Náhodné setkání 1.díl

Anotace: tohle bude můj 1.román na pokračování tak doufám že se vám bude líbit a napíšete mi k němu komentáře..

Venku prší a já hledím z okna a nevnímám svět okolo sebe, z mého přemýšlení mě vymaní Lassie která se mi začne třít o nohy. Lassie je nádherná perská kočička ale můj bratr Robert na ní má zcela jiný názor, nemá jí rád, nikdy ji neměl rád.
Abych se také představila. Jmenuju se Nikol, pro kamarády Niky. Studuji zdravotnickou školu společně s mojí dlouholetou nejlepší kamarádkou Barčou. Dojíždíme spolu do školy z vesnice Bezvěrov. Je to malá vesnice kousek u Plzně. Právě do Plzně jezdíme každé ráno autobusem do školy.
Dnes je ale neděle proto mám klídek a mohu si užívat poslední letní dny. Pcha, užívat. Na nic nemám ani pomyšlení a když pro mě mamka přijde ať se jdu naobědvat řeknu pouze: "nemám hlad". Ještě jsem se nezmínila proč mám tak špatnou náladu. V pátek když šli na autobus který nás má odvést do školy potkala jsen tam kluka na kterého si už dlouho myslím. Chtěla jsem vypadat co nejlépe, proto sem pohodila vlasy nahodila chůzi alá modelka a vyšla. Měla jsem ten den úžasné boty na podpatku. Zkoušela jsem navázat oční kontakt, dařilo se mi, usmála sem se a k mému neštěstí přehlédla okraj chodníku a zůstala jsem ležet na chodníku jak široká tak dlouhá. Barča i ten nádherný kluk který se jmenuje Tomáš se začali smát a dokonce se spolu dali do řeči. Naštvala jsem se že mi ho Barča přebírá a nemluvila s ní celou půl hodinu v autobuse, nevnucovala se mi. Ani po 2 dnech se mi neozvala a já jí také ne.
Z mého rozjímání mě vyruší babička která přišla na pravidelnou nedělní návštěvu. "Ahoj Nikolko ty jsi nějaká smutná, podívej co jsem ti přivezla", nečekám nic zázračného ale podívám se do košíku který mi přistrčí až pod nos. K mému překvapení tam leží malý černý pejsek. "Líbí se ti?"vyzvídá babička, v tu chvíli ožiju, vytáhnu ho z košíčku a objímám ho, div ho nezardousím. "Moc se mi líbí, ten je pro mě?"zeptám se a očima visím na babiččiných ústech. "Ano,je pro tebe."
Vrhnu se po babičce a objímám a děkuju jí. Vždycky jsem si přála malého pejska a teď ho mám, je to jako sen. U večeře přemýšlím nad jménem-"Už to mám" zakřičím až mamince upadne příbor z ruky, "a co máš?" "Vymyslela jsem jak se bude jmenovat", pochlubím se a ¨zvednu pejska do ruky, "Budeš se jmenovat Blek" řeknu a dívám se do jeho korálkově hnědých očí a čekám na jeho reakci. Blek pouze spokojeně blafne.
Babička mi okamžitě zlepšila náladu, až jsem zapomněla na můj a Báry spor. Jsem tak nadšená že jí jdu Bleka ukázat, ale kousek u jejich domovní branky se zastavím protože tam vidím známou tvář. Kdo to je? hnědé oči, vysoký, sportovní postava, to je přece...
Ne to není možný.. (pokračování příště)