Nový život 26

Anotace: jak to bude dál?

Když za ním klapnou dveře pořád jako omámená stojím na jednom místě.Třeba najdu alespoň toho pravého když už nic jiného.Ani si nevšimnu že se otevřou dveře.
,,Nemohl bych jit dnes k tobě?" Vyruší mě Ondra.
Nejspíš se zase tvářím jako měsíc na již zmiňované kupce.
,,Já nevim." Zvážním.Nakonec však ve mě něco povolí protože jestli mi o Alešoj může někdo poreferovat je to právě Ondra.
,,No tak jo." Vydechnu.
,,Fajn balíme to a jdem." Prudce chytne za kliku sve kanceláře a už slyším jak sbírá věci.Venku se hrozně rozprší.
,,Pujčil bych ti kabát k autu ale nechci aby mě někdo nabonzoval." Procedí skrz zuby a sám má ruce narvané v kapsách.Vypadá docela naštvaně.
,,To nevadí." Ujistím ho a snažím se dohnat jeho rychlé kroky.Otevře mi alespoň dveře.Otřepu si vlasy.Tiše si vedle mnne sedne a do auta bubnují kapky deště a po chvilce se rozezní pouze hlas motoru.Nervozne se začnu kousat do palce.Ondra si rukou prohrábne vlasy a soustředí se na jízdu.Bezeslova vystoupíme z auta a do bytu dojdeme stále tiše.Šramot klíčů nepřeruší jediné slovo.Až v chodbě se mu hluboce podívám do očí.
On mě tiše obejme aniž by si sundal kabát.Hladí mě po zádech.
,,Že já vůl musím vždycky něco posrat." Obeznámí mě s faktem který ho trápí.Nejradši bych mu řekla to já přece vím a i stím tě mám ráda ale přesto mlčím.Pohladím ho po tváři.
,,Pojď uvařím čaj a zalezem do postele."
,,Dobrej nápad." Pochválí mě.

Netrvá dlouho a ležíme vedle sebe v posteli.Ležím u něj a je to zvláštní.Cítím jeho teplo a hladím ho po zádech.Po tváři mu stékají slzy a dělám jakože to nevidím.
,,Jseš hodná víš to?A já vůl." Řekne.
,,Tak to není." Pocuchám se mu ve vlasech.
,,A jak teda?Svoji ženu jsem podvedl nemám ji rád tebe mít nemůžu a teď budu ještě starej fotr." Podepře si bradu.
,,No něco na tom bude ale musíš si sám ujasnit co chceš." Vydechnu.
,,Jo jenže to co chci není tak jednoduchý."
,,Můžu se na něco zeptat?" Řeknu opatrně.
,,No." Pokyne mi.
,,Jak moc znáš Aleše." Jen vyřknu jeho jméno málem nadskočí a otočí se ke mě obličejem.
,,Měla byses na něj vykašlat." Řekne prudce.
,,Víš zkus si představit kdyby před tebe někdo postavil něco co už sis dlouho přál."
,,Ale prosímtě." Neznáš ho.
,,Já vím že ne.Tak mi o něm něco řekni."
,,Má doma pěknou ženskou." Ušklíbne se na mě.
,,Komu to vadí." Odfrknu si.
,,Na mě nemusíš hrát silnou vím že to tak není." Jen to dořekne vstanu a jdu do kuchyně.Nemám co mu na to říct.
,,Promiň." Řekne když se mi v očích zalesknou slzy.
Otočím se po něm.V kuchyni se opřu rukou o linku a rozbrečím se.Proč je vždycky všechno tak složité.Já jsem tady válím se s ženatým chlapem v posteli zatímco doma se mi rozpadá rodina.V práci nemám co dokazat.Uvízla jsem na mrtvém bodě a nikdy se nebudu živit tím co jsem chtěla.Nikdo nemá asi nikdy co chce.Jaký si to uděláš takový to máš.Ale copak jsem chtěla rozvod našich?Možná za to můžu já.Tím že jsem odešla šel táta jinam.

,,Co tu děláš." Optá se a přijde jen v trenkách.
,,Nechtěl jsem." Rukama obtočí mé tělo.
,,A co ty bys vlastně chtěl?" Optám se.Trochu sebou leknutím trhne.Tuhle otázku asi nečekal.
,,To je jedno." Snaží se vykroutit.
,,Není řekni mi co bys chtěl kdyby všechno šlo." Otočím se k němu abych mu zpříma mohla pohlédnout do očí.
,,Teď?" Zvážní.
,,Teď bych chtěl abyses semnou vrátila do té postele."
,,No vidiš a já si myslela že víš co chceš." Řeknu zklamaně.Potom se mu vymaním a doloudám se zpátky do postele.
,,Asi se rozvést a žít mít tebe a zároveň volnost." Vychrlí ze sebe.
,,mě?" Zarazím se a zopakuji to nahlas.
,,Jo." Kyvne a přilehne si ke mě.
,,Mohli bysme chodit společně na Vievegha a taky se milovat na koberci." Usměje se na mě.
,,Ty jsi trdlo" Zakroutím hlavou a lípnu mu pusu.Potom si přitáhne mou hlavu a špičkou jazyka se do mě poamlu vpíjí.Trochu se pod ním napnu.I přesto všechno se vzruším a naše líbání by málem přerostlo v něco víc kdyby mu nezazvonil telefon.Vztekle vstane a suveréně vytáhne telefon a zvedne ho.
,,čáu." Oznámí a potom vidím jak polkne na prázdno.
,,Cože?Slyšíš mě?" A potom zavěsí.
,,Do hajzlu." Kousne se do ruky.
,,Co je?" Optám se a vyděšeně zablikám očima.
,,Moje žena je v práci a zjistila že tam nikdo není."
,,Když se to sere tak se to sere." Řeknu a nevím co mu poradit.
,,Sakra co mám dělat." Chodí vztekle po místnosti a hrká s telefonem.