Dohodnutý sňatek 4

Anotace: další pokráčko..

Před školou mě jako vždycky čeká Petr, se kterým mám společnou cestu do školky a pak i domů.
„Ahoj Terezko, zítra ve škole“rozloučím se s ní.
„Papa zítra“mávne mi a rozběhne se ke svému příteli, který na ni už mává z auta.
„Tak povídej, co nového? Co to bylo za návštěvu u nás včera večer?“zeptá se zvědavě Petr. Nemá cenu mu lhát, stejně by se to dozvěděl tak proč ne teď?,Napadne mě a proto se hned rozhodnu jít s pravdou ven.
„Petře, něco ti musím říct. Můj otec uzavřel se svým kamarádem smlouvu. Musím se za 2 týdny vdávat. Včera u mě byl Marek Hanych, s jeho otcem, abychom vyřešili detaily na svatbu.“
„To mi říkáš jen tak?!“rozkřikne se na mě.
„Jak ti to mám říct? Říkám ti jak to je! Smlouva zrušit nejde, kdyby šla, nemusela bych se vdávat, ale nejde. Petře prosím tě, jsi můj nejlepší kamarád, a já tě chci mít na své svatbě, tak to prosím přijmi. Ani mě se to nelíbí, ale nic s tím nenadělám“ zašeptám. Petr se na mě dívá se zlostí v očích, takového jsem ho ještě neviděla...
„Tohle mi nemůžeš udělat..tohle tedy ne..“zašeptá jen a pak se otočí a beze slova odejde. Začnu brečet a volat na něj, ale on jako by mě neslyšel, nebo spíš nechtěl slyšet...stále šel dál, na jinou stranu než do školky pro sestru, pro kterou měl jít...
„Dobrý den, jdu pro Aničku“pozdravím paní učitelku ve školce.
„Aničko, máš tu sestru tak pojď“zavolá do třídy paní učitelka, ve které jsou jen dvě děti. Moje sestra a malá Zuzanka..
„Petr tu ještě nebyl?“zeptám se, když Zuzku spatřím.
„Ne nebyl a to už musíme zavřít. Nikolko, nevzala by jsi i Zuzanku? Ať tu nečeká?“ zeptá se mě učitelka a já hned přikývnu. Paní učitelka mi pomůže obě děti přezout do botiček, uklidit jejich věci a pak se s námi jen rozloučí.
„Kde je Petr?“zeptá se mě smutně Zuzanka, kterou hned před školkou chytím za ruku a společně se všichni tři vydáme domů.
„Nevím Zuzanko.“pokrčím rameny a rozhlídnu se kolem sebe, ale Petra neuvidím. Napadlo mě, že šel za mnou a třeba čeká venku, ale ne. On tu prostě není...
Zajímalo by mě co ho tak naštvalo na tom, když jsem mu řekla, že se budu vdávat? Přece nemůžu za to, že otcové uzavřeli smlouvu a nejde zrušit!! a vůbec nechápu proč tak vyjel?! Jsme kamarádi tak přece bych se jednou stejně vdala tak co...
„Dobrý den paní Gáborová, vedu vám Zuzanku.“řeknu Zuzančiné mamince když se ocitneme před jejich domem.
„Děkuju Nikolko.“poděkuje mi „ale měl ji přece dovést Petr, nevíš kde je?“
„Nevím. Právě proto mi ji dala i učitelka ve školce, protože už museli zavřít tak ať tam Zuzanka nečeká.“ vysvětlím ji. Zuzanka se mě hned pustí a skočí mamince do náruče, která ji hned dá pusu a pak pošle dovnitř.
„Moc děkuju, pak si to s Petrem vyřídím až přijde.“ujistí mě a zavře dveře.
„Je už maminka doma z práce?“zeptá se mě Anička.
„Nevím ale doufám, že ano.“usměju se na ni. Sice jsem to chtěla vzít zkratkou přes zahrádky, ale to jen kdybychom šli s Petrem, teď to nejde, takže zase odejdu z jejich pozemku a vydám se k našemu paneláku.
Jen co odemknu dveře od našeho bytečku, je mi jasné že mamka doma ještě není. Jinak by to tu vonělo jídlem, které nám vždycky přichystá, když se vracíme ze školy a školy, ale teď je tu ticho a jídlo žádné.
„Uděláš mi palačinky?“zeptá se mlsně Anička a vyskočí na židličku.
„Zlatíčko, mám toho moc do školy, tak co kdybychom palačinky nechali až na víkend? Teď si vezmi jogurt nebo nějaké ovoce a pak si uděláme s mamkou pořádnou večeři ano? Já se musím naučit na zítra a ty si zatím hrej nebo běž ven“navrhnu ji.
„Dobře“souhlasí. Hned vytáhne z ledničky banán a jablíčko, které v momentě sní a vyběhne ven za kamarádkami, které odešli ze školy už dávno, takže je nejspíš najde někde venku. Což mi popravdě vyhovuje.
Hned si uvařím kávu a zasednu k učení, kterého mám na zítra až moc. Skoro ze všech předmětů písemky a mě osobně by zajímalo, kdo se to má stihnou naučit!!?
„Ahoj holky!!“ozve se mamčin hlas z chodbičky. Anička hned nechá panenky a rozběhne se za mamkou do chodbičky a já jen unaveně otočím stránku sešitu a teprve po zjištění, že mi ještě zbývají dvě, se k nim vydám taky.
„Ahoj mami,“pozdravím ji a zakryju zívnutí rukou.
„Ahoj Niky, jak bylo ve škole?“zeptá se zvědavě a podá mi tašku s nákupem, kterou hned odnesu do kuchyně a začnu nákup vyskládávat na stůl, zatímco Anička si sedne na židly a jen se dívá.
„Ve škole? Jo dobrý, jen na zítřek je toho trochu moc.“přiznám.
„Písemky?“
„Co jinýho? Skoro ze všeho a taky jsem se odpoledne pohádala s Petrem, no ne pohádala, ale on se urazil a nemluví semnou od té doby co se dozvěděl, že se budu vdávat“ řeknu mamce smutně. Hned se po mě otočí a zůstane zírat v otevřenou pusou.
„Petr?“zeptá se jen co chytí dech a já jen přikývnu.
„Vůbec nevím co se stalo. Normálně jsme se bavili a když jsem mu to řekla tak se urazil řekl že mu to nemůžu udělat a odešel“ pokrčím rameny.
„To je divné. Teď jsem mluvila s jeho maminkou a nevrátil se domů, už volali na policii ale prej po něm můžou vyhlásit pátrání až po 42 hodinách“ řekne mamka.
„Mami nezlob se já půjdu do pokoje, mám toho ještě moc na učení. Pokud chceš pomoct s vařením nebo úklidem tak řekni, ale...“ani nedokončím větu, protože mi mamka skočí do řeči.
„Běž my to zvládneme s Aničkou, že broučku?“usměje se na Aničku mamka.
„Budou palačinky?“zeptá se vesele Anička a už neslyším co mamka odpoví, protože zalezu do svého pokoje, kde se hned posadím za stůl a začnu se do zeměpisu.
„Niky, večeře a jsou palačinky“přiběhne ke mně do pokoje šťastná Anička a zase odběhne, jako by se bála, že za tu chvilku palačinky zmizí.
„Zítra bych měla být doma, až se vrátíte ze škol, takže se nemusíš bát, že by ses musela o všechno starat“ujistí mě mamka u večeře a podá mi talíř s palačinkami a já ji hned z jedné ukrojím, protože mám opravdu hlad.
„Dobře.“usměju se na ni.
„Tuhle jsem dělala já“řekne hned pyšně Anička.
„Máš ji výbornou“pochválím ji palačinku a Aničce se na tváři objeví úsměv a pak se pustí do své porce. Zahlédnu ještě mamčin pohled, usměje se na mě a pak se taky pustí do svého jídla.