V objetí zimy - 44. kapitola

V objetí zimy - 44. kapitola

Anotace: Stázka zjišťuje, kdo vlastně Vladan je. A chce se pomstít ...

Sbírka: V objetí zimy

S povzdechem jsem odložila vyšívání stranou. Vstala jsem a začala nervózně přecházet po pokoji. Asi to nebylo to nejlepší rozhodnutí! Měla jsem přece jen sejít dolů na nádvoří a přihlížet jejich souboji, jak se ode mě ostatně očekávalo. Tohle čekání bylo nesnesitelné! Jenže jsem si nedokázala představit, že bych se měla znova dívat na to, jak se Vladan s někým bije. Jen při té myšlence se mi dělalo zle od žaludku! Och, bohové, proč mě tak krutě zkoušíte? Co jsem udělala, tak hrozného, že si zasloužím takový přísný trest? Ano, byla jsem rozmazlená. Ano, byla jsem sobecká. Ano, chovala jsem se příšerně! Ale nikdo si přece nezaslouží dívat se na to, jak ten, koho miluje, umírá, ne? A dokonce už podruhé! Vzlykla jsem. Sevřela jsem ruku v pěst a přitiskla si ji k ústům. To sice značně ztlumilo mé vzlyky, ale jinak mi to nijak nepomohlo. Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy. Zastavila jsem se u okna a snažila jsem se uklidnit pohledem z něho. Ale nešlo to. Brečela jsem čím dál tím víc … „Paní?“ Trhla jsem sebou a prudce se otočila. Stála tam Dina a soucitně se na mě dívala. Ani jsem si nevšimla, že přišla! „Neslyšela jsem tě klepat!“ vytkla jsem jí jemně a popotáhla jsem. „Omlouvám se, paní!“ Dina mě pohladila po rameni. „Už je po všem?“ zeptala jsem se tiše. „Ano!“ Dina přikývla, ale neřekla nic víc. „Je Vladan … mrtvý?“ vypravila jsem ze sebe stísněně. „Ne, paní!“ potřásla hlavou. „Lord Daniel je po smrti a lord Dareg je teď v zasedacím sálu Rady.“ Vyjeveně jsem na ni zírala, ale ona pokračovala, jako by si toho nevšimla. I když to dozajista musela vidět! „Váš bratr mu chce formálně navrátit vše, o co tím lživým nařčením přišel! Řekla bych, že se dostane do svých pokojů až pozdě odpoledne, paní!“ Zírala jsem na ni s pootevřenými ústy a pomalu mi začalo docházet, jaký jsem byla hlupák! „Lord Dareg je Vladan?“ ověřila jsem si své podezření, nyní již hraničící s jistotou. „Ano, paní! Tys to nevěděla?“ Dina se dokázala pohybovat od důvěrného tykání až po formální vykání. Připadalo mi, jako by intuitivně vycítila, kdy potřebuju spřízněnou duši. Jako právě teď. „Ne …“ hlesla jsem šokovaně a sesunula se na pohovku. Tak on mi celou tu dobu lhal?! blesko mi hlavou. Jak mi to jen mohl udělat? To všechno byla jen jeho hra! Sprostá a hnusná hra! Nejraději bych mu hodila něco na hlavu, ale jako z udělání jsem neměla po ruce nic vhodného, ale ani Vladana, abych ho s tím praštila. „Paní?“ Dina se váhavě dotkla mých prstů. „On mi to neřekl, víš?“ zašeptala jsem. „Představil se mi jako Vladan, prostě jen Vladan a tvrdil, že je svobodný lovec … A choval se, jako by nenáviděl všechny šlechtice a mě obzvlášť!“ mluvila jsem klidně, ale s každým dalším slovem ve mně narůstal hněv. „Je to pěknej syčák! A tohle mi zaplatí!“ vyskočila jsem na nohy. „To ti přísahám! Bude litovat, že si se mnou takhle zahrával!“ Opět jsem začala přecházet po pokoji a spřádat plány na pomstu. Dina mi pozorně naslouchala a brzy se jí ve tváři objevil nesouhlasný výraz. „To bych nedělala, paní!“ pronesla zamyšleně. „Máš ho ráda, to pozná i slepý!“ mrkla na mě a já musela uznat, že má pravdu. Nejen ráda, milovala jsem ho celým svým srdcem. „A on tebe taky! Takže bych byla opatrná, abys to celé nakonec nepokazila! Bylo by zbytečné, abyste se oba trápili víc, než už se stalo! Jistě, ten Dareg si zaslouží pořádnou lekci, ale pozor, ať nakonec nezaplatíš příliš vysokou cenu!“ V očích jí zářily pobavené jiskřičky. Lekci?! Hmm, to vůbec nebyl špatný nápad! Potěšeně jsem se na ni usmála. „To se mi líbí, Dino, hodně líbí! Máš snad nějaký nápad?“ Měla něco za lubem, to bylo zřejmé. Vypadala jako malá holka, která se chystá provést nějakou nezbednost. A nesmírně se na ni těší! „Možná …“ zaculila se na mě a já si vybavila slova jejího bratra. V tuto chvíli se mu podobala více, než kdy jindy! A jelikož jsem už měla zkušenosti s Velenovým plánem, který vyšel přesně, jak jsme si přáli, tak jsem byla zvědavá na ten její. Vrátila jsem se na pohovku. „Poslouchám …“ Dina se pohodlně usadila vedle mě. „Měla bych pár nápadů. Ale nejsem si jistá, jestli se ti budou zamlouvat! No, a taky to hodně záleží na tom, jak daleko jsi ochotná zajít?“ Zarazila jsem se. Jak daleko? „Co nabízíš?“ otázala jsem se zvědavě. „No, … co bys řekla takové menší hře? Myslím, že by se tobě i jemu mohla líbit!“ Hře? „Něco, jako on hrál se mnou?!“ Do toho se mi zrovna moc nechtělo. Zvonivě se rozesmála. „Kdepak … Něco mnohem lepšího!“ A než jsem se nadála, tak mě zaplavila detailně rozpracovaným plánem …
Autor Erestor, 29.03.2009
Přečteno 419x
Tipy 19
Poslední tipující: deep inside, Ladyelf, nerozhodná holka v mezidobí bez majáku, Darwin, Venite se stále směje, Tasha101, Optimistick, kourek, Alasea, Aaadina
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

A co takhle bez namáčení a bez předpírky? Když jsme u těch reklam :-)

29.03.2009 15:57:00 | Erestor

Připomíná mi to nejmenovanou reklamu v rádiu ...V objetí zimy , Váš každodenní příval emocí...=)prostě a řečeno...každý den to čtu...a stávám se závislákem =)

29.03.2009 15:50:00 | Optimistick

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter