Jí se nevyrovnám-2

Anotace: Co kdyby do vašeho života přišla sestra, o které jste nevěděli a ve všem lepší než vy?

Samanta byla vzhůru, když jí zazvonil budík na mobilu. Skoro celou noc nespala, na spánek měla moc myšlenek. Doufala, že se to dnes dá nějak do pořáku...že jí Danny, její kluk, vysvětlí, proč se včera choval tak divně, a že Natálie nebude zas tak moc hrozná...
Podvědomě však tušila, že dnešek nebude o moc lepší než včerejšek, že bude daleko horší a to jí na náladě moc nepřidalo.

Jakoby na potvrzení jejího tušení, byla prvním člověkem, kterého ráno uviděla Natálie.
Natálie se zářivě usmívala, když mluvila s jejím otcem. Měla na sobě obyčené červené tričko a jeany a vypadala opět naprosto úžasně.
Samanta se kysele usmála. Tenhle pohled jí po ráno náladu nepřidal.
Otec si jí konečně všiml. "Sam, konečně jsi vzhůru! Už jsem myslel, že tě budu muset jít vzbudit. Nebylo by dobré, kdyby přišla Natálie první den do nové školy pozdě." Usmál se na ni.
Samanta se podivila. proč by měla kvůli tomu, že by mohla zaspat, přijít Natálie pozdě do školy? Leda že...
"Natálie totiž začne chodit do stejné školy jako ty. Že je to úžasné?"
V Samantě by se nikdo krve nedořezal. natálie bude chodit s ní do školy? To snad není možné! Naštěstí je o rok starší, takže určitě bude chodit do jiné třídy....aspon v to doufala. jenomže i o tuto naději ji otec připravil.
"Rozhodli jsme se, že ji dáme do deváté třídy, bude to tak nejlepší." A zase se usmál.
No, pomyslela si Samanta, jediná dobrá věc na tom je, že už to horší být nemůže.

Protože do škly od jejich domu to nebylo daleko, tak šli Natálie a Samanta pěšky. Samanta se snažila alespon o nějakou konverzaci.
"Tak, eh...jak se ti tady líbí?" Byla poněkud nervozní.
Natálie na ni chladně pohlédla. "Hele, Sam, nesnaž se, my si nemáme co říct. Nesaháž mi ani po paty."
Takže nafoukaná blondýna? První dojem nezklamal. "Neříkej mi Sam, nesnáším to."
Natálie se na ni už cestou do školy ani nepodívala.

Ke škole přišli až těsně před zvoněním. Samota ji beze slova vedla ke své, ted už jejich, třídě. jejich škola nebyla velká, ale zase ne moc málá. Když procházeli po chodbách, všichni se za Natálií otáčili. samanta z toho zrovna nadšená nebyla, a proto šla rychlejším tempem, než byla zvyklá.
Konečně uviděla svoji třídu. "Tak, " otočila se na Natálii, "tohle je naše třída."
Zazvonilo.
"počkej u katedry, náš třídní tě někam posadí." A sama si šla sednou ke své kamarádce Kristíně.
Třídní vešel do třídy. Chvíli počkal, až si všichni sednou na svoju místa. Podíval se na natálii.
"Zdravím, slečno Nováková, říkali mi, že mám novou studentku. Posadte se prosím do druhé lavice u okna."
Natálie se na něho zářivě usmála a šla si sednout na svoje nové místo.

Samantě se dnes vyučování neobyčejně vleklo. Chtěla si promluvit s Dannym, který chodil do béčka, zatímco ona do áčka. Nechtěla ale, aby se o jejích problémech dozvěděla Naálie...
Když konečně zazvonila na konec poslední hodiny, co nejrychleji se snažila dostat ze třídy, takže, když vycházela ze dveří, měla ještě otevřený batoh. Snažila se ho zavřít, ale zaseklo se jí zapínání. Najednou do někoho vrazila a batoh jí vypadl z rukou a některé sešity a učebnice se jí rozsypaly po podlaze. podívala se, do koho vrazia. Byl to kluk, jakých jsou na světě stovky. Středně dlouhé hnědé vlasy, hnědé oči, nebyl ošklivý ani hezký. Ještě nikdy ho tady neviděla.
"Promin." Omluvila se mu a sehla se, aby siposbírala svNeznámý se také sehl, aby jí ppomohl.
"To je dobrý, nemusíš mi pomáhat."
Usmál se na ni."Ahoj,jsem Lukáš." A začal sbírat vypadlé knihy.
Samanta se trochu začervenala. "Já jsem samanta."
Společně posbírali všechny vypadlé věci.
"Vážně díky za pomoc." poděkovala Samanta.
"Fakt nemáš zač." Usmál se na ni Lukáš. "Jsem tady nový, přijely jsme sem tenhle týden. Dnes jsem šel tady do školy poprvé, ale, hm...sednout sem si mohl být i bez toho, aby mě na místo poslal třídní." Zasmál se.
"To jo."
Pokračovali směrem k východu ze školy. Najednou k nim přiskočila samantina kamarádka Elis.
"Samanto, můžeš se se mnou vrátit do třídy? Něco jsem si tam zapoměla..." Nedívala se jí do očí.
Samanta poznala, že něco není v pořádku. "Opravdu? Já myslela, že nezapomínáš..." Zkoumavě se na ni zadívala.
Elis její pohled nevydržela. "No, stejně by jsi se to brzo dozvěděla..."
Samanta vyšla z Lukášem ze školy a v tom to uviděla. Přímo před ní stál Danny a líbel se...s Natálií!!! jak je to možné??? Svět se před ní zhroutil. Cítila, že se jí valí slzy po tváři. Proč zrovna Natálie?!rozběhla se, ani nevěděla kam. Věděla, že chce jen hodně daleko odsud...