Druhá šance(19 část)

Anotace: ...

„Co tu děláš?!“vykřiknu
„Spal jsem, ale nějak jste mě vzbudili a pak se kouknu a koho nevidím. Mou drahou dceru Elizabethku, tak co Eli, povíš to ty, nebo mám snad já?!“zasměje se a mě je jasné kam míří.
„Nikdo“odseknu a vidím, jak Dan mačká na mobilu tlačítko a pak jak ze saka bere pistoly a skovává za zády.
„Tak tedy já.“rozhodne se „fakt chceš vědět co se stalo té noci, kdy jsem její matku zabil?!“zasměje se „je to docela dobrá historka, všechny jsem ji ve vězení pobavil“
Začne se smát na celé kolo a já se hned k němu rozběhnu, ale Dan je rychlejší a zadrží mě ještě dřív než k němu stačím doběhnout. Popadne mě kolem pasu a táhne pryč.
„Nechcete odejít? Poslouchejte dám vám tak 3 minuty na útěk pak sem vpadnou policajti a nebudete mít šanci“ řekne Dan, který mě stále drží a podle toho jak silně, mu to dává pořádně zabrat.
„Ale Dane, už jsi je zavolal?“
„Měl jste před tím víc času, ale teď jen dvě minuty“mrkne Dan na hodinky
„To abych si tedy pohnul že?“zasměje se „tak tedy víš proč jsem kdysi zabil její matku? Protože když se nám narodila Denisa tak její matka na mě neměla jaksi čas a tak jsem chodit tady za Elizabethkou, že Eli? No a jednou se stalo, že když jsme byli v nejlepším, tedy já, ona pištěla, vlítla do pokoje její matka a bylo zle. Tak jsem ji zastřelil protože mě štvala“zasměje se. Danovo sevření povolí, nevím čím nevím proč, možná tím, že nemůže uvěřit tomu co právě slyšel a já toho hned využiju, protože se na něj vrhnu a začnu do něj mlátit, ale on má větší sílu, takže mě jedním švihem dostane na zem, kde se hned rozbrečím. Cítím se tak ponižená, nemožná a zvlášť mě dorazilo to, s jakým klidem o tom otec mluvil!! On mi zabil matku a klidně se tomu směje!! a ještě tu vykládá všem okolo co se stalo!!
„Jsi hnusnej hajzl! Ty si nezasloužíš být venku z vězení!! Patříš být ve vězení do smrti“zařvu na něj a když mi chce Dan pomoc na nohy otec jen zakroutí hlavou a zamává na něj zbraní. Namíří ji na mě a v tu chvílí se ozve rána a otec se svalí na zem, ale ještě před tím stačí vystřelit.
„Eli, vzbuď se“ pohladí mě někdo po tváři a já pomalu otevřu oči a dívám se přímo do těch Danových. „jsi v pořádku?“
„Myslím, že jo, pokud jsem celá“ řeknu a rozhlídnu se kolem. Nejsem v nemocnici, jsem venku a ležím na lavečce a Dan klečí u mě.
„Jsi celá a nic ti nechybí“zasměje se a pomůže mi hned sednou, aby se mohl posadit vedle mě a já se k němu hned pevně přitisknu.
„Bála jsem se“svěřím se mu a na tvářím cítím slzy.
„Já taky, bál jsem se o tebe, že tě znovu stratím a to bych nechtěl“ zašeptá mi a já ho pak pustím, protože zrovna se venku objeví můj otec, kterého vezou na lehátku do sanitky.
„Počkej tu“požádám Dana a pokusím se vstát, ale první pokud se nepodaří a nebýt Dana byla bych znovu na zemi, ale naštěstí mě chytil a postavil na nohy, napodruhé se mi to podařilo i s rozběhem, takže jsem k otci doběhla.
„Co chceš?“ zeptal se mě jakmile mě uviděl. Ruku měl zavázanou, zdřejmě tím, jak ho někdo střelil, ale jinak byl v pořádku, jak se zdálo.
„Něco ti dát“
„Hele moje dcera mi chce něco dát“ zasměje se „tak co sem dej ať můžu jet“
„Jak chceš“řeknu. Ani nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha, ale napřáhnu se a než se stačí vzpamatovat dám mu pořánou ránu do obličeje, až se mu spustí krev z nosu.
„Tohle máš za mou matku, ty hajzle!“vykřiknu a rychle se chytnu za ruku, protože mě začne úplně strašně bolet.
„Tímhle to ovšem nekončí Elizabeth, nic nikdy neskončí“řekne naštvaně a rukou, kterou má zdravou si rychle nos chytí.
„Pleteš se, už to dávno skončilo.“odseknu a otočím se zpátky k Danovi, který stojí opodál a celou scénku pozoroval.
„Od tebe bych nechtěl dostat“zasměje se a tím rozesměje i mě. Hned mu padnu do náruče a nechám se pořádně obejmou. Společně hned jedeme ke mně, protože jak zjistíme z hodinek, tak holky už budou doma, a máme pravdu. Jen co vystoupíme z auta, už je vidím za oknem a ani nestačíme dojít k dveřím paneláku, už se rozrazí a holky vyběhnou ven a rovnou nám do náruče.
„Holky moje“řeknu a chytím je do náruče.
„Nahoře je Eliška s Terezkou a Zuzankou“řekne hned Deniska radostně a skočí Danovi do náruče, který ji hned pevně obejme a Barunku vezmu já, jen co má Danovi velkou pusu!.
„Ahoj no konečně jste tady“uvítá nás Eliška a pořádně nás k sobě přitiskne, že mám pocit, že musím každým okamžikem přestat dýchat!
„Ahoj Tery“pozdravím i Danovu sestru a pustím Barunku na zem, abych i ji mohla obejmout. Hned mě k sobě přitiskne a pošeptá do ucha, že je ráda, že to takhle dopadlo.
„Tak pojďte na ten oběd“vyzve nás Eliška a já ji velice ráda poslechnu, protože mám opravdu hlad. Hned se pořádně najím a společně s holkama a Danem si zalezeme do ložnice, kde si společně lehneme do postele a než se naději holky usnout, takže zůstaneme vzhůru jen my dva s Danem.
„Eli, vím, že jsem ti slíbil, že se tě nebudu na nic ptát, ale je pravda co říkal tvůj otec v té restauraci?“
Pohladím jemně Barunku po tvářičce a zakryju ji dekou i s Deniskou a teprve pak odpovím Danovi.
„Je.“přikývnu.
„Co se tehdy stalo?“zeptá se zvědavě