Trojúhelník

Anotace: 4.kapitola

Sbírka: Trojúhelník

Rodiče Martiny nebyly doma, a tak byla Martina a Adam zaletlí v její posteli a povídali si o všem možném.
"Marti? Můžu se na něco zeptat?" zeptal se Adam. Překvapeně se na něj podívala.
"Jasně, že můžeš. Byla tou otázkou překvapená a taky zvědavá, na co se chce Adam zeptat.
Chvilinku ještě mlčel.
"Jak sis představovala svoje poprvé?"
"Představovala? No, víš" odkašlala si, "popravdě, já si ho ještě pořád představuju."
Chvíli oba mlčeli.
"Nevěřila by si jak je rajcovní, když ti tvoje holka řekne, že je panna" přiznal nakonec.
"Vážně?"
"Jo, vážně. -Tak jinak.-Jak si přestavuješ svoje poprvé?"
"Mno-hlavně chci aby to bylo krásný."
"A nějakou představu jako svíčky a tak nemáš?"
"Ale jo. Ale nemůžu mít přeci všechno."
Přitiskl se k ní blíž.
"A prozradíš mi tu představu?" zašeptal jí do ucha.
"Tak jo" na chvíli se zamyslela, "no-nejdřív by mohla být večeře při svíčkách. A všude by měli být rozsypaný lístky růží. A jinak by to mělo být takový -něžný, ale zároveň taky vášnivý. Jo-asi tak.-To by bylo hezký. Hlavně aby to bylo procítěný. Jinak nějakou přesnou představu nemám-hlavně aby to bylo pěkný.-Nečervenám se náhodou?"
"Ne, vypadáš naprosto úžasně" řekl a dal jí pusu.
"Díky."

Adam ležel ve své posteli, přikrytý peřinou až po uši, ale na spánek neměl ani pomyšlení. Nejdřív myslel na Kláru.-Pořád ten její výmysl nemohl pochopit. Už slyšel o holkách, které si vymyslily, že jsou těhotné a pak řekli, že potratily. Ale stejně nedokázal pochopit, jak si mohla myslet, že se k ní vrátí, když potratí.
Radši proto zabloudil myšlenkami k Martině. Zjištění, že je panna ho rozhodně nenechalo klidného, a tak jeho mozkové závity začaly pracovat na plné obrátky. Vhod mu přišlo, že jeho rodiče nebudou o víkendu doma... Za chvíli už vyťukával SMS: "Ahoj miláčku, nechtěla by si ke mě přijít v sobotu večer? Tak v osm. MTMMMMMMMMMMMMR Posílám sladkou pusu.-a odeslal ji Martině.

Martina v sobotu přišla. "Tak co sis na mě připravil?" zeptala se zvědavě. "Uvidíš" řekl a pověsil jí bundu na věšák, "zavři oči." Chytil ji za ruku a opatrně vedl do protější místnosti.
"Jé, to je krásný" řekla nadšeně Martina při pohledu na připravenou večeři se svíčkama, "to si vařil sám?"
"Rád bych řekl že sám, ale pravda je, že jsem zavolal do pizérky.-Ale ty svíčky jsem zapálil sám."
Nemohla se ubránit smíchu.
Zamilovaně se navzájem krmili. "Teď už chápu, proč ses mě ptal jakou pizzu mám nejradši." Přikývl.
"Ty seš moje zlatíčko-já sem tak ráda, že tě mám."
Dal jí pusu do vlasů.
"Já sem taky rád, že tě mám.-Miluju tě, lásko." Přitiskla se k němu, pevně ji objal.
Zadívala se na druhou stranu místnosti. "Co to je?" zeptala se Adama a stále zkoumala co tam je-bylo toho tam hodně-plná podlaha-vedlo to i otevřenými dveřmi do druhé místnosti.-A pak to poznala.-Byly to lístky růží...
Zkoumavě se zadívala na Adama. Pomalu jí začalo všechno docházet. Přitiskl svoje čelo na její a potichu řekl:"Nechci tě do ničeho nutit, ale napadlo mě-že by tě to třeba mohlo potěšit."
Ještě jednou se podívala směrem ke dveřím a pak se pohledem vrátila k Adamovi a začala ho pomalu, procítěně líbat. "Potěšilo"řekla tiše, když se trochu odtáhla. Poté se k němu znovu přitiskla a zajela mu rukou do vlasů.
Pomalu jí vzal do náruče a odnesl ji do ložnice zasypané okvětními lístky. Opatrně ji položil na postel a stále ji líbal. Pomalé líbání se postupně stávalo vášnivější a vášnivější...
Stáhl jí tričko a začal jí laskat na ňadrech a na bříšku. Netrvalo dlouho a oba byli nazí. Stále se mazlili, hladili a líbali. Podíval se jí do očí. Dívala se na něj naprosto čistým, ale planoucím pohledem...

Držel Martinu v náručí. Spala. Byl šťastný. Chtěl, aby si to Martina užila co nejvíc, aby měla na dnešní noc ty nejhezčí vzpomínky. A povedlo se mu to. Martina vypadala opravdu šťastně a spokojeně.
Otevřela oči. Dal jí pusu na čelo. Usmála se.
"Děkuju miláčku, bylo to nádherný. Jsi úžasnej. Tebe mi budou všechny holky závidět."
"Závidět? Ať si záviděj-já se nedám."
Ještě jednou se usmála, přitulila se k němu blíž a znovu usnula.

Když se znovu probudila, bylo už světlo.
"Nemáš hlad?" zeptal se jí Adam.
"Jo, mám."
"Tak já něco najdu."
Dal jí pusu na tvář, vstal a zmizel v kuchyni.
Strávila s ním i dopoledne. Když odcházela, rozloučili se a šťastná jako blecha šla domů. Byla trochu zima, ale jí ten den připadal jako ten nejkrásnější všech dob...