Ach ti Angličané

Anotace: 8.kapitola, sláva má i odvrácenou stranu a přesně tu teď poznává i Lucka.

Sbírka: Ach ti Angličané

Druhý den se jí chtělo při přednášce šíleně spát. A hned po škole musela do baru.
„Copak jsi dělala, že jsi tak utahaná?“ zeptal se se smíchem její kolega.
„To bys neuhodl.“
„Fakt ne?“
„Dobrá-půlku jo, ale druhou půlku stopro ne.“
A tak šel den dál, díky litrům kafe se vcelku vzpamatovala. Ten den byl naštěstí docela klid. Lucka jen seděla a odpočívala, kdežto její kolega si četl v novinách.
„Myslím, že vim co si dělala včera večer“ řekl po chvíli a vrátil se tak k jejich předešlému rozhovoru.
„Vážně? Tak co sem dělala?“
Šel k ní a rozložil před ní noviny. Nebylo tam nic jiného než včerejší galavečer. Čekala, kdy se v novinách objeví její fotka, ale nemyslela si, že to bude tak brzo.
„To bude za chvíli náš bar světoznámém, ne?“ řekl zvesela.
Řekl to v legraci a Lucka to i tak pochopila.
„No jasný“ řekla jakoby vážně, „vem si čistou košili a tak-abys neudělal ostudu.“
„Těžko- tu košili jsem včera pral“ zasmál se a odešel ke stolu, kde chtěli platit.
Lucka si přitáhla noviny a hledala v článku něco o Danielovi a sobě.-A našla. Nejdříve psali o tom, jakou cenu dostal a za co. A potom následovalo. „Ale kvůli ceně se na mladého herce pozornost neupínala. Zastínila ji totiž krása ženy, která ho doprovázela. Na otázku kdo to je, říkal Daniel jen čtyři věci-krásná neznámá se jmenuje Lucka, je z Čech, v Londýně studuje vysokou školu a že jí strašně moc miluje.“ Jejich fotka byla hned vedle. Byla to jedna z největších na stránce. A musela uznat, že jim to spolu sluší.

Ten den měla ještě klid, ale potom…
Hned před budovou školy k ní přišel jakýsi vychrtlý chlapík, vypadal dost uštvaně a unaveně a zeptal se: „Vy jste Lucka?“
„Ano, proč?“
Místo odpovědi ji hned vyfotil foťákem, který mu visel kolem krku.
Potom vytáhl diktafon, zapnul ho a teprve pak řekl: „Jak jste se s Danielem seznámili?“ Lucka na něj chvíli jen zírala. Totálně netušila, co má udělat. K jejímu velkému štěstí na ni čekal Daniel, a tak se rychle rozběhla k jeho autu.
„Prosím tě, rychle pryč“ poprosila ho.
Poslechl jí, ale hned se zeptal: „Stalo se něco?“
„Přišel ke mně ňákej chlápek s foťákem a zeptal se mě, jak jsme se seznámili.“
„Takže už tě paparazzi našli, myslel jsem, že jim to bude trvat dýl.-A vyfotil tě?“
Přikývla.
„Tak to ta fotka za chvíli obletí svět.“
„Chjo…“ povzdechla si.
„Nemáš hlad?“ zeptal se po chvíli.
„Docela jo.“
Zastavil tedy u restaurace. Když si sedli, objal Dany Lucku kolem ramen a řekl: „Nic si z těch s foťákama nedělej, teď tě budou chvíli otravovat, ale pak si daj pohov.“
Chvíli mlčeli, až pak se Daniel zeptal: „A jak se ti ten večer líbil? Minule, když jsem se zeptal, jsi řekla skvělý a hned jsi usnula.“
Lucka se zlehka usmála a mírně sklonila hlavu. Pak se narovnala a řekla: „A kdo by nebyl utahanej? Ještě řekni, že ty si unavenej nebyl.“
„Usnul sem asi tak minutu po tobě“ odpověděl s cukajícími koutky.
Když jim přinesli jídlo, zeptal se znovu: „Jak se ti teda líbilo. Ještě jsi mi neodpověděla.“ „Líbilo. Jasně, že líbilo. Sice sem byla docela nervózní, ale fakt to bylo skvělý.“
To jsem rád.“

Další den se v baru objevilo několik novinářů. Nemohla se jich zbavit a navíc ji zdržovali. Nakonec musel přijít vedoucí. „Prosím vás, abyste odešli“ požádal je, „velice nerad bych vás vyváděl násilně.“
Neochotně a s nasupenými výrazy tedy odešli. Ale všichni zůstali v okolí baru. A tak se na ni sesypali hned, jak vyšla ven.
Cestou domu byla jako zlý sen. Daniel měl důležitou schůzku až někde ve Skotsku, a tak byla teď závislá jen sama na sobě. Navíc se jich všech nezbavila, a tak zjistili její adresu. Už ani nechtěla domýšlet, co tím vznikne.

Následky se dostavili během několika dní. Začali jí chodit hromady dopisů. Některé byly hezké, ale těch bylo naprosté minimum. Většinou jí fanynky nadávaly do děvek, vyhrožovali jí a dokonce i prosily, aby Daniela opustila, protože potom by měli šanci ony, že se do nich jejich idol zamiluje.
Nejdřív je četla, ale pak už je raději ani neotevírala. Když se Daniel vrátil, kupila se jich v rohu na zemi velká hromada. Lucka vypadala nešťastně a unaveně. Daniel se lekl, jestli se něco nestalo.
„Ahoj lásko“ řekl.
„Ahoj“ odpověděla tichounce.
„Stalo se něco?“ zeptal se starostlivě. Pohodila hlavou směrem k dopisům.
„Co to je?“ zeptal se při pohledu na hromadu bílých obálek. Teprve pak ho to napadlo.
„To ti poslali lidi, když paparazzi zjistili tvojí adresu a zveřejnili ji?“
Přikývla.
Smutně svěsil hlavu.
„Promiň, nenapadlo mě, že by se mohlo něco takovéhleho stát. Myslel jsem, že tě novináři budou chvíli pronásledovat, ale tohle-„ zarazil se, „co tam píšou?“
„Všechno možný, ale nejčastěji něco jako-jsi ubohá děvka a zbalila si ho jen kvůli penězům, jen ho využíváš a chceš si užít jeho slávy. Nebo- jestli od něj neodejdeš, najdu si tě a udělám ti ze života peklo, některý mě chtějí rovnou zabít. A některý prosí-moc prosím, rozejdi se s ním, abych u něj měla šanci já.“
Daniel chvíli šokovaně zíral, až po chvíli řekl: „Někdo by tě měl chránit.“
„Prosím?“
„Někdo by na tebe měl dát pozor, aby ti někdo doopravdy neublížil.“
„Jako že by si mi za zadek postavil nějakou gorilu? Ne, díky, to ani náhodou“ odmítla razantně.
Podíval se na ni přísným pohledem, ale pak se usmál a přitáhl si ji k sobě.
„Dobře, ale kdyby sis to rozmyslela, klidně to zařídím.“
Usmála se.
„Díky lásko“ řekla a políbila ho.