Trojúhelník

Anotace: 13.kapitola, Adam je doma a znovu žije normálním životem...

Sbírka: Trojúhelník

Černovlasý, asi čtyřicetiletý muž seděl ve své kanceláři a psal na počítači, když někdo zaklepal. "Dále." Do kanceláře o berlích vešel mladík. Poznal ho okamžitě, přestože ho viděl jednou v životě a to před pár měsíci- a navíc byl celý od krve. Věděl, že ho pozná vždy, vzpomínky na jejich jediné setkání pro něj byly dodnes noční můrou. I po několika měsících.
"Dobrý den, vy jste pan Šimánek?"
"Ano jsem. Co potřebujete?"
"Já nevím jestli si mě pamatujete-"
"Pamatuju a moc dobře.-Adam Pospíchal."
"No jo, asi na mě jen tak nezapomenete, že?"
"To teda ne."
"Já sem vám přišel poděkovat."
"Za to sražení autem?" zeptal se s úsměvem.
"Ne" zavrtěl hlavou se smíchem Adam, "ale za tu první pomoc a že jste neujel. Nebýt vás, byl bych tam vypustil duši a to se mi moc nezamlouvá.-Děkuju vám, moc děkuju."
"To byla přeci samozřejmost. Hlavně že jste v pořádku."
"Už musím jít."
"Jsem rád, že jsem vás viděl. Hodně štěstí do života."
"Děkuju. Vám taky. Naschle."
"Na shledanou."

Od pana Šimáčka nezamířil domů, ale šel do prodejny aut, která byla asi o 1,5 km dál. Jakmile do prodejny vešel, ujal se ho prodavač. "Dobré dopoledne." "
Dobrý den, já hledám pana Tománka."
"Já vám ho zavolám."
"Děkuju."
Během chvíle se vrátil s druhým mužem. Podle jeho výrazu poznal, že stejně jako Šimáček, okamžitě věděl o koho se jedná. Zatím co mu děkoval za záchranu života, druhý prodavač koukal s otevřenou pusou. Pan Tománek mu poděkoval za návštěvu a šel si znovu za svou prací.

Adam se s úsměvem díval na budovu školy. "Nikdy by mě nenapadlo, že se budu do školy tak těšit" řekl si. Strach z dohánění neměl, celou dobu se učil. Věděl, že pololetí neuzavře v červnu, protože nemá dost známek, ale byl si jistý, že to zvládne.

Jakmile vešel do školy, začali ho všichni nadšeně zdravit a vyptávat se ho na všechno možný. Trvalo mu dobrých 10minut než se dostal do své třídy. Tam odstartoval naprostý halas. Všichni ho nadšeně vítali a objímali. Nadšeně ho vítali i učitelé, moc toho ten den neprobrali, protože učitelé se vyptávali a zapomínali na čas.

"Tak jak bylo první den ve škole?" byla zvědavá Martina.
"V pohodě, ale odpovídat pořád dokola na ty samý otázky mě docela nudilo, ale ne že bych čekal něco jinýho."
"Já sem tak ráda, že už je zase všechno normální. Teda-v rámci možností."
"Ale nebude trvat dlouho a všechno bude úplně v normálu.- A víš co? V zimě tě zvu na hory. Co tomu říkáš?"
"Na hory?-No to by bylo nádherný.-Ale budeš už moct jezdit na prkně?"
"No jasný, to se do tý doby nějak podá."
"Na prkně sem se chtěla vždycky naučit."
"Tak já tě to načim, to neni problém."
"Neni problém? Až mě uvidíš na prkně, budeš mluvit jinak.-Beru tě za slovo."
"A co budeme dělat teď?"
"A na co myslíš?"
"Chceš to určitě vědět?"
"Jo."
"Tak já ti to předvedu..." řekl a položil ji na postel. "
Tak tohle jo? Já myslela, že se nesmíš namáhat-a tohle je námaha" řekla škodolibě Martina.
"Ale příjemná" dodal Adam, začal jí stahovat tričko a laskat ji po břiše, ňadrech a krku.
Vůbec se tomu nebránila, už dlouho si představovala, že jejich vztah bude pokračovat tam, kde byl před několika měsíci přerušen.-A tohle byl slibný začátek.
Nedočkavě z ní začal stahovat kalhoty, nemohl se dočkat až ji zase uvidí jenom tak, jak ji pán bůh stvořil. Když se tak stalo, řekl se zatajeným dechem:"Musim přiznat, že se mi ty džíny najednou zdají nějaký těsný."
Martina se zasmála:"Ale, ale-nepovídej."
Za chvíli už byli oba dva úplně nazí, hladili se, líbali...Po tak dlouhé době ji už samotné Adamovi dotyky přiváděli do slastného ráje.

Adam seděl se svěšenou hlavou na okraji postele.
"Nic se neděje lásko. To se stává."
"Jo, ale-ale mě se to nikdy nestalo."
"Neber si to tak, to se stává, že to prostě příde brzo. Zažili to už i starší a zkušenější, že se udělali hned.-Nic si z toho nedělej, prosím. Poď ke mně a netrap se tím..."
Martina začala mluvit o spoustě jiných věci, aby Adamovu pozornost odvedla jinam. Během chvíle se jí to povedlo a pozorovala jak se Adam začíná uvolňovat a uvolňovat...
"Už je to v pohodě?" zeptal se.
"Jo už jo, ty si vážně úžasná" přiznal, "teď už je to v úplnym pořádku."
Přitáhl si Martinu k sobě a začal ji znova líbat...