Ach ti Angličané

Anotace: 19. kapitola

Sbírka: Ach ti Angličané

Lucka tedy jela s Danielem na natáčení. Byla z toho nadšená, byl to úplně jiný svět. Strašně ji bavilo dívat se na ten rumec lidiček. Jeden den měl Daniel natáčet líbací scénu. Lucka se ho tedy večer předtím zeptala: „Lásko? Mám jít zejtra na plac? Jestli by ti to vadilo, tak já tam nepudu.“
„Klidně můžeš přijít, mně to vadit nebude, takže to nechám na tobě.“
„Tak já pudu.“

Další den byla opravdu znova na place, byl to zvláštní pocit, vidět Daniela, jak se líbá s jinou. I když jeho kolegyni Denisu si oblíbila, byla pořád veselá a všechny rozesmívala. I teď rozhazovala vtipy, a tak chvíli trvalo, než si jim povedlo scénu natočit. Jakmile scénu natočili tak už se v Danielových polibcích mohla rozplývat jen Lucka.
Ale nemohla se pořád jen dívat, musela se taky učit, ale i tak se stala velmi oblíbenou a navíc chtěla být aspoň trochu prospěšná, a tak kde mohla, tam pomohla.

Na premiéru se šíleně těšila. Už dlouho dopředu přemýšlela, co si vezme na sebe a jak se namaluje. Šaty šla vybrat jen s kamarádkou, chtěla Daniela překvapit, a tak až do premiéry netušil, co bude mít Lucka na sobě.
S účesem a líčením jí také pomáhala kamarádka. Vypadala krásně, jako něžná víla. Šaty byly modré až na zem a byly lehce nařasené a nabírané. Na rukách měla několik náramků, do výstřihu jí padaly řetízky, na uších se jí houpali velké náušnice a v rozpuštěných vlasech se jí třpytila čelenka.

Oba si večer užívali, i když Daniel občas působil nervózně, ale po chvíli se vždy uklidnil a znovu hýřil vtipem a šarmem. Lucka se tam cítila úžasně. Věděla, že se jí po většině těhle lidí bude stejskat.

Když dorazili k domu, řekla: „To bylo úžasný. Vůbec se mi nechce jít spát. Nezajdeme ještě někam?“
„Klidně můžeme, ale doma pro tebe mám překvapení.“
„Překvapení? No tak to jdeme domu.“
„Tak běž jako první“ vybídl ji.
Okamžitě se rozeběhla, odemkla dveře a jako s větrem o závod vběhla do bytu.
Chtěla se zeptat, kde to překvapení je, ale to už byla v obýváku. Úplně zapomněla dýchat. Obývák byl vyzdoben růžemi a svíčkami. Byl jimi naprosto plný, i po zemi byly rozsypány lístky růží. Byly tam snad všechny barvy, jaké mohou růže mít.
„Čím jsem si to zasloužila?“ zeptala se.
„Tím že jsi“ odpověděl.
Ta věta ji zahřála u srdce.
„A to si tuhle krásu udělal jen tak?“ Usmál se.
„Prokouknula jsi mě, jen tak to není“ odkašlal si, zadíval se jí do očí, „Lucko, vezmeš si mě za muže?“
Už podruhé zapomněla dýchat. A pak najednou vyhrkla: „Ano. Jo.-Jo.-Ano!“
A vrhla se mu do náruče. Zvedl jí do vzduchu a zatočil se s ní…

Ráno se probrali v objetí na posteli plné kvítků růží. Zvedla ruku a podívala se na svůj pravý prsteníček, třpytil se na něm prstýnek, byl zlatý a posázený drobnými drahhokamy. Daniel měl na ruce podobný.
Ještě jí to úplně nedošlo, ale nadšený hlásek v její hlavě pořád vykřikoval. Jsi zasnoubená! Požádal tě o ruku! Budeš se vdávat! Budeš Danielova manželka!-Manželka, přišlo jí to neuvěřitelné.

Hned ráno volala domu rodičům. „Ahoj Lucko.“
„Ahoj mami, jak se máš?“
„Vcelku dobře a ty?“
„Já se mám úžasně, proto volám-já se budu vdávat.“
Chvíli bylo ticho. Pak se znovu ozval matčin hlas: „Vážně? A kdy?“
„To ještě nevím. Teprve včera mě požádal o ruku.“
„To je úžasný“ řekla, její hlas byl nakřáplý slzami štěstí. Jejich rozhovor trval ještě dlouho.

„Co na to vaši říkali?“
„Byli nadšení.-Chtěli vědět spoustu detailů, o kterejch nemám sebemenší tušení.“
„Tak je musíme dohodnout.-Co by ji zajímalo nejvíc?“
„Datum.“
„Já bych navrhoval-někdy na jaře?“
„Aby už nebyla zima?“
Přikývl.
„To beru, ale taky chci, aby to bylo co nejdřív.-Třeba v březnu.“
„Hezkej měsíc.-A kde?“
„Někde v přírodě-na nějakym stráášně krásným místě.“
„O jednom bych věděl, o víkendu bych ti ho mohl ukázat.“
„Určitě“ řekla nadšeně a přitulila se k němu.