Druhá šance(pátá část)

Anotace: .....

Nakonec to stihnu, když doběhnu před školu, akorát zazvoní a ze dveří se vyřídí radující se dětičky, které se radují, že jim konečně skončila škola. Dokonce se mezi němi objeví po chvilce i moje dvě, tedy jedno, ale to druhé jako by bylo taky mé.
„Mami!!!“uslyším Barunky křik i na dálku a vidím, jak se pustí Denisky, které se drží za ruky a rozběhne se ke mně.
„Ahoj miláčku, jak ses měla?“zeptám se jí, když ji chytím do náruče a zvednu ji k sobě, aych ji mohla dát pořádkou pusu.
„Super“prohlásí radostně, nejspíš ji potěšilo, když mě opravdu uviděla před školou, nebo to, že jsem dodržela svůj 2 slib.
„Ahoj El“pozdraví mě Deniska. Pustím Barunku a postavím ji na zem, abych dala pusu na přivítanou i Denisce a společně se vydáme na zastávku, odkud nám jede za chvilku autobus.
„Jak jste se měli?“zeptám se obou a oni se začnou překřikovat, který mi poví novinky ze školy či ze školky, první. Nakonec zvítězí Deniska, která mi oznámí, že jedou na výlet se školou na týden, takže potřebuje peníze a dorazí mě Barunka, která chce to samé!!
„Kolik?“zeptám se s obavami, na kolik mě tenhle výlet příjde.
„2 a půl“odpoví Deniska váhavě a já jen přikývnu. Super, pomylím si, začátek šk.roku a už tahají peníze.
„Můžeme jet?“podívá se na mě smutnýma očima Barunka, jako by se bála, že jim to snad zakážu nebo co.
„Proč by jste nemohli?“podivím se a holkám se na obličejí objeví úsměv, kterým se obdarují a každá mi pak ještě líbne pusu na tvář, což pochopím, jako poděkování. Když uvidím jejich radost z toho dovolení, pomyslím si, že bych udělala cokoliv za ten jejich úsměv a radost, zvlášť u Denisky jsem ráda, hlavně proto, že nepoznala matku a otec, když se narodila se k ní choval s odporem, ale také mě napadne myšlenka, že by mi mohli zavolat co nejdřív ať na to vůbec mám!!
„Ahoj!!“vkřiknou holky do bytečku, ve kterém to krásně voní po jídle.
„Čau holky!“ozve se jim stejné odpovědi. Holky se rychle vyzují, vysvlečou a rozběhnou se do kuchyně, kde na všechny čeká bohatý oběd, který teta připravila.
Posbírám jejich mikiny, které pověsím na věšák a vydám do do kuchyně, odkud to krásně voní. Holky už mají v talířích polévku a jí ji tak rychle, že nestačím zírat!!
„Čau El, pojď si dát“pobídne mi teta a kývne hlavou směrem k hrnci na stole a já nechápavě přikývnu. Posadím se naproti tetě a když zjistím, že se holky dívají do hrnce, rychle si naberu, protože není možnost, že za chvilku tam něco zbyde!!zvlášť po náletu Denisky, která je polívková princezna.
„Je výborná“pochválím ji tetě po pár lžících a tetě se na tváři objeví úsměv.
„Co je druhýho?“zeptá se zvědavě Barunka a už začne hádka o šufánek, kdo si dřív nabere polívku, které je opravdu, na tetu, velice dobrá.
„Víš co by mě zajímalo?“řekne se smíchem teta
„Co?“
„Po kom to dítě je“řekne s úsměvem, ale pak ji ztuhne a ona se radši zadívá zpátky do talíře, než mě do obličeje, ve kterém se objeví vztek.
„Díky“naznačím rty, že si toho všimne jen ona, když zvedne po chvilce hlavu. Ví moc dobře, proč se mě tahle otázka dotkla, nebo spíš mě naštvala. Jen ona zná pravdu, po kom Barunka je a jen doufám, že tajemství, které ji bylo svěřeno, zůstane tajemstvím.