O princi na bílém koni

Anotace: jedenáctá kapitola, děkuji za tipy i komentáře =)

Dva dny na to se začali sjíždět rytíři a urození pánové z celého království k oslavě zasnoubení prince Angela a princezny Chloé.
Komorná mě toho rána vzbudila nezvykle brzy.
,,Co je?‘‘ zamžourala jsem nevrle a podepřela si hlavu rukou.
,,Její Veličenstvo poručila, abys vstala brzy a stihla se připravit,‘‘ pípla.
,,No to je super,‘‘ odfrkla jsem si a naposledy si labužnicky vychutnala teplo postele. Vstala jsem a při pohledu z okna vypískla téměř stejně jako služka. ,,Jééé, sníh!‘‘
,,Dnes v noci napadl.‘‘
Poznámka mě neinteresovala tak jako dobrých čtyřicet čísel prašanu. V mé široké snové vizi jsem se už viděla prohánějící se na Hodamově hřbetu...
Nebo na snowboardu.
S nepříjemně kyselým úšklebkem jsem vidinu snowboardu zahnala. Kdoví, kde teď je moje milované prkno, tak ochotné se mnou hoblovat kopečky.
Komorná přinesla šaty. ,,Švadleny je včera došily.‘‘
Buď to bylo ranní náladou, nebo čímkoliv jiným, ale bílá róba se mi příliš nelíbila. Široké rukávy vycházely z vypasovaného živůtku a sukni měly úzkou. Byly celé vyšívané stříbrnou nití a vzadu se řasil plášť.
,,Ani nevím o tom, že jsem si nechávala ušít šaty,‘‘ utrousila jsem.
Služka nezareagovala a s nebývalou razancí mě do nich zašněrovala. S nelibostí jsem se prohlédla v zrcadle. Bílá barva zdůrazňovala můj bledý obličej a já se v šatech doslova ztrácela.
Ale můj celkový dojem byl podtržený špatnou náladou.

Morris mě odvedl do sálu, ze kterého se vystupovalo na balkón. U krbu stál pouze Angelus a jak slyšel kroky, otočil se.
Překvapivě jsem jeho pohled nevydržela déle než dvě vteřiny, pak uhnula očima. Zastavila jsem se dva kroky před ním.
,,Jsi krásná, Chloé,‘‘ řekl zjihle.
Obvykle bych odsekla něco ve smyslu, ať si ty kecy strčí někam. Co se to ale se mnou stalo, že jsem se jen mírně usmála a řekla ,,dík‘‘?
Angelus mi nabídl rámě a já se do něj zavěsila. Venku foukal ostrý vítr a ten nám vháněl vlasy do tváří- což však vůbec nevadilo stovkám rozesmátých obličejů pod námi, které začaly provolávat slávu.
Po Angelově vzoru jsem jim kynula. Naštěstí to netrvalo dlouho.

O hodinu později jsme spolu korzovali sálem a nechali si připíjet od rytířů, knížat a jim podobných. Muži mě nezajímali tak jako jejich ženy a dcery, které jsem si prohlížela se zájmem a snažila se najít rozdíly mezi nimi a mnou.
Žel bohu, bylo jich dost.

,,Jak dlouho to ještě bude?‘‘ s prosebným tónem jsem se naklonila k Angelovu uchu.
Pohlédl na mě překvapeně. ,,Nebaví tě to?‘‘
Zamračila jsem se. Ne. Nebaví. A tebe taky ne, tak proč lžeš?
,,Ještě pozdravíme vévodu z Jiljí a pak si můžeš jít sednout za Tarjou,‘‘ navrhl mi a já si tedy s úsměvem cvičené opice nechala skládat lichotky od obézního mladíka s blonďatými vlasy.

Tarja seděla u stolu s rukama v klíně a taktéž se usmívala. Nepřítomně.
,,Haló?‘‘ zamávala jsem jí před nosem a ona sebou poplašeně trhla. ,,Prosím?‘‘
,,Ty usínáš.‘‘
,,Ne,‘‘ bránila se. ,,Jenom jsem se trochu špatně vyspala, to je vše.‘‘
,,Hm. Bavíš se?‘‘
Nechápavě se na mě podívala. ,,Samozřejmě.‘‘
Jasně. Asi tak jako Angelus.
Svého snoubence (!) jsem zahlédla v rozhovoru s Tristramem. Oba v rukou drželi víno a zdálo se, že jim záleží na tom, aby je nikdo neposlouchal.
Nebyl to problém. Sem a tam chodili pánové a paní, někteří tancovali a někteří jen popíjeli nebo jedli.
,,Smím prosit?‘‘ uklonil se přede mnou vysoký muž s knírkem. Neochotně jsem se zvedla a dávala si bedlivý pozor, abych nezavdala jedinou příčinu k nelibosti královně, která nás bedlivě sledovala.
Zvládla jsem to. Jednou, podruhé i potřetí. A po čtvrté, když přišel vévoda z Jiljí, jsem se cítila jako ostřílený tanečník.
,,Tančíš báječně, Chloé,‘‘ hýřil superlativy a v nestřeženém okamžiku přiložil rty na hřbet mé ruky.
Nebylo to příjemné.
,,Věnuješ mi i další tanec?‘‘ otázal se roztouženě a stále mě držel za ruku.
,,Ráda,‘‘ usmála se, ale uvnitř to byl úsměv pěkně jedovatý.
,,Jsi úžasná, Chloé.‘‘
Povinný škleb.
,,Skvěle by ses vyjímala jako vévodkyně na mém panství. Pověz mi, jak by se ti to líbilo?‘‘
Vážně to chceš vědět?
,,Neznám tvoje panství, vévodo. A královský hrad se mi líbí.‘‘
Jiljí udělal otočku a přitáhl mě k sobě blíž, než by se slušelo. ,,Angelus je ňouma zbožňovaný poddanými pro svoji povahu. Ale já- já jsem pravý muž, který si zaslouží ženu, jako jsi ty.‘‘
Začínal mi být odporný a já se modlila, aby tanec rychle skončil.

,,Tarjo? Kdo je to?‘‘ ukázala jsem na vévodu z Jiljí, který si právě mohutně přihýbal z číše vína.
Choť budoucího krále se zachichotala. ,,To je pan z Jiljí. Takový svůdník.‘‘
,,Mně teda svůdnej nepřipadal ani trochu,‘‘ odfrkla jsem si pohrdavě.
,,Měšťky by za něj skočily do ohně.‘‘
,,Hloupé husy.‘‘
Tarja přikývla a mně někdo položil dlaň na rameno. Prudce jsem se otočila, připravená poslat vévodu z Jiljí do horoucích pekel.
Ale byl to Angelus. ,,Chloé? Mohl bych s tebou mluvit?‘‘
,,Jistě.‘‘
Tarja vstala a Angelus čekal, že udělám totéž. V jejich doprovodu jsem vyšla ze síně, kde za dveřmi stál Tristram s šátkem.
,,Začínám se vás bát,‘‘ nakrčila jsem nos. ,,Kam jdeme?‘‘
,,Nebuď zvědavá, nebo brzy zestárneš,‘‘ smála se Tarja a šátek mi uvázala kolem očí. ,,Vidíš něco?‘‘
,,Jak bych mohla.‘‘
,,Dobrá,‘‘ slyšela jsem Tristrama a z obou stran mě uchopily ruce. ,,Neboj, budeme dávat pozor.‘‘
,,To je skvělé,‘‘ zamumlala jsem a vzápětí bych málem spadla ze schodů, kdyby mě nedrželi.

Každým dnem jsem se orientovala v chodbách hradu víc a víc, jenže jsem se v tomhle nemohla srovnávat s někým, kdo se tu narodil, popřípadě delší dobu žil, jako oba bratři a Tarja.
Jednodušeji řečeno- se zavázanýma očima jsem se okamžitě ztratila.
Nechodili jsem uvnitř dlouho, jako by věděli, že je snadné mě splést. Ovšem exteriér jsem poznala hned, už jen kvůli tomu, že mi naskočila husí kůže ze zimy.
Po venku jsme chodili a poznání déle, a také proto mi někdo přehodil plášť přes ramena. Podle vůně jsem poznala kuchyň a jednou jsme prošli i stájí.
A ve stáji mě konečně mí vůdcové nechali sundat si šátek.
Netrpělivými prsty jsem rozvázala uzel a nechala šátek, aby mi spadnul do rukou. Několikrát jsem zamžikala, aby si oči zvykly na přechod ze tmy do jasného světla.
Jaké bylo moje překvapení, když přede mnou stála bílá kobylka!
Jako dnes už jednou jsem opět vypískla, až sebou ostatní koně trhli a hrnula se k bělce. Dívala se na mě velkýma hnědýma očima uši měla pozorně nastražené dopředu.
Že se Tristram s Tarjou vytratili jsem si všimla, až k nám přistoupil Angelus.
,,Je krásná?‘‘ dožadovala jsem se potvrzení.
Angelus se usmál. ,,Je. A je to můj zásnubní dar tobě, Chloé.‘‘
Podívala jsem se na něj. I jeho hnědé oči byly vážné, ale přesto svým podivným způsobem měkké a milé.
Nevěděla jsem, jak mu mám poděkovat, už jen proto, že jsem podobný dárek nikdy nedostala. Nakonec jsem to vyřešila po svém, i když trochu s nejistotou.
Vystoupila jsem na špičky a vzala Angelův obličej do dlaní. ,,Děkuju,‘‘ šeptla jsem a políbila ho na čelo.
Pak, než stačil cokoliv udělat, vyběhla jsem ze stáje ven.