Nový život 7

Anotace: jak to semnou zamávalo...a mává dál.

Celá ta událost se mi vryla do paměti.Po zbytek dne si to kolikrát vybavím.To je zvláštní že mě od sebe neodehnal.Má přeci tak krásnou ženu.K večeru napíšu tomu Láďovi.
,,Ahoj pamatuješ si mě ještě?Nezašel bys někam ven?" Odešlu zprávu a uvidime co ztoho bude.Až do skončení směny pořád koukám na telefon.Každou volnou chvilkou a furt nic.Domů odcházíme společně.Cestou se stavím v obchodě.Lidi se tlačí a je jich tu podezřele hodně na ten velký obchod.Snažím se prokličkovat co nejrychleji.U pokladny potkám toho dědka co semnou ráno jezdí.Koukne na mě uchylným pohledem a já bych nejradši utekla.Pokladnou proletim a zase cítím jak jde zamnou.Skoro běžím a domu doběhnu udýchaná a ani nevím kde ho ztratím.Doma vyběhnu schody a potkám souseda.
,,Teda máte na spěch?" Povytáhne obočí a usměje se.
,,No to víte." Oddechnu si a opřu se o dveře a dám mu najevo že nehodlám jen tak zapadnout do bytu.
,,Vypadáš-te jako kdyby vás někdo honil."
,,Taky že jo." Usměju se.Ač před chvílí mi moc do smíchu nebylo a zase mě popadala známá histerie.
,,Aha že a kdo?" Ptá se se zájmem.
,,Asi vlk." Otřu si pot z čela.
,,Aha a proč ..košíček nevidim?" Zazubí se a jeho velké oči se zalesknou.
,,Dneska jim nejde o košíček." Usměju se a hrabu klíče z kabelky.
,,A o co tedy?" Zeptá se vesele.
,,Asi o karkulku." Ušklíbnu se a už mě ty srandičky nebaví.Klíč zasunu do dírky až to zašramotí.
,,Nešla byste večer na čaj?" Zkusí opatrně a nejspíš mu došlo že na legrácky už nemám náladu.
,,Jako kam?" Vyprsknu smíchy.
,,Ke mě?" Řekne a odemyká rychle.
,,Počkejte." Vyhrkne ještě nechá otevřené dveře bytu a zaběhne dovnitř.Čekám a trochu nechápu situaci.Po chvilce se oběví ve dveřích s velkou dřevěnou truhlou kterou otevře.Když se pere s otvíráním prohlížím si ho.Není to zrovna uplně model ale tak.Je takový obyčejný na světle si všimnu že jeho vlasy nejsou hnědé jak jsem si myslela ale že má takový špinavý blond.
,,Mám čajů že můžete příjít i víckrát." Otevře truhlu plnou čajů.
,,Uvidíme." Kouknu po něm a snažím se vyhledat jeho oči které má zabodnuté v krabici s čajem.
,,Je mi to jasný slibem nezarmoutíš." Řekne smutně a zaklapne krabičku až to hlasitě cvakne.Zklamání zamaskuje usměvem mrkne na mě a zmizí za dveřma.Když zavřu své dveře a jsem ve svém bytečku je mi krásně.Je to takové mé útočiště.Z kabelky vyndám jídlo na stůl svléknu se a jdu do sprchy.Horká voda na mě působí uplně užasně.Celou dobu při sprchování si představuju Ondrovi ruce.Jak by asi bloudil po mém těle a jaké by to bylo.No a zase je tu to kdyby že jo...Potom se osuším a v ručníku si přelezu na pohovku.Nejradši bych šla a vtáhla k sobě prvního chlapa.Ten soused mi v hlavě vrtá čím dál víc.Hlavou se mi honí jen jedno.Stačí vstát z tohodle gauče.