jsem to. Milovala jsem se s ním, i když jsem věděla, že to nebude mít budoucnost. Ať si říkám cokoliv, stejně to nepomáhá.Bolí to, sakra, strašně moc to bolí. Když začnou padat první dešťové kapky, pomalu vstanu a vydám se k domovu. Poslední kilometr už doslova běžím. Domů doběhnu celá promočená.Rychle projdu do pokoje, aby si mě nikdo z rodiny nevšiml. Tam ze sebe strhám šaty a zabalím se do peřiny. Usínám. A proklínám tenhle svět. Žádná básnička, žádná povídka mě na realitu nemohla připravit.Realita je krutá.

Prospím celý další den, až to začne být mamce divné a změří mi teplotu. Za chvíli zděšeně zjistí, že mám horečku a zavolá doktora. Ten přijede do hodiny. Rychle mě prohlédne, napíše prášky a zase odjede. Několik dní se vyležet a bude to ok. Zdravotní stav možná, ale psychický?Ten se asi jen tak nezlepší.
Mobil mám stále vypnutý. Nemám náladu na hovory a přetvářku.
,,Na,"podá mi mamka čaj.,,To máš z toho věčnýho lítání venku."Nic nenamítám. Má pravdu. Kdybych pořád nelítala venku, mohla jsem teď být doma zdravá. A hlavně beztarostná.
Za několik dní mi přejdou horečky, ustane kašel a já konečně vstanu. Otevřu si okno a nadýchám se čerstvého vzduchu. Pak si konečně zapnu mobil.Přijde mi několik SMS od Sabčy, která se zajímá, kde se flákám, proč se neozývám a tak dále. Pak několik SMS od spolužáků a kámošů. A nakonec několik sms od Lukáše.
AHOJ.PŮJDEŠ VEN?

HEEJ. ŽIJEŠ VŮBEC?NEJDEŠ NA ICQ?

BÁRO?DĚJE SE NĚCO?

NAPIŠ MI

A ještě nějakých takových .Sakra proč mi píše, když má jinou?Odepíšu Sabině a ostatní sms smažu. Potom procházím barákem a přemýšlím, co dělat.Nakonec si zapnu icq.A hned napíšu Karolíně.
baris:
Ahoj. Promin, ze jsem te zanedbavala.Jak se mas?
kaja:
ahojky. to nevadi, prazdniny jeste nekonci. mam se fajn, a ty?
baris:
jde to. nepujdeme zitra ven?
kaja:
moc rada.tak zatim pa
baris:
pa
Na liště mi začne blikat Luky. Po pár minutách na něj kliknu.
Luky:
broučku, co je s tebou?žiješ ještě?chci tě vidět..
Znovu mi začnou téct slzy. Co mám dělat?Nakonec mu napíšu.
Baris:
Nepiš mi
Luky:
Proč?
Nervózne poklepávám prsty o stůl. Pak napíšu.
Baris:
videla jsem te s Lenkou
Luky:
s Lenkou jsem se rozesel.Pojď ven, vysvětlíme si to.
Baris:
se vsema bejvalkama se líbáš v parku
Luky:
já jí nelíbal, to ona mě. hned jsem jí odstrčil
Baris:
možná..možná je to jen výmluva.
Luky:
Prosim..pojď ven. musím s tebou mluvit
Baris:
nechci se trápit. s tebou bych se trápila. nepiš mi, prosím.
A odhlásím se. Znovu mi začnou téct slzy proudem. A znovu skončím v posteli.

Crrrrr.
,,Halo?"zvednu telefon.
,,Spíš?"
,,Teď už ne,"zazívám.
,,Pojď ven,"pobídne mě sestřenka.
,,Ty jsi tady?"
,,Jo jo, stojím před barákem. Okamžitě vyjdi a jdeme se projít."
,,Ale,"namítnu.
,,Žádný ale,čekáám,"zavěsí.
,,Potvora,"ulevím si.Stejně ale vstanu, obléknu se a vyjdu ven.
Sestřenka tam opravdu čeká a hned mě obejme.
,,Pojď,"pobídne mě.
,,Kam jdeme?"
,,To je jedno,"odpoví.,,Hlavně nesmíš být pořád zavřená doma."
A tak jdeme .A skončíme v lese.
,,Proč jsme v lese?Proč vždycky skončím v lese?"říkám zoufale.
,,Asi proto, že tu máš být,"odpoví s úsměvem.
,,Jak to myslíš?"nechápu.
Sestřenka mě čapne za ramena a otočí mě.
,,Asi proto, že tu máš s někým schůzku,"dodá a já zmateně koukám na Lukáše. Jako vždy mu to ohromně sluší. Tmavé vlasy trochu rozcuchané větrem, neoholená tvář a hlavně ty kouzelné oči.
,,Sabino,"vydechnu.
,,Promiň,"omlouvá se.,,Ale musíte si to vyříkat."
,,To ti neodpustím,"vyhrožuju. Ona už ale pomalu odchází a ještě na mě křikne.
,,Zavolám ti." Znovu se na Lukáše podívám, a pak to nevydržím, otočím se a chci odejít. On je však rychlejší, přistoupí ke mě a chytne mě za ramena.
,,Barunko,"vydechne.
,,Lukáši, já to takhle nechci,"namítnu.
,,Co nechceš?"nechápe.
,,Chci lásku z obou stran, chci vztah, chci jistotu,"poučuji ho o mých přáních.
,,Já chci to samé,"usměje se na mě.
,,Ale..,"namítnu.
,,Báro, já tě miluju,"vydechne a se mnou se zatočí svět.
,,Co jsi to říkal?"
,,Miluju tě,"opakuje a pořád mi kouká do očí.
,,Ale..Lenka...!"
,,Lenka..Lenka nic neznamenala, ukončil jsem to s ní hned, jak jsme se vrátili. Ona se chtěla sejít, myslel jsem, že chce jen pokecat, ale vrhla se na mě a řekla, že mě chce zpátky. Hned jsme jí to vymluvil. Víckrát jí nechci vidět,"rozpovídá se.
,,Takže s ní nechodíš?"uvědomuji si svůj omyl.
,,Ani omylem. Ona byla od začátku, jen...náhrada..Mluju tebe,od začátku našeho prátelství,jen jsem si to nechtěl přiznat. A láska k tobě rostla každý den."
,,Mluvíš jak básník,"uchichtnu se.
,,Promiň, vím, že psaní je tvoje parketa,"uculuje se.
,,Taky tě miluju, Lukáši,"vyznám konečně své city.
,,Už jsem si myslel, že to neřekneš,"řekne úlevně. Políbí mě. A pak se v lese podruhé milujeme. Usmívám se. Svět je zase růžový.

Moje cesta za velkou láskou byla trnitá. Milovala jsem celou dobu jen Lukáše, ale k tomu,abych si to uvědomila, jsem musela udělat jisté kroky. Kroky jak s Patrikem, tak s Jardou. Navždycky na ně budu vzpomínat. Ale to pravá, ta láska z románů, mě čekala až s Lukášem. Netvrdím, že to bude navždy. Netvrdím, že nenastanou další chyby a omyly. Ale teď jsem s mým Lukym a doufám, že budu ještě dlouho. Kdo ví, třeba spolu budeme dokonce navždy. Ale v dané chvíli nad tím nechci uvažovat. Začíná mi škola. A velké rozhodování, kam dál. Bože, vždyť je mi 15. Život mám ještě před sebou.