Nový život 8

Anotace: pokračujeme jak to asi dopadne?

Z gauče se zvednu omámená svým novým nápadem.Obléknu se a trošku vyfiknu a jsem připravená navštívit svého souseda.Ještě naposledy se zkontroluji v zrcadle a zamyslím se.Mám nebo nemám.Je to takový blbí ale zase co tu budu dělat sama.Ač to obvykle nemívám v břiše mě trošku píchne a projede vlnka vzrušení.Před dveřma svého bytu přešlapuji jako pejsek.Sakra vždyť stačí vzít jen za kliku a jít v čem je problém.Najednou se ve mě všechno zasekne a po každé když vztáhnu ruku ke klice tak ji zase vrátím zpět.Takhle to trvá asi neuvěřitelnou čtvrt hodinu střídavě vztahuju ruku ke klice a zároveň se kontroluju v zrcadle než co si ve mě tu kliku stiskne.Projede mnou vlna vzrušení.Zabouchnu zasebou dveře a zazvoním u vedlejších dveří.A nic.Za dveřmy je úplné ticho.Opřu se o studená futra.Hm a kvůli tomuhle si dělala caviky.Ani jsem si nevšimla že někam odešel a to je v tomhle baráku všechno slyšet.Ani nevím co mě to napadne ale ještě jednou snad ze zlosti zazvonim a vracím se ke svým dveřím.Když se jeho dveře otevřou.Na sobě má pouze bílý ručník kolem pasu po velkých ramenou které předtím v bundě tolik nevynikli utíkají kapky vody.Nervozně si prohrábne vlasy a řekne.
,,Vás bych tu tedy nečekal."
,,Já taky ne." Ujede mi.
,,Co mě vždyť tu bydlim." Usměje se na mě.
,,Ale ne." Mávnu rukou jakože jsme si špatně rozuměli.
,,Nepůjdete dál?" Snaží se mě zadržet v tom ručníku a chytí mě za rameno.V tom se otevřou dveře protějšího bytu a tam stojí asi sedumdesátiletá paní.
,,A já myslela že už máte rozum a vy tohle styďte se."
Ani nevim jak ale vtáhnul mě do svého bytu paní ani nepozdravil dveře rychle zabouchl.
,,Dáš si ten čaj?" Usměje se a já mám nějakej zmatek v hlavě.Najednou má něco do sebe a přistihnu se že si ho prohlížím.Nejspíš si toho všimne i on protože zareaguje.
,,Promin obliknu se." Zakoktá se a já zrudnu jako malá holka.Stojím na jednom fleku bez hnutí.
,,Jo kdyžtak se někde posaď a tu bábu pusť z hlavy je trochu švihlá." Snaží se zkorigovat situaci a z vedlejší místnosti mu to jde líp než když se na mě dívá.Ostatně mě asi taky co si budem povidat.Zpátky se vrátí v černých kraťasech adidas bílých kotníčkových ponožkách a dohledává po obýváku tričko.
,,Promiň mám tu trochu binec jsem ani nečekal že přijdeš-te."
,,budeme se opravdu tykat ne?Bude to asi pro oba lepší."
Navrhnu a on se nebrání.
,,Já si jen nemůžu zvyknout." Přizná se.
,,Tak budeš muset." Usměju se a zadívám se mu do očí ve kterých má jiskřičky.Odejde do kuchyně a já sedím na pohodlné sedačce v obýváku.
,,Jedeš." Slyšim jak se ozve z kuchyně a do obýváku se přiřítí obří bílej kocour.Vypadá jak z reklamy na whiskas.
,,Jeee." Neubráním se a z gauče slezu k němu na kolena jako malá holka.Kocour se celej naježí až mi přijde že dvakrát tak zvětšil svůj objem.Když do pokoje vchází Marek nese tác a varuje mě.
,,Bacha na něj je docela vostrej vid Maxi."
,,Jaký pán taková kočka."
,,To není pravda. Tohle je takovej machr a pak když ho pomazlíš už se ho nezbavíš." Sedne si vedle mě na gauč.
,,Odkud vlastně jsi?" Optá se.
,,Musíme mluvit zrovna o mě?" Všimnu si jeho očí a toho charizma.Voní čistotou na dálku a já bych se ho chtěla tolik dotknout.Nevím proč ale pořád toužím po nějakém fyzickém kontaktu.Je to jako droga.Jednou zkusíš a už v tom jedeš.
,,No na mě není nic zajmavého." Usměje se a vezme svuj hrníček do ruky.
,,Čiči." Snažím se přivolat Maxe.
,,Ten k tobě nepůjde." Zatváří se na mě pyšně.
,,Jo podle sebe soudim Tebe?" Rýpnu si.
,,Kdepák já bych k tobě klidně šel." Zase se hezky usměje až mu v očích přeskočí ta známá jiskřička.
,,Tak pojď." Zašeptám a sama civím co to ze mě vypadlo.Sakra tohle zase nejsem já.On položí hrníček na stůl sleze ke mě na podlahu na čtyři a vezme Maxe do náruče.Kocoura otočí čenichem směrem k sobě.
,,Zdovolenim." Řekne mu a já vybuchnu smíchy když kocoura nasměruje ke kuchyni.
,,Tak jsem tady." Zašeptá a lehce se chce dotknout mé tváře.Cítím jak hořím a jeho rty se přibližují.Cítím jeho vůni neznámost a blízkost.Břichem mi projiždí jedna vlnka za druhou.Chvěju se a on se mě dotkne k semknutí našich rtů zbývají pouze milimetry když se o mě náhle otře kocour leknu se až sebou trhnu.A je po romantice.Pomyslím si a kocoura pohladím.
,,Maxi ty všechno zkazíš takhle tu zůstanu do smrti sám." Usměje se na mě a mluví ke kocouroj.Ten se tváří že je mu to naprosto fuk.Nevím proč ale jeho chování k tomu zvířeti se mi líbí.Jsou to kamarádi.Po chvilce mi vezme kocoura a mazlí ho.Pak ho zvedne do luftu a dá si ho vedle hlavy.
,,Co myslíš jsme si podobný?" Usměje se na mě a očima vyhledá můj pohled toulající se někde po jeho nábytku.
,,On je víc fousatý a chlupatý." Usměju se.
,,Jo ale oba rádi žerem a mazlíme se vid." Dá kocoura zpátky a podrbe ho za uchem.