dEMOnstrace - 19.kapitola

Anotace: Deníkové zápisky Petrovi lásky Natálie.

Sbírka: dEMOnstrace

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Citově vnímavější člověk se občas musí chtě nechtě smířit se skutečností, co ho obklopuje. Žádná procházka růžovým sadem. Čím to, že se mi rodiny mých spolužáků zdají nekomplikované? Normální. Všeobecně u nich všechno probíhá mnohem smířlivěji.
Na nespokojenost s mou matkou, jsem vyzrála po svém. Našla jsem tebe. Pokusím se zachytit každý den na tomto všivém světě. Nejspíš se mi některý den nepodaří zapsat. Předem se ti proto omlouvám. Mrzí mě to. Může se stát, že budu v jednom kole a budu natolik unavená, že padnu na postel jak mrtvá. Už teď cítím úlevu. Necítím se sama. Opuštěnost hraje svou přitroublou notu pokaždé, když usedám do lavice.
Davové šílenství . Jakmile se všichni po ránu nahrnou do na dvůr základní školy, nastává davové šílenství. Hloučky. Ty děsné hloučky. A osamělé duše, mezi které se bohudík řadím i já. Nepřichází v úvahu, abych se nedejbože ocitla v některém z hloučků! Pseudogangů.
Chodím do deváté třídy. Mám život před sebou, omílá mi o hlavu matka. Učitel matematiky řekl, že pochopí pomočené pánské toalety. Prý se kluci občas netrefí. No ale, že stejný problém stíhá i dámské toalety, nedokáže pochopit. Nikdy jsem se s nim neshodla ohledně důležitostí jeho předmětu, ale v tomto si jsme za jedno. Hrůza.
Být svá, mé životní motto. Nebudu podlézat přesládlým slečinkám typu Britney Spears. Baby one more time, zpívá ve svém mega hitu. Baby, kiss more my ass, myslívám si při pohledu na třpytky v jejich vlasech. A ti jejich bakelitoví dacánci jsou kapitola sama pro sebe. Nagelování trotli myslící si o sobě, že přelstí zkoušející učitelku přitroublým laškováním. Teploušci vymaštění!
Opravdu, je mi mnohem lépe! Dostat frustrace ze sebe. Vyzuřit se.
Když už nevím kam, lehnu si na postel a pustím The My Chemical Romance. A zuřím. Brečím jak malá pipka. Naproti posteli mi na skříni visel plakát Marilyna Mansona. Sundala jsem ho, jakmile jsem na DVD uviděla jeho koncert. Nechutný satanista! Už i na mě, příliš těžký kalibr. Občas jsem v pokušení si pustit jeho alba. Jsou tesklivé. Pochmurné jak má duše.
Ve třídě se rozmohlo sousloví gang bang. Hromadný sex. Pubescentní hovádka. Jak jinak mé spolužáky charakterizovat?
Sedím na koberci, opřená o postel. A jen doufám, že se někdy setkáme. Obejmeš mě kolem ramen. Můj deník ti bude vynahrazením za ta léta, která nám nechutnou souhrou osudu a naschválu utečou mezi prsty. Takhle budeš mít možnost mě pochopit. Poznat. Nic nezamlčím. Slibuji! K nikomu nebudu upřímnější, než-li k tobě. Věř mi. Když se má biologická matka není schopna shostit své role mámy, čekám na tebe. Mami. Má duševní mámo. Miluji tě, aniž bych tě doposud potkala. Cítím – ne vím! – že tě miluji.

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Za celý večer jsem prohodila pár slov. Snad i díky zvolenému tématu. Podle mě, většina motorkářů nedožije rok řidičského průkazu. Příliš machrují. Ono i tak nebývám na veřejnosti moc ukecaná. Nemám potřebu na sebe strhávat pozornost.
Seděl skoro naproti mně. Tak daleko a přece se naše rty skoro dotýkaly. Kdo by kdy řekl, že se mi zalíbí blonďák. Ironie osudu. Důvod, proč jsem byla ochotná snášet nesnesitelně nudný spolek. Už dříve jsem ti mami prozradila mou slabost pro něj. Ani nevím, co přesně na něm vidím. Snívám jak spolu ležíme v posteli. Představuji si, jak asi vypadá jeho pokoj. Děláváme lechtivé vylomeniny, po kterých mu položím hlavu na hruď. Představuji si, že naše srdce buší ve stejném rytmu.
Kdykoliv si přihne, je ke mně přívětivý. Mnohem více, než když je střízlivý. Přičítám to jeho potřebě nedávat před svými kamarády najevo své city. Psávám mu hory esemesek. Ve valné většině případu nereaguje. Teda, nikdy neodepíše.
Říkává se, že v alkoholu je pravda. Vyjeví se, jaký člověk opravdu je. Vyčkávala a dočkala se! V uličce před toaletami mě políbil. Palcem hladil boltec ucha. Šeptal mi ty nejromantičtější věci a pak jazykem vplul do mého ucha. Je tak úžasný!

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Odmilovala jsem se. Je to čurák!

Výňatek z deníku. Současnost. 26. května.
Odpoledne přede mě číšník položil hořící hrnek ovocného čaje. Proudem času jsem si navykla ovocné čaje sladit. V žádném případě bych neocukrovala zelený čaj. Někteří lidé podléhají bludu, že cokoliv s cukrem musí být automaticky lepší. Nad hladinou čaje pluly chomáčky páry. Nikdy předtím jsem si jich nevšimla! Svět je plný tajemství. A já jeho průzkumníkem. Conqueror.
Pokaždé, než hodím sáček čaje do šálku s vřelou vodou, přičichnu k němu. Shledávám v tom mami cosi magického. Rituálního. Nejspíš se ti na rtech vykouzlil úsměv. Byla bych ráda, kdybych jej mohla vidět.
Hned jsem si musela vzpomenout na harfu. Tesklivý zvuk harfy. Čím to, že takový kolos prozpěvuje tak rozněžnělé tóny? Bývali doby, kdy mi vadilo vysedávání v hospodě. O samotě. Skloňovala jsem paranoiu ve všech pádech. Kdo co? paranoia. Volám koho,co? paranoio! Měla jsem dojem, že by všichni automaticky nabyli dojmu, že nemám kamarády. Litovali by mě.
Vlasy jsem měla do drdolu. Vše upevněno dvěmi tužkami značky Koh-i-noor. Kniha mi byla tichým přítelem. Přestože otevřená, zůstala nečtená.
Žádná sláva, slušnější pajzlík ve starším domě. Všude chodbičky. Postavené halabala. Přesto mě tu pokaždé jakási síla přitáhne. Číšník, starší pán, mě ve volné chvilce zasvětil do léty vybroušeného fíglu. Podle způsobu otevření dveří rozpozná, kdo vstupuje. Je mu těžko rozumět. V předchozím zaměstnaní šuroval do dolu na hnědé uhlí. Hlas má chraplavý a tichý.
Rázné třísknutí dveří odkazuje na Jožka. Slováka, který před dvaceti lety přijel do Ostravy za prací. Pakliže uslyší vrznutí pantů a dlouhou výluku v zavření, jde o Anetku. Ženu středních let, u které dlouhé zavírání dveří zapříčiňuje kolo.
Výherní automaty jsou lákadlem pro postarší ženu. Ať je déšť či vichr, rozesílá reklamní letáčky do schránek. Přestože má oba kyčelní klouby vyměněny za umělé. Člověk by řekl, že se ji nedostává peněz, a proto huntuje své zdraví. Žena galantně veškerý svůj výdělek prohraje v kouzelné skříňce.
Matku takhle popadla představa vlastnictví ovcí. Uvidíme co z toho vzejde. Často ji takhle něco popadne. Někdy častěji, než každodenní nutnost učesat si vlasy.
Já jsem pro změnu včera večer procitla z dost podivného snu. Vlakové nástupiště. Stará parní lokomotiva. Snad z první republiky. Loučila jsem se s mou pošahanou matkou. Snažila jsem se uchovat každý pixel jejího obličeje. Niterně mi docházelo, že ji nikdy více neuvidím. Lokomotiva hlasitě zapředla, nástupiště zahalila pára, kterou by nerozkrájela ani motorová pila. A já mávala.

Výňatek z deníku. Současnost. 29.května.
Dnes jsem mami byla na další ze svých pochůzek. Sama moc dobře víš, jak mi pomáhají. Nebýt jích, zblázním se. Přikurtovali by mě k nemocničnímu lůžku a ládovali do mě nikde nekončící řadu prášků. Usmyslela jsem si nasadit mužské soše kondom. Potřísněný krví z polštářku mého ukazováku. Malá Natálka ve mně se vzpírala. Děsilo ji propíchnutí prstu. Nakonec se mi ji podařilo uchlácholit.
Šílené. Musím se ti mami přiznat, že mě kluk napoprvé vyděsil. Teda, spíše polekal. Požádal mě o rtěnku, kterou jsem mu po chvilce váhání podala. Řekl: Číslo můžeš z ruky smýt jako příliv zahladí památku po lidských šlépějích. Byl bych, ale nerad, kdyby tomu tak bylo. Maminko moje zlatá, úplně mě dostal! Nikdy předtím mi žádný kluk nic podobného neřekl. Nejspíš jsem nikomu nestála za tu snahu, aby něco podobného vymyslel. On je kluk z tramvajové zastávky Náměstí republiky. To on mi bez jediného slova daroval lístek, když mi za poslední peníze z automatu na jízdenky nic nevypadlo!
Číslo hnedka doputovalo do mého seznamu v mobilu. Ještě by se rtěnka mohla rozmazat! Dříve jak za dva týdny se mu neozvu. Ještě by nabyl dojmu, že jsem žalostná.

Výňatek z deníku. Současnost. 2.června.
No, nevydržela jsem a napsala mu zprávu.

Výňatek z deníku. Současnost. 8.června.
Zítra se sejdeme! Už jen přes esemesky se mi zdá jako hotový ňunínek! Snad se mu někdy podaří vytvořit příběh, který by oslovil nakladatelství.

Výňatek z deníku. Současnost. 19.srpna.
Jsem na úplném dně. Poslouchám Kontrafakt. V duchu vykřikuji sprosté nadávky slovenského rapu. Dělá mi neskutečně dobře vypičovat všechny a všechno. S Petrem jsme si vyměnili naše oblíbená alba. Kontrafakt patří mezi jeho nejoblíbenější skupiny.
Před třemi dny jsme s Petrem seděli na tramvajové zastávce Hlubina. Omlouvám se ti maminko za čím dál sporadičtější zápisky. Každou volnou chvíli jsem s Petrem. A nestrachuj se! Mnoho jsem toho nevypila! Pak ale nechápu proč mi bylo tak špatně od žaludku. Druhý den ráno, viselo na záchodě, na vnitřní straně dveří, papír s obrázkem prasete. Když bliješ, tak blij do záchodu, ty prase, vím kdo jsi, stálo pod obrázkem. Opravdu povedený vtípek…
Stěžovala jsem si Péťovi, že moje biologická matka opět stěhovala nábytek. Za ta léta jsem se naučila vypadnout z domu zavčasu, jakmile ji tenhle mores popadne. Už mi je známo místo umístění křesla. Mého oblíbeného křesla. Ráda jsem se do něj skrčila a koukala na televizi. Jak jsem tě, již před měsícem informovala, koupila si dvě ovce. Dvěma místním ochmelkům zaplatila a ti ji postavili malou dřevěnou přístavbu – stáj pro ovce.
Místo toho, aby slavila své narozeniny se mnou, sedí v křesle ve stáji s připosranými ovcemi! Čokoládový dort, upekla jsem čokoladový dort. Mývám pocity, že přestože se o cokoliv pokusím, vždy dojde ke zmaru. Nebaví mě to! Sedím na zemi. Opřená o postel. Jak malá holka! A Petr je k nezastižení.

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Petr mi milostivě prozradil, že nebýváme spolu o samotě. Myslívá občas něčím jiným, než ocasem? Nedokáže pochopit, že občas na sex nemám náladu? Nejspíš si drahoušek myslí, že na vysoké škole mívám fůru času, jak on na ekonomce.
Chci být sama. Občas bývá otravný. Dožaduje se pozornosti. Mívá výraz, který mi říká: Ty za to můžeš. Čekám, až mi napíše, jen abych ho mohla poslat do háje. Je ke mně příliš připnutý. A to mě děsí.

Výňatek z deníku. Současnost. 31.srpna.
Úsměvné. Jakmile ke mně dorazil Petr, matčino chování mě uvedlo do zuřivosti. Kdyby si jen viděla její pokus o dokonalou matku. Důležitě mi kladla na srozuměnou úklid mého pokoje. Kdy naposledy hnula prstem a dala ruku k dílu? Neumí nic jiného, než spílat nad svým živořením.
Petr se smál mé příhodě s rybičkami. Tobě jsem se o nich nikdy nezmínila. Chodila jsem na první stupeň základní školy. Rozradostnil mě dárek skládající se ze dvou rybiček. Nikdo mi, ovšem neřekl, že nemám vysypat celé balení jídla pro rybičky. Hltaly jídlo s takovou vervou, až jim praskla bříška.
Příhoda z poslední exkurze na střední do muzea ho pobavila mnohem více. Hezky se usmívá. Naše učitelka měla střevní potíže. Jakmile se vrátila ze záchodu, Pavel si všiml trusu na její pravé botě. Nikdo se neměl k upozornění paní profesorky, že si evidentně malinko ulevila na svou botu. Spravili jsme o tom našeho průvodce, který ji nakonec taktně upozornil. Vymluvila se na holuba. Vtipálek. Je přece všeobecně známo, že holubí kakánky bývají šedé až bílé.
Australští Aboriginové na dlouhých cestách zabalili své mrtvé do kůry blahovičníku a zavěsily do koruny stromu. Tak aby na ně nemohla zvěř. Když se potom vrátily, natřeli kosti červenou a uložili pozůstatky na skalní vyhlídku. Aby dotyčný měl výhled na krajinu. Tímto mě obohatil Petr. Mívá zajímavé postřehy. Překvapuje mě čeho všeho si je schopen všimnout. Než se s ním sejdu, pokaždé se prohlédnu, zda nenajdu smítka. Vždycky ale na mě smítko najde, kde bych ho nečekala. Otravné, ale na druhou stranu je jeho zájem o mě příjemný.

Výňatek z deníku. Současnost. 2.září.
Vyprávěl mi skotskou pohádku. Myslivec kvůli dětem – chlapečkovi a holčičce – do domu přivede zprvu vlídnou macechu. Jenže jak už to bývá, v časech, kdy manžel chodívá do lesa… Nemám tušení, zda se ti mámo pohádka zalíbí, ale za pokus nic nedám. Myslivec přinesl zajíce. Celou dobu měli sotva ždibek do pusy. Dar od boha, či jak to chceš zaškatulkovat. Žena zajíce šupne do hrnce a vaří. Jenže, po neustálém ochutnávání zjišťuje, že se v hrnci rozprostírá prázdnota. Nemůže dát přeci muži prázdný hrnec, řekla si macecha škrábajíc se na zadku. Synáčkovi řekla, „Umyji ti obličej.“ A Když se takhle klučisko nakláněl nad škopek s vodou, klepla ho kladivem do hlavy a uvařila.
Leželi jsme na posteli. Matka překvapivě překypovala pozitivní náladou. Vyskytují se u ní maniakální změny nálad. Aspoň mě dneska ničím nevytáčela. Bylo fajn. Uvařila nám společný oběd.
Vyprávěla jsem mu o mém stanování ve Skotsku. Bylo nejupršenější období za posledních deset let. Prochladla jsem. Naprostá nemožnost se ohřát u ohně. I přes karymatku na mě od podmáčené půdy lezl chlad. A přesto, světlá skvrna ve vzpomínkách na základní školu. Ani nevím, co matku popadlo, ale kvůli školnímu výletu si vzala půjčku.
Položil ruku k místu svého tlukoucího srdce. Řekl, že čeká, zdá se mu dlaň neprobortí do hrudní dutiny jako pohyblivý písek pohltí zřícené letadlo. Chtěl by na vlastní oči nahmatat mou přítomností se rozpumpující orgán, u něhož byl namouduši přesvědčen o jeho záškoláctví.
Nazval mě Bahrajnem. Což je ostrovní země v Perském zálivu. Štětky, víno, zpěv. Vše nač si Alláhovy děti ve svých domovinách musí nechat zajít chuť. Ženy nastupující do letadel v burkách vystojí dlouhou řadu na toalety. Jen aby se mohly převléci do západního oblečení.
Nazval mě Bódhgajou. Poutním místem pro buddhisty.
Má romantické řečičky, po kterých večer nemůžu usnout. Pořád si je musím v hlavě přehrávat.
Předevčírem jsme byly na párty. Jakmile si klekl na parkety, zastyděla jsem se za něj. Po levici měl další tři spoluhráče. Naproti každému ze čtyř hráčů byl protihráč. Dvě družstva po čtyřech. Před každým plastový kelímek s malým pivem. V okamžiku, kdy vypije pivo na ex, dá jej nad hlavu a pokračuje spoluhráč. Družstvo s nejrychleji vypitými pivy vyhrává. Drobná pivní štafetka. Všichni si přitom sundali trička. Před Petrem se sklonila holka s tak velkým poprsím, že jsem byla přesvědčena o kovových implantátech zpevňující páteř. Dobře mířená facka by mu nebyla ke škodě… Řekl mi že, když dal kelímek poprvé k ústům, zpanikařil, neboť najednou neměl ponětí, co obnáší vypití tekutiny. Všude zněl ryk fandícího davu s papírovými čapkami a frkačkami u rtů. Po několika kolech mu moc na náladě nepomohl kamarád ponoukající jej ke zvracení. „Neblbni chlape, běž raději grcat teď, než aby ses tu celý večer válel v koutě a potil se jak prase.“ On na to, že není bulimik ani botulinem nadopovaná tvářička z Cosmopolitanu. Cokoliv dá do pusy, počítá s tím, že to vyleze opačnou stranou. Nebude si přece strkat prst do krku. Nejraději bych ho zfackovala! Měla jsem o něj strach! Blbeček, hovádko nevycválané! Nakonec svolil a toaletní mísa, nad níž se skláněl, zcela nevzrušeně sledovala marné pokusy o vyprázdnění žaludku. Se svým týmem se dostal až do poloviny klání, až nakonec vypadli. Nikomu, až na mě, se nesvěřil, ale z vyřazení se mu ulevilo. Doposud si nikdy nedopřál takové množství alkoholu v tak krátkém časovém rozmezí. Než ke mně došel, musel zatočit s třesem reagující na šok z vypití tolika alkoholu. Potom po celý večer musel snášet mé ignorování ho. Dobře mu tak!
Všechno okolo mě jen utvrzovalo, že Darwin se svou teorii o přirozené ženské monogamii byl mimo mísu jako Baťa s dřeváky. Jako když se evropskou žehličku snažíte zapojit do americké zásuvky (Petrovo přirovnání). Kluk s přitroublým obličejem natáčel na mobil dvojici holčin sápající se po sobě s vehementností vyhladovělých psů dingo po zbytcích v suterénu Pizza Hut.
Přiznávám se z krádeže některých Petrových přirovnání. Má přímo dar vymýšlet podobné capiny.

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Vzpomínám si na televizní seriál, kde se všechno točilo kolem klokana. Na nic hmatatelného si už nevzpomenu, ale jediné, čím si jsem jistá je, že byl rozkošný. Znáš ten pocit, mami? Vidíš nějaké jídlo, u kterého už ani nevíš, kdy si ho naposledy měla. Seš si ale jistá, že ti chutnalo. Můžeš si dokonce vzpomenout na chuť. A do šokující konfrontace s roztomilým zvířátkem mě uvedl článek, že dosahují výšky klidně dva metry. A svými drápy by tě dokonce i zabili! V Austrálii jich prý je 57 miliónů. V rubrice věřte nevěřte psali, že uvažují o antikoncepci přidávané do trávy. Moc tomu nevěřím…
Je až k nevíře s čím se jsou lidi ochotni vytahovat. Seděla jsem v oblíbeném pajzlíku s číšníkem se sípavým hlasem a na zdech nově visely dětské obrázky s neumě ztvárněnými otci, leč ve výmluvných chvílích u výčepu. U piva. Potácející se tátové. Tátové jak je mnozí znají, raději by nepoznali. Nikdy více mě zde neuvidí. Je večer a doposud rozdýchávám obrázky!

Výňatek z deníku. Současnost. Září.
Kráva! Svedla na mě, že jsem ji práskla policii! Drzost. Jak bych něčeho takového byla schopná? Demonstrativně vyhodila zarámovanou fotku do koše. Před mnoha lety mě na ni zachytila coby mimino a teď ji v klídku vyhodí do koše! Před pár dny jsem se přestěhovala k Petrovi. Poslední dobou mi lezl na nervy, ale je natolik hodný a nechá mě u sebe bydlet. Bydlí na privátu sám. Co bych si bez něj počala?
Že jsme staří si naplno uvědomíme, až nedostaneme hypotéku. Že jsme mladí si naplno uvědomíme, až najdeme někoho, kdo si v našem obydlí zcela nezištně připraví čaj. I kdybychom počtem vrásek na tváři mohli soutěžit se zmuchlanou sukní. Tímto mě maminko přivítal do svého bytu!
Petr mi prozradil, že ve chvilce společného tichá přemítal nad tím, jak je krásné slyšet lupnutí varné konvice. To když si vařím zelený čaj. Vřelá voda drásající vnitřek hrnku reflektuje odraz jeho srdce vzplanuvší představou, kvůli které soudcovské kladivo třískne o stůl v nenapadnutelném rozsudku. Vinen láskou ve všech bodech žaloby. Prsty mi přitom na břicho kreslil japonskou písečnou zahradu. Plnou dokonalých vrstevnic těsně míjejících pupík. Údajně je vůně mé šíje chodníkem, k němuž se řití skokan. Chodníkem měnící se v bezpečnou trampolínu. V prostoru za zorničkami mu hrozil třaskavý pláč stíhaček mirrage. Bojoval s dojetím. Drahoušek!
Chytám jeho psané vyjadřovací móresy. Většinou mě jeho povídky baví. Škoda, že většinu z nich není schopen dopsat a odbíhá k dalšímu tématu.
Matku nejspíš nachytal soused, jak mu ze schránky krade dopisy a nahlásil ji na policii. Čtení cizí korespondence bylo v poslední době vzácná chvíle, kdy jsme tvořily rodinu. Není nic ostudnějšího než policejní auto před domovem…

Výňatek z deníku. Současnost. 1.října.
Miluji tě, řekla jsem mu. Co jiného mi taky zbývalo, když mi miluji tě řekl první. Ani si nejsem pořádně jistá, jestli k němu chovám sejné city jako on ke mně. O něm nemám pochyb. Dává mi to najevo každým svým pohledem.

Výňatek z deníku. Současnost. 6.října.
Drahá maminko.
Hlavním Petrovým rysem ve chvíli, když nejdou věci podle jeho představ, je mlčenlivost. Ke všemu mívá nakvašený výraz. Těžko najít konkurenci. Nemá soupeře. Ano, snažím se k němu být milá. Snad se vykoupit. Raději neřešit.
Pravda, bývá takový jen ve chvílích, kdy se doví, že jsem byla se Sašou. Proč kluci vyvádějí, když zjistí, že jejich holka byla venku se svým nejlepším kamarádem? Klukem. Bydlím v klášteře nebo na fašistickém internátu? Ještě se nestalo, abych si vyšla se Sašou a měla postranní úmysly. No bože, je můj bývalý. Zbortí se svět, když si vyjdu se svým bývalým přítelem? Občas v Alexandrově přítomnosti kouknu na jeho rty a poťouchle zatoužím po polibku. Samozřejmě se udržím na uzdě. Chodím s Petrem!

Výňatek z deníku. Současnost. 10.října.
Když jsem se Sašou, ani si na Petra nevzpomenu. Píši to proto, že mi Petr dneska dopoledne řekl, že na mě myslívá, i když je s kýmkoliv a kdykoliv. Roztomilé.

Výňatek z deníku. Současnost. 19.října.
Výčitky svědomí. Zároveň jsem ráda, že k tomu došlo! Maminko, políbila jsem ho! Neubránila se a políbila. A on rád přispěl k dílu. V nic dalšího líbání nevyústilo! Rozbuší se mi srdce, když jen vzpomenu. Asi budu mít pro Sašu vždycky slabost. Už bych s ním nezačala chodit. I tak mám radost z každého dalšího setkání. Pozítří se opět sejdeme. Zajdeme do multikina. Včera mi Petr navrhoval němý film. Saša je víc konvenčnější. Nevím, občas mi přijde, že Petrovi uletěli včely. Jakoby věci okolo sebe viděl poprvé. Raduje se z každé pitominy. Je hezké, jak je skromný a stačí mu málo. Na druhou stranu mi sem tam připadne jako truhlík.

Výňatek z deníku. Současnost. 28.října.
Rozchod!
Vracím se domů. Už mě vytáčí jeho dětinské výkyvy v náladách. Občas si musím dávat pozor, abych ho něčím neurazila. Pořád má dojem, že se mu nevěnuji, jak bych měla. Jeho ublížený výraz se vypracoval do formy: můžeš úplně za všechno. Už mě nebavily jeho podivné několikahodinové vycházky ven. Dokonce jsem mu na svetru našla ženský hlas. Řekl mi ať nevyvádím.
Pokusím se v uvozovkách vystihnout vše mnou řečené. Zdá se mi mnohem uvolňující, když se vyjádřím v přímé řeči.
„Všude pak budeš říkat jaký jsem necitelný mizera, bude to jen proto, abys zakryl do oči bijící skutečnost, že ti doposud nikdo jiný nebyl schopen říct jaký seš rozmazlený sebestředný fakan. Mám dojem, že máš úžasný smysl pro estetično. Nikdo z nás není černý nebo bílý, jsme šedí se snahou přes sebe přehodit bílé čistoskvoucí lněné plátno. V tom přímo vynikáš. Děláš věci tebou uznané za vhodné k naservírovaní pro druhé. Jenom, aby si byl za nejcitlivějšího slušňáka široko daleko pod sluncem. Proč, proč mi lžeš?! Touží mé nitro po tobě? Nebo po iluzi jakou mi nabízíš? Jsi dědkem z tržiště snažící se mi vlichotit, jen abych si koupila podělané brambory? Jestli jen od svého okolí nechceš být litovaný. Klučina v nesnázích.“ Poslední větu jsem vkřikla s komickým výsměchem.

Výňatek z deníku. Nedatováno.
Změnila jsem si SIM kartu! Už nezvládám jeho doprošování se. Proč mě jenom trýzní?

Výňatek z deníku. Současnost. 3.října.
Návrat do osamoceného domů nebyl samozřejmostí, v jakou jsem naivně doufala. Jakmile mě sousedé uviděli procházet po ulici, začali po mě pokřikovat. Vyčítali mi krádeže dopisů. Stařenka bydlící od našeho domku pět minut chůzi mě dokonce nařkla z krádeže poukázky na důchod! K čemu by mi asi byla?
Večer zůstala světla zhasnutá. Zpod závěsy jsem nakukovala na hlouček lidí shromažďující se před brankou. Hotový hon na čarodějnice! Ještě hořící pochodně a vidle a mám pro strach uděláno.
Nezbylo mi nic jiného, než se opět nastěhovat k Petrovi. Byl svolný. Nešlo si povšimnout jeho potěšeného výrazu. Chudáček, naivně předpokládá ve znovu nastartování vztahu. Jak mu vzít iluze?

Výňatek z deníku. Současnost. 5.listopadu
Lehce se zakecáme. Doba strávená v čajovnách nabírá nových časových měřítek. Nic nedrhne. Vše je tak přirozeně samozřejmé. Zpětně se musím malinko zastydět. Nechci ani pomýšlet, co si obsluha musela v kuchyňce mezi sebou říkat! Chválou na nás určitě neplýtvala. Třikrát nás čajmen přišel upozornit na brzkou zavírací dobu. A když už se zvedneme k obchodu, tak nás u východu zaujme čajový servis a dáme se do řeči s jiným čajmenem. Všichni čajmeni vypadají sympaticky. Flegmatičtí pohodáři. Abych shrnula dnešní večer, bylo mi se Sašou dobře! Jak už dlouho ne. A… a začali jsme spolu chodit. U vchodu do paneláku mě dlouze líbal. Palcem hladil u levého koutku rtů.
No nic, čas vhodný jít do hajan. Mám tě maminko ráda. Jdu lehnout do postele k Petrovi. Nevýhoda bydlení u Petra je jediná postel. Musím onen problém překousnout. Těžko si mohu dovolit přistěhování postele z domu, natož koupit novou. Žádný z mých známých ani kamarádů nemá veliké auto.
Dobrou noc.

Výňatek z deníku. Současnost. 8.listopadu
Při toulkách centrem, nás Petr se Sašou potkal. Drželi jsme se za ruce. Prošel kolem nás. Jako by se nechumelilo.

Výňatek z deníku. Současnost. 16.listopadu
Včera večer se ke mně pokusil přitulit. Žduchla jsem ho. A pohrozila mu, že pokud se o to pokusí znova, lehnu si na podlahu. Omluvil se.
Saša začíná vyšilovat pokaždé, co mě dovádí do bytu. Není mu po chuti představa, ve které se nacházím. Opakovaně ho ujišťuji, že se nemá čeho obávat. Nemám v úmyslu se s Petrem jakkoliv sblížit, ale vysvětluj to tvrdohlavcovi. Petr samo sebou nezapíná přihazovat poleno do ohně sváru. Nechce se přenést přes skutečnost. Musí pochopit. Smířit se s tím. Není cesty zpět!

Výňatek z deníku. Současnost. 18.listopadu
Využili jsme Petrovi nepřítomnosti. Byl ve škole. Mívám nepříjemný pocit, že se mu nepodaří dokončit zimní semestr. Pořád cosi hudruje a nesedne k učení.
No, maminko, spali jsme spolu. Večer, ještě než usnu, budu myslet na milování se Sašou. Příjemný dojem bude bezesporu kazit Petr spící vedle mě. Svou přítomností dějiště milostného aktu se Sašou znesvěcuje.

Výňatek z deníku. Současnost. 26.listopadu
Odpoledne se s Petrem sejdu v paneláčku. Cihlový činžáček sloužící kdysi jako ubytovna pro dělníky. Jako malá, ještě před stěhováním, jsem tam často chodívala. V páté třídě jsem tu dovedla svou první lásku. Matně si vzpomínám, že jsme pod umyvadlo schovali pár blbůstek. Snad se mi podaří najít správné umyvadlo.
Možná nemám co na práci, tak proto se s Petrem sejdu. Saša odjel na dva týdny za rodinou do Jižních Čech.