Druhá šance(první část)

Anotace: trochu delší...

„Nevím, jestli to zvládnu“ přiznám popravdě tetě a podívám se na spící Barunku v postýlce a Denisku vedle ní.
„Zvládneš nemáš jinou možnost“prohlásí teta pevně a já si jen povzdychnu.
„Co mám dělat?“zeptám se nejistým hlasek a podívám se na ni s očima odhodláním, ale i se strachem.
„Zítra odvedeš Barunku do školky, Denisku do školy a půjdeme spolu nakupovat, protože musíš mít nějaké jiné věci, pokud to chceš dělat“
„Tak já si půjdu lehnout“ rozhodnu se, protože je mi jasné, že tahle noc bude velice zajimavá.
„Půjdu taky, tak dobrou“popřeje mi a odejde spokojeně z mého pokoje, který sdílím se svou dcerkou Barunkou a mladší sestrou Deniskou.
Poslepu na sebe natáhnu pyžamo a zalezu do postele, kde se ihned rozbrečím a docela pozdě si uvědomím, že jsem se neodmalovala, tudíž budu mít polštář určitě černý.
Panebože mami, jen doufám, že celý můj život někde nepozoruješ a teď si neříkáš, něco co by se mi určitě nelíbilo, pomyslím si a přitisknu si obličej do polštáře, abych nevzbudila holky svým pláčem.
„Eli?“ozve se Denisky rozespalý hlásek a vidím její siluletu, jak se posadí.
„Copak Denisko?“vzpamatuju se. Rychle si otřu slzy a po slepu dojdu k ní a posadím se na postel.
„Proč pláčeš?“zeptá se smutně „není to kvůli mně, že ne?“
„Není to kvůli tobě hlupáčku“ujistím ji a jako důkaz ji obejmu. Možná pro to, abych ji uklidnila, nebo aby neviděla mé slzy.
„Klidně spinkej“uklidním ji a pomaloučku ji položím zpátky na postel, kde okamžitě zavře očička a už ji jen slyším hlasitě oddechovat. Přejdu ještě k postýlce s Barunkou, abych se ujistila, že i ona klidně spinká a vrátím se do své, abych se pokusila propadnou do říše snů, kde je život bez starostí a bez zítřka. Jen kdyby se mohli sny splnit a já se opět setkala s mamkou a Pavlem o kterých se mi zdá...

„Hej, ségra vstávej!“slyším Denisčin pronikavý hlásek a pak ucítím něco těžkého , jak mi dopadne do postele, že se celá prohne.
„Denisko, běž za tetou“ zašeptám a přikryju si hlavu peřinou , i když je mi jasné, že mi tohle neprojde, protože do postel ještě skočí Barunka a už se všichni přetahujeme o mou peřinu, kdy holky rozhodně vhrají, takže to vzdám a vylezu, za velkého jásání, z postele.
„Jak ses vyspala?“zeptá se mě teta hned po příchodu do kuchyně, kde na nás všechny čeká skvělá snídaně v podobě obložených talířů a konvice čaje.
„Docela dobře“odpovím a snažím se na ni nedívat, protože je mi jasné, že by v momentě poznala, že jsem skoro celou noc nespala a když jsem usnula, hned jsem se spocená vzbudila.
„Holky, jak se těšíte do školy a do školky?“otočí se teta na ty dvě, co už mají plné pusinky rohlíků a tetě musí stačit odpověd jako to, že s úsměvem přikývnou.
„Skočím se převlíct a vy si taky pohnite ať zase nepříjdeme pozdě!“ řeknu rychle a odejdu do pokoje, abych holkám nachystala věci a sama se také oblékla. Zrovna, když si zapínám zips na sukni se do pokoje, jako vichřice přiřítí holky a už začne ranní hodička. Rychle obléct Barunku do školky, Denisce splést dlouhé vlásky a upravit ji, aby si ve škole neřekli bůh ví co a nakonec ještě Barunku navléct do mikiny, zavázat botičky a snad se může jít. Deniska se vypraví sama, takže nás už netrpělivě ještě s tebou čeká venku, zatímco já stěží vyženu Barunku z bytu a stihnu si načesat svou dlouhou hřívu, kterou jsem stejně jako Deniska zdědila po mamce. Naštěstí Barunka ne.
„No kde jste?“rozštílí se se teta „vždyť nám po ujede!“
„Tak ať“zašeptám spíš pro sebe a zabouchnu dveře. Popadnu do náruče Barunku, protože se musíme rozběhnou a malá nám nestačí, zatímco Deniska vždycky autobus ještě stihne, takže řidič znovu otevře dveře a jako každý den si vyslechneme, že bychom měli chodit na zastávky dříve nebo nám jednou ujede!
„Já jsem to říkala“postěžuje si udýchaná teta a zhroutí se na sedačce, kde se vedle ní posadí Deniska a já s Barunkou před ně.
Konečně dojedeme na správnou zastávku autousu, kde všichni vystoupíme a vydáme se směr základní škola a školka. S tetou jsem od rána nepromluvila ani slovo a myslím, že kdyby nepovídala stále Barunka mlčeli bychom všichni.
Deniska se s námi rozhoučí už před školou, potká spolužáky takže nás vcelku rycle opustí, zatímco my tři pokračujeme až do budovy školy, kde najdeme správné dveře s názvem školka, abychom zde mohli nechat Barunku a sami se vydat plnit tetiny plány dne. Zatímco na ni jde vidět radost, mě se začíná dělat špatně.
„Barunko, odpoledne tě vyzvedne Deniska a pojedete domů ano?“ujistím se snad posté za tu doby co chodí do školky a ona snad po sté přikývne.
„Neboj“usměje se na mě moje malý stvoření. Naposledy pusu, obejmutí a pak už utíká za kamarádkami, které si už hrají s panenkami. Dívám se za ní, jak její blonďaté vlásky spletené v culíčky, lítají na jednu a druhou stranu a kdyby mě nevyrušila teta, která mé pocity nezdílý, stála bych tam ještě dlouho a dívala se na ni
„Jdeme ne?“drcne do mě a popadne mě za ruku „máme před sebou svoustu práce“
„Jo jasně“přikývnu a otočím se zády ke dveřím s nápisem školka a vyjdu z budovy, odkud zamíříme rovnou do nákupního centra, kam chodí moje zkušená tetička nakupovat.
„Musíš si pořídit něco sexy“řekne hned ze začátku a zatáhne mě do kabinky, kam mi postupně hází všelijaké oblečení, od minisukní po spodní prádlo a jen co si něco obléknu, už stojí přede mnou , aby mi zdělila že mi to sluší nebo že je to hrozný. Takhle tam strávíme celou hodinku, kdy mi teta vybere sukne, trika, která bych v životě na sebe nevzala a dokonce i různé, jak sama říká, sexy spodní prádlo. K mému užásu mi všechny věci zaplatí, s tím, že si to budem různě vůjčovat a nakonec a mě cvakne i kadeřnici, která mi ostříhá mé dlouhé hnědé vlasy na krátké a obarví na černou barvu, kam přidá po celé hlavě ještě červený melír.
„Vždyť tohle nejsem já“zhodnotím se v zrdcadle a začnu se prohlížet ze všech stran. Jsem jiná? Vypadám jinak...
„O to jde“souhlasí teta a vytáhne z peněženky 500-stovku, aby účes cvakla.
„Já valím do práce a ty jeď domů a přichystej se domluvím ti to na dnešek“ poručí mi teta a naše cesty se po nákupu a mé změně, rozdělí. Zatímco já jedu autobusem zpátky domů, abych poklidila po dnešním ranním vstávání a jak řekla teta, přichystala se na dnešek, ona jede za svou prací a domluvit tu mou.
Když se vrátím domů, připadá mi, jako by tu vybuchla bomba. Všude se válí něčí věci, ať už pyžamka holek nebo moje či tetiny, která nejspíš očekává, že je uklidím.
Začnu od vchodu, kde urovnám botky a posbírám rozházené mikiny a další věci, které se tu najdou. Postupně projdu všechny místnosti a když konečně uklidím je s bídou do 10 a to je pravý čas začít dělat holkám oběd, protože se vrátí zhruba ve 12 nebo jak dneska přijede autobus.
„Ahoj“zaplní tetin radostný hlas celý byt a já už jen podle hlasu poznám, že ji všechno vyšlo tak jak chtěla a jen čekám, kdy mi oznámí první datum.
„Čau“odpovím ji zcela nevzrušeně, když se vedle mě sesune na židli a nadšeně se na mě podívá.
„Hotovo vše vyřízeno, dneska v 9 máš být tady“řekne a podá mi lísteček, kde je napsaná adresa a hodina. Nic víc.
„A co mám dělat?“zeptám se s obavami tety, které ihned úsměv zmizí z obličeje a vystřídá ho pohled, za kterým jde vidět, že si myslí „ty jsi úplně blbá“ . Protočí panenky v očích a pak mi konečně odpoví.
„Neviděla jsi nikdy ty filmy? Prostě přijdeš na pokoj, na tu adresu a budeš čekat dokud nepříjde zákazník a pak mu vyplníš všechna jeho přání a on ti podle toho dá peníze. Někteří mají rády, když děláš stydlivou někteří zase když jsi žhavá“začne mi dávat rady co a jak dělat. Nakonec, když se ozve smějící se hlásek oddychnu si a raději běžím holkám naproti než abych poslouchala dál ty tety kecy.
„Co se ti stalo?“užasne Deniska a zahledí se na mě s otevřenou pusou.
„Proč?“nechápu a pak až si uvědomím vlasy, tedy tu mou změnu.
„Potřebovala jsem změnu víš“usměju se na ni a posadím Barunku na stoličku, abych ji mohla vyzout botičky.
„Ale sluší ti to“pochválí mě Barunka a za to ji líbnu pusu na tvář a obě zaženu do kuchyně, kde už mají nachystaný oběd.
„Co ve škole?“zeptám se při společném obědě Denisky, která mi rovnou, bez řečí podá žákovskou, kterou si nachystala na stůl. Odložím příor a otevřu knížečku, kde má moje milá sestra napsanou přes pár řádku poznámku!!
„Co jsi zapoměla?“zeptám se v klidu a žákovskou odlžím, abych mohla alespoň v klidu dojíst oběd, než mi ho něco zkazí.
„Úkoly“pokrčí rameny a mému pohledu se vyhne. Jen zakroutím hlavou a s tím, že si úkoly dneska udělá.
„A co ve školce?“zeptám se dcerky, která rychle zbaští polévku a už se začne natahovat po druhém.
„Super“odpoví a odnese talíř na dřez, kde hned nakoukne do trouby, aby zjistila, že dneska jsou na řadě zapykané brambory, tak jak je má ráda. Samou radostí mě hned obejme a začne nedočkavě skákat dokud ji nenaberu a ona se spokojeně posadí za stůl a tam se do nich pustí. Deniska si nabere sama a obě dvě to rychle sní, s tím, že jedna si jde dělat úkoly a druhá si jde hrát s křečkem.
„Já to uklidím“nabídnu se, když se teta vrhne na nádobí a ta s díky příjme mou nabídku na úklid a odejde z bytu ven, za svou prací, která večer čeká i mě. Panebože, do čeho jsem se to jen dostala?! S čím jsem to souhlasila?! Vždyť tohle nejsem já! Tohle nemůžu dělat, nejde to, ale už je pozdě. Nemůžu couvnout, mám rodinu nesmím couvnout, ale nechci to dělat..ježiši co mám dělat?! Copak je to tak složité?!