Zbylé naděje 8

Anotace: O MĚSÍC POZDĚJI.

Sbírka: Zbylé naděje

Už tu žiju plynulým životem.Každé dny už jsou hezčí a hezčí.Ve škole je s klukama legrace a po odpolednich hodne sportujem a prostě žijem.Lída začala chodit s Mirkem.Mirek je ten druhej kluk co tenkrát přišel s Ondrou.Mirkoj je 24.Věra se zamilovala do Lukáše.Strašně ji ho závidím protože jsem ho chtěla taky.Ondra začal chodit s Míšou.S Míšou si po večerech kreslíme.Místo toho abysme mluvili malujeme.Říkáme tomu komixování.Jednou večer mi Míša maluje stromy.Domaluju k nim svoji podobiznu.Dívám se na ni.Zuřivě škrábe na papír sebe a chlapa.Kreslí s takovou podivnou vervou.Nejdřív si myslím že ten chlap je Ondra.Potom kreslí dál poznávám její maminku a že jeji nevlastní otec ji znásilnil.Od té doby je to moje myšička.Chráním ji a hodně mluvím s Ondrou.Dále tu mám pod křídlem Švejka.Je to chlapeček kterému je 5let.Matka ho odstrčila a tátu nemá.Tady je se srdíčkem.Švejku mu říkám protože tak vypadá a je děsně vychytralej.Napadlo to Mirka.Skoro všichni už tu držíme partu.Až na mé dvě spolubydlící.Hanka je celkem v pohodě jen je starší a drží se stranou.Aneta z nás ma nejmensi zdravotní problemy.No tak si myslí že je prostě na koni.Chová se jako primadona.Nikdo ji moc do party nechce a tak dolejza za Hankou.Dále je tu Marek.Je mu 30 a přivezli ho sem nedávno.Je z Hradce a narodil se starším rodičům a tak je trochu pomalejší.Víte co je na tom krásné?Všichni jsme si tu rovni.Normálně si všimnete že je Marek labilní.Tady ho máme rádi a je pro nás plnohodnotnym členem party.Nikdo nikomu nezkouma vetší zadek křivej nos nebo tak.Tady si uvědomíte spoussty věcí.Tady je to prostě jiné.Držíme spolu protože všichni jsme na stejné lodi.Odpoledne si tu maluju se Švejkem.Už mám od něj tři krásné zvířátka.Vždycky je lepí na špejli a večer mi je nosí do postele.Vleze si ke me a ja mu za odměnu čtu pohádky.Sestřičky by mě za to nejradši sežrali.Ovšem rozhodujici je tu psycholog a vychovatelka.Jim se to totiž doneslo jako problém na oddělení.Je to zvláštní spát s cizím dítětem.Uklidní mě až psycholog na jedné z pravidelných návštěv.
,,Zdeňka připravuju na to jak se to bude dál vyvíjet." Pohlédla jsem na něj pohledem který sama neznám.Ani nevím kde jsem ho vyčarovala.Je plný naplnění pochopení a zároveň vztek mísící se stím že to skončí.
,,Bude ho bolet az se rozejdete ale bude na tu bolest pripraven a rychle zapomene." Se Zdeňkem mám krásný vztah.Já cítím že on ve mě má maminku.Často si malujeme pišeme z legrace vzkazy.Neumí čist a tak vzdycky hádá co to je za písmenko a co jsem napsala.Vypráví mi o dětech v ustavu se kterýmy žije.Miluje vlaky a mašinky.Vím o něm víc než kdokoliv z téhle lečebny.Věta kterou mi řekl psycholog a měla bát podporou mě rychle rozhodí.
,,Rychle zapomene." Tahle věta mi denně koluje hlavou snad stokrát.