Philippe - 3.díl

Anotace: ...Philippe zasvěcuje do svých plánů proti Erikovi svého přítele, nebezpečná hra začíná...

Když jsme dojeli na místo, bylo zde již velmi živo a rušno, osvětlený prostor před domem byl plný hostů. Prodrali jsme se až dovnitř, nahoru do sálu, kde nás již vřele uvítal hostitel.
„Vítám Vás, Philippe, jsem velmi potěšen, že jste přijeli. Madame, je mi velkou ctí, jste úžasná!“
Lehce se uklonil a políbil mi ruku.
Vincent, galantní a plný šarmu, jako vždy.
Uvedl nás dovnitř, odpověděla jsem letmo na pár pozdravů a rozhlédla se kolem sebe. Vše bylo zářivé, velkolepé, stoly plné dobrot a vína, na můj vkus až příliš okázalé. U protějšího okna jsem zahlédla mademoseille Catherine, a také Florence, všimly si mne a již na mne mávaly. Znala jsem je už z dřívějších večírků a velmi jme se spřátelily. Philippe byl právě zabrán do družného hovoru s Vincentem, zamířila jsem tedy ke svým přítelkyním. Výborně, aspoň se nebudu nudit.

„Pohleďte, příteli, Christina nám zrovna utekla, špatně jsme ji hlídali….“ Zasmál se Vincent.
„A nyní mi prozraďte, proč jste tak zasmušilý, to u Vás neznám. Nedaří se Vám snad v obchodování? Nebo jsou na obzoru nějaké finanční potíže? V tom Vám mohu pomoci, nemějte vůbec žádné obavy. Známe se přece od dětství a důvěřujeme si“
„Ne, to je v pořádku, v tomto směru nemám žádné problémy, to vskutku ne…“ odvětil jsem.
„Ach tak, již chápu, pak je v tom tedy jistě nějaká dáma….nevěřím však tomu, že Vy, takový lamač ženských srdcí, se trápíte ve svém věku láskou!“řekl vesele.
Já mu však odpověděl velmi stroze.
„Dovoluji si Vás upozornit, abyste ne tohle téma nyní se mnou nežertoval…je to příliš osobní, více než si dovedete představit.“ Udiveně se na mne zadíval.
„Dnes mne opravdu překvapujete…..a smím vědět, kdo to je, která labuť tak velmi rozjitřila Vaše, pokud já vím, neoblomné srdce?...“ Neodpověděl jsem, jen zhluboka potáhl z doutníku a pohledem zabloudil ke Christině. Rozesmál se a to mne velmi pobouřilo.
„Promiňte, Philippe, jsem velmi netaktní….Christina? Proboha a v čem je problém? Máte ji denně po svém boku, dokonce bydlíte v jednom domě, tohle opravdu nemohu pochopit.“
„Vidíte, a přesto mne stále odmítá…zkoušel jsem to již po zlém, po dobrém…vše marně. Dokonce jsem přistoupil na jednu nesmyslnou dohodu, abych úplně neztratil její přízeň.
Ano, Vám se mohu svěřit, miluji ji, tak zoufale, že už téměř přicházím o rozum. Ten problém zde opravdu je, pár hodin cesty odtud, v jedné zapadlé vesnici. Tam nechala své srdce, možná i svou duši, protože ten člověk je zřejmě ďábel, něčím ji musel očarovat, nedokážu si to jinak vysvětlit…..a Vy mi musíte pomoci se jej zbavit …stahuje ji s sebou na dno. Vím, že máte nejrůznější styky, sahající až do pařížského podsvětí….“
„Vy mne děsíte, Philippe, nevycházím dnes z údivu, styky mám, to připouštím, v naší branži to ani jinak nejde…..ale nemohu přece dovolit, aby se můj přítel zapletl do zločinu!“
„S tím si vůbec nelamte hlavu, jsem na tom nyní tak bídně, že je mi to už jedno…beztoho dostane jen to, co si zaslouží…..“
„Nelíbí se mi to, musím o tom popřemýšlet, tohle opravdu není jen tak, věřte mi. A kdo je ten muž, znám jej?“ zeptal se šeptem.
„Možná ano…asi budete velmi překvapen…..ale tady opravdu ne, později……až budeme někde sami. Dáme si nejdříve partičku karet a pak uvidíme“.
„To je rozumné, přijít trochu na jiné myšlenky. Hleďte, začíná hrát hudba. No tak běžte přece,vyzvěte ji aspoň k tanci…..“ pobídl mne s úsměvem.
Na mne až příliš nesměle jsem k ní přistoupil a zlehka se uklonil.
„Smím prosit?“ K mému údivu se usmála a ihned se zvedla. Dokonce při tanci dovolila, abych ji k sobě přivinul. Okouzleně jsem vnímal její blízkost a vdechoval jemnou vůni parfému.Vincent nás zdálky pozoroval.
„Bavíte se dnes dobře, má drahá? Vypadáte velmi spokojeně.“ S úsměvem přikývla.
Začala mi vyprávět o svých přítelkyních, dozvěděl jsem se nejrůznější novinky, neustále se při tom smála, její bezstarostnost mne však pobuřovala. Nevím, co mne to napadlo, ale podotkl jsem poněkud jízlivě.
„Tak vidíte, kdybyste byla rozumná, měla byste tohle stále, zahrnována bohatstvím, zábavou a přepychem. Musíte uznat, že je to mnohem lepší, než uklízet na statku, pást koně, a dělat mu…konkubínu….“ poslední slovo jsem jí raději zašeptal do ucha. Prudce se mi vytrhla a změřila si mne nenávistným pohledem, pak se otočila a vyběhla ven ze sálu.
Zůstal jsem stát jako opařený. Po chvíli ke mně přišel Vincent.
„Copak se stalo, proč tak náhle utekla?“ Chvíli jsem mlčel.
„Asi jsem něco pokazil, neovládám se. Je nezbytné, abych nyní na čas ustoupil do ústraní.
Teď je to na Vás, mon ami, běžte za ní a pokuste se ji uklidnit. Budete se jí dvořit, rozptylovat ji,rozumíte? Vám důvěřuji, nebojte se, nebudu žárlit, na Vás ne. Musí přijít na jiné myšlenky, nesmí ji v žádném případě napadnout, že za čímkoliv, co se v budoucnu stane, mohu být já…. a nedívejte se na mne tak, jsem pevně rozhodnutý. Musím se teď něčeho napít. Asi za hodinu se sejdeme dole, v tom malém salónku, tam Vám vše řeknu. Tak běžte už…..chci být teď sám……

Christina stála u zábradlí na balkóně a chvílemi si otírala slzy... Jak jen mohl,takhle mne bezcitně
urazit,jakým právem!... Všimla si, že s k ní blíží Vincent. Osušila si rychle zbylé slzy a pokusila
se aspoň trošku usmát.
„Kampak jste se ztratila, to mi přece nemůžete dělat, takhle utíkat. Pojďte, dovoluji si Vás pozvat na skleničku výborného mladého vína, pocházejícího ze vzácných vinic Languedocu.
Je ušlechtilé a lahodné, však posoudíte sama. Můžete mi věřit, jsem odborník.“
Usmála se a nechala se mnou odvést zpátky dovnitř. Nejdříve se nervózně rozhlédla kolem sebe, a když neviděla Philippa, uklidnila se. Bylo mi z toho všelijak. Nechal jsem se vtáhnout do jeho nebezpečné hry, jejíž konec jsem si prozatím nedokázal představit, ale běhal mi z něj už nyní mráz po zádech…věděl jsem o něm své, dokázal se často pohybovat na velmi tenkém ledě, jednat bez skurpulí, avšak nenávist, kterou nyní cítil k tomu muži, jej dostala až na hranici, které jsem se já sám vždy raději snažil vyhnout….byl však mým přítelem, a chtěl jsem mu jen pomoci…..