Ach ti Angličané

Anotace: 7.kapitola, Lucka doprovází Daniela na slavnostní večer...Prosím o komentáře...

Sbírka: Ach ti Angličané

Ale jak se blížili k místu konání, měla žaludek stále více na vodě, ruce jí pokrýval studený pot.
„Já mám strach“ přiznala.
„To zvládneš“ ujistil ji.
Když z auta vystoupili, udělali jen pár kroků a okamžitě na ně dopadli blesky fotoaparátů. Někteří si je prohlíželi se zájmem, jiní jen proto, že to byla nová tvář a obdobně.
Cestou do sálu je vyfotili ještě mnohokrát, ale jakmile vešli do budovy, musel Daniel poskytovat rozhovory. Byli tam tací, kteří se na ni povzbudivě usmáli, ale některé výrazy jí moc nepomohli. Rozhodla se, že se bude na všechny příjemně tvářit. Rozhlížela se kolem a ani nevěděla co Daniel reportérům říká.
Jakmile se dostali na svá místa, zeptal se Daniel: „Tak jak to zvládáš?“
„Zatím to jde.“
„A bude to ještě lepší.“
Na celé slavnostní vystoupení se dívala s úžasem. Až ke konci přišla kategorie, ve které byl Daniel nominován. Vůbec netušila kdo jsou další nominovaní, a tak jen s napětím čekala, kdo jsou Danielovi soupeři. Byla to hodně velká esa ve filmové branži. Ostatně, kolem ní byli samé slavné osobnosti, a tak si Lucka připadala stále více jako v pohádce.
„A vítězem je Daniel…“ řekl předávající. Daniel na zlomek vteřiny sevřel pevněji její ruku, pak stisk povolil, vlepil jí pusu a šel na podium. Doslova na něm visela pohledem. A ten pohled si náramně užívala.
Moderátor se nejdříve ptal na film, na budoucí role apod., ale pak samozřejmě přišla otázka, kterou všichni čekali.
„Všechno, co se od tebe dozvídám, Danieli, je moc zajímavý, ale mě nejvíc zajímá něco úplně jiného.- A to-kdo je tvoje krásná společnice.“
„Na tohle se mě dneska ptalo hodně lidí. Všem sem řekl jen čtyři věci a tobě řeknu to samý-jmenuje se Lucka, je z Čech, tady studuje vejšku a já jí strašně moc miluju.“
Moderátor se na něj usmál a řekl: „Děkuju za rozhovor.“
Daniel popadl cenu, kytici a šel zpět na své místo.
„Vážně si tohle všem řekl?“ zeptala se Lucka, jakmile dosedl vedle ní.
„Jasně že jo, proč bych neřekl pravdu“ odpověděl s úsměvem. V tu chvíli by mu nejradši dala pusu, dlouhou a sladkou pusu. Daniel na tom byl stejně, ale moc dobře věděl, že to by se na nich bulvár pořádně smlsl. Vzal ji tedy jen za ruku a až do konce večera je nepustil.
Když byl slavnostní večer skončen, řekl Daniel: „Mám návrh-na chvíli půjdeme na afterparty, a pak zmizíme, jo?“
„Jasně, tenhle plán se mi líbí.“

Šli tedy na afterparty, kde se Daniel bavil s různými lidmi. Měla pocit, že si schválně vybírá jen ty, v jejichž společnosti se nebude cítit nesvá.
Ale zrovna když začala pookřívat, přišel ke skupince u které byli, muž ve středních letech, měl přísný výraz a jeho hlas vzbuzovala autoritu. Celou dobu ji sjížděl přísným pohledem.
Už z toho byla nervózní, když k ní přišla přítelkyně Danova kamaráda. Naznačila jí, aby šla za ní.
„Doufám, že ti nevadí, že jsem tě vytáhla pryč, ale pamatuju si, jak jsem za to byla vděčná já na své první takovéhle akci.“
„Moc díky. Ten jeho pohled už mě dost znervózňoval.“
„Tohle je velkej mecenáš, ví, že si proti němu nikdo nic nedovolí. A v znervózňování se přímo vyžívá. Jinak-já jsem Eva.“
„Lucka.“
„Poslední dobou se mi zdálo, že si Daniel někoho našel, ale když jsem se ho na to před týdnem zeptala, tak mi řekl, abych si počkala na dnešek. Nevěřila bys, jak jsem byla zvědavá.“
Ještě chvíli si povídali.
„Konečně jde pryč“ řekla Eva a šli zpátky.
„Ještě jednou díky“ řekla Lucka.
„Nemáš zač.“
Jakmile přišli zpět, zeptal se Dany Lucky potichu: „Myslíš, že už přišel čas zmizení?“ „Stopro“ odpověděla.
Rozloučili se a šli rychle pryč.
Před budovou se již nezdržovali, ale jakmile byli dostatečně velký kus od ní, zastavil Daniel na malém opuštěném parkovišti. Přitáhl si Lucku k sobě a začal ji líbat. Chtěl ji políbit už dlouho a nemínil to dál odkládat. Nemusel říkat jediné slovo, cítila úplně to samé, stejnou vášeň, stejný chtíč… Pohyby jejich rtů se zrychlovali a bylo jim stále větší teplo.
Začal jí vyhrnovat šaty, neptal se na souhlas, věděl, že by ho dostal. Svléknout ji mu moc času nezabralo. Ostatně, Lucka také nezahálela. Toužila po jeho vypracovaném těle. A nemohla se ho nasytit.
Neměli tušení, jak dlouho na parkovišti byli. Ale jedno věděli jistě-byla to dlouhá doba, ale celou si ji užili.
„Skoro se mi nechce pryč.“
„Nepovídej, to se ti tady tak moc líbí?“
„To ne. Ale milování v autě na parkovišti mě vzrušuje.“
„A kde jinde tě to ještě takhle rajcuje?“ zeptal se zvědavě.
„To ti povim-někdy jindy“ řekla zvesela.
„Oki“ řekl.
Celou cestu po Lucce poočku koukal. Oba dva totiž moc dobře věděli, co budou dělat, až přijedou…