Nový život 16

Anotace: pokračování osudů

Po chvilce se vrátím dovnitř o trochu spokojenější.Pro jistotu se pořád nosím a kroutím zadkem co kdyby se náhodou díval.Namířím si to přímo k baru.Barman se mile usměje.
,,Budete si přát?" Zazubí se mladičkým usměvem.Má čelenku v blond vlasech a evidentně ještě chodí do školy.Prohlídnu si jmenovku pod jeho límečkem.
,,Dvě vodky Tomáši." Usměju se.Trochu polekaně zabliká očima a trošku očka přihmouří.Jakoby zkoumal odkud se známe.Vodky podá na bar a já zaplatím a jednu mu přisunu s usměvem.
,,Nemužeme tu pít." Řekne lítostivě.Jen se ušklíbnu a kopnu do sebe i druhou vodku.
,,Teda ty jedeš." Ozve se zamnou Ondra.Jen se zazubím.
,,Ještě jednou to samé." objedná Ondra.Oba to kopneme do sebe a je nějaké vyhlašování a poděkování sponzorům.
,,Půjdeme tam pojď." Nabídne mi rámě.
,,Děkuji." Ušklíbnu se a poťouchle se do něj zavěsím.Po cestě potkáme toho blbečka.Za to uhlík nevidím.
,,Ale." Ušklíbne se.Ušklíbne se dost ironicky a dochází mu že on je tu trochu navíc.Ondra je trochu na koni když se ho držím jako klíště.Blbeček už má upito.
,,Fajn." Škytne se skleničkou v ruce.Ondra na něj civí supím pohledem a já teprve teď poznám že můj partner jak si přebral.
,,Si tu slečinku vodvez sám když ji pícháš." Pronese celkem nahlas.Ondra vezme mou ruku do dlaně táhne mě pryč.Tuším že si myslel že to je trapas pro něj.Protože mu to asi jako svému kámarádu řekl.S Ondrou dojdeme až k ostatním.Dámy v robách a večerních toaletách i pánové v oblecích se hromadí pod podiem aby zatleskali všem sponzorům.Uvaděč čte nahlas všechno firmy děkuje za hojnou učast a já na sobě odněkud cítím uhlíkovi oči.Kouknu a stojí kousek dál opřený o zeď.Ramenem se opírá a nohu v kotníku má pevně přes druhou tak že se pouze špička jeho boty dotýká podlahy.Vypadá že je mu to tak pohodlné.Pokaždé když se očima setkáme uteču pohledem.Netrvá to ani chvilku a kontroluji ho znovu a znovu a zase pořád ho nachytávám.Po chvilce hlásí i naši firmu.Ondra zvedne ruce nad hlavu tleská a pyšní se zatímco mě se na to v hlavě ozve jediná věta.Karierista zasranej.Pyšní se jako páv a ještě se okolo rozhlíží aby všichni viděli že právě on do té firmy patří.Potom když má po uspěchu zezadu mě chytí jakoby se vší samozřejmostí za ramena a tře mi je prsty.
,,Chci tě." Zašeptá mi do ucha.V tuhle chvíli to nepůsobilo tak jako vždycky předtím.Lehká slabost a verva najit nejbližší koberec kde mě muže položit.Nic takového.Možná to bylo vlivem alkoholového opojení.Ikdyž kdyby tuhle větu vyslovil uhlík tak bych nejspíš upadla do komatu.Vždycky když se na něj podívám mé tváře polije ruměnec mé tělo zareaguje horkem a trochu se mi točí hlava.Ovšem to motání hlavy bych spíše přisuzovala přítomnému alkoholu v krvi.Jako jednou si vzpomínám když jsme se s kamarádkou poprve chtěli opít.Vzali jsme v patnácti lahev vodky a rumu a že každá vyžahnem něco.Dala jsem si lahev rumu a pak už si jen pamatuji cestu sanitkou a nemocniční lůžko.Tam mě připoutali a nejspíš mi vypumpovali žaludek protože jsem se cítila jak vyblité lečo.Prázdná celá zamotaná a potom jsem ani nevěděla co dělám a tak jsem se odpoutala z lůžka orvala ze sebe kapačky a vydala se dlouhou dlážděnou chodbou kamsi daleko.Načež vylítla sestra.Nejspíš byla nová protože krev co se mi valila z ruky ji málem k smrti vyděsila.A já?Doma jsem dostala zaracha na měsíc zákaz se s Monikou kamarádit a k alkoholu jsem si nesměla ani čuchnout.Tehdy maminka bědovala.
,,Běda jestli mi nevychovali alkoholičku." A tatínek na to s ledovým klidem říkával.
,,Jednou to přijít asi muselo." Ani se ta věta do ničeho moc nehodila ale používal ji často.Často když nevěděl co na to mamince odpovědět a nechtěl aby se zlobila že nic neříká.Ještě si vzpomínám že jeho dosti oblíbenou větu i bylo.
,,Jo to je asi osud." Na tuhle větu maminka chytala alergii neboť byla ateista a taky v žádný osud nevěří.
Jeho uhlíkové oči pro mě byli magnetem a lákadlem obrovského kalibru.Celou dobu si říkám tak už pojď.Pojď ke mě.Řekni třeba jen pitomí ahoj.A on furt nic jen se dívá měří si mě ze všech stran a nic.
,,Odvezu tě domů." Zašeptá náhle.Ale hlavou mi proběhne myšlenka že by ke mě domů a tam mě teprve chtěl?Motám se a hlavou mi cestujou myšlenky jako vlny na rozbouřeném moři.Stále nevim jak dosáhnout na uhlík.Jak se asi může jmenovat napadá mě.Jistě má nějaké cizí jméno.Ikdyž cizinec to určitě není.
,,Jak chceš Ondrášku." Zaševelila jsem a táhla ho na parket.Trochu se mu to příčilo jit tančit ale co měl dělat.Potom jsme šli na záchod šel mě doprovodit.
,,Tolik bych tě chtěl." Šeptal mi před dveřmy oné místnosti.Vzrušením dost zastřeným hlasem.Tiskl mě k sobě až nebezpečně blízko.Já se opět vymanila a místo odpovědi jsem ukázala své dvě řady perliček a zmizela za dveřma.To víš jen si to vychutnej tohle už máš předem prohraný zápas.Toužím se mu pomstít za to že je ženatý.Samozřejmně že je to ´blbost ale libuju si když trpí.Mám mě rád jen si to nepřiznává.Na záchodě mě ještě napadne myšlenka co kdyby mi ony věty před záchodem řekl uhlík.Kdybych nebyla slušně vychovaná už bych ho tlačila do dveří toalet a sápala z něho sako.To si věřím co?Uplně vidím že bych minimálně zkolabovala vzrušením při prvním letmém doteku.Když vylezu Ondra už čeká s věcma připraven k odjezdu.Ač se mi hlava točí zpanikařím.Samozřejmně jen v duchu.Pomyšlení že ty oči vlasy a obličej už nikdy neuvidím...
,,Počkej tu." Vyjeknu ani ne svým hlasem a rozeběhnu se sálem.Sakryš nikde není.S rychlostí solidního pošuka v lodičkách vyběhnu schody nahoru.Koukám po balkonech.Všechno se ve mě svírá strachem že už neuvidím ty ohníčky v očích.Po celém sále mi přijde že najednou si skoro všichni chlapi vzali červenou košili.Na pokraji šílenství stojím opřená o balkon a civím do davu pode mnou když uctím pohled.Trhnu sebou v naději že je to on.No a nebyl nějaký asi šedesátiletý určitě minimálně pan podnikatel.Nejspíš se mu zalíbil muj vytsřih, který je málem až k pupíku a prsa zakrývá jen lehká černá látka vedoucí od vázání za krkem.Najednou se k němu bezhlavě plynule rozejdu.Děduloj se v očích přeskočí jiskra a já to co vidím vedle něj je opravdu uhlík.Stojí tak tři dědek uhlík a muž se kterým se uhlík celkem vážně vybavuje.V tuhle chvíli je mi všechno fuk odvážně jdu mezi tu bandu.
,,Smím prosit?" Optám se a uhlík polekaně zabliká očima.Řasy má neskutečně dlouhé a oči z blízka ještě černější.Obočí dokresluje jeho obličeji šmrnc a je opravdu jak malovaný model z obrázku.
,,Já já netančím." zakoktá se a ostatní muži čekají co budu dělat.
,,Já ale neřekla o co prosím." Usmála jsem se a uhlík dal tak krásně hlavu nastranu a v ruce se mu mírně zhoupla sklenička.Potom už na nic nečekám vezmu ho za ruku a táhnu pryč.Ano tohle jsem vážně udělala a dialogy jsou pravé.
,,A oč tedy jde?" Smyslně si olizne rty a dostává mě tím do rozpaků a mou kamenou jistotu drtí na prach.
,,O pusu na dobrou noc." Když se nechápavě zadívá a znovu zamrká svýmy očky vlepím mu pusu.
,,Dobrou." Řeknu a jako popelka sbíhám schody div si pusu nerozbiju.
,,Počkej počkej." Křičí a běží zamnou.Znovu mě chytne za ruku a za přihlížení mých kolegyň řekne.
,,Šla by jsi tančit?" Usměje se a mě ač je horko přejede mráz po zádech.
,,Já já už spěchám domů." Vyhrknu ze sebe.
,,Jen jeden tanec jo?" Optá se a já nakonec povolím.
,,Tak počkej odběhnu si." Otočím se a když se chce vydat zamnou zvednu vystražně ukazováček.Ještě vidím jak zmateně zastaví a v jeho očích zahlédnu nejistotu jestli se vrátím.
,,Ondro počkej chvilku musim si něco zařídit." Řeknu naléhavě.Na odpověď ani nečekám a zdrhám zpět za uhlíkem.Cítím Ondru v zádech.Uhlík mi nastaví svou krásnou velkou opálenou dlaň.Hřeje a vede mě na parket.Tanec absolutně nevím jak jsem odškobrtala.Jeho náruč skýtala něco dosud nepoznaného.Pevné držení ladné kroky jeho vůně blízko mě.Bylo to něco užasného.Tu atmosféru neporuřil jediným sluvkem což mi moc imponovalo.
,,Co teď?" Optal se a já jen pokrčila rameny.
,,Dáš mi telefon?" Špitla jsem málem neslyšitelně.
,,Jo jasně." A stáhne ruku do kapsy pro telefon.Jo jenže já debil zapomněla že všechny věci mám u Ondry včetně kabelky a dvou telefonů.
,,Počkej já vlastně nemám kabelku.Napíšeš si mé?"
,,Jo povídej." Pokyne mi a potom se optá.
,,A jméno si tam mám dát jaké?" Odpovím a ještě řeknu.
,,Je to pracovní čislo." Potom se ke mě chce naklonit jakoby mi chtěl dát pusu a pak si to rozmyslel.
,,Ty tu máš přítele viď?" Optá se.
,,No jo teda ne no vlastně jo ne." Nechce se mi mu vysvětlovat celé tohle divadýlko.
,,Takže pusa nebude?" Optá se a víte co já kráva řekla?
,,Radši ne pa." A utekla jsem za Ondrou.Tén se netvářil jako sup ale jako dva.
,,Copak zamilovala ses kopretinko?" Rejpnul si nemístně.Ovšem já zářila jako měsíc na hnoji.Tak mi vždycky říkal brácha když sem se na něco divala s udivem nebo měla z něčeho radost.Ondrovi jsem neodpověděla.Schody do mého patra vystoupáme.
,,Můžu dál?" Optá se s nadějí.
,,Nebude tě už čekat žena?" Zašvitořím.
,,Si mrcha." Usykl.
,,Ale ale." Jakoby na něj udělám oči a trochu připitá se válím po dveřích od bytu.
,,Si zlá." Chytí mi ruku prudce.Já jen z kabelky vytáhnu klíče a točím snimi na prstě jako malý děcko.
,,A co bys chtěl?" Přejedu si jazykem rty.
,,Kávu nebo čaj." Dodám rychle.
,,Tebe." Usykne.A já vyprsknu smíchy.
V tom zaševelí ve dveřích a vyleze zase ta babka.
,,Hulváti bezpečnost na vás zavolám.Vy jste mi teda pěkný kvítko slečinko přijdete si z nějaké dědiny a chováte se tady jako ..." Nestihne větu doříct protože ji Ondra přeruší.Mimochodem jistě nás paní už jistou dobu šmirovala řekla bych.Protože na rozespalou nájemnici jen těžko vypadá.Větu vychrlila jako když střílíte samopalem.
,,My se ztišíme." Utiší paní a mě vytrhne klíče z rukou a odemkne.Já ač se to nehodí bublám smíchy a Ondra mě strčí dovnitř.Jen dveře klapnou už mi rozvazuje za krkem vázání a hrabe se mi v kudrnatých vlasech.Ani o to už nijak nestojím.
,,Běž prosím." Zaprosím nahlas a odstrčím ho.
,,Jsem unavená." Řeknu nahlas.A jemu nezbude nic jiného než s našpulenou pusou vymáznout z mého bytu.A vždyť co já budu mít svého uhlíka a to už zanedlouho.Do postele jsem umytá skočila jako jsem to dělávala kdysi doma a vůbec se mi nechtělo spát.