A ten pravý je kde? - 31. díl

Anotace: A chystáme se na soutěž... pomalu, ale jistě.

Sbírka: A ten pravý je kde?

Ráno se probouzím v neskutečné euforii. Je mi nádherně. Jdu se vysprchovat, protože si matně vzpomínám na to, co mi Alík včera říkal. Přijde Iva. Musím se na její návštěvu důkladně připravit. Může tu být každou chvilkou. Stihnu si leda vyčistit zuby, něco málo strčit do žaludku a už někdo zvoní. V domnění, že je to ona, jdu otevřít.
,,Máte tady květinu. Věk by odpovídal, takže to asi budete vy madam.“
,,Jo ale to bude asi omyl, kdo by mi posílal květiny?“
,,Jste Linda?“
,,No to jsem.“
,,No tak v tom případě není, co řešit.“
,,A můžu se alespoň zeptat od koho jsou?“ v hlavě mi běží jediné jméno… Aleš.
,,No právě, že nemůžete. Ten někdo si nepřeje být jmenovaný.“
,,A iniciály, nebo nějaký vzkaz? Znám ho alespoň?“
,,A to mám jako vědět odkud? Mám jenom doručit květiny,“ praští mi nádhernou kytici do ruky a ještě poznamená.
,,Sem už fakt nikdy nevkročím. Poroučím se.“
Zacvaknu dveře a koukám na tu kytku. Copak je normální dostat kytku? V patnácti? To se přece děje jenom ve filmech. Nebo ne?
,,To není Ivana?“ ozve se z kuchyně.
,,Ne,“ odpovím stručně.
,,A koho tam máš?“
,,Kytku.“
,,Co?“ vyřítí se mamka z kuchyně rovnou ke mně.
,,No…“
,,Nooo. Naše maličká dostala kytku. Od koho pak?“
,,Mami to bych taky ráda věděla.“
,,Cože tam není žádný dopis?“
,,Počkej něco tu je.“

…,,Přeju krásný den. Přinejmenším tak hezký, jako jsi ty.“

,,To je všechno?“
,,No jo.“
,,Třeba je to Aleš.“
,,No to mě taky napadlo, ale tohle… to není jeho styl.“
,,A kdo by to byl?“
,,To fakt nevím, ale ty růže jsou překrásné. Trefil se do mého gusta.“
Odcházím do pokoje v té krásné vůni. Nevím, co si mám myslet. Kdo by to mohl být? Jeho slova mi imponují. Je takový… zvláštní. To nemůže být Aleš. Prostě ne. Zamyšleně si lehnu na postel, kde přemýšlím nad kytkou dobrou hodinu. Asi bych přemýšlela dýl, ale do pokoje vkročí Ivana.
,,Čau. Tvoje mamka mě pustila.“
,, Ahoj,“ odpovím stručně.
,,Šmarja co to máš?“
,,Co?“
,,No ty růže přece!… To už jste s Alešem tak daleko?“
,,Já právě nevím.“
,,Jak nevíš?“
,,No nevím od koho je ta kytka a s Ájou jsme jenom kámoši.“
,,Vidíš a já myslela, že tohle se děje jenom v knihách, ve filmu a některým hvězdám. Já taky jednou dostala, ale to bylo proto, že jsem byla v Superstar.“
,,Já fakt nemám ponětí od koho jsou.“
,,Hm, asi tajný ctitel. Ale tlačí nás čas. Jestli budeme hotový rychleji můžeme ještě o tom pokecat.“
,,Dobře. Tak se jdeme rozezpívat.“
,,Jsem pro,“ řekne a hned tak činíme. Jde nám to spolu. Jsme dobré duo. Písnička, kterou jsem si vybrala mi vysloveně sedí, i když jí ve skutečnosti zpívá ženská, která má velký rozsah. Ale co? Život je risk a risk je zisk. Oběma se nám moc líbila, takže jsme si ji vybraly. Hlavně, že ji zvládám. To je až na obdiv. Vážně. Sama Ivana má s tím problém. Tohle musí zapůsobit na porotu!
Je čas obědu, takže se jdeme nabaštit. Mamka ukuchtila nějakou dobrůtku podle kuchařky. Dala jsem do úst první sousto, ale uvázlo mi ihned v krku.
,,To pálí,“ vyvalím ze sebe.
,,Cože?“ vystraší se máma, protože nejvítečnější kuchařka opravdu není.
,,Dělám si srandu,“ začnu se smát a obě se ke mně přidají. To se mi fakticky povedlo.
Po jídle se ihned Ivča rozloučí. Zpěv mi prý jde velice dobře. Jsem za to fakt ráda, protože totéž mi říkal Ája u tance. Odpoledne si docvičím tu scénku, aby byla srandovní a neodolatelná. Jen doufám, že Katka nezapomene vzít ty staré hadry a že se ještě zítra staví Maruška, na ten modeling. Taky se musím zítra zabalit. Na nic nesmím zapomenout. Už teď jsem nervózní, jak sáňky v létě.