Kdysi dávno

Anotace: bitva

Následující den se jeli podívat na Černé pole.
Nerissa měla radost, že se může prohánět na Endarnovi a tak se často ztrácela početné skupince z očí. Nejlépe v Derickově doprovodu.
,,Ale no tak!‘‘ smál se, když si nedala říct a opět mu ujela. Chvilku se nadháněli a závodili spolu.
,,Pojedeme, nebo si budou myslet, že jsme se ztratili,‘‘ volal na ni, až si konečně dala říct. Bez problémů pak dohonili ostatní.
Slunce se schovalo za mraky.
,,Je to ještě daleko?‘‘ zeptal se Nero Ernesta z Vixy.
,,Ne, Výsosti,‘‘ zavrtěl hlavou ten, ,,už jsme tady.‘‘
Nakusovali do poslední zatáčky a vyjeli ven z lesa. Před nimi se rozprostírala nekonečná pustá pláň. Místy ji pokrývala hnědá tuhá tráva a místy bylo vidět holou tmavou zem. V dálce se tyčilo několik uschlých stromů.
,,To je strašné,‘‘ prohlásila Tia s odporem. Všichni jí v duchu dali za pravdu.
,,Kolik krve už vsákla tahle zem,‘‘ povzdechl někdo vzadu.
Nerissinu pozornost upoutala široká masa na kraji. ,,Co je to?‘‘
Přítomní se podívali určeným směrem.
,,Vojsko pána Sihne.‘‘ Nerův tón byl zvláštní.
,,Musí jich být statisíce,‘‘ poznamenal Ernesto z Vixy.
Princezna se obrátila v sedle. ,,Známe skutečný počet?‘‘
,,Výsosti, poslali jsme do jejich tábora několik zvědů, ale nevrátil se žádný.‘‘
Nerissa se zatvářila vzpurně. ,,Ať si. Na naší straně je spravedlnost a to by v tom byl čert, abychom je neporazili.‘‘
Ostatní její slova odměnili pochvalným mručením, ale ani v jejich srdcích nebyl klid.

Večer zasedli u bohaté hostiny. Na přípravu osobně dohlédla Eillen z Vixy a Nerissa ji za to hlasitě obdivovala- ani na stole pána Středu se neobjevovaly tak vybrané lahůdky.
Hovor se točil kolem nadcházející bitvy.
,,Vaše Výsosti?‘‘ oslovil ji Ernesto, ,,omlouvám se, pokud budete moji otázku pokládat za neomalenou. Chtěl jsem se zeptat, proč pán Středu nebude zítra stát v čele vojska?‘‘
Nero si vyměnil pohled s Nerissou a Ernesto zbledl.
,,Vaše otázka je na místě, pane,‘‘ uklidnil ho Nero. ,,Pokud si pamatuji, pán Středu nijak nezdůvodnil svoji absenci.‘‘
Jeho sestra ho přerušila. ,,Myslím, že pán Středu chtěl zůstat na hradě a tak ho chránit.‘‘
Na druhé straně stolu seděli starší páni a ona měla pocit, že matně zaslechla přívlastek ,,zbabělý.‘‘ Opravdu to nebyla hezká myšlenka, že pán Středu sedí doma za pecí, zatímco své děti posílá do boje. Ale i o tom se dalo diskutovat…
,,Výsosti,‘‘ naklonil se k ní bělovousý muž, ,,kolik je vám let?‘‘
Podle zvyklostí říše ještě nebyla plnoletá. ,,Nedávno jsem oslavila sedmnácté narozeniny.‘‘
Muž se vyměnil pohled se svými sousedy a ona dělala, že to nevidí. Nero byl starší pouze o rok.
Nerissa se podívala na Tiu. Přítelkyně byla bledá a tiše naslouchala něčemu, co jí po boku vyprávěl Nero.
,,Výsosti, nemyslíte, že jste ještě příliš mladá na to, vést vojsko? Mnozí z nás se dočkali boje až o mnoho let později.‘‘
Trpce se pousmála a neodpověděla.
,,Já myslím, že je to spíš o otázce statečnosti a ta Její Výsosti nechybí,‘‘ namítl Derick a pozvedl její ruku ke svým rtům.
Odměnila ho za to zářivým pohledem.

Ráno ji probudila Tia zmateně pobíhající po komnatě.
,,Už jsi vzhůru? No sláva, Nero říkal, že tě mám probudit, ale tys tak krásně spala,‘‘ usmála se bolestínsky a začala leštit svůj meč.
Podívala se z okna. Tábor byl v plném životu.
Při oblékání pojedla něco pečiva, které nechala služka na stole, ale žaludek měla jako stažený úzkostí. Pečlivě si připjala pás s mečem a pro jistotu přidala i nůž do boty.
,,Tio, počkej!‘‘ zavolala na přítelkyni, která se chystala odejít.
,,Nechtěla jsem to říct, ale možná se vidíme naposledy,‘‘ přistoupila k ní. ,,Chci, abys věděla, že tě mám ráda,‘‘ řekla a objala ji.
,,Já taky,‘‘ zahuhňala Tia zlomeně a musela si otřít oči hřbetem ruky.
Potom se naposledy rozhlédly po komnatě a společně vyšly ven.

Pěší vojsko pod vedením Nera a Ernesta z Vixy zamířilo na Černé pole.
Nerissa v Endarnovi sedle pronesla krátkou řeč před svou jízdou. Vojáci ji ocenili pokřikem a bylo vidět, že se do boje vrhnou pro jasné vítězství.
Volným klusem se připojili k pěšákům.

Na místě, kde se měla bitva odehrát, už v dálce čekalo vojsko pana Sihne. Kus před nimi byl muž na koni a držel vlajku.
Nero mu vyjel naproti, zatímco Nerissa poslouchala dohady o taktice.
Její bratr se brzy vrátil. Všichni na něj hleděli s očekáváním.
,,Nebyl to pan ze Sihne, prý jen jeho rádce. Chtěl nás ušetřit tím, že bychom se vzdali ještě před bitvou.‘‘
Nero vypadal, že na to nemá svůj názor, ale přítomní rozzuřeně zaryčeli.
,,Na ně!‘‘ křikl někdo a obrovská masa lidí se vyhrnula sevřít nepřátelské vojsko.
Nerissa s jízdou zamířila doleva k lesu a zuřivě se začala prosekávat bitevní vřavou. Derick po jejím boku se brzy ztratil a i ona si s hrůzou uvědomovala, že vepředu zůstala sama.
Pokusila zacouvat k lesu, aby získala přehled. Sotva to však udělala, kolem ní se vyrojilo několik mužů v černém a na černých koních a začali ji ohrožovat.
,,Vzdejte se, Výsosti!‘‘ poradil jí ten, který se dostal nejblíž.
,,Ne!‘‘ zařvala a jak se jeho meč setkal s jejím, odrazila ránu a sekla ho po paži. Muž ustoupil do pozadí a na jeho místo nastoupil jiný.
Bránila se čím dál zoufaleji a také čím dál zoufalejší byly její myšlenky. Jak dlouho vydrží se takhle bránit? A má to vůbec cenu?
Jeden z nich ji z boku sekl mečem do paže. Než si ho stačila přehodit do druhé ruky, těžký meč jí vypadl z ochabujících prstů.
Muž jí nasadil špičku meče na hrdlo a usmál se.
,,Vzdávám se,‘‘ řekla neochotně, ale ten muž teď měl v ruce její život. Neměla na výběr.
,,Přijímám,‘‘ prodral se k ní ten, kterého sekla ona, ,,račte prosím pokračovat s námi.‘‘
Muži ji obklopili ze všech stran a krokem opouštěli bojiště.
Nerissa se proti své vůli začala třást. Kolem se válela mrtvá těla a pobíhali koně.
Ti ji ovšem inspirovali.
Opatrně vytáhla nohy ze třmenů, aby si toho nikdo nevšiml a zpomalila.
,,Trochu rychleji, Výsosti,‘‘ pobídl ji někdo.
,,Bolí mě ta ruka,‘‘ zkusila.
Muž v čele měl stejný problém, ale zastavil a sundal si černý šátek z krku. Podal ji dalšímu a ten se k ní přiblížil, avšak na tohle ona čekala- prudce se vymrštila ze sedla a skočila do boku. Koně se splašili a ona se krčila pod nimi. Její úmysl se ovšem zdařil- Endarno utekl s prázdným sedlem.
Za okamžik už měla zase na hrdle špičku meče.
,,Dost!‘‘ okřikl je muž s poraněnou rukou. ,,To bylo chytré, Výsosti, ale zbytečně riskujete váš tak drahý život.‘‘
Bylo vidět, že to na něj udělalo dojem.
Nerissa vstala. Pravou ruku držela v nepřirozeném úhlu a bílou košili měla zabarvenou vlastní krví.
,,Jsme ještě daleko,‘‘ řekl a podal jí zdravou ruku. Pevně se o ni opřela a vyhoupla se na koně za něj.