Náhodné setkání 4.díl

Anotace: 4.díl vypráví o škole, Tomášovi a jiných věcech ze života Nikol

Ze zastávky jdu domů celá šťastná, jakmile otevřu dveře od domu zakřičím do obýváku "Ahoj Rodinko" a beru schody po dvou do svého pokoje. Okamžitě najdu v seznamu na svém mobil Barču abych se s ní podělila o své dojmy a zážitky. "Ahoj tak co", zeptá se mě Bára která dychtí o podrobnostech. Povídáme si spolu asi 20minut až za mnou přijde Robert, vyslán mamkou, abych šla večeřet. Zavěsím, a už cestou ze schodů cítím své nejoblíbenější jídlo- Pizzu. Ale když začnu jíst, vůbec nevnímám její chuť a stále dokola si vybavuju Tomáše, jeho úsměv, chůzi, prostě všecko. Mamka o tomhle však nic neví.. "Není ti nic, nejsi nemocná-?", kdyby jen věděla, vlastně ano- jsem nemocná, láska je také nemoc. Druhý den ráno, když jedu do školy, a čekám jako vždy u našeho domu na Barču, která mě tu vyzvedává a chodíme spolu na autobus, přijde za mnou neznámá dívka: od pohledu je mi nesympatická " Nech Tomáška na pokoji" vyjede po mě, hmmm tak tohle jsem nečekala ale nehodlám se vzdávat Toma, "proč, chodíš s ním", zeptám se a pohledem visím na jejích ústech ale když řekne ne, dost se mi uleví. "Tak proč ho mám nechávat, když s ním nechodíš?" podivím se, "to sice nechdím ale líbí se mi a chci ho, i když on mne nechce." V tu chvíli přijde Barča a já si té nány přestávám všímat a jdu s Bárou na zastávku.
Školní den probíhá docela v pohodě až na nečekaný test z latiny, kterou sem se vůbec neučila a také zkoušení z matematiky, ale naštěstí to vypočítám za 3, takže dobrý.
Jdeme s Bárou do cukrárny na ovocný pohár, vybereme si naší oblíbenou cukrárnu U Kačenky. Mají tady výborné ovocné i zmrzlinové poháry. Usadíme se u stolku poblíž toalet, protože to byl jediný volný stolek. Vybírám si z Jídelního lístku a když se podívám na Báru tak za ní uvidím Tomáše. Je tam s nějakýma kámošema. Chvíli se na něho dívám a on jakoby vycítil můj pohled se na mě otočí a usměje se. Jestli sem čekala že mi mávne nebo pohodí hlavou na pozdrav, pletla jsem se, přijde ke mě a políbí mě. Narážky jeho kámošů jdou mimo mě. Netrvá dlouho a Tomík pozve mně i Báru k nim a tak z krátké návštěvy cukrárny vznikne dlouhé posezení, ale rozhodně příjemné. Od smíchu mě bolí břicho a také jsem si všimla jak Bára flirtuje s docela hezkým Tomášovo kamarádem Adamem. Docela by se k sobě hodily, pomyslím si v duchu, to už je ale 9 večer a my musíme opustit cukrárnu protože zavírají. Postupně se začne parta rozcházet, ale ještě předtím se domlouvají na návštěvě 3denního koncertu na který jsme obě pozvané. Když chceme jít domů, ochotně nás doprovází Tomáš a Adam. Bára na mě udělá něco jako přidejte, chci s ním být o samotě.
Sice už sem měla být doma, protože se musím učit, nějak ne a ne se dole před domem rozloučit. Nakonec se políbíme, slíbíme si sraz na koncertě a možná i před ním a jdeme domů.. (co se bude dít na koncertě?dá se bára s adamem dohromady? to zase příště)