Dohodnutý sňatek 10

Anotace: svatba (3 část)

„Moc gratulujeme!!“slyším ze všech stran a já se hned od Marka odtáhnu a podívám se po všech, kteří stojí, usmívají se a jen pleskají. Podívám se na mamku, které září oči, na tváři ji hraje úsměv a tleská jako o duši i s Aničkou, která si u toho ještě utírá slzy.
„Pojď“vyzve mě Marek. Hned mě čapne za ruku a společně vyjdeme z altánku. Zastavíme se před ním, kam se přihrnou všichni gratulanti a i když se mi všichni Markovi příbuzní představí, je jich tolik, že to hned zapomenu!
Všichni jsme se pak přesunuli do altánku, kde se konala hostina a my dva s Markem jsme seděli v čele toho všeho veselí..První čeho jsem se opravdu děsila byl oběd. Myslela jsem si, že jako vždy se bude dodržovat tradice, kdy budeme společně jíst z jednoho talíře polévku, ale mýlila jsem se. Nejspíš mamka ví, že některé tradice se dodržovat nemusí..
„Dobrou chuť“popřejí si všichni navzájem a pustí se do jídla. Zatím co Marek jídlo jedl v klidu a úplně jako by se nic nedělo, já stěží polku sousto a to i potom, co jsme se tak s Markem nasmáli. Teď mi to připadá jiné, zvláštní, divné, neskutečné...
Hned po jídle nastoupí na pódium hudební skupina a už nás, jako novomanželé vyzývá k tanci!! Nejradši bych se hned propadla do země, protože já tancovat neumím a i kdybych uměla, do tohohle se mi jít nechce!
„Měli by jsme jít, nějaké tradice by se měli dodržovat“šeptne Marek.
„Já..neumím tancovat“přiznám se mu jen co mě vezme za ruku a táhne na parket.
„Já taky ne, takže budeme dva.“řekne s úsměvem. Naštěstí pro mě začnou hrát ploužák. Marek mě opatrně chytí kolem pasu, jako by se bál, že kdyby mě chytil pevněji hned se mu zde rozpadnu, a já mu položím ruce na ramena. Ostatní jen tiše seděli a sledovali nás, což mi zrovna příjemní nebylo a k nervozitě to přidávalo další body..
„Máš se sestrou krásný vztah jak jsem si všiml“řekne Marek zničeho nic.
„Mám ji moc ráda. Nedovedla bych si představit život bez ní. Ale ty máš taky neteře a určitě je máš taky rád, takže víš o čem mluvím“řeknu a podívám se na Aničku, která stojí opodál a jen se na mě usmívá.
„Vím, akorát já je vidím tak jednou za rok. Bydlí s bratrem v Praze a sem přijedou tak jednou, dvakrát za rok“řekne smutně a v tu chvíli dohrají písničku. Chci si jít hned zase sednou, ale jen co udělám krok, přiskočí ke mně Markův svědek, takže musím další písničku absolvovat s ním.
„Jak ti je jako novomanželce?“zeptá se mě Lukáš, Markův svědek a jeho nejlepší kamarád.
„Normálně, jako by se nic nedělo“pokrčím rameny a všimnu si, jak Terča tancuje s Markem. O něčem se spolu baví a když se moje a Markovi oči setkají, hezky a něžně se na mě usměje. Jen mu úsměv oplatím a sklopím hlavu.
„Ptal se mě na tebe tvůj kamarád, nějakej Petr. Ty jsi mu zakázala jít na tvou svatbu?“zeptá se se smíchem.
„Kdy..kdy jsi ho viděl? Co říkal?!“zeptám se a úplně přehlídnu to, že jsme přešli hned k tykání, aniž by jsme se na tom domluvili.
„No ptal se mě, jak jsi zvládla svůj den a jakej se mi zdá tvůj manžel a kde budeme bydlet, co Marek dělá a není to skoro ani půl hodina.“pokrčí rameny.
„Kde?“
„Co kde?!“nechápe mou otázku.
„Kde jste se potkali ne asi?!“řeknu naštvaně.
„V zahradě, úplně vzadu stál opřený o strom a jen se na vás díval. Šel jsem kouřit, Marek to nemá rád..“řekne a mluví dál, ale já ho neposlouchám, protože ho hned pustím a za zmatených pohledů všech spolu svatebčanů, se rozběhnu přes parket. Utíkám úplně dozadu zahrady, kde se udýchaně zastavím a rozhlédnu se kolem sebe. Copak je možné, aby Petr tak najednou zmizel?!, pomyslím si, ale pak ho uvidím. Stojí jen kousek ode mě a tiše mě pozoruje..
„Petře!“vykřiknu a rozběhnu se k němu. Šaty se mi pletou pod nohami, na závoj si párkrát šlápnu, div ho neroztrhnu, ale i tak přiběhnu k Petrovi, který se jen líně opírá o strom a usmívá se na mě.
„Nazdar nevěsto, utekla jsi od manžela za mnou? Stýskalo se ti?“zasměje se a přijde ke mně.
„Petře, co tu děláš? Vrať se domů! Všichni o tebe mají strach!!“řeknu vyděšeně.
„I ty? Kdyby i ty, tak se vrátím, ale to by ses musela rozvést princezno, abych se vrátil“řekne se smíchem. Jeho dech jde cítit po alkoholu, uvědomím si.
„Petře sakra co se mezi námi stalo?! Vždyť jsi můj nejlepší přítel, co to všechno znamená?! Poslal jsi mi krabici na narozeniny se vzkazem takhle dopadneš pokud si ho vezmeš. Co to všechno znamená? Co se mezi námi stalo? Nemůže být všechno jako dřív?“ zašeptám.
„To asi těžko“ řekne naštvaně „už nikdy nebude nic jako dřív! Víš co je hnusný Nikolo?, že já tě miluju už několik let, ale pro tebe jsem jen kamarád, zatím co toho Marka nebo jak se jmenuje, si vezmeš bez váhání aniž bys k němu něco cítila!!“vykřikne a v jeho očích jde vidět nenávist, zloba a hněv.
„Petře..mám tě ráda a záleží mi na tobě! Marka jsem si musela vzít!“řeknu na svou obranu. Petr se začne šíleně smát a mě naopak téct slzy po obličeji.
„Už ti sem běží ten tvůj manžel“řekne mi.
„Petře, prosím vrať se semnou. Pojď semnou na svatbu, vrať se domů! Smažeme všechno a budeme zase nejlepšími kamarády“řeknu zoufale.
„Copak ty nevíš, že mě nejde o to být jen tvůj kamarád?!“zařve na mě až leknutím cuknu. „chci být na jeho místě! Chtěl jsem si tě vzít!! a ne být jen tvůj blbej kamarád, kterému se přijdeš vybrečet na rameno, když tě něco trápí! Chci být ten, kdo s tebou bude od rána do večera!!“
„Petře...“vydechnu jen a v tu chvíli uslyším za sebou pohyb a pak uvidím, jak se ke mně blíží Marek a s ním i Terča, Lukáš a další kluk..
„Co? Neříkej mi hlavně, že jsme jen kamarádi a nic víc! Já tě miluju Niky a ty mě taky já to vím!“vykřikne.
„Víš, že to není pravda! Mám tě ráda jako svého kamaráda a nikdy to nebude jinak a nikdy nebylo!“řeknu se slzami v očích.
„Hele náš manžílek!“řekne Petr naštvaně. Otočím se na Marka, který je už skoro u mě a když se otočím zpátky na Petra, už tam nestojí.
„Co se tu stalo?! Jsi v pořádku?“doběhne ke mně Marek.
„Byl...byl tu Petr.“zašeptám a podívám se na Terču, které je hned všechno jasné.
„Pohádali jste se co?“zeptá se Terča a já jen přikývnu.
„Půjdeme dovnitř a všechno mi řekneš pokud budeš chtít“ nabídne mi Marek a já přikývnu. Vezme mě kolem ramen a společně se všichni vydáme zpátky k domu.
„Co se stalo?“zeptá se mamka zvědavě.
„Nic vůbec nic“usměju se na ni.
„Určitě?“zeptá se podezřele a já jen přikývnu. Mamka jen pokrčí rameny a vydá se tancovat s Markovým otcem, který pro ni přijde.
„Niky, chceš si o tom promluvit?“zeptá se mě šeptem Marek.
„Teď ne. Nechci ti kazit náladu. Budeme se prostě bavit, jako by se nic nestalo..“řeknu a Marek jen přikývne, že rozumí.
„Nevím jestli si ještě pamatuješ mého bráchu Honzu“řekne Marek, když se ocitneme sami jen s jeho bráchou, kterého bych teď vůbec nepoznala.
„Pamatuju, ale teď tě nějak nemůžu poznat. Změnil ses“usměju se na něj a podám si s ním ruku.
„Ty taky. Jsi krásná Niky a pořád nemůžu uvěřit tomu, že teď jsi moje švagrová. Počkej zavolám Val ať se jde s vámi taky pozdravit, pokud ji pustí holky“usměje se na nás omluvně a hned se vydá hledat svou manželku.
„Pokud si budeš chtít o něčem promluvit tak jsem tu pro tebe, stačí jen říct“otočí se ke mně Marek.
„Děkuju já vím“řeknu s úsměvem.
„Petr byl ten co ti poslal tu krabici s tím vzkazem?“zeptá se zvědavě a já jen přikývnu.
„Nechci se teď o tom bavit. Ne teď, nechci kazit nikomu náladu hlavně tobě, musím si to srovnat sama co mi řekl a pak si o tom můžu s někým promluvit“ řeknu mu na svou omluvu.
„Stačí jen přijít.“zopakuje a já znovu jen přikývnu. To už k nám ale dojde Honza se svou manželkou i s mýma dvěma družičkami, takže není čas na další povídání.
„Niky, tohle je Valérie, moje manželka, Val tohle je Nikča, ode dneška patří k nám do rodiny,“usměje se na svou manželku Honza.
„Ahoj Niky, nebude ti vadit, když si budeme rovnou tykat, že ne?“usměje se na mě dlouhovlasá blondýnka.
„Ne nebude“zakroutím hlavou a stisknu její nabízenou ruku. Vypadá krásně, v bílých šatech vypadá jako princezna, oči hnědé stejně jako Honza a štíhlá jako proutek!
„Nazdar Marku“otočí se pak na mého manžílka a vůbec nelení, aby ho nepolíbila na tvář!!
„Ahoj Val“pozdraví ji Marek a neujde mi, jak se na mě po polibku, podívá! Ihned se začnu dívat jinam, jako bych to vůbec neviděla, ale musím říct, že mě to docela zamrzlo, naštvalo...
„Niky, půjdeš si semnou zatancovat?“přiběhne ke mně Anička.
„Aničko, za chvilku“usměju se na ni. Sestra se na mě jen smutně podívá a chce odejít, ale Marek ji chytí za ruku.
„Klidně běžte, já to tu s bráchou zvládnu“usměju se na mě Marek.
„Díky“šeptnu když kolem něj projdu. Anička mě hned vezme za ruku a rozběhneme se na parket, kde se chytíme a začneme tancovat o sto šest. Pak se k nám přidají ještě moje družičky, takže je z toho pak velký kolo..Všichni se tam smějeme, bavíme se a mě je najednou zase dobře.

„Provedu tě blíž domem, abys viděla kdo co je.“řekne mi Marek večer, jen co vkročíme dovnitř.
„Dobře, ale honem jsem unavená“řeknu se zívnutím a Marek se jen usměje. Hned mě vezme za ruku a začne semnou procházet celý dům. Od kuchyně, obývacího pokoje, jídelny, několika pokojů, jeho pokoj, když byl malý, až po ten náš.
„Nechal jsem ti sem dovést jen tašku s tvými věcmi, které potřebuješ, pro zbytek pojedeme zítra, zatím si je dáš sem a pak až bude byt, který jsem koupil hotový, tak se tam nastěhujeme.“řekne mi.
„Ukážeš mi ho zítra? Ten byt?“zeptám se a posadím se na postel, kde mám tašku.
„Můžeme tam zítra zajet“navrhne a já hned nadšeně souhlasím. „teď tě nechám, aby ses mohla převléct a trochu se tu rozkoukat. Půjdu zatím pomoct dolů a zavolat do práce, slíbil jsem to. Hned za tebou přijdu“ řekne a pak aniž bych stačila něco říct, vidím jen jeho záda ve dveřích.
Hned si sundám z vlasů závoj, který naštěstí není poničený od mého běhu a i s korunkou ho položím vedle sebe. Pak si rozepnu šaty na boku a přetáhnu je přes hlavu, což mi dá pořádnou práci, hlavně když se mi šaty zaseknou o sponky ve vlasech a já je div neroztrhnu. Pak, když se mi konečně podaří šaty ze sebe dostat, natáhnu na sebe pyžamo se županem, které najdu v tašce a pověsím šaty na ramínko, aby se nepomačkali ještě víc.
Lehnu si zpátky na postel a zavřu oči. Pak ucítím, jak mě někdo bere do náruče a já se k němu přitisknu. Rozespale otevřu oči a dívám se přímo na Marka, který mě položí do postele, přikryje peřinou a pak se ke mně nahne a já ucítím jeho rty na svých...
„Dobrou noc, paní Hanychová“řekne tiše. Nevím jestli si všiml, že jsem vzhůru, ale nejspíš ne...po tomhle tedy už neusnu, pomyslím si. Cítím, jak si vedle mě Marek lehá a já znovu zavírám oči únavou...