Nový život 28

Anotace: pokračování...

Ze skříně vyhrabu nakonec červené letní šaty na ramínka neboť počasí se náramně vybralo.A co hůř když je takhle hezky a vy máte takovou depresy tak si připadáte jakoby se i počasí spiklo proti vám.Červené šaty navlíknu vlasy vyžehlím z koupelny z malé černé sametocé krabičky vytáhnu stříbrno červenou kytičku na třech kožených tkaničkách.Nemám ji ráda leč teď se pěkně hodí a šaty doplní.Připomíná mi totiž dovolenou s Milanem.Byli jsme v Chorvatsku a šli jsme do města jeli jsme i s partou.Byli jsme poprvé u moře a taky poprvé jsem od něj dostala facku.Šli jsme do města a já si odpoledne roztrhla ruku v moři o kámen.Jen malinko byla to jizva asi tri centimetry potom kdyz jsme vylezli a vydali se do města pořád jsem si ránu olizovala.Pekelně to štípalo a sůl z moře v ráně rozpoutala peklo.Střídavě jsem to olizovala a prikládala mokrý kapesník.Potom mě chytil za zadek a řekl.
,,Abyses nepo...z ty tvy bolistky." Řekla jsem mu že je debil a po chvilce se rozčílil.
,,Takhle se chova holka jo." Ušklíbl se a než jsem stihla mrknout přilitla mi facka až mi spadli sluneční brýle.Přestala jsem sním mluvit a potom jsem slyšela jak mu domlouvá kamarád David že by se takhle neměl chovat.Pak se to málem stalo ještě jednou.
Kytku si připnu na krku a prsty ji porovnám.Naposledy ještě zvažuji jestli vlasy nedám do culíku ale nakonec si řeknu že ne.Z botama je to větší průšvih žabky co jsem k šatům nosila už nejsou co byvali.Přejedu je tedy hadrem a chystám se vyrazit.
UŽ TU ČEKÁM MOC SE NA TEBE TĚŠIM. Trochu se nad tím musím pousmát.Přes smsky mi tyká v práci mi tušim vykal a tak střídavě.Po pravdě v týhle práci nikdy nevim jestli tykat nebo vykat.Na jednu stranu jsem si rovnocenný kolegové ve stejném věku a na druhou stranu jsme si zase uplně cizí.Teda jak ským.V autobuse dosednu na sedačku a uvědomím si jak nesnáším spěchání.V šatičkách na ramínka sice působím asi jako dáma ale když spěchám tak mám neohrabanost a motoriku slona.Už z dálky ho vidím a v břiše mi začnou kuňkat žáby tak přiblble mě tam mravenčí a ruce se mi klepou jakoby mi bylo sedumdesát.Hlavně klid říkám si.Autobus už projíždí poslední zatáčku před nádražím.Ne ne ne ja tam nechci.Ještě naposledy zapřemýšlím jak by se ztoho setkání dalo vykroutit.Stejně zjistím že nedalo a ač se hodně přemáhám nasadím příjemnou chůzi a úsměv a mířím k němu.Na sobě má červené kraťasy a bílé tričko.Rukávy mu obepínaji tvarované bicepsy a jeho opálená kůže s tričkem hezky kontrastuje.Postavu má svalnatou a je vidět že asi vydřenou.
,,Ahoj." Zaváhám a on neváhá ani minutu aby se ke mě naklonil a dal mi pusu za ucho.Fuj po zádech mi přejede mráz tam a zpátky.Asi si toho všimne protože se trochu usměje a tiskne rty k sobě aby maskoval jak moc ho to pobavilo.Bože nevim co s rukama nohama sakra co mám říct jsem nemožná.Vůbec jsem sem neměla lízt.
,,Půjdeme?" Optá se a usměje se takže už mi ke kolapsu chybí maličkej krůček.
,,A kam?" Optám se.
,,Uvidíš vezmu tě do jedné báječné restaurace.Chodí tam i známé osobnosti." Usměje se a já přemýšlím kdy naposledy jsem slyšela slovo báječný.Asi to bude v té potrhlé písničce když si báječnou ženskou vezme bájčnej chlap.
,,Opravdu?" Zaváhám.
,,No fakt jestli mi nevěříš ukážu ti knihu kam se všichni podepsali." Roztáhne pusu do širokého usměvu očima vyhledá ty mé a já v těch jeho vidím plamínky ze kterých mě mrazí.Docela mě překvapilo že tu není autem.Když slezeme do metra řekne.
,,A navíc když si budeš chtít dát rybu tak si vybereš přímo v akváriu kterou a on ji přímo před tebou zabije a připraví."
,,No to je nechutný." Okomentuji jeho snahu.
,,Pojď ty kecko." Přiloží mi ruku na záda a pokračujeme do vozu metra.Docela se divím.Metro je nacpané a jeho ruka na mých zádech je stále.
,,Kolikátou stanici vystupujeme?" Optám se a chci zažehnat rozpaky, které už jsou na ústupu.Načež ke mě přiblíží zpoza mého ramene hlavu asi tak na třicet centimetrů a mě polije horko.Sakra to jsou stavy vztekám se na sebe.Zlatě s Ondrou.Tuhle etapu už máme zasebou.
,,Ještě tři stanice." Cítím jeho svěží dech.S něčím takovým bych mít sex vážně nemohla.Bych se asi udělala ještě než by vůbec začal.Jsem z něj naprosto vedle.Když vystoupíme konečně stáhne ruku z mých zad a já ten jeho dotek pořád cítím.Najednou jakoby mi chyběl.
,,Ty se znáš s Ondrou dýl?" Optá se mě nečekaně.
,,No moc ne." Přiznám.
,,Jakto?" Trochu svraští čelo.
,,No nastoupila jsem teprve nedávno.Neznali jsme se."
,,No na rovinu myslel jsem že tam jsi nějak dosazená protekčně." Usměje se na mě.
,,Proč sis to myslel?" Ušklíbnu se pohoršeně.
,,No moc ti to sluší na to abys tu byla jen tak rozumíš?" Rozhodí rukama a zabliká očima že se v nich zase ztrácím.Zastavím se.
,,To chceš říct že vypadám jako nějaká pipina." Rozčílím se na oko.
,,Ale to ne." Vezme mě za ruku a dodá.
,,Pojď nebo takhle tam nedojdem ani zítra." No po pravdě jsem si vůbec nevšimla že se hrozně couráme.
Po deseti minutách rychlejší chůze vstoupíme do zajmavé restaurace.Venku jsou jako stoli obří krásné lakované špalky a k sezení jsou precizně propracované lavičky.Všude okolo je velká konstrukce porostlá břečťanem prolínající se s nějakou kvetoucí rostlinou.O kus dál je akvárium kde se prohání velké ryby.Vedle je kuchař s velkou čepicí a grilem.O kus dál jsou velké lávové kameny a na každém z těch stolů je malá lucernička.Už vím co mi to připomíná celkový dojem je jako z té pohádky o broučkách.
,,Posadíme se dovnitř?" Usměje se na mě a je vidět že mu dělá dobře že se mi tu líbí.
Nic neřeknu a jen ho následuji.Kuchař se na nás mile usměje a než vstoupíme do dveří pustí mě první.Jen se usadíme optá se.
,,Mohl bych ti objednat?" Usměje se váhavě a poprvé má trochu rozpaky.
,,Jo jasně to jsem zvědavá." No ani nevíte jak mi ulehčil práci.Jednak s výběrem a jednak s cenouvou hodnotou jídla.Jen přijde číšník Aleš se usměje.Kdyby to byla číšnice dokonce bych i myslela že sní chce flirtovat.
,,Poprosíme dvakrát dvacetšest dva citronely a k pití si dáš co?" Zautočí na mě otázkou.Na jednou honem nevím.Tak se tak omluvně teda připitomělee usměju a Aleš dodá.
,,A poprosíme tedy lahev Lambrusca." Číšník se usměje a já se nestačím divit Alešově suverenitě.Copak se v tom našem podniku všechny chlapy jen naparujou a jsou hrdý.Zatím to tak vypadá a jejijch nejoblíbenější sport bude asi předvádění se.
,,Doufám že se ti tu líbí." Usměje se na mě a stáhne ruku po mé.
,,No." Dám hlavu na stranu a chci ho trochu znejistět.
,,No viděl jsem jak se ti rozzářili oči to mi bylo jasnou odpovědí." Usměje se na mě a potom mi ruku otočí a dá mi dlouhou pusu na zápěstí.Proboha já zešílím.Jo jen ať se mě dotýká ale co až se jeho rty odtrhnou urve mi to srdce pomyslím si.Srdce mi buší jako bych běžela minimálně maraton a byla skoro v cíly.Po chvilce donese víno a jako ve filmu dá nejdřív trošek do skleničky Alešovi a až teprve pohledem naznačí že je víno v pořádku naleje i mě.Potom následuje zmrzlina.
,,Wau.Máš body k dobru.Zmrzlinu mám ráda." Usměju se a stres ze mě opadává. Při pohledu na vydlabaný citron naplněný vanilkovou zmrzlinou bohatě zdobený šlěhačkou se mi sbíhají sliny.
,,Jo tohle mám nejradši." Usměje se a nabere trochu zeleného okraje na lžičku kterou mi nastrkuje.
,,Co je to?" Optám se.
,,Kiwi poleva." Kyvne hlavou a trochu pokřivý pusu.
,,Seš ke všemu hrozně nedůvěřivá." Usměje se.
,,A to je dobře nebo špatně?" Zahuhlám s plnou pusou zmrzliny.
,,Dobře samozřejmně ale bejt srab řeknu že je to špatně." Potom asi po půl hodině podobných rozhovorů přinesou hlavní jidlo.Krokety v sýrové omáčce se žampiony a kuřecím masem.Jídlo je vynikající a to stejně jako tenhle večer.Jen při placení se mi udělá trochu divno když vidím jak Aleš zastrčí pod ubrousek dvoutisícovku a zpátky mu přinesou s bídou jednu.Doprovodí mě domu a já když zabouchnu dveře svého bytu připadám si že bych prstem mohla skály lámat.Poskakuju sundávám ze sebe šaty už v chodbě a culim se na celé kolo.Jestli jsem se tvářila někdy jako měsíc na hnoji tak teď se tvářím minimálně jako deset takovejch.