elisa z Rivombrosy-X.

Anotace: desátá kapitola...

Tohle byl pro Elisu zlý sen. Měla z toho špatný pocit, musela vše Cristianovi vysvětlit…proto za ním vyběhla ven. Venku se srazila s Agnese, Emilií a s přijíždějícím Martinem. Nevšímala si jich. Viděla, že se Cristiano vyhoupl na koně a tak udělala totéž a vyjela za ním ze zámku. Hned za ní se pustili její děti, Emilie a Fabricio.
„Cristiano, Cristiano! Zastav, prosím!“
Cristian jí neodpovídal a jel dál.
V rychlém tempu dojely do lesa, kde se Cristiano konečně zastavil. Elisa stála jen pár kroků od něj, ostatní neviděl. „Eliso, proč jsi za mnou jela? Cestoval jsem do Janova jen pro to, abych ti dovezl zpět manžela, zpět jsem přijel jen kvůli Clelii. Měla jsi zůstat s Fabriciem a dál se s ním líbat, já to přece snesu!“
Elisa nebyla schopná opětovat jeho pohled, divoký, ale plný bolesti. „Cristiane…takhle se nemůžeme rozejít…“
„A co bys ještě chtěla?! Abych vám udělil požehnání?!“ Hlas mu přeskakoval. „Nás už nic nespojuje, Eliso.“
„Ale, Cristiane, tohle si vážně myslíš?“ Elisa měla nezvykle tichý hlas.
„Ano, myslím. Ty celou dobu miluješ hraběte Ristoriho.“ Byl si svým tvrzením jistý.
„Cristiano, vždyt tě přece miluji!“ Jakto, že to nechápal?!
„Lžeš…není to pravda…“.
„Proč mi nevěříš?!“ Vždyt mu dávala dost důkazů o její lásce…
„Eliso,“ přistoupil k ní, „vážně mě miluješ?“
„Proč myslíš, že jsem s tebou celé ty roky byla?“
Políbil ji. Mluvila pravdu, tím si byl jistý. „A co Fabricio?“ na tuto otázku potřeboval mít odpověd.
„Fabricio…“ Elisa přerušil přijíždějící kočár. Přijel sem v nejnevhodnější chvíli. Otevřely se dveře a Elisa uviděla ženu, kterou doufala, že už nikdy víc neuvidí. Lucrezii Van Necker. „Co tu děláš?!“
Lucrezie se na ni zle usmála. „Jdu odměnit služku, která mi několikrát zhatila plány, drahá Eliso.“ Při těch slovech vytáhla pistoli. Dlouho čekala, než toto bude moci udělat a ted, když se dočkala toho, že jí je Elisa vydaná na milost, cítila ohromné uspokojení. Konečně ji zabije…už jí nikdy nezkomplikuje život, tahle služka. Stiskla spoušt
Elisa vykřikla. Očekávaná kulka v srdci se však nedostavila. V poslední chvíli před ní skočil Cristian. „Cristiano!“ ne, to není možné, prosím, at je to jen zlý sen…
„Ještě jsme spolu neskončili.“ Lucrezie nastoupila do kočáru a odjela.
„Eliso…jsi v pořádku? Má milovaná…“ Cristian přerývaně dýchal.
„Jsem v pořádku…miláčku…neumírej, prosím…“ Snad má ještě naději. „Fabricio, Martine? Pomozte mi ho dostat na Rivombrosu, třeba ho Antonio dokáže vyléčit…“
Martin s Fabriciem jej beze slova položili na koně a rychle s ním odjeli.
Agnese s Emilií přistoupily k plačící Elise. Zvedla k nim oči. „Proč?“ Na tu otázku jí však neuměly odpovědět. Pomalu s ní odjížděli k Rivombrose.

Antonio vyběhl Martinovi s Fabriciem vstříc. „Konečně jste tady! Kde jste byli?“ Antonio zbledl při pohledu na Cristiana. „Odneste ho do jeho pokoje.“
„Přežije to?“
„Nevím, Martine, snad ano. Fabricio, řekni prosím Biance, at mi připraví horkou vodu.“

Elisa přijela na Rivombrosu chvíli po nich. Vstříc jim vyběhla Anna. „Eliso, co se stalo?“
„Lucrezie.“ Stačilo na to jediné slovo. „Jak je Cristianovi?“
„Antonio ho ted operuje, nemusíš se bát, bude žít. Antonio je dobrý lékař.“
„Anno, jestli zemře…to bych nevydržela, on jediný mi dodává sílu.“
Anna se na ni podívala. „Eliso, ted musíš být silná. Bude žít.“
„Ta kulka byla pro mě! Kdyby přede mě neskočil, byl by ted zdravý!“ Elisa se usedavě rozvzlykala. „Chápeš to?! On mi zachránil život! On mě opravdu miluje, zatímco já…já se klidně líbám před jeho očima s Fabriciem! Zradila jsem ho! A on ted kvůli mně umírá!“
„Eliso, není to tvoje chyba.“
„Je to moje chyba, ale to ted není podstatné. Je mi jedno, jestli to je nebo není moje chyba, hlavní je, že umírá.“
„Pojd raději za ním, určitě tě chce mít po boku.“
Elisa okamžitě uposlechla.