A ten pravý je kde? - 13. díl

Anotace: Tady je další neobvyklý den...

Sbírka: A ten pravý je kde?

Už je to čtvrtý den, co jsme se poznali s Tomem, takže nám zbývají ještě dva. Doufám, že to zvládneme, protože včera večer měl Tomáš takovou krizi, že jsem málem nevydržela ten nátlak a prskla strachem. On se třepal, u toho brečel a seděl při tom v koutě. Pak zas měl nutkání všechno rozbít a chtěl po mně hodit stolek. Na štěstí než to udělal krize povolila a on si začal uvědomovat kde je, s kým, co dělá... Pak se mi omlouval a brečel. Bylo mi ho líto, ale věděla jsem, že to tak musí probíhat. Je mi jasné, že drogy jsou svinstva. Nesmí se do toho znova namočit. Musím vydržet ještě ty dva dny mamce nic neříkat, a až bude všechno v pohodě tak jí povím, že mám nového kluka. Bylo asi 10.00 když máma začala prudce tahat za kliku. Rychle jsem nacpala Toma do skříně a všechny věci s ním. Rychle jsem odemkla a mamka ke mně vpadla jako tajfun.
,,Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat, že neodpovídáš Julianovi na jeho Sms-ky? A vůbec proč tu ještě nebyl, když jsi nemocná?“
,,Mami nechtěla jsem ti to říkat teď, ale zamilovala jsem se do jiného kluka… ale je hrozně milý, hodný, se srdíčkem na pravém místě.“
,,A co Julian? Jsi normální? Co je zač ten tvůj nový?“
,,Mami! Nemluv tak o něm. Je to moc milý kluk. Ještě ho neznáš. Až ho poznáš, sama uvidíš. Já za to přeci nemůžu, že Juliana už nemiluju. Třeba jsem ho nikdy nemilovala!“
,,Moc dlouho vám to nevydrželo, co? Mimochodem... Zvonil u dveří, tak jsem ho pozvala dál a čeká na tebe. Já mu řeknu, aby sem přišel. S tebou si promluvím později.“
,,Ale mami to nemůžeš. Neeeeee!“ Ale ona už je pryč. Někde dole u Julian v obýváku.
,,Tome promiň. On to Julian asi nepochopil. Musím si s ním promluvit.“ - Toma chytá vztek - ,,Tome miluju jenom tebe. Víš proč nejdu já za ním? Protože chci, abys slyšel všechno co mu povím,“ narychlo ho políbím, ale už slyším Julianovy kroky na schodech.
,,Hlavně buď zticha. Pššššt.“
,,Ahooooj,“ rozzáří se Julian a běží ke mně dát mi pusu.
,,Ne,“ vyštěknu na něj, až se lekne.
,,Ale myško. Přišel jsem tě navštívit. Jak se ti daří?“
,,Nechápeš? Rozešla jsem se s tebou, psala jsem ti to v té Sms-ce.“
,,Ty …co? Já ale žádnou Sms-ku nedostal,“ taky jsi nemohl. Pomyslela jsem si, vždyť jsem ti žádnou neposlala.
,,Ale já ti ji posílala. Je mi jedno, že sis ji nepřečetl. Fakt jedno. Nemám tě už ráda! Pochop to.“
,,Ale broučku. Ty máš nějakou špatnou náladu,“ teď mi připadá jako nějaký závislák. Je mi tak odporný. Přiblíží se ke mně, silou mě chytí a nuceně začne líbat. Snažím se mu vytrhnou, ale je silnější. Cítím, jak ve skříni někdo nadává a snaží se dostat ven. Na jednou se mi podaří ho kopnou mezi nohy a pak kopnu do skříně. Snad Toma
napadne, že nesmí vylézt.
,,Vypadni. Jdi. Nechci tě už mít na očích ty prase. Nedostal jsi sms-ku? Tak jo: Je konec!!!,“ řvu jako nikdy. Odešel. Nejspíš se bál, že přiletí moje mamka a bude se ptát co se stalo. Ledvě za sebou třískl dveřmi… skácela jsem se na zem. Brečela jsem jako tenkrát Tom. Pak se vypotácel ze skříně a svalil se ke mně. Objal mne a dělal mi doprovod v pláči.
,,Ten hajzl“- opakoval můj miláček - ,,je to svině, hovado, jak může tak skvělé holce, jak tobě udělat něco takového, jak tě může držet násilím? To nejde. Kdybych mohl vylézt z té skříně dám mu takovou ránu, že se nepostaví.“
,,Děkuju. Miluju tě. Moc!“ Dlouho se na sebe díváme, až se opět začneme nenabaženě líbat. Potom si vzpomenu, že není zamčeno a oddychnu si, že máma zrovna nepřišla. S Tomem si lehneme na postel, pustíme si televizi a koukáme na nějaký seriál. Na jednou zaklepe mamka. Řeknu jí, že nemám teď náladu, že možná někdy jindy. Pak uslyším, jak cvaknou hlavní dveře. Mamka jde někam ven! No to je zvláštní. Kam asi jde? Vlastně je to jedno, ale nevím proč mám tak divný pocit. Není na mne naštvaná? Co když šla někde do hospody, ale to ne. Vždyť ona ani neví, kde tu je jaká hospoda. Nikdy tam nebyla, ani by tam nešla.