Dům z karet 3

Anotace: Další pokračování...budu vděčná za komentáře.Je to mé první dílo,takový pokus.Za gramatické chyby se omlouvám...

V.
Ráno vstávám z postele fakt nerada.Jen myšlenka na to,že už je pátek,mě popožene.Když přijdu ke škole,nevěřím svým očím.Kája se objímá s nějakym klukem.Ale ten kluk není Michal.Je to Marek!Proboha.Musím jí varovat. „Ahoj Míšo,jak se máš?“ Pozdraví mě Kája,když přijde ruku v ruce s Markem do třídy. „Mno,jde to.Ale ty se máš asi mnohem lépe než já“ „Jak to myslíš?“ zeptá se dotčeně Kája. „Mno,máš novou lásku.“ „Marek,jméno mé.“ vloží se do toho Marek. „Vim jak se jmenuješ a nevnucuj se!“ sdělim mu ne zrovna příjemně. „Můžeš mi říct co to s tebou je?“ zeptá se už docela naštvaně Kája. „Vůbec nic.“ Odpadne nám občanka,tedy 4.hodina.Třídní musela náhle odejít.Využiji čas na to,abych Káje sdělila to,proč se mi nelíbí,že chodí s Markem. „Kájo,povim ti,proč jsem nepříjemná na Marka.“ „Nenamáhej se,prostě ho nemáš ráda.Ale mě je to fuk.Míšo pochop,já ho miluju.“ „Jenže tvůj miláček zmlátil Adama a včera i Davida.Teda on a jeho parta.“ „To je blbost,celý odpoledne jsme byli spolu.“ „Odpoledne?To je v kolik?“ „Asi kolem půl čtvrtý až do osmi.“ „Je to divný.Kájo drž se od něho dál.“ „To nemyslíš vážně.On je nezmlátil.Věř mi,on by neublížil ani mouše.“ „Mno tak jak myslíš,uvidíme se na výtvarce.“ rozloučim se a odcházim na záchod.Na chodbě postává Marek. „Doufal jsem,že se tu potkáme.“ „Škoda,že je to jednostranné.“ když otvírám dveře od dívčích záchodů,tak je Marek přidrží rukou,abych je nemohla otevřít. „Řekni mi co proti mě sakra máš?“ „Vadí mi jak ze sebe děláš hodnýho kluka.Oba víme jakej jsi a co jsi udělal.“ „Nevim o čem tom mluvíš.“ „Nedělej se.A nech Káju napokoji!“ „To spíš ty.Říkáš jí o mě nesmysly.Tak toho laskavě nech!“ „Nenechám,je to má kamarádka.Mám ji ráda.“ „A já ji miluju.Takže buď tak hodná a necpi ji do hlavy ty nesmysly.“ „To nejsou nesmysly,ale holá fakta a ty to dobře víš!“ „Tobě není pomoci,jen tě prosím,abys byla tak hodná a nechala mě a Káju bejt.Máme se rádi.“ „To určitě.Spravedlnost stejně vyhraje.A teď už mě pusť.Potřebuju na záchod.“ Jak tam tak stojí,s rukou opřenou stále o dveře.Světlo,které dopadá na chodbu z oken ho osvěcuje ze zadu.Jeho krásné zelené oči.Plné rty.Kdyby to nebyl takovej hajzlik,asi bych se Káje nedivila a přála jí to.Ale takhle.. „Dovolíš?“ chytnu mu ruku,jenže on rychle čapne mou,takže pěvně drží moji ruku. „Jestli toho nenecháš,skončíš hodně špatně.Když se do nějaký holky zamiluju a hrozí,že mě nechá.Tak udělám cokoliv pro to,abych si ji udržel!“ „Mám se bát,abych nedopadla jako Adam a David jo?“ rychle se mu vysmeknu a zavřu se na prvním záchodě.Teda,měla jsem trošku strach.Když jsem v nemocnici viděla,jak zřídil Adama a Davida.Když už končí 4.vyučovací hodina,tak konečně vylezu z dívčích záchodů.Už mi neublíží,chodba je plná lidí.Na výtvarce se tváří,jako kdyby se nic nestalo.Snažím se normálně bavit s Kájou.Ale pořád mám nutkání ji varovat.Vím jaký on je.Ona je zaslepená láskou.Když konečně končí dvouhodinovka výtvarky,tak ani nejdu na oběd.Sedět u jednoho stolu s klukem,který se přetvařuje a s Kájou,která je zaslepená.To radši nechám své břicho skuhrat.Jen co opustím hlavní vchod školy,směřuji do nemocnice.Půjčím si dva vozíky.Jeden pro Adama a jeden pro Davida.Fotbalista David svůj vozíček ovládá sám,svaly na to má.Adama vezu já.Ale vůbec mi to nevadí.Zajdeme,tedy spíše zajedeme do bufetu,kde si sedneme ke stolu.A David se rozpovídá o tom,jak to včera bylo.Stalo se to,když se vracel z tréninku.Když směřoval na autobus,partička kluků ho napadla.V čele s Markem.Oba kluci,jak Adam tak David,mají zlámaná žebra,obličej plnej modřin.Po těle pohmožděniny.David má zlomenou nohu.Adam ruku.Ti kluci se na nich pěkně vyřádili.Když už je pozdě a já musim jít domu,doprovodim oba na pokoje a jdu domů.Před domem mě čeká nepříjemné překvapení.Marek.„Co tady sakra chceš?“ „Ahoj Míšo,jen jsem tě přišel varovat.“ „Před čim?Před tebou?“ „Více méně,jestli jenom cekneš co se stalo Adamovi a tomu fotbalistovi,tak věř,že dopadneš stejně jako oni!“ „Myslíš,že mě zastrašíš?“ „Nemyslim,já to totiž vim.“ „Tak díky za varování,já už pudu.“ „To teda nepujdeš.“ a chytne mě za paži. „Pusť mě.“ „Nebo co?“ „Před chvílí jsem mluvila s bráchou,že už jsem na cestě domů.Takže mě za chvilku bude shánět.“ „Nemyslim si,já jsem u vás zvonil a ptal se na tebe.On říkal,ať na tebe počkám před barákem,že jsi za chvíli tady.Takže mu nebude divné,když nepřijdeš za chvíli domu.“ „O co ti Marku jde?Co po mě chceš?“ „Nejsem Marek“ řekne a rozesměje se.Jasně,schizofrenní kluk,pomyslim si. „A chci tebe.Prostě se mi líbíš.“ „Víš,že to nejde.Mám Zdendu.“ „Já vím,ale ten tu není.Takže to co jsi dala jemu,dáš i mě.“ „Já mu ještě nic nedala.“ „Kecy,chodíte spolu tak dlouho a jen záříte.Takže pochybuju,že si spolu pravidelně neužíváte sex.“ „Jsi nechutnej.Vztah není jen o sexu.“ „Ale je.A ty to víš.Taky jsi to zažila.Vztah s Hlouškem.Vyprávěl mi pikantnosti z vašeho vztahu.“ „S Michalem jsem nespala.“ „ Nekecej!Nejdřív Hloušek,teď tvůj báječnej Zdeněk.Kdo je dál na řadě ty kurvičko?“ „Nejsem žádná kurvička a pusť mě!“ „Nehraj si tu na neviňátko.“ a chytí mě za paži ještě silně.Až syknu bolestí. „Tak jak to máš ráda?Jak ti to dělá Zdeněk?“ „Nebuď nechutnej.Se Zdendou se milujeme,ale ještě jsme spolu nespali!A teď mě pusť.“ „Popros a třeba tě pustim.“ „Marku no tak.Prosím pusť mě.“ už mi se zoufalství začínají téct slzy. „Nebreč,tak já tě dneska teda nechám.Ale příště už to budu chtít.A se všim všudy.“ konečně mě pustí a já ihned běžím domů.
Lyžařský výcvik 9.c:: Po večeři zůstane v jídelně jako poslední Bára,Zdeněk využije příležitost a počká na ni hned za dveřmi do jídelny.Jak mile Bára vychází on jí chytne za ruku a natlačí na zeď. „Báro,s pravdou ven.Že jsme spolu nic neměli?“ „Ale lásko,měli.A bylo to nádherné.Miluji tě.“ dá mu pusu a vítězoslavně odejde.Ale to není možné,pomyslí si Zdeněk. „Tak co ti na to řekla?“ zeptá se ho nedočkavě na pokoji Ondra. „No co asi.Že to bylo nádherné a že mě miluje.“ „No to snad ne.Kamaráde lítáš v pěknym průšvihu.Jestli se to dozví Míša.“ „Tak je to v tahu,já vim.Doufám,že ty jí to neřekneš.“ „Já ne,ale dal bych cokoliv za to,že jí to ráda poví Bára.“ „Doufám,že ne.Ona má přeci kluka.Sama by si zadělala na průšvih.“ „Dovol,abych tě kamaráde informoval.Už od tý doby,co jsi přišel k nám na školu.Po tobě jede.“ „Ale prosim tě,to jsou kecy.“ „O tom dost silně pochybuju.Ale teď už pojď.Volí se Miss Mokré tričko.“ zazubí se Ondra.
Celá rozrušená a vyklepaná přijdu domů.Pozdravim bráchu a jdu do sprchy.Pak si lehnu do postele a pustim si Pomádu.Naprostá klasika.Po chvíli usnu.Probudí mě v 1 hodinu ráno telefon.Přišla mi mms.Cizí číslo.Bára a Zdeněk,jak spolu leží v posteli!Nazí a v objetí!Neubráním se pláči.Všechno co se teďka děje,všechno se mi hroutí.Nemám v ničem štěstí.Ještě než usnu,naťukám sms: MEZI NAMI JE KONEC.JAK JSI ME MOHL PODVEST!UZ TE NIKDY NECHCI VIDET!A odešlu to Zdeňkovi.Pak se snažím usnout,ale nejde to.