Kdysi dávno

Anotace: pokračování

Probudilo ho první zakokrhání kohouta. Cítil se plný sil po dobře prospané noci.
Nerissa ležela schoulená opodál, zatnuté pěsti měla položené pod hlavou a koutky úst měla zvlněné v úsměvu.
Derick vstal a díval se na ni. Vypadala andělsky čistě a nevinně, až na malý šrám na bradě a jizvu na ruce. Obdivoval ji za to, jaká byla.
Když se od ní konečně odtrhl, jeho zrak padl na půlku bochníku chleba, kus sýra a džbán postavený u žebříku.
Vstal. Chtěl ji probudit, ale nevěděl, jak ji má oslovit.
Rozhodl se pro kompromis. ,,Ehm… princezno?‘‘
Nerissa sebou trhla a otevřela oči.
,,Dobré ráno,‘‘ usmál se. Právě svítalo.
,,Ach bože, chci ještě pět hodin spánku a jídlo,‘‘ zavrčela nepřívětivě a posadila se.
Derick vzal chleba se sýrem. ,,To druhé bych mohl splnit,‘‘ podal jí to.
Rychle se najedli a poté opustili vesničku.

,,Měli jsme alespoň poděkovat,‘‘ brblala, když se ponořili do stínu lesa.
Derick se na ni zboku shovívavě podíval. ,,Teď jsem měl pocit, že prcháš poprvé.‘‘
Zastavila se. ,,Já obvykle děkuju,‘‘ řekla vztekle.
Nechtěl se hádat a raději vytáhl z kapsy jablko, které utrhl v jedné zahradě.
,,Chytej!‘‘
Princezna byla rozzlobená a než si stačila letícího jablka všimnout, trefilo ji do hlavy.
,,Au!‘‘
Derick nevěděl, jestli se má smát, nebo omlouvat.
,,Jsi v pořádku?‘‘ přiblížil se k ní starostlivě.
Opatrně se dotýkala pohmožděného místa a mračila se jako deset čertů. ,,Jistě, že jsem-‚‘‘
Zmlkla. Z hloubi lesa se ozval hovor.
,,Sem!‘‘ vrhla se k hromadě kamení porostlé nízkými dřevinami. Na druhé straně mělo pravděpodobně úkryt nějaké zvíře a pod odhrabaným kamením byla udusaná hlína a kousky mechu. Lehli si na břicho a poslouchali.
Nerissa v ruce svírala jablko, které zvedla ze země.

Za skalkou se vynořil kůň s jezdcem.
,,Jste naprosto neschopní, nevím, za co vás platím!‘‘ utrhl se zle pan Cavalliers na chlapa vedle něj.
Skupina se zastavila. Cavalliers vypadal, že marného pronásledování má plné zuby.
,,Pane,‘‘ ozval se váhavě někdo za ním, ,,můžou být kdekoliv. Možná už jsou na hradě, nebo se schovávají ve vesnici… nebo nás poslouchají ve křoví.‘‘
Princezně se rozbušilo srdce.
Cavalliers se ironicky podíval na mluvčího. ,,Výborně, tak prohledejte každé křoví, ale hlavně je najděte!‘‘
Uprchlíci napjatě čekali, co se stane.
Hromadu kamení začali pročesávat dva hromotluci a něco si tiše vrčeli.
Nerissa přitiskla obličej k zemi a čekala, až je najdou. Derick se jí dotkl a naznačil hlavou směr ke skulině, kterou bylo kousek vidět.
Natáhla se. Hromotluci dusali po skalce a máchali mečem do roští.
Vyměnila si pohled s Derickem a skrčila se co nejhlouběji.
Jeden z mužů stál před nimi. Se znuděným povzdechem sekl mečem.
Princezně zasvištělo ostří kousek nad hlavou a v tu chvíli cítila srdce až v krku.
Svist prošel nad Derickem. Nerissa si netroufala pootočit hlavu, ale notně ji vyděsilo Lambertsovo potlačované zaúpění.
Nevydržela to a koutkem oka se podívala. Ostří meče zmizelo z roští a na špičce ulpělo pár kapek krve.
Nerissa zatnula nehty do dlaně a doufala z celého srdce, že si toho chlap nevšimne.
,,Nic tam není, šéfe,‘‘ zahlásil a oba seskočili dolů.
Povolila sevření a oddechla si.
Skupina odcházela.

Až odezněly jejich hlasy, princezna vstala.
,,Kousek odtud je brod.‘‘
Derick ji se sykáním napodobil. Špička meče protrhla jeho halenu nad výstřihem vesty a rozřízla mu kůži na zádech.
Nerissa seskočila ze skalky a počkala na něj. Nevěděla, co má říct.
Derick byl bledý a na posledním kameni málem upadl.
,,Není to daleko,‘‘ dodala váhavě a připojila se k jeho kroku.

Obrovské množství průzračné vody se valilo ze srázu do vodopádu a dole tvořilo malé jezírko s písčitým dnem.
Princezna zapomněla na Dericka a rozběhla se ke břehu. Sundala si boty, vstoupila do vody a nabrala ji do dlaní.
,,To je nádhera!‘‘ Voda se rozstříkala do malých zářivých kapek.
Nerissa dováděla v jezírku a Derick ji s úsměvem pozoroval ze břehu.
Konečně měla dost a zamířila ke břehu.
Derick vstal. ,,Už jsi unavená?‘‘ přivítal ji.
Změřila si ho pohledem, odhodila mokré vlasy z čela a jako by úplně zapomněla na jeho zranění, vyskočila na břeh a stáhla ho do vody.
,,Pozor!‘‘ chytil ji včas, než stihla uklouznout na kameni. Nerissa se držela jeho košile na hrudi a napadlo ji, že zblízka jsou jeho oči takové… klidné a zároveň hluboké.
,,Dík,‘‘ řekla a pustila se, čehož okamžitě zalitovala.
Derick se usmál. ,,Jsi jako vodní víla. Krásná a tajemná, a když se tě člověk dotkne… pak ho utopíš.‘‘
Nerissa se odtrhla z jeho pohledu a sklopila hlavu. Průzračně čistá voda kolem nich dostala růžový nádech.
,,Ty ještě krvácíš,‘‘ uvědomila si zděšeně a tím to všechno pokazila.
Derickova vesta zůstala na břehu a on si sundal zbytky haleny
Nerissa se musela podruhé dívat jinam a narovnala se, až když se k ní otočil zády.
Rána nebyla hluboká, ale táhla se rovně přes celou šířku zad.
,,Ehm… budeš ještě potřebovat tu košili?‘‘
Pousmál se a hodil ji po ní. Tentokrát ji obratně zachytila, roztrhala na kousky a těmi se snažila vymýt nečistoty z rány.
,,Něco mi říká,‘‘ ozval se Derick, ,,že ten svůj meč zrovna často nečistil.‘‘
Princezna si představila, co všechno mohlo na ostřím být a raději mlčela. I tak měla co dělat sama se sebou, když se dotýkala jeho hebké kůže.
Až jí bylo líto, že je konec. ,,Hotovo,‘‘ řekla a zbytky haleny strčila pod kámen na břehu.

Další noc přetrpěli opět na stromě a vlastně měli štěstí, byl to vzrostlý dub široko daleko osamělý uprostřed pustiny.
Ráno jim ukázali cestu trhovci, kteří se vraceli z hradu.
Oba byli tak unavení, že se každou chvilku museli zastavovat.
,,Dám půl království za koně,‘‘ zamumlala Nerissa vyčerpaně. Měla hlad.
Derick by se možná i zasmál, ale dopředu ho už hnala jen touha být u cíle.
Ještě před setměním našli seník a tam zůstali. Princezna okamžitě usnula, ale Derick navzdory únavě zůstal bdělý.
Něco se mu na tom nelíbilo. Cítil, že noc nebude tak poklidná, jako ta předchozí.
Nerissa se zavrtěla otevřela oči. ,,Ty nespíš,‘‘ řekla a nebyla to otázka.
,,Nevím, něco se-‚‘‘
Silná postava se vyhoupla nahoru k nim. ,,Ani hnout!‘‘
Muž se přiblížil se zapálenou loučí. ,,Gybe,‘‘ zavolal rozjařeně na svého kumpána dole, ,,myšky se chytily do pasti!‘‘
Odpovědí mu byl nadšený řev.
,,Tak a pomalu,‘‘ dirigoval je ten první, sotva Gyb zmlkl. ,,Slečinka poleze první a mládenec půjde tady se mnou.‘‘
Nerissa klidně šla k žebříku. Už nebyla tak unavená a uvnitř se jí chtělo jásat. Jsou opravdu tak tupí, že jim nechávají tolik šancí k útěku?
Tohle jí působilo téměř radost. Lezla dolů a když pod sebou tušila poslední čtyři příčky, z výšky skočila na muže stojícího pod ní.
Ozvala se tupá rána dole i nahoře- znamenalo to, že i Derick napadl muže s loučí.
Nebyl pro ni problém toho chlapa zneškodnit. Sotva se rozmáchl obrovskými pěstmi, uskočila a surově ho kopla do rozkroku. Když se zkroutil bolestí, tak ještě uštědřila přesně mířený kopanec do zátylku.
Omráčený muž znehybněl.
Dolů seskočil Derick. ,,Rychle, musíme odtud, ten blázen hodil louč do sena.‘‘
Až teď ucítila štiplavý kouř.
Derick jí hodil otěže ryzáka, který se vzpínal a sám vyskočil na poplašeného hnědáka.

Ještě než se u obzoru objevil světlý proužek, našli místo u potoka a s vychladlým ohništěm. Uvázali koně.
,,Chceš ještě spát?‘‘ zeptal se jí.
,,Ne,‘‘ odmítla to a zmizela v lese.
Derick položil hlavu do mechu a zavřel oči.
Když se probudil, z blízké vesnice bylo slyšet vyzvánění zvonu k poledni.
,,Chceš?‘‘ natáhla Nerissa ruku, ve které držela první pečenou houbu. Další slušná řádka se jich teprve pekla rozprostřená na kameních kolem ohně.
,,Dík,‘‘ vzal si ji a zakousl se. Chutnalo to výborně.
V klidu dojedli a pak uhasili ohniště.
Nerissa odvázala ryzáka a prohlédla si ho. Bernard bude mít radost, pomyslela si.
,,Jak jsme daleko?‘‘
Vyskočila do sedla. ,,Hodinu,‘‘ řekla a srovnala si v ruce otěže. Na Dericka se nepodívala.

Krokem vyjeli z lesa.
,,Těšíš se domů?‘‘ proťal Derick ticho.
Těší se? Netěší? Byl tam Nero, Endarno… Proč se netěší?
,,Bojím se pravdy,‘‘ řekla. ,,Co když zjistím, že to byl opravdu otec?‘‘
Pomalu klusali lesní stezkou.
,,Za pár dní stejně odjedeme na Cestu. A nemyslím si, že by ti chtěl ublížit na hradě.‘‘
Pochmurně se usmála.
,,A i kdyby to zkusil,‘‘ načal Derick větu a postavil svého koně do cesty toho jejího, ,,dovolí mi Vaše Výsost, abych ji chránil?‘‘
Uklidnila poplašeného hřebce. Kdykoliv předtím by odsekla, že se o sebe postará sama. Proč to neříct i dnes?
Nemohla.
,,Já… dovolím.‘‘
Sklopila oči.
Derick přitočil svého koně ještě blíž. ,,Opravdu smím?‘‘
Zmateně zvedla hlavu. Vždyť už mu odpověděla, tak na co se ptá znovu?
Najednou byl až příliš blízko. Pomalu si přitáhl její tvář ke své a políbil ji na rty.
Princezna nevěděla, co se s ní děje. Uvnitř ji spaloval vysoký žár a přesto chtěla, aby ji Derick líbal až do konce světa.
Vyrušilo je zašustění listí. Odtrhla se od něj a stáhla koně dozadu.
Na stezku se vyřítil Nero na svém hřebci.
,,Dericku, Nerisso!‘‘ zvolal překvapeně a zarazil koně. ,,Odkud jedete? Všichni si myslí, že vás po cestě zabili!‘‘
Nerissa schýlila hlavu. Nechtěla, aby Derick viděl, že má slzy na krajíčku.
,,To by bylo na dlouho,‘‘ řekl Derick s ohledem na ni. Nero otevřel ústa na protest, ale Derick pobodl svého a Nerissina koně, takže mu nezbylo než jet za nimi.