Ach ti Angličané

Anotace: 13.kapitola, Daniel je potrestán za svou nevěru...

Sbírka: Ach ti Angličané

Lucka se pomalu probouzela, ale oči stále neotvírala. Kam by spěchala, má celý den volno. A to doslova, protože Daniel se vrátí až později, z Darininy párty měl ještě jet na zkoušku do divadla.
Přemýšlela, co bude dělat. Půjdu se projít, rozhodla se. Podívala se z okna, bylo krásně, vzala si tedy sukni ke kolenům a tričko bez rukávů.
Procházela se v blízkém parku. Cestou zpět se zastavila u novinového stánku, dělala to často, zvlášť, když měla volno.
Okamžitě ji do očí praštili tituly celostátního bulvárního plátku. Nejen tituly-hlavně fotky. Rychle vrazila prodávající nějaké libry, popadla jeden výtisk a šla pryč, aniž by se dívala před sebe. Oči měla přilepené na fotky Daniela a Dariny.
To snad není možný, pomyslela si, proč tahle silikónová koza?
Během chvíle byla doma..-Doma?-Ne, v Danielově domě, tohle už nebyl její domov.
Chvíli stála uprostřed obýváku a rozhlížela se. Na to odrázovala do ložnice, popadla svou cestovku a začala do ní rychle skládat své věci…

Kdesi slyšel hluk, který ho probudil, ale než se úplně probral, něco ho praštilo přes hlavu. „Au.“
„Já ti dám au, ty blbe.“
„Nech ho“ zaječel dívčí hlas.
„Ty padej pryč“ ozval se opět ten muž, co ho praštil.
Bylo slyšet jak někdo někoho vystrkuje z místnosti, zbouchl dveře a zamkl.
Během toho souboje se stihl plně probrat. Hlava ho bolela jako střep a rozhodně to nebylo z toho, že ho někdo praštil. V onom člověku poznal Denise.
„Co mě mlátíš?“ zeptal se.
„Ty se ptáš?“ zeptal se naštvaně a pak se jeho výraz změnil a pokračoval tiše, „aha, ty si to nepamatuješ?“ Zlověstný odměřený šepot byl horší než všechen předešlý křik a rány.
Pomalu se rozhlížel, začal pokoj poznávat. Poznával tu postel v které ležel, zamčené dveře a ty dveře do koupelny.-Darinina ložnice, docvaklo mu. Poté si uvědomil, že je nahý.
„Ne, vydechl, „řekni mi, že to není pravda.“
„Nejen že je to pravda“ řekl a na vysvětlenou mu podal noviny.
Se zděšením se díval na titulní stranu. Byl to on s Darinou, líbal se s ní. Najednou ožil, rychle se začal oblíkat.
„Musím za Luckou“ řekl jen.
„Odvezu tě tam, v tomhle stavu řídit nemůžeš.“

„Nemůžeš jet rychleji?“ zeptal se Dan nervózně.
„Nemohl“ odsekl Denis, „a už se mě tak blbě neptej, protože pořád mám chuť, tě něčím zmlátit do bezvědomí.“
Jakmile se dostali k Danovu domu, Daniel vyskočil, aniž by čekal, až Denis úplně zastaví. Do domu vpadl jako blesk. Lucka už měla skoro sbaleno.
Okamžitě ji popadl do náruče.
„Lucko, ne nechoď, prosím-prosím tě“ řekl přerývavě, slzy se mu už téměř vydrali z očí a jeho hlas už to poznamenalo.
Lucka ho odstrčila, dívala se na něj zraněným pohledem.
„Lucko" - zarazila ho tvrdá facka. Stihl se sotva nadechnout, když do něj začala bušit svými drobnými pěstmi. Moc to nebolelo, ani nemohlo. Byl to jen výkřik její zraněné duše, výkřik zoufalství.
Stejně rychle jak do něj začala bušit, tak rychle přestala, hodila do tašky posledních pár věcí a zavřela ji.
„Lucko“ začal znovu, „já vím, že to co jsem udělal, se těžko odpouští, ale-nemohla by ses o to pokusit?“
„Už jsem se pokusila-nedokážu to.“
„Prosím, miluju tě-“
„Že mě miluješ“ zarazila ho, „sis měl rozmyslet dřív, než ses vychrápal s Darinou.-Je mi jasný, že ses s ní vyspal, u Dariny nic polibkem nekončí.“
Vzala do ruky list papíru a přidržela mu ho před očima, aby si ho mohl přečíst. Byla to její výpověď. Klesl na kolena a objal ji. Obličej měl plný slz stejně jako Lucka.
„Ty-ty si kvůli mně chtěla tu výpověď nakonec dát?“ zeptal se slabým hlasem.
„Jo, chtěla“ odpověděla a začala ji trhat na kusy.
Už nemohla být s Danielem v jedné místnosti.
„Danieli“ oslovila ho, „já vím, že tě to moc mrzí, ale tohle ti nemůžu odpustit-přestože tě miluju“ dodala ještě. Vzala ho za ruku a do dlaně mu dala zlatý řetízek se srdcem.
„Dal jsi mi ho, když jsem se sem nastěhovala, to skončilo.“
Popadl ji do náruče a začal ji líbat. Okamžitě se vytrhla, nechtěla si připomínat jeho nádherné polibky, vše by ji pak bolelo ještě víc.
Vzala do rukou tašky a chtěla odejít. Chytil ji za jednu ruku a ještě jednou se zeptal: „Nemohla by ses přeci jen pokusit odpustit mi?“
„Ne, nemohla bych ti věřit, neumím si představit, že bych ti teď měla dát pusu.-Prostě odcházím a prosím tě-jestli mě vážně miluje-nedělej mi to těžší a nechoď za mnou.“
Pustil ji a klesl na zem jako hromádka neštěstí. Podívala se na něj. Milovala ho a on ji, ale tohle mu odpustit nedokázala.
Odešla, už se na něj dýl dívat nemohla. Jakmile se ozvali kroky, zvedl oči. Díval se, jak odchází a věděl, že už to nezmění. Klesl na podlahu úplně, rozbrečel se naplno, ale stále se na ni díval. Slyšela jeho vzlyky, bodali ji do srdce jako nože, ale už se neotočila…