(Ne)šťastná náhoda

Anotace: 20. kapitola

Sbírka: (Ne)šťastná náhoda

„Kam vlastně jdeme?“ zeptala se Radka.
„Nech se překvapit“ odpověděl David nesmlouvavě.
Šli tedy beze slova dál. Po chvíli došli k paneláku. David se před ním zastavil.
„Nechceš jít ke mně?“ zeptal se nevinně.
Zatvářila se nerozhodně.
„Neboj se a pojď, protože jinak mě donutíš vymyslet si nějaký roztomilý zvířátko, na který tě budu lákat“ řekl lišácky.
Rozesmála se.
„Tak dobře“ souhlasila nakonec a šla s ním.
Bydlel hned v prvním patře. Uvnitř j pomohl z bundy a – zamkl, ale Radka si toho ve své zaslepenosti nevšimla. Začal ji líbat, táhl ji s sebou do bytu a než se Radka nadála, shodil ji na postel.
„Co děláš?“
„Co dělám? – To co chci“ řekl a začal ji líbat a rozepínat jí mikinu.
„Nech toho“ řekla Radka zprudka a snažila se ho odstrčit.
Zasmál se.
„Už jsi konečně pochopila, o co mi celou dobu šlo?“
Chytil ji za ruce, přimáčkl ji k posteli a začal ji líbat na krku. Kopala a házela s sebou. Najednou jeho železný stisk povolil.
Že bych z toho nakonec vyvázla v pořádku? zadoufala.
„Já se na to tady můžu vykašlat“ vyštěkl, popadl ji za ruku a vytáhl ji z bytu a než se stihla vzpamatovat, vylétly za ní i její věci.

Vůbec netušila, jak se dostala před panelák, pouze podvědomí jí říkalo, ať utíká pryč. Její šílený úprk bez myšlenek zastavili až jejich domovní dveře, vpadla rychle do bytu a prudce za sebou zabouchla. Od rychlého běhu ji pálilo na plicích, nemohla popadnout dech a celkově si přišla naprosto odrovnaná, nemohla se ani postavit na nohy. Byla naprosto mimo, a tak si ani nevšimla, že se v předsíni objevil Michal.

Michal se vrátil domu, ale od té chvíle, co viděl, jak se Radka líbá s cizím mužem, mu minuty splývaly v jeden celek.
Co mám dělat? ptal se sám sebe, mám s ní zůstat? Nebo ne?
Ze zmatených myšlenek ho vytrhl až dupot na schodech a prudké bouchnutí dveřmi. A pak už bylo ticho. Jel se tedy podívat do předsíně.
Tam našel Radku na zemi u dveří. V tu chvíli na vše zapomněl a byl rychle u ní .
„Radko, co je ti?“
Neřekla nic, ani se nepohnula.
„Radko“ oslovil ji ještě jednou.
Chtěl si ji k sobě přitáhnout, ale jakmile sevřel její zápěstí, bolestně sykla a škubla s sebou.
Na jejích zápěstích se jí už začaly vybarvovat modřiny.
„Co se ti stalo?“ zeptal se a pak dodal „to ti udělal on?“
Zvedla hlavu.
„Ty – jak“ začala koktat.
„Bylo mi jasný, že se s někým scházíš, tak jsem tě dneska sledoval.“
„Dneska?“ zopakovala.
Přikývl.
To snad ne, zoufala si v duchu, proč zrovna dneska?
Zahanbeně sklonila hlavu a rozbrečela se, až se jí roztřásla ramena. Neubránil se a objal ji. Chtěla se mu omluvit, ale nemohla najít hlas.
„Jsi v pořádku? Neudělal ti něco?“
Zavrtěla hlavou.
„Jinak jsem v pořádku.“
Doopravdy byla psychicky naprosto mimo. Když ji Michal zvedl, aby ji odvezl do postele, křečovitě se ho chytla a pevně se ho držela.
Pokusil se do ní dostat jídlo, ale po pár soustech už neměl šanci, a tak zhasl a lehl si.
„Michale?“
„Ano?“ řekl a prudce se narovnal, bylo to její první slovo po dlouhé době.
„Mohl bys mě obejmout?“ zeptala se nejistě.
Při vzpomínce na dnešní den to pro něj bylo těžké, ale objal ji.

Druhý den neřekl ani jeden z nich jediné slovo. Společná cesta do práce proběhla v naprosté tichosti. Oba se před sebou navzájem cítili trapně. Ona se cítila trapně, když si představila, že Michal viděl, jak se líbá s tím hnusákem. Michla se vždy otřásl odporem, když si vzpomněl, jak ten muž líbá „jeho“ Radku na její sladké rtíky. Nevěděl, co dělat, zůstat s ní pro něj bylo peklo, ale odejít od ní nedokázal. Radka se modlila, aby zůstal, přestože se mu nedokázala ani podívat do očí. V práci byla naprosto mimo, každá myšlenka ji bolela a neustále si nadávala, jak je blbá.