O princi na bílém koni

Anotace: třináctá kapitola

XIII.
A jak jinak, než že jsem z té příjemné události dostala horečku. Houpala jsem se mezi zimnicí a návaly horka, přičemž tady nebyl nikdo, kdo by mi dal Paralen nebo pastilky Strepsils. Služky se střídaly u mé postele s podivnými odvary, které jsem mnohokrát odmítla pít a když už se z nich napila, tak potom zvracela přes pelest.
I moje dlaně dostaly na frak. Bacily zřejmě nebyly dostatečně daleko, řezné rány se totiž zanítily a pekelně bolely.

Neskutečně jsem se nudila. Tarja proseděla u mé postele spoustu času, jenže já pak měla výčitky, když mě Tristram žertem provokoval, že mu ji kradu. Navíc, jak mi se spikleneckým úsměvem sdělila, otěhotněla.
,,Vážně?‘‘ projevila jsem vlažnou reakci.
Nemám totiž děti ráda.
Tarja se šťastně usmívala.
,,No, tak hodně štěstí, hlavně aby to bylo zdravý.‘‘
,,Tristram by chtěl kluka,‘‘ zasnila se.
Kysele jsem se ušklíbla. Někdo zaklepal.
,,Neruším vás?‘‘ zeptal se Tristram a já bych ho nejradši poslala rovnou do pekel, protože mě zase přišel odsoudit k nekončící nudě.
,,Ne, nerušíš,‘‘ zavrčela jsem zdvořile.
,,To jsem rád. Jak se ti daří?‘‘
Lepší už to být nemůže.
,,A nebudeš se příliš zlobit, když Tarja teď půjde se mnou? Máme nějaké jednání,‘‘ otočil se ke své manželce, která s bojácným a zároveň láskyplným výrazem vstala.
,,Mám sem poslat Angela?‘‘ vzpomněl si Tristram starostlivě.
,,Jak chceš,‘‘ nechala jsem na jeho vůli.

Můj drahý snoubenec si dal načas.
,,Přinesl jsem ti pár knížek,‘‘ podal mi svazky do postele a kecnul si do křesla u krbu.
,,Dík,‘‘ letmo jsem se jimi probrala, šlo a několik cestopisů a vyprávění. ,,Proč nejsi s ostatními? Tristram mluvil o nějakém jednání...‘‘
Angelus se zamračil. ,,O ničem nevím.‘‘
Částečně jsem ho přerušila záchvatem kašle, který mi doslova cukal s plícemi.
,,Eh, promiň, co jsi říkal? Tímhle tempem brzy vypustím duši.‘‘
,,Neříkej to!‘‘ okřikl mě, až jsem sebou trhla.
,,Nekřič na mě, já slyším. Proč bych to nemohla říkat? Bude to super, až skápnu a budu mít konečně klid...‘‘
Angelus vstal, třemi kroky se dostal ke dveřím a pořádně za sebou zabouchl.
Zvrátila jsem se zpátky do postele a nasadila uražený výraz, ačkoliv ho stejně už nemohl vidět.
Nevím, co mu tak vadí. Možná to bral jako rouhání proti těm jejich úžasným hvězdám- nebo prostě proti Bohu, i když on sám zas tak pobožný nebyl.
Přitáhla jsem si jednu z knížek. U Emo je normální, že mluví o smrti, stejně tak Gothikové. Jenže Angelus zřejmě nesympatizoval ani s jedněmi.

A vydržel být naštvaný dlouho.
Za dva dny jsem přes protesty všech vylezla z postele s tím, že tu mrchu už nechci nikdy vidět a služky se tomu potutelně chichtaly do dlaní. Oblékla jsem se do teplých šatů, přehodila si plášť, kolem krku uvázala silný šátek a mazala si to do stáje.
Daronka stála vedle prázdného Belendekova místa a zářivá srst se jí jen leskla.
,,Ahoj,‘‘ nabídla jsem jí mrkev a pohladila po čele. Zchroupala ji a nosem hledala na mých šatech kapsu s nějakou další dobrůtkou.
Se smíchem jsem ji odstrkovala a litovala, že si přece jen ještě netroufám na ní jet ven.

Na nádvoří zaklapala kopyta. Rychle jsem se rozhlédla po interiéru, neměla jsem totiž žádnou chuť někoho potkat.
Překvapivě se mi podařilo schovat široké sukně za objemný kamenný sloup podepírající zadní část klenby stáje.
Kdo jiný, než Angelus odvedl Belendeka na jeho místo a odstrojil ho. Sedlo s uzdou položil do uličky a začal koně hřebelcovat slámou.
Neubránila jsem se pokušení nepozorovat ho. Byl vysoký, dobře o půl hlavy větší než já, a to nejsem žádný prcek. Nebyl vychrtlý ani přehnaně oplývající svalovou hmotou, prostě tak akorát. Černé vlasy měl právě zastrčené za ušima a měkké hnědé oči si starostlivě prohlížely hřebcovy spěnky.
Vystoupila jsem ze stínu a princ se při šustění překvapeně otočil. ,,Co tady děláš? Jsi nemocná.‘‘
,,Nemocnou ze mně děláte vy a obzvlášť ty. Už mě nebaví pořád jen ležet v posteli, kde jsem jak nepohodlně odložená.‘‘
,,To přece nejsi. Měla jsi zimnici.‘‘
,,A horečku,‘‘ doplnila jsem s úšklebkem. ,,Už nemám. A myslela jsem, že jsi uražený.‘‘
Rýpnutí jsem si neodpustila, ovšem princ mi to vrátil perfektním backhandem. ,,Měl bych být?‘‘
,,Byl jsi.‘‘
,,Pravděpodobně si na to nepamatuju,‘‘ připustil lítostivě a já s úžasem zalapala po dechu. Tohle u něj neznám!
,,Nevadí,‘‘ usmála jsem se a pohladila Belendeka. Kobylka stojící vedle do mně šťouchla nosem.
,,Copak? Tebe jsem rozmazlovala před chvílí!‘‘
,,Žárlí.‘‘
,,Jo?‘‘ nakrčila jsem nos. ,,Hmm... a ty?‘‘
,,Mám žárlit na koně?‘‘
,,Měl bys,‘‘ zopakovala jsem jeho hlášku a nezdržela se od další. ,,Vidíš, ti koně mě mají radši než ty.‘‘
Princ překvapeně zvedl obočí a já od něj nedokázala odtrhnout oči. ,,Kdo ti to řekl?‘‘
,,To se dalo poznat.‘‘
Angelus s úsměvem zavrtěl hlavou a chtěl něco říct, ale přerušilo ho hlasité troubení.