dEMOnstrace - 7.kapitola

Anotace: Román je už hotový, při zájmu budu postupně nahrávat další kapitoly. Hl.h. stále spílá nad svým životem, dusí ho samota. Jediné co ho drží na nohou, a zároveň podráží, jsou útěky za Samuelem - svým lepším já.

Sbírka: dEMOnstrace

Svým způsobem se může jevit dávno, co jsem své jediné kalhoty sdílel s pondělkem. Lichým a sudým týdnem. Lednem, únorem. Červencem. V dobách, kdy mě jakýkoliv náznak mého skromného šatníku bolel. Tenkrát bych jistě uvítal opici makaka z běloruské zoologické zahrady ve Vitibesku. Lidé se k ní chodí vyplakávat ze svých problémů.
Bývají věci, o které by jste se neradi dělily i s vaším nejbližším přítelem. V dobách, kdy jsme se s našimi dospělými kamarády vítali všemožně složitými pozdravy rukama, jsem se snažil nemyslet na bolístku, že někdo zahlédne mé – řekněme si to na rovinu – zasrané boty s konzistenci zdechlého kapra vyplaveného na břeh. Plný klientů kožního oddělení.
Můj neoddiskutovatelný problém tkvěl v tom, že na mé jedenácté narozeniny nepřiletěla sova.
Cesta do školy byla chůzí úzkou chodbou ověnčenou lebkami a řezajícím parožím. Určitě nejsem jediný který, kdy šel po chodníku, jehož osamělost narušila až dívka jdoucí odnaproti. Většinou nastává situace, kdy se zcela přirozeně pokoušíte vypadat atraktivně.
Lepší než ve skutečnosti jste.
Úsměvné jako vaše vůbec první bábovka, která se vám k vaši nelibosti zdrcla. Tak o tohle jsem vážené dámy a pánové přišel. Ani nevíte, jak vám v oněch situacích připadne zajímavý nedopalek válející se v plivanci. Odpadkový koš polepený nálepkami. Obletovaný mouchami. Ne z hladu. Z dost omezené sady vrozených vlastností.
Kuchyňský robot zvládající krájet, drtit. Dělat koktejly z mnoha druhů ovoce a zeleniny. Tak to alespoň tvrdil na pohled solventní pán z teleshopingu. A ono jaksi… Ono asi chlapík kecal. Nevím, úsměvné? Možná. Svým způsobem může být i sympatické přesvědčení rodičů, že vy jste ten zaručeně nejlepší poklad co z nich kdy vzešel.
Vyhlídky do budoucna? Možná potřeba transfůze krve.
Bojím se smrti jako upír česnekové pomazánky.
Na druhou stranu vám rodiče mohou věšet bulíky na nos. Čím později zjistíte, že zprvu černá čísla pomalu ztrácejí kontrast a na scéně procitají čísla červená, tím hůř pro vás. Červená čísla v účetnictví znamenají malér. Říkám to jen tak, mimochodem. Aby řeč nestála.
Pocit jako, když vám někdo před nosem třískne dveřmi.
Pocit jako, když zjistíte, že jste na klávesnici zmáčkli místo delete insert.
Pocit čerstvého absolventa pedagogie kroutící hlavou nad nečekanými výdaji. Bez pořádného loka vodky, není schopen vejít mezi ty Jidáše.
Pocit dělnice u pásu, co přijde na setkání úspěšnějších spolužáků ze střední.
Asociace slov: Kurva, do piče, nasrat!
Slzy štípou. Všimli jste si?
Na ulici jsem zahlédl dvě malé holčičky, jak si na dláždění u zastávky počítají své mince. Asociuje se mi představa pásky přes paži a účetnická kšiltovka.
V butiku nekoukám na cenovky. Není taky důvod. Světe div se, ale můžu si jedny, dvoje kalhoty dovolit. A kdyby náhodou někdo mrmlal: řeknu neskloňovanější anglické slovíčko na čtyři.
Když máte jen dvě trička, z toho jedno děravé, proklínáte teplárny za každý výpadek ústředního topení. Vykřesat ohniště uprostřed obývacího pokoje moc dobře nejde. A vy byste moc chtěli, aby vám do zítřka uschlo…
Duplikační teorém.
Hledáme si partnery podle svých rodičů. Chyba lávky páni doktoři.
Bojím se smrti jako havíř se šesti dětmi o své místo.
V poslední době na Natálii myslím neustále. Vidím ji v kuličkovém péru. V toaletním prkénku. Nacházím ji pod oblázky lemující chodník.
Smrti se bojím o to urputněji, když přemítám jak se zabít.
V tramvaji jsem viděl starého pána s uštvanýma očima. Většinou jsou ukdákání jako řidič odrazující policistu od pokuty. Neměl evidentně, co povědět. Vyprávět. Prázdný jako plná peněženka bez fotek své rodiny.
Maďarka si taky nepředstavovala, že se práce v restauraci nečekaně změní v útrpné snášení análu v bohem zapomenutém německém bordelu.
Marnotratně otevřená lednička.
Včera večer se mě jiná holka z internetu ptala, co bych chtěl dokázat. Odpověď ji pobavila.
Chodit po vodní hladině.
Kdybych svedl tohle, nic už by pro mě nebyl problém.
Jsem slepý náboj nikoho nezraňující.
Nabídnutí k sňatku. Mladá dívka, 18 roků stará, z řádné rodiny, domácně vychovaná, přeje si učiniti známost s mladým úředníkem neb obchodníkem za příčinou nedostatku známosti. Nabídky pod známkou "Budoucnost" do administrace tohoto listu. Mlčenlivost zaručena.
Jako když na hrající reprobednu pokládáte mobil, chci vědět, jak přečkám další den. Anomálie v křišťálové hudbě předchází příchozí hovor. Esemesku.
Být alespoň v malém předstihu.
Opravdové nabídnutí k sňatku. Dívka z vážené rodiny, jednoduše domácně vychovaná, příjemného zjevu i povahy, s věnem 6000 zlatých a výbavou, provdala by se za úředníka v stáří 30-45 let.
Nakupování oblečení mi trvává až neskutečně dlouho. Pohled z několika úhlů. Další. Nerozhodnost sedřeného otce při vybírání správných kinder vajíček.
Televizní bavič ve skrytu domova se vychlastávající z depresí. Dálnice blyštící novotou, neb po ní neprojede jediné auto.
Pásek za sedm stovek? Proč ne. Žijeme jen jednou. Obsluha byla příjemná. V mém věku. Tykali jsme si.
Procházím kolem trafiky. Na boku výlohy na mě zírají cecky z porno časopisů. Úsměvy hrané na teleobjektiv. Sousedi jak je neznáte. Zdali si jejich rodiče fotky založí do fotoalba?
Do sekce první vysvědčení a spol.
Pohled na časopisy byl letmý, ale z úsměvů holky procházející odnaproti kolem mě vychází vědoucnost, kam asi koukám. I taková malá blbůstka pozvedne náladu. I když jen berlemi z papundeklu.
Ze všech sdělovacích prostředků zaznívá: Lidé už nechtějí pracovat na vztazích. V inzerátech se začínají objevovat požadavky na ideálního dárce spermatu.
V inzerátech se objevuje: Domina hledá otroka.
Lidé jsou lampami v ghetu prošpikovaném lichváři. Čekající na konec životnosti žárovek. Alespoň já si tak připadám. Nikomu to nevnucuji. Alespoň to můžu udělat. Nezaclánět.
Procházím kolem supermarketu s nábytkem. Postarší manželé vytahují z přilehlé popelnice viditelně nepoškozené plastové zahradní křesílko. Míří s ním ke svému autu. Vůbec nevypadají na odběratele sociálních dávek. Evidentně šetřiví.
Před týdnem jsem se půl dne vezl v jedné a té samé tramvaji. Jen tak. Chtělo se mi. Nepamatuji na číslo spoje. Nasedl jsem. A jel. Samotrýznění, řekněme. Dvojíce puběrťaček se tam rozplývala nad zástupem pubertálních fanynek dětské punkové kapely. Do nekonečna se táhnoucí. Menší z nich žhavila telefon. Vyšší ji krotila v jejím infantilním projevu. Za pár let po kapele neštěkne ani zakomplexovaný jezevčík…
Je vám všechno jedno. Házíte posmrkané kapesníky jen tak ledabyle na vyluxovaný koberec. Stříháte si nad ním své pazoury. Házíte vatičky do uší do sklenice s pitím. Tak nějak vypadá fakt špatná nálada.
Deprese? Snad ne. Jen raději přepínám černou kroniku v televizních novinách.
Smrt nepřemůže blonďatý přeliv.
Proč jsem se ráno nekoukl, kdo mi vlastně volá? Než jsem stiskl zelené sluchátko.
Pocit otupělého klienta psychiatrické kliniky snažící se uniknout z uzavřeného oddělení.
Pocit dívky, která proklíná med v pastě. Kterou namatlala do svých vlasů. Podomácku vyrobenou. Četla o ni v dívčím časopise. Raději si podřeže žíly, než se ostříhat.
Na internetu by se dočetla, že se při loučení se světem není radno nořit do vany naplněné studenou vodou.
Komplikuje krvácení.
Rád se sprchuji v teplé vodě. Proto notoricky všude chodím pozdě.
Proč jsem se ráno jen nekoukl, kdo mi vlastně volá? Pamatujete na dva borce s evidentním zájmem mě přepadnout a oloupit? Před kterými mě zachránil Loutkař. Volal jsem kamarádce. Těžko vysvětlit, proč zrovna ji. Nepříjemné je, že mi sama ráno zavolala a já idiot se nekoukl, kdože mi volá. Za normálních okolností bych ji hovor nezvedl. Mým předsevzetím bylo nenavštěvovat ji.
Už nikdy více.
Ne moc atraktivní milenecký páreček prochází kolem mě. Smějí se vtipu. V dobách, kdy čokoláda orion byla příslibem – po peněžní stránce – lepších dvou týdnů, by mě byl jejich smích nepříjemný jako zvracení za střízliva. Žvýkačka ve vlasech.
Proč jsem se jen nekoukl, kdože mi to vlastně volá!?
Jednoduše jsem se zde ocitnul. S taškou z butiku. Nepřemýšlel. Došel. Na jednom z řady náhrobků stojí titul Mudr. Jména dětí. Jméno manželky. Profese. Veškeré informace, co se o vás dozví příští generace při pročítání rodinného rodokmenu.
Vidím jen topornou siluetu zad. Ruka zaklesnutá v matčině. Jsem paralyzovaná pokusná myš. Vřídek způsobující otravu krve.
Holce z internetu přijde vtipné, když ji kluk přinese květinu ze hřbitova.
Není pochyb. Sára.
Kamarádka, která mi ráno volala. Potřeboval si něco? zeptala se hned na začátku telefonátu.
Holce z internetu – se kterou jsem byl včera večer – respektive jejímu křečkovi se narodilo levé křídlo armády Alexandra Velikého. Snad mi je vezmou ve zverimexu, řekla. Možná si i něco vydělám, úsměv.
Marie, 41/159/XL, hleda přitele, nejradeji ridice z povolani, do 57 let. Nabizim nehu, porozumeni. Ozves se? Cekam. Jsem ze Severni Moravy.
Neuvěřitelný pocit jako, když se auto řízené vaším rodičem řítí čím dal vyšší rychlostí. Nevypadá, že by zamýšlel zpomalit. Před tirákem jedoucím před vámi.
Mlada maminka, 35/165/60, velmi pohledna s 4letou dcerou, hleda sympatického muze na urovni.
Úspěch sladkých filmů spočívá v naplňování tužeb méně šťastných smrtelníků. Uklízeček. Šikanovaných úředníků. Matek kriminálníků. Musím se přiznat, že i já jsem při sledování romantické komedie přímo vyžadoval šťastný konec. Ještě aby jim to nevyšlo!
Sára by nejspíš nebyla vhodnou kandidátkou na hostesku u formulí jedna, ale bývalá hezká. Malinko se hrbila. Mračení ji neslušelo. Zuřivý ruský taxikář. Zcela objektivně mohu tvrdit, že na ní byl hezký pohled.
Než ze třetího patra dopadla na nemilosrdný betonový chodník…
Kdyby se tak všechno blížilo jednoduchostí skládání nábytku z Ikei.