Druhá šance(20 část)

Anotace: Poslední díl. Doufám, že se bude líbit..??

„Neříkal jsi, že se nebudeš ptát?“odseknu, ale po chvilce mu odpovím. „Všechno začalo, když se narodila Deniska a mamka s ní přijela z porodnice. Byli strašně šťastní, protože si už dlouho přály mít další dítě a nedařilo se jim to, proto je mezi námi takový věkový rodíl. Nakonec se narodila Deniska a i já byla ráda, že ji máme, ale tím se mi změnil celý můj život. Mamka přestala mít na taťku čas a on si našel jinou zálibu. Ne že by odcházel do hospody a tam se opíjel až by nemohl ani chodit, ale začal si vylívat zlost na mě. Prvně mě mlátil, ale pak pochopil, že se takhle dostane do maléru, protože si modřin všímali všichni učitelé, kamarádi i mamka. Od něj mám ty jizvy na zádech, jak ses mě jednou ptal a já ti neuměla odpovědět, bála jsem se tehdy, co by se stalo. Prohodil mě skleněními dveřmi a mamce nakukal, že jsem si jich nevšimla a mamka mu na to skočila. Ještě v té době mu skočila na všechno, ale pak přišel na lepší způsob, jak se mamce pomstít. Začalo to jednou večer, když Deniska dostala horečku a mamka se o ní celou noc starala. Přišel ke mně do pokoje a tam mě poprvé znásilnil. Pak už se to stále opakovalo dokolečka. Každý večer byl u mě až tedy do té noci, kdy ho nachytala mamka, možná ji vzbudil můj křik nebo to už dávno tušila nevím, ale našla odvahu a přišla ke mně do pokoje a tam viděla mého otce semnou. To byl ten večer, kdy jsem ji viděla na posledy živou. Mamka byla hysterická, křičela na něj, mlátila ho, ale on byl silnější a když spolu odešli do kuchyně, pak už jen vím, že se ozvala rána a otec mou mamku zastřelil. Zbraň se nikdy nenašla, ale otce dali do vězení. Tvoje mamka mě a sestře pomohla, když nám hrozil děcák. Když jsme našli tetu, zůstali jsme s tvou mamkou v konkaktu a občas si zašli na kávu nebo pokecat, ale pak to přestalo všechno, protože jsem jednou zjistila, že jsem těhotná. Bála jsem se co by mi na to řekla a tak jsem ji už nikdy nenapsala a když k nám chodila na návštěvy nebývala jsem doma. Za pár měsíců se mi narodila Barunka, ale já ji nemohla ani vidět. Stále jsem v ní viděla otce, který mi tolik ublížil a který mi zabil matku, takže se o ni starala první roky teta, než jsem si k ní našla cestu i já. Naštěstí si to Barunka nepamatuje, ale já jsem na to nezapoměla a snad nikdy nezapomenu, jak jsem odmítla své dítě hned po porodu“
„Počkej, to jako že Barunka je dcera tvýho vlastního táty?“
„Hm“přikývnu jen a rozbrečím se. To Danovi stačí natolik, aby ke mně přiskočil a pevně mě k sobě přitiskl.
„Díky, že jsi mi řekla pravdu“zašeptá mi do ucha a já se mu schoulím do náruče, jako malá holka.
„Prosím tě nech si to pro sebe, tohle se nesmí nikdo dozvědět, nikdo neví o pravým otci Barunku, jen ty a teta“
„Neboj se, tohle neřeknu nikomu, nikdy“dodá a tím mě uklidní. Pustím ho a nakonec usoudíme, že na holky je krásný pohled a tak je necháme spát samotné, tudíž odejdeme do obýváku, kde na stole najdeme jen lístek se vzkazem od Elišky a Terči, že už šli domů a přejí nám hezký víkend.
„Co budeme dělat?“přemýšlí Dan nahlas a nakonec mě strhne k sobě na sedačku, kde mě hned začne hezky líbat, až je mi líto to ukončit, ale musím radši, co kdyby přišli holky...
„Strašně jsi mi za ty dva týdny chyběla..“zašeptá mi snad po sté Dan a pohladí po vlasech, které už začínají chytat moji původní barvu.
„Ty mě snad ještě víc. Jsem tak ráda, že jsme zase spolu a můj otec zase půjde sedět“
„Eli, já jsem taky rád, že už všechny tyhle věci skončili a teď už nastanou jen ty hezké“ usměje se na mě a já si uvědomím, že mám to, co jsem hledala tak strašně dlouho. Mám milujícího přítele, jednu krásnou dcerku a sestřičku, která mi dcerku připomíná, ale hlavně mám to, po čem jsou toužila snad celý roky...mám rodinu, lásku a milucícího přítele, který mě miluje se vším všudy...takže, že bych byla konečně šťastná?

O PŮL ROKU POZDĚJI

Ten půl rok uběhl velice rychle, ani nevím co se za něj všechno stalo. Možná jen, že jsme se s Danem a holkama přestěhovali, Dan sice stále zůstal u policie, ale už nevyšetřuje můj případ, který dávno skončil. Holkám jsme našli základní školu blíž domova, takže už nemusí jezdit autobusem a můžeš si i trochu víc pospat. Já jsem si našla práci ve škole u holek, kde jsem začala dělat vychovatelku, ale jelikož jsem hned po zatčení otce zjistila že jsem těhotná a budu mít další miminko, které se nám narodí za necelý 3 měsíce budu muset odejít. A teta? Ta se nám vůbec od té doby neukázala, nezavolala a nedala o sobě vůbec nějak vědět.
Všechno tedy skončilo dá se říct dobře. Holky si našli spoustu kamarádů, Dan novou práci a já našla něco co jsem dlouho hledala a dlouho nemohla najít. Našla jsem Dana, se kterým plánujeme, až se nám narodí naše další princezna, které máme v plánu dát jméno Karolínka, svatbu, ve které jsem už nikdo nedoufala. Pro Barunku jsem našla tatínka, kterého nikdy nepoznala a Barunka dá se říct, že ho našla také, protože ten náš za nic nestál. Uměl jen ubližovat, zatím co Dan umí milovat a svou lásku nám dává krásně najevo. Mám všechno co jsem si jen mohla přát, milujícího partnera, dětičky, které mi dělají jen a jen radost a velkou rodinu, kterou jsem získala díky Danovi.
Takže zdá se, že jsem v mém špatném životě, který jsem prožívala dlouhá léta ve strachu a lžích, objevila všechno co se dá. Prostě jsem dostala druhou šanci žít a toho se musím chytit a začít si užívat života s těmi, které miluji a s těmi, které jsou mi vším.