Dohodnutý sňatek 19

Anotace: smutná zpráva...

Ráno se vzbudím jako první. Podívám se hned na budík vedle na stolku. Skoro 9 hodin, ještě že je soboto, pomyslím si a znovu si lehnu. Podívám se vedle sebe na Marka, který spí vedle mě. Vypadá šťastně. Má úsměv na tváři, což jen o tom svědčí. Vzpomenu si hned na včerejší večer a jen se musím usmát taky. Nakonec jsem ráda, že se to stalo. Právě teď, s ním..
Z přemýšlení mě vytrhne Markův mobil, který se hned rozzezvoní na stolku. Marek se pro něj hned se zavřenýma sáhne a posadí se.
„Co se děje?! Kde?! Kdy?! Jak?! Hned tam přijedeme! Ne nic nedělejte sakra!!“zakřičí a ve mně hned hrkne. Co se děje? Marek takhle neřval nikdy, alespoň za poslední měsíc a něco co jsme spolu ne..
„Marku, c-co se stalo?“zeptám se jakmile hovor ukončí a s hlavou v dlaních se opře o zeď.
„Někdo se je v noci přepadl...přežila jen Anička“řekne a podívá se na mě se slzami v očích. Zírám na něj minutu, dvě, tři a teprve pak mi dojde to, co mi řekl..
„T-to..nemůže být pravda..děláš si srandu, že jo?“ zašeptám a cítím slzy v očích. Jen zakroutí hlavou, neschopen nic říct.
„Kde je Anička?“ zeptám se po chvilce a utřu si slzy.
„V nemocnici s mým kamarádem.“ odpoví.
„Chtěla bych jet za ní“ řeknu jen a Marek hned přikývne. Hned na sebe natáhnu včerejší věci, co leží vedle postele, kam je Marek odhodil a podám mu ty jeho. V momentě jsme oba oblečení a za další moment jsme už seděli v autě a jeli směr nemocnice.
„Neříkal co se stalo?!“zeptám se úplně vyřízeně.
„Jen, že je někdo přepadl a přežila to jen Anička, která je v pořádku, kromě toho, že viděla umírat vaši matku, která ji zachránila život.“ odpoví Marek.
„Panebože...“ řeknu jen, když si představím, jak nejspíš musela Anička trpět, když to všechno viděla...když viděla umírat naši matku, která nám dala život, když viděla jak ji někdo zabil jen tak!!!!

„Jsme tady“ řekne Marek po chvilce a zajede na parkoviště, které je hned před nemocnicí. Hned vystoupím z auta a oběhnu ho. Marek se ke mně připojí a na dálku zamkne autíčko, pak mě chytí za ruku a ruku v ruce doběhneme dovnitř nemocnice.
„Dobrý den jsem marek Hanych a tohle je moje manželka Nikola Hanychová, měli k vám přivézt její sestru a matku a mého otce“řekne Marek sestřičce na příjmu, na kterou to tak vybafne, že chudina na něj chvilku hledí než se vzpamatuje.
„Ano přivezli je sem“přikývne „akorát pro vaši matku a vašeho otce už nebylo pomoci a vaše sestra čeká vedle, je tam dětský koutek a je u ní nějaký policista a policajtka.“ řekne vyděšeně.
„Díky moc“poděkuje Marek a táhne mě do dětského koutku, který je naštěstí hned vedle sesterny. Marek mi otevře dveře a já vejdu dovnitř jako první. Hned si všimnu svou policistů, kteří si hrají s jediným dítětem, které tu je a které o ně nemá vůbec zájem. Anička. Jen se dívá ven z okna a vůbec ji nic nezajímá.
„Aničko!“vykřiknu hned. Sestra se po mě hned otočí.
„Niky!!!“vykřikne jen a rozběhne se ke mně. Kleknu si na zem a jen co mi vběhne do náruče, pevně ji chytím a přitisknu k sobě.
„Aničko, jsem tu s tebou, my to zvládneme zlatíčko moje“ zašeptám a cítím, jak už mám znovu celý obličej plný slz.
„Viděla jsem,...jak ji zabil!!!“řekne a rozbrečí se mi na rameni. Jen zavřu oči, ze kterým mi okamžitě kápnou na tvář další slzy. Pak ucítím ruku, jak mě objímá kolem pasu a já otevřu oči a podívám se na Marka.
„Dobrý?“zeptá se šeptem. Jen zakroutím hlavou a i se sestrou se k němu přitisknu.
„Kdo to udělal?! Kdo něco takovýho mohl udělat?“zašeptám a pak se mu podívám do očí.
„Nevím, ale zjistím to“slíbí mi a utře slzy.