Druhá šance(devátá část)

Anotace: ....

Konečně sobota, pomyslím si, když se ráno probudím, ale jakmile si to uvědomím, zase se otočím na druhou stranu, abych pokračovala dál ve spaní. Může mi to překazit jediné...a to právě zvonek, který se rozzvoní po celém bytě.
„Já tam jdu!“ozve se čile Deniska a slyším dupání kolem své hlavy.
„Dobrý den“slyším ji pozdravit. Někdo cizí, usoudím v duchu a já mám pravdu.
„Ahoj bydlí tady Elizabeth Šťastná?“ ozve se naprosto cizí hlas, který nedokážu zařadit k nikomu známénu a proto rychle vyskočím na nohy šáhnu po županu a letím ke dveřím. Co kdyby to bylo kvůli otci či tetě?!
„Dobrý den já jsem Elizabeth, co si přejete?“zeptám se stále rozespale a dlaní zakryji zívnutí.
„Tohle vám včera vypadlo“řekne kluk, který je fakt krásnej, ale já si za oha nemůžu vzpomenout, kde jsme se potkali?!
„Moje peněženka“vzdychnu, když v jeho ruce spařím svou riflovou peněženku.
„Stratila jste ji včera, když jste do mě narazila“vysvětlí mi, když spatří můj nechápavý pohled a já mám hned jasno!!
„Já..ještě jednou se omlouvám“vykoktám a mu se na tváři objeví úsměv.
„Vždyť se nic nestalo.“pokrčí rameny a přihodí k tomu úsměv, který by mu mohl závidět i nějaký slavný herec!
„Nešla by jste odpoledne na kávu?“zeptá se a já se na něj zahledím, div mi oči nevypadnou z důlku.
„Ráda“šeptnu a trochu se zastydím. Určitě vypadám hrozně, pomyslím si, když mě sjede od zdola dolů a zase naopak.
„Takže ve 3 třeba naproti?“navrhne a já beze slov přivkýnu.
„Počkejte“zarazím ho, když se chystá odejít a on se hned na místě zastaví a otočí ke mně. „jak se vlastně jmenujete?“
„Daniel Smutný“
„Elizabeth Šťastná“
„Já vím slečno,“usměje se na mě a rozběhne se dolů ze schodů. Stále za ním hledím a myslím hleděla bych dál, kdyby se neozval výkřik, který mě vrátí zpátky do reality.
„Co se děje?!“vykřiknu a kleknu si před plačící Denisku a Barunku.
„Kde je teta?“vzlykne Deniska. Sakra, já zapoměla, pomyslím si a roztáhnu ruce, abych obě dvě objala.
„Zlatíčka moje, teta odešla pryč“