Ach ti Angličané

Anotace: 3.kapitola, rodící se vztah pokračuje...

Sbírka: Ach ti Angličané

Pobíhala mezi hosty, konec konců jako skoro každý den. Ale myšlenkami byla úplně jinde. Na přednáškách se ještě dokázala udržet u daného tématu, ale tady? Tady byla myslí u něj, pokaždé když vrzly dveře, se otočila, jestli v nich nestojí 25-letý, 170 centimetrů vysoký, černovlasý, plnoštíhlý muž se zeleno-modrýma očima. Ale vždy ji čekalo zklamání.
Vždyť ani nevím, jestli přijde sem a navíc ani kdy, pomyslela se. Ale stejně se vždy otočila a každé to otočení ji usvědčovalo v tom, že se zamilovala až po uši.

Seděl na konferenci, ale v podstatě nevěděl o čem se zrovna jedná. To ho štvalo, ale vždy když se mu za velkého úsilí povedlo zaposlouchat se, během chvíle mu myšlenky sklouzly k drobounké hnědovlásce s čokoládovýma očima. Nakonec se neovládl a začal si ji alespoň kreslit na papír.
Pamatoval si ji do detailů. Začal obrysem obličeje, potom vlasy, oči, obočí, noc, ústa…a stínoval a vykresloval do dokonalosti.
„…děkuji vám za váš čas a pozornost a někdy zase na viděnou“ukončil konferenci ředitel a všichni se začali zvedat. Automaticky se k nim přidal, ale okamžitě začal házet zmatené pohledy na svého kamaráda a kolegu Denise, který seděl vedle něj.
„Pak ti řeknu o čem se mluvilo.“
„Díky.“
„V pohodě.-Hele můžu se zeptat, kdo je ta kráska na papíru, která stravuje všechny tvoje myšlenky?“
„Řeknu ti o ní na obědě, jo?“
„Dobře.“

Nejdřív stručně převyprávěl Denis Danielovi o čem se celé tři hodiny jednalo. Hned jak domluvil, upřel na Dana zvědavý pohled. „Tak povídej o tý krasotince, jsem nehorázně zvědavej.“
„Dobře.- Jmenuje se Lucka, je z Český republiky, je tady na vejšce a pracuje v baru-no a v tom baru jsem jí potka, zapovídal jsem se s ní- a prostě a jednoduše sem se do ní totálně zbláznil.“
„Ukaž mi ještě ten tvůj obrázek co si nakreslil.“
Vyndal tedy obrázek z desek a podal mu ho.
„Nádhera.-Tu mi musíš přestavit.“
„Tak jo.- Kdy máme čas?“
„V úterý.“
„Až v úterý? To jí uvidim až za 4 dny?“
„No jo už je to tak.“
Smutně se ušklíbl, zaplatili a odešli.

„Počkej“ vykřikl Dan na Denise a okamžitě se kdesi ztratil.
„Já se z něj jednou zbláznim, nejdřív dělej dělej a teď počkej“ zavrtěl hlavou a netrpělivě čekal. Nechtělo se mu to samotnému přiznat, ale byl na tu Lucku moc zvědavej. Nemohl si nevšimnout, jak se Daniel strašně moc těšil, až ji zase uvidí.
Po chvíli se Daniel vrátil. Denis se ani nemusel ptát kde byl, pugét v jeho ruce mu na to odpovídal dost jasně.
Do baru vešli oba dva nadšení s širokým úsměvem. Jakmile je spatřila Lucka, rozlil se jí po tváři stejný blažený úsměv.
„Ahoj“ pozdravil ji nedočkavě.
„Ahoj“ odpověděla rozzářeně.
„Tohle je můj kamarád Denis“ přestavil ho Dan, „a tohle je Lucka.“
„Těší mě“ řekla Lucka a natáhla k Denisovi ruku.
„Mě taky“ odvětil a nabízenou ruku přijal.
Daniel jí dal kytici.
„Jé, ta je nádherná, děkuju.“
Byla z ní opravdu nadšená.
Denis si s nimi chvíli povídal, ale jakmile dopil, začal se s nimi loučit.
„Jsem rád, že sem tě poznal Lucko, doufám, že tě ještě uvidim.“
„Nápodobně“ řekla. Hned na to musela odběhnout k jednomu stolu. Denis toho využil, naklonil se k Danovi a pošeptal mu:“Řeknu to jednoduše-ta holka je skvělá. Čus.“
Byl tam s ní hodně dlouho-až do zavíračky jako vždy. Když se bar vylidnil a bylo uklizeno, sedl si Dan na židli a přitáhl si Lucku k sobě. Sedla si k němu na klín a objala ho kolem krku.
„Mně se tak strašně stejskalo“ přiznala Lucka.
„To mně taky, občas sem měl dokonce pocit, že odpočítávám minuty.-Já vim, že se známe jen chvíli, ale já mám prostě pocit, -že tě miluju.- I když vim, že je ještě moc brzo na to, abych tohle říkal.“
„To máš pravdu, ale já to cítim stejně.“
Celou dobu co byl v baru si užíval, stejně jako ona. Tiskli se k sobě co nejvíc mohli. Vůbec, ale vůbec se jim od sebe nechtělo, ale museli.
Odvezl ji opět domu, vzal si její číslo, rozloučil se s ní a slíbil, že hned jak to bude možné, staví se za ní.