Philippe - 9.díl

Anotace: ...Prozrazení....(něco více k příběhu o Fantomovi)

Judith toho dne brzy zrána nervózně přešlapovala před pokojem Christiny de Chagny.
Téměř celou noc probděla, po tom, co jí včera řekl její snoubenec. Nechtěla si to nechat pro sebe, to ne, svou paní příliš zbožňovala a připadalo ji velmi důležíté jí to říci, strašně ji litovala, když tenkrát došlo k té hrozné události…….konečně se otevřely dveře.
„Chtěla jste se mnou mluvit, tak pojďte“.
Judith rozpačitě vstoupila dovnitř, třásly se jí ruce,
Christina si toho všimla a znepokojeně se na ni zadívala.
„Víte, madame, je to hrozné, ale musím Vám to povědět. Můj Marius se rád takhle občas toulá po hospodách, víte, a tuhle U stříbrné podkovy byl svědkem jednoho podivného rozhovoru….jeden z hostů, jehož pověst není zrovna z nejlepších, se tam před kamarádem rozčiloval, že se nechal napálit od jednoho hraběte….prý mu nezaplatil za práci…ono by to nebylo ničím zvláštní, ale …..ach bojím se Vám to říci……“
„Ale Judith, mluvte přece, vždy jsme spolu dobře vycházely, můžete mi přece říci cokoliv!“
„Víte….on ten člověk je totiž známý jako „zabiják Damien“….a ten hrabě, o kterém mluvil…
je to náš pan hrabě…..zašeptala a ustrašeně se rozhlížela kolem sebe. Bůh je mi svědkem,madame, že mluvím čistou pravdu…ale skutečně tam padlo jeho jméno…“
Tak, a měla to za sebou, teď s obavami očekávala reakci své paní. Skoro měla pocit, že si raději měla ukousnout jazyk, než tohle vůbec vyslovila.
Christině se zatočila hlava a zapotácela se, musela si sednout….tak přece jen…její tušení, které se po celou dobu tak zoufale snažila vyhnat ze své mysli, ji tedy nezklamalo….to je strašné…! Nemohla se z toho vzpamatovat, srdce ji rozčileně tlouklo.
Po chvíli se obrátila na svou služebnou.
„Děkuji Vám za tuto zprávu, ač je skutečně velmi nepříjemná….stáhla si z prstu zlatý prstýnek s rubínem…tady máte, vezměte si ho, ne, neodmítejte, za odvahu, že jste mi to vůbec řekla….a teď už běžte, chci být chvíli sama…..“.
Když dívka odešla, Christina ještě chvíli přemýšlela. Od té nešťastné události uběhly již téměř tři měsíce, Erik se velmi rychle zotavoval a osten podezření se začal pomalu otupovat, a teď najednou tohle…..pak se rozhodla, půjde za Philippem…netušila však, že při rozhovoru byly předtím pootevřené dveře, Judith byla roztržitá a zapomněla je zavřít…..
…Zprvu chtěl vstoupit, ale pak, ač to bylo neslušné, zaposlouchal se do tichého rozhovoru,
který mu mnohé objasnil, avšak jej hluboce ranil…Nicolas…..
……

Philippe de Chagny se rozmrzele prohraboval hromadou neotevřených dopisů na svém stole.
Poslední dobou se mu vše vymykalo z rukou…..život mu připadal jako nějaký rozplizlý stín, natáhl znovu ruku po lahvi koňaku, ale pak si to rozmyslel.... ….dlužníci,věřitelé,směnky,bankovní účty…vše mu splývalo v jedno….někdo zaklepal a otevřely se dveře… Zvedl svůj pohled od stolu a zarazil se, byla to Christina a vypadala velmi rozzlobeně.
Chvíli se mlčky navzájem ostražitě pozorovali.
Ticho pak prolomil její bezbarvý mrazivý hlas.
„Velmi jste mne zklamal, vím vše, nesnažte se zapírat….jste obyčejný ničema a lhář, pohrdám
Vámi…nejhlubším způsobem, jak jen je vůbec možné!“ Nenechal se vyvést z míry a rychle k ní přístoupil.
O krok před ním s odporem ucouvla.
„Nechápu, o čem to hovoříte!“ snažil se ji uklidnit.
„Tak vy nechápete, to je mi Vás skutečně líto. Tak já Vám to tedy řeknu. Zaplatil jste někomu, aby zabil Erika! Co jste si od toho sliboval? Že Vám pak padnu ve svém žalu do náruče a budu Vás milovat? To se velmi mýlíte, nevyšlo Vám to, stále žije a já Vás nenávídím! Nazýváte ho zločincem, avšak co jste potom Vy? “ vykřikla rozrušeně.
Pevně sevřel rty a pak se chytil opěradla židle, až mu zbělely klouby na rukou.
„Nevím, odkud máte tyto informace, ale vůbec nic mi nemůžete dokázat!“ řekl chraplavě.
Pohrdavě na něj pohlédla.
„Nic na tomto světě nedokáže zahubit mou lásku k němu, a kdyby zemřel, zemřu s ním, zapamatujte si to, a nepokoušejte se již o nic podobného, je-li Vám život milý, věřte mi, vím co říkám…!“ pak se na něj ještě jednou zahleděla nenávistným pohledem a rychle vyběhla z jeho pracovny. Na chodbě se na chvíli musela nadechnout, na prsou cítila obrovskou bolestnou tíhu.
Dnes opravdu nemůže jet do divadla, byla by to zbytečná cesta, nemohla by se vůbec na nic soustředit. Vydala se hledat svého syna, ale nenašla jej však.
Judith jí sdělila, že před půlhodinou spěšně odjel a ani neoznámil kam….

Madeleine právě uklízela po večeři, když tu se náhle rozletěly dveře dokořán. Polekaně se k nim otočila…stál tam Nicolas. Rozběhl se k ní a pevně ji objal. Nechápavě na něj pohlédla, zrychleně dýchal, byl velmi rozrušený.
„Nemohl jsem to vydržet, musel jsem přijet, Madeleine,už vím, kdo chtěl zabít tvého otce…“
V následující chvíli jí vše pověděl….jméno toho muže, kdo mu zaplatil a na kterém místě se obvykle zdržuje….byl velmi zoufalý, nečekal, že do toho všeho bude zapletený jeho strýc….
Tu si náhle uvědomil, že neměl asi mluvit tak nahlas….ujistila jej však, že otec byl velmi unavený
a šel si už dávno lehnout. Pak se bolestně nadechla, zakryla si tvář a rozplakala se….za dveřmi světnice však už bohužel stál Erik, probudil jej neobvyklý ruch, přistoupil tedy ke dveřím, ale když uslyšel, o čem Madeleine s Nicolasem hovoří, nemohl tomu uvěřit...
Ruce sevřel v pěst a z jeho pohledu jakoby sršely blesky….sám nečekal, že se tak snadno dozví, kdo jej chtěl tak podlým způsobem vytrhnout z něžné náruče ženy, po které celý život toužil…. Probuzený anděl pomsty v jeho nitru opět mávl svými mohutnými křídly. Potlačené instinkty znovu ožily, bylo to jako láva kypící z kráteru sopky, nedalo se to zastavit, duše Fantoma se opět neodbytně hlásila o své slovo. Usoudil, že právě nastal čas vyrovnat účty…vzpomněl si však na slib, který dal kdysi před lety svému dávnému příteli.
„Ach Pierre…když jsem se ti poprvé svěřil se svou temnou minulostí, jak jsi mne dobře odhadnul, tenkrát jsem se tomu smál, ale tys dobře věděl, že opět jednou přijde chvíle, kdy se budu muset rozhodnout a určit ten správný důvod…jako dvě strany mince…rub a líc…zabít v sebeobraně či pro potěšení….?“
Erik uklidnil své svědomí tím, že se rozhodl pro ten první, tím zákeřným útokem byl přece vážně ohrožen život jeho dcery a také jeho vlastní. Už nyní však přesně věděl, že ve chvíli, kdy navždy uhasnou životy těch ničemů jako plamen svíčky, nebude cítit nic jiného, než pouhou rozkoš……