Erik

Erik

Anotace: 11.kapitola- Co se stalo u lesa?...(volné pokračování Fantoma)

Přiběhla jsem téměř bez dechu. Okřikla jsem Breta, aby přestal štěkat a dráždit koně.
Poklekla jsem k Erikovi a přepadla mne velká úzkost. Ležel se zavřenýma očima, bledý a nehybný. Z velké rány na čele mu vytékala krev, vlasy měl od ní slepené a také spoustu šrámů na obličeji. Pokusila jsem se zvednout mu hlavu a zaradovala jsem se, dýchal.
Po chvíli pomalu otevřel oči a zmateně zašeptal.
„Kde to jsem, kdo jste...?“ Nestačila jsem ani odpovědět a opět upadl do bezvědomí. Byla jsem zoufalá. Co teď? Musím běžet pro Pierra!

Rychle jsem vstala a podržela koně za uzdu.
„Pšš, klid Cézare, klid,“ pohladila jsem ho po šíji a on se částečně uklidnil.
„A ty Brete, jdi mi raději z očí, podívej, co jsi způsobil!“
Rychle jsem koně vedla k domu. Vběhla jsem dovnitř a úzkostně vykřikla.
„ Prosím Vás, pomozte mi! Stalo se něco hrozného! Rychle, pojďte se mnou...Erik spadl z koně!“

Vyběhli jsme společně na dvůr a Pierre řekl starostlivě.
„Děvče, musíme zapřáhnout tenhle nízký vůz, pojďte.“ Rychle jsme jeli k lesu. Pierre znepokojeně pohlédl na Erika. Snažila jsem se mu aspoň trochu otřít tvář od krve, pro slzy jsem téměř ani neviděla.
„ Musíme jej nějak naložit, nesmíme otálet.“
Podařilo se nám to s velikým vypětím sil.
Když jsme dojeli k domu, ještě bylo třeba dostat jej dovnitř. Sundala jsem mu plášť, odtáhli jsme jej do světnice a opatrně uložili na postel. Pierre běžel nachystat horkou vodu a nějaké obvazy. Nejdříve bylo třeba ošetřit tu hlubokou ránu. Zůstala jsem s ním úplně sama.

Na pravé tváři měl stále ještě masku, při jízdě na koni si ji zřejmě připevňoval. Byla celá poničená
z toho pádu. Abych jej mohla ošetřit, bylo nutné mu ji sundat. Chvilku jsem zaváhala, ale musela jsem to udělat. Pomaličku jsem ji odvázala a pohlédla na jeho tvář.
Na chvíli jsem zavřela oči. Znetvoření bylo opravdu velké, skutečnost nebyla jako ten obrázek…měl tenkrát pravdu. Kůže vypadala jako hodně pomačkaný pergamen a měla k lidské velmi daleko. Tak tohle chtěl přede mnou ukrýt...bylo to sice strašlivé, ale pro mne vůbec ne odporné.
Se slzami v očích jsem jej pohladila. Všimla jsem si, že mezitím přišel Pierre a pozoroval mne. Když jsem na něj pohlédla, smutně se jen usmál.
„Pojďte, ošetříme jej, rána již pomalu přestává krvácet.“
Když jsem jej ovázala, maličko se pohnul a znovu otevřel oči. Nepoznával nás. Pak se pokoušel nadzvednout, ale zasténal bolestí a padl zpět na polštář. Když jsem mu rozepnula košili, spatřila jsem obrovskou podlitinu na hrudi. Vyděšeně jsem si zakryla ústa a pohlédla na Pierra. Museli jsme mu na ni dát obklad a také ovázat. Pozoroval nás chvíli nepřítomným pohledem, pak otočil hlavu a znovu usnul.
„Pokud bude nejhůř, dojedu do vesnice pro doktora,“ zašeptala jsem úzkostně.
„Snad to nebude třeba, víte, on se s lidmi ještě příliš nestýká, zkusíme mu nejdříve pomoci sami…“
řekl rozpačitě Pierre.

Nehnula jsem se od něj po celé dva dny. Dávala mu pít a otírala čelo, měl zřejmě vysokou horečku. Bret u nás provinile seděl. Už jsem mu odpustila, je to přece jen zvíře, nemůže za to. Ze zamyšlení mne probral zvuk přijíždějící bryčky. To se asi vrací Pierre z vesnice, poslala jsem jej pro nějaké bylinky.
Najednou se zprudka otevřely dveře. Polekaně jsem se otočila...stál tam můj otec.
Nejdříve na mne přísně pohlédl, pak si ale všiml
Erika a rychle k nám přistoupil. Krátce jsem mu vysvětlila, co se stalo. Chtěla jsem také ještě něco dodat o mém útěku, ale zarazil mne.
„Pak si promluvíme. Proč jste k němu nepřivedli doktora?“ Snažila jsem se mu vysvětlit, že by si to asi nepřál.
„ Ach, ty jeho předsudky…“ povzdechl si a spěchal ke dveřím.
„Za chvíli budu zpátky. A ty si běž zatím trochu odpočinout, dítě. Vypadáš velmi unaveně.“

Zvedla jsem se tedy a odešla za Pierrem do pokoje.
„Pojďte, děvče, uvařím Vám trochu čaje a posaďte se přece. Musíte se šetřit, jste u něj stále. Za chvíli určitě přijedou, všechno bude dobré, uvidíte...“ utěšoval mne.
Asi za půl hodiny byli opravdu zpátky. Byl to doktor Marschal, otcův přítel. Znala jsem jej ještě z dětství. Znepokojeně jsem se zvedla a chtěla něco říci. Otec mne ale zadržel. „Vím, na co myslíš, ale neboj se, vše jsem mu cestou vysvětlil.“
„Tak kdepak máme toho zraněného?“ zeptal se doktor. Pierre jej zavedl k Erikovi do světnice. Chtěla jsem tam běžet, ale nepustili mne tam.

„Nu, Jeanette, nechtěla bys mi nyní něco vysvětlit?“ začal otec smířlivým tónem.
Tiše jsem seděla se sklopenou hlavou a nic neříkala.
„Takhle utéci, nenechala jsi nám ani žádný vzkaz. Měli jsme o tebe s maminkou velkou starost, víš to? Kdyby k nám nezašla paní Giryová, ani bychom snad nevěděli, co s tebou je. I když já to asi tušil…“ podotkl. Zvedla jsem k nemu zvlhlé oči a šeptla.
„Omlouvám se, ale nemohla jsem jinak, věř mi. Musíš mne pochopit. Erika miluji, nyní to už vím. A ty jsi mi to přece zakazoval.“

Přisedl si ke mně a vzal mne konějšivě za ruce.
„Jednal jsem ukvapeně a vím, že tak trochu neprávem.
A nebudu ti také v ničem bránit, je to tvoje rozhodnutí a tvůj život. Jen jsem měl o tebe starost. Víš, také vzhledem k jeho minulosti...“
„Jeho minulost mne nezajímá!“ řekla jsem odhodlaně.
„Tedˇ jsem zde a zůstanu s ním, odpusť. Ale bude mne teď potřebovat. Pierre již je starý a ubývá mu sil.
Víš, kde nyní jsem a já budu šťastná, když nás budeš navštěvovat.“ Chápavě přikývl.

Náhle se otevřely dveře a vyšel doktor. Netrpělivě jsem se ho ihned na vše vyptávala.
„ Chvíli to sice potrvá, ale bude v pořádku. Utrpěl silnou ránu do hlavy, má tři zlomená žebra a spoustu pohmožděnin. To víte, pády z koně jsou nebezpečné. Potřebuje klid a laskavou péči. Zde vám nechávám léčivou mast a také nějaké léky. Brzy by se mu měla i vrátit paměť. Za týden se na něj přijedu podívat.“
A rozloučil se s námi.
Šla jsem rychle do světnice. Měla jsem o něj hrozný strach, stále byl velmi bledý, jeho bledost ještě zdůrazňovaly bílé obvazy. Hlavu měl otočenou na pravou stranu. Ač byl v tak žalostném stavu, snažil se pořád ukrývat. Otec mi položil ruku na rameno a řekl tiše:
„Pojď, nechej ho teď spát. Ukážeš mi dům, jsem mile překvapen, jak jej dokázal po tom hrozném požáru opravit. Pár dní tu s vámi zůstanu.“
Autor jammes, 28.08.2008
Přečteno 285x
Tipy 5
Poslední tipující: Smutná dáma s bílou růží, Xsa_ra, Aaadina
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí