Nový život 6

Anotace: tak malinko popojedem...snad se vám to bude líbít děkuji za každý tip.

Ráno je skoro stejný jak to včera.Bohužel i stim uchylnym dědkem.Zase jede ale tentokrát je na druhé straně autobusu.Ten je jako vždycky napresovanej k prasknutí.Jen co vylezu na moji zastávce dědek až pohotově na svůj věk vyskočí taky.Ale co nebudu si to dramatizovat třeba jde jen stejným směrem a vyskočil protože v buse uchráp.Do práce dojdu a zrovna u dveří vidím Ondru.
,,Ahoj." Pozdraví mě s takovým otazníkem v hlase.Asi mu stále trošku nesedí to tykání.
,,Ahoj." Zazubim se a kouzlím svůdné pohledy.
,,Dneska budeme pracovat spolu a máme toho požehnaně." Zubí se a tradičně mě vpustí do dveří.
Sakra pomyslím si.
,,To je fajn." Přiznám nahlas.
,,Co je na tom fajn?" Zaskočí mě a já trošku těkám očima.Co na to říct.
,,No vlastně nic to bylo jen aby řeč nestála." Schody vystoupáme zase jako včera a mě už se po dnešku zdá že začínám žít svůj stereotip.Ve své kanceláři si odložím a Ondra mě zavolá ze své.
,,Tak pojď sem prosím něco tu spolu vytřídíme a připravím ti tu práci na zítřek."
,,Ty tu nebudeš?" Stoupnu si mezi dveře.
,,Asi ne budu muset odjet, ale neboj pošlu ti sem kolegu z jiného oddělení."
,,Tak to jo." Přitakám a jdu k němu.Sedí a já stojím vedle něj teda spíše nad ním.Cítím jeho parfém a tolik toužím se ho dotknout.Ta touha mě zabíjí.Potom se k němu nakloním a on mi ukazuje v papírech co se kam píše.Skoro to nevnímám.Potom se ještě více přiblížím.A vidím že je taky malinko nervozní.Potom se odvážím a i kdyby mě měli vyhodit nosem mu jakoby náhodou přejedu po krku.Cítím jak vydechne.Nezdá se že by se mu to nelíbilo.Tak a teď už to budu muset dohrát do konce.Přejíždím nosem tam a zpátky.On čte dál.
,,Tady, tady tady se to musí ta kolonka vždycky za-škrtnout." Dýchá trochu rychleji a zadrhává.Divím se že na mě nevyjel nebo něco.
,,Rozumíš zaškrtnout." Opakuje přerývavě a já přidám i jazyk.Přejíždím tam i zpátky potom se dotknu jeho ruky.
Jen se pohodlněji opře v křesle.Vydechne a stále jakoby nevěděl co na to říct.Teď je všechno v moji režii ale co já vím.Já nevím sakra jak daleko chci zajít ani co chci dělat jen se ho prostě toužím dotýkat.Tak hlavně když se nechá.Hřbetem ruky ho pohladím po tváři až to ve strništi zapraská.Oči mu svítí ale on přísně semkne rty.A to ještě nic nedělám.Rukou sjedu na košili a já poznám o co tu jde.On se drží chtěl by asi taky.Těžko se to odhaduje když jen sedí nezmůže se na slovo a zaklání hlavu.Moje ruce se po jeho těle rozbíhaj a ani to nevnímám jde to samo.Po chvilce se na mě z ničeho nic vrhne pevně mě chytne za zadek a odhodí věci ze stolu na zem a na stůl mě posadí.Líbá mě prduce a chtivě.Potom si rozepíná kalhoty.Potom se jeho ruce vrátí k mému obličeji a vezme mi ho do dlaní.
,,Promiň to-tohle fakt nemůžu.Jsi hezká ale." Posunkem ukáže na svatební fotku.Načež ji sklopim až to praští o desku stolu a usměju se na něj.
,,Notak." Zašeptám. A než se naděje sjedu mu po břiše ke kalhotům.Znovu je rozepnu a jen slyším jak se zapře o desku stolu.V hlavě se nepoznávám proboha tohle já neznám.Tohle bych já nikdy neudělala.Ale už si ho strkám hluboko do pusi a vychutnávám si jeho slastné výdechy.Prohýbá se a potom mě chytí za culík a pěkně se dotáhne do konce.Potom si dojdu pro kapesník otřu si ruku a vidím jak sbírá papíry ze země.
,,Tohle je ta kolonka viď." Chytnu mu ruku a ukážu na papír.
,,Ty si číslo." Zakroutí hlavou.Společně tu hromadu vrátíme na stůl a já jsem spokojená že to tak pěkně začíná.Jen nechápu kde se ve mě vzalo takovýho elánu a odvahy.Hold budu muset začít poznávat sama sebe.