Druhá šance(sedmá část)

Anotace: ......

„Co jsi čekala?“zasměje se. Na tohle nemůžu nic říct, teta mi sice říkala, že si vyděvám moc, ale tolik?! Vždyť tohle jsek si vydělala naposledy za měsíc!!!
„Hodně štěstí“popřeje mi Petr, když taxik zastaví a já vyklouznu ven. Zastavím se před vchodech do hotelu a vzhluboka se nadechnu, teprve pak vklouznu dovnitř. Nohy mě sami od sebe nesou k výtahu a prst sám od sebe zmáčkne tlačítko. Jakmile ucítím pohyb výtahu, nohy mě zklamou a já se sotva udržím na nohou. Když se ozve zvuk a začnou se pomalu otvírat dvířka, padne na mě strach docela.
Ne tohle já nemůžu udělat, tohle nejde, neklesla jsem tak hluboko, abych ze sebe udělala Katie, kterou se nechci stát!! vždyť existuje spousta možností, jak uživit rodinu...ne tohle já nedokážu, pomyslím si před dveřmi pokoje a ruku na klice nechám spadnou dolů a rozběhnu se pryč. Se slzami v očích seběhnu schodiště dolů, kde rychle proběhnu celou halou hotelu a zastavím se až venku, protože vrazím do nějakého kluka.
„Promiňte“zašeptám a rozběhnu se od něj pryč. Nemůžu, vždyť tohle bych nebyla já, ale Katie, která by se ze mě takhle opravdu stala a to já nechci!! Prostě na to nemám, ano, nemám na to a teď se potvrdí tetina myšlenka, že jsem opravdu k ničemu.
„Co tu děláš?!“vykřikne teta, když se jako zmoklá slepice objevím v bytě, kde se dívá na televizi.
„Nemůžu to udělat. Tohle já nedokážu“přiznám pravdu a podle obličeje poznám, že si opravdu pomyslela, že jsem k ničemu.
„To mi bylo hned jasný“pokrčí jen rameny a zvedne ze stolku telefon „no čau, jasně že ne, dobře dík“
„Co to bylo?“podivím se a se strachem se posadím od ní radši dál.
„Tipni“odsekne a odloží mobil. Tipovat nepotřebuju, je mi jasné komu volala a potvrdila myšlenku neschopné neteře dál.
„Holky spí?“pokusím se změnit téma a ona jen mlčky přikývne. Bez dalšího vysvětlování odejdu do koupelny, kde se zamknu a oblečená zalezu do sprchy a pustím na sebe proud studené vody, která se hned začne míchat s mýma slzama, které mi začnou kapat po obličeji.
Nevím, co mě dostalo víc, zda to, že jsem to vzdala a potvrdila myšlenku, nebo to jak se zachovala teta. Čekala jsem křik a bůh ví co ještě, ale ona to vzala sportovně.
„Honem, musím s tebou ještě mluvit“zaťuká teta na dveře a já ze sebe strhám oblečení, abych se zabalila do ručníku a pak si přinednu znovu k ní, ovšem tentokrát na proti ní.
„Chceš mi nadat?“zeptám se šeptem a hodím po ní pohledem, který naznačuje zoufalství.
„Ne“odpoví a mě tím doslova překvapí. „Poslouchej El, já jsem věděla, že to nezvládneš“
„Jakto?“podivím se
„Ty nejsi ten typ.“usměje se na mě a podá mi nějaké složené papíry, které byli na stole, ale já si jich všimla až teď.
„Co to je?“zeptám se a vezmu si je od ní, abych si mohla přečíst, že teta všechen svůj majetek odkazuje mě a dokonce i všechny peníze a že jich je!!!
„Co to je?!“vykřiknu, ale pak ji uvědomím, že vedle spí holky a tak svou otázku zopakuji ještě jednou, tentokrát potichu.
„Tohle všechno je tvoje.“vysvětlí mi
„To bych z toho papíru nepoznala, ale proč?!“
„Odcházím. Musím odejít, odjet pryč“
„Kam? Proč? Vždyť tohle je tvůj domov, my jsme se sem vetřeli, my bychom se měli přestěhovat ne ty“namítnu, ale ona jen zakroutí hlavou
„Ne, El, poslouchej mě“požádá mě znovu „musím odejít, protože jsem viděla něco, co jsem neměla. Víš o tom jen ty, i když jsem to neměla říct nikomu, ale tobě musím. Nemůžu říct proč, neřeknu ani adresu, protože to sama nevím. Byt je tvůj, peníze, které jsem ušetřila za tu dobu, taky všechno je to napsané, takže problémy by neměli být. Odejdu zítra brzo ráno a nevím, jestli se ještě někdy uvidíme. Nevolej mi, nepiš, když budu moct ozvu se, ale ty mě nesmíš kontaktovat. El, postarej se o holky, teď se z tebe stává opravdová, svobodná matka dvou dětí, bude na tobě všechno. Jo a kdyby se někdo ptal, tak nic nevíš, že jsem jen napsala dopis a odešla. El, mám vás ráda, moc ráda, ale musím jít“