Dohodnutý sňatek 36

Anotace: opět delší část..a zítra poslední dvě..

„Ahoj, vy moje tři zlatíčka, jak vám je?“zeptá se večer Marek a přisedne si ke mně.
„Mě blbě, jim dobře“ odpovím mu a nakloním se k němu, abych mu mohla dát pusu, jelikož se vidíme dneska poprvé.
„Potřebuješ něco?“stará se hned a pohladí mě po větším bříšku, což nejspíš ucítí ti dva a hned se začnou protahovat.
„Jo potřebuju. Víš co bych si dala?“usměju se na něj.
„Ne hlavně to ne“řekne nešťastně. Moc dobře zná tuhle větu. Za ty dva měsíce co jsem doma, jsem ho hodněkrát vzbudila, když jsem dostala na něco chuť v noci a jelikož nesmím chodit, vlastně můžu jen půl hodiny denně, tak musel Marek všechno obstarat.
„Marku, jenom ty jahody, co dneska koupila Martina.“pokrčím rameny a usměju se na něj.
„Jak víš, že koupila jahody?“
„No...říkala mi to..“vymyslím si hned. Ovšem Markovi je jasné, že mi to neříkala, ale neřekne mi nic, jen mi dojde pro jahody a rovnou mi vezme i jablka, hroznové víno a minerálku.
„Díky, dobrá vílo.“řeknu a tác s ovocem si hned vezmu.
„Hlavně ať ti není špatně. Prej tu byla dneska tvoje třídní, říkala Martina. Co chtěla?“
„Přišla mi říct, že můžu dělat maturitu.“řeknu mu nadšeně.
„A budeš ji dělat?“
„Příští týden a pak první týden v červnu. Marku, prosím já to zvládnu, udělám to... jen mě to nech zkusit, když to nedám tak to budu v září, jak jsme se domluvili, ale prostě teď, když ještě nejsou děti na světě to chci zkusit, protože je mi jasné, že s nimi žádné učení nehrozí.“
„Jestli se ti něco stane...“zašeptá jen.
„Nestane, to slibuju“řeknu a hned ho obejmu.
„Budeš na sebe dávat pozor a když tak se učit jen v posteli!“poručí mi hned.
„S tím počítej“usměju se na něj a dám mu za to velkou pusu.

„Tak a už jen pak sem přijít v červnu a hotovo“zaraduju se jen co vyjdu ze škole po náročném dni, kdy jsem dělala písemnou maturitu.
„Doufám, že jsi to zvládla?“zeptá se mě Marek, moje psychická podpora a vezme mě za ruku.
„Snad jo“usměju se na něj „pak už jen ústní, porod a všechno to budu mít za sebou“
„Jo, ale na další roky se budeš starat o naše dětičky, nervovat se s nimi,“
„Jak já?!“zeptám se „snad my ne?“
„Tak my“opraví se hned. „nezajdeme na něco třeba zmrzlina? Koktejl?“
„Co oboje?“ navrhnu.
„Co jedno?“ řekne zase Marek.
„Jím za tři, takže buď rád, že nechci tři věci“usměju se na něj a pohladím své bříško. Ještě že jsem si vzala jen lehké šatičky, jinak bych se tu snad uvařila, jaký je vedro. Je ani ne půlka března a už je takový vedro!! co bude v červnu?! Nebo v červenci?
„Tak jdeme“rozhodne Marek a táhne mě hned k prvnímu stánku, kde je zmrzlina, kde mi koupí rovnou tu největší, pak mi koupí ledovou tříšť a nakonec i ten koktejl, který mi ta hodná paní prodavačka dá sebou.
„Spokojená?“zeptá se mě když jdeme konečně k autu.
„Jo až moc.“řeknu a napiju se banánového koktejlu.
„Dneska má Anička to představení“vzpomene si Marek.
„Opravdu?! Musíme tam jet! Marku!! prosím!“řeknu hned.
„Však kam myslíš, že teď pojedeme?“usměje se na mě.
„Opravdu za ní?“zeptám se a on přikývne. Takže když se za chvilku ocitneme před školkou, kde se sjíždění rodiče od dětí, jsem tomu ráda. Po 2, 5 měsíce jsem konečně venku. S Markem a dokonce uvidím i Aničku, jak tancuje.
„Niky!!Marku!!“vykřikne hned sestra jen co nás uvidí a rozběhne se k nám. Hned mi padne do náruče a já už ji bohužel nezvednu jako vždycky, protože jednak to nejde před moje bříško, a taky proto, že nemůžu. Zatím co Marek může. Hned ji popadne do náruče a společně se vydáme dovnitř školky, kde se hned u vchodu srazíme s učitelkou.
„Dobrý den, vy jste určitě rodiče naší Aničky, že?“zeptá se mile.
„Ne to nejsme“zakroutí hlavou Marek a postaví sestru na zem.
„Já jsem Nikola Hanychová, její sestra a tohle je můj manžel. Naše matka zemřela a my se teď o mou sestru staráme“vysvětlím ji.
„Promiňte, to jsem nevěděla já jsem tu nová, teď jsem nastoupila“omluví se hned.
„To je v pořádku.“usměje se na ni Marek.
„Počkejte, nejste vy ti, kteří se brali na dohodu rodičů? Dohodnutý sňatek že?“
„Proč?!“zeptám se naštvaně.
„Protože jsem ještě nikoho takového neviděla a pokud jste to vy, tak to nejde vůbec poznat, jelikož už čekáte miminko, takže se musíte hodně milovat co?“
„Až moc“odseknu a projdu kolem ní naštvaně.
„Niky, musíte si sednou do první řady, aby jste mě pořádně viděli!!“řekne hned Anička a táhne mě k první řadě, která se skládá ze židliček.
„Tady dobře uvidíš“řekne a posadí mě doprostřed řady.
„Aničko, měla by ses jít převléct“řeknu ji a to už k nám dojde Marek, který si hned sedne vedle mě.
„Už jdu. Jsem ráda, že jste tu“usměje se a rozběhne od nás pryč. Za chvilku se celá školka zaplní a čeká se už na představení dětiček. První je menší scénka, kterou provádí ti starší, což Anička není, a předvádí pohádku o šípkové růžence, která se jim povedla až moc. Další je cvičení na písničku, pak další pohádka a nakonec přijde na řadu Anička a její tančení.
„Je nádherná“řeknu užasle, když ji spatřím. Vyjde ze zadních dveří v krásných růžových šatičkách, bosky, a vlasy má stáhnuté do vysokého culíku. Klidně přijde doprostřed sálu s dalšími třemi holčičkami a jen si obyčejně stoupnou a čekají, než začne hrát hudba.
Když se spustí ta pravá, je pomalá, krásná, smutná a holky na ni tancují nádherně. Anička si to tancování užívá, je v tom naprosto skvělá a já jsem tak šťastná, že právě tohle můžu vidět. Bohužel někdo ne. Tohle by mělo vidět mamka, který by určitě zářila štěstím a byla pyšná na svou dcerku. Určitě by byla pyšná na nás obě. Alespoň si to myslím. I když na mě nevím, jestli by byla pyšná, když čekám děti, aniž bych měla hotovou školu, ale určitě by se těšila na svou vnučku a vnuka a pokud jde o Aničku, tak na ni by musela být pyšná tak jako jsem teď já. Co, ještě pyšnější.

„Jak se vám to líbilo?“zeptá se udýchaně Anička, když k nám hned po představení přiběhne.
„Bylo to nádherný!!“řeknu nadšeně a chytím ji do náruče, i když po mě Marek hodí varovný pohled.
„Fakt?“zeptá se mě jako by mi nevěřila a já jen přikývnu.
„Běž se převléct ať můžeme jet domů a pořádně to oslavit!“řekne ji hned Marek s úsměvem a ona ho hned poslechne, protože jen co ji postavím na zem, rozběhne se do šatny.
„Nechápu, kde se to v ní vzalo“užasnu „sice mi ukazovala pár triků, ale neměla jsem ani ponětí, že tohle všechno umí“ Marek se jen na mě usměje a přitáhne k sobě, aby mě mohl políbit, čímž pochopím, že on to všechno věděl!!
„Něco doma pro tebe máme“řekne Marek Aničce v autě a já se na něj jen nechápavě podívám. Máme pro ni nějaký dárek? Že o tom nevím...proč mi nic neřekl? Co tají?
„Fakt a co to je?“zeptá se hned nadšeně Anička.
„To ti ukážeme až doma“řekne Marek a podívá se na ni po zpětného zrcátka.
„Niky? Co to je? Řekneš mi to?“obrátí se na mě, ale já ji bohužel zklamu tím, že sama nevím co tu jde...
„Utíkej dovnitř“pobídne ji Marek jen co zastaví před domem a já si jen stačím rozepnou pás.
„Je to někde tam?“zeptá se a už vybíhá z auta ven.
„Hned v obýváku“ zavolá na ni Marek a já vystoupím z auta.
„O co tu jde? Co pro ni máme?“zeptám se ho a zabouchnu dveře. Marek se na mě jen krásně usměje a prozradí mi, že pro mě má vlastně taky dárek!
„Vždyť nemám narozeniny!“zaprotestuju hned.
„Nevadí“zakroutí hlavou a přijde ke mně. Vezme mě za ruku a obě je položí na moje bříško, kde se hned naše dětičky začnou protahovat.
„Pojď, máš dovolenou jen půl hodinu denně, dneska jsme to trochu protáhli“usměje se na mě a táhne mě směrem k domu.
„Ale nám to vůbec nevadím“bráním hned sebe i své děti, kterým určitě tenhle den velice prospěl a mě nejvíc. Nebyla jsem zavřena doma mezi 4 zdmi a neležela jsem, ale byla jsem venku, dýchala vzduch a dokonce byla ve škole, kde jsem potkala zase své spolužáky, po kterých se mi stýská a viděla i Aničky představení...
„Tak co Aničko? Líbí se ti to?“zeptá se moji sestry jen co přijdeme dovnitř. Sedí k nám zády a něco zkoumá na zemi, takže stále nevím, co jsme ji měli údajně dát!!
„Je to super! Vždycky jsem ti je přála!“řekne a podívá se na nás. Teprve teď mi odhalí co jsme ji měli s Markem koupit..kolečkové brusle s plnou výbavou..
„Ty jsi se sbláznil!“řeknu šeptem Markovi, když zírám na brusle na zemi.
„Proč? Anička je chtěla, tak proč ji přání nesplnit? Zvlášť po dnešku..“řekne a hned si k ní klekne „tak co půjdeme je vyzkoušet?“
„Hned?“zaraduje se Anička a Marek on přikývne.
„Ven před dům“řekne a Anička k mému nevelkému překvapení hned souhlasí. Marek hned popadne brusle do ruky, jen se na mě nevinně usměje a výjde ven. Zatím co Anička pobere všechny chrániče i s helmou a pak se vydá ze Markem ven.
Tak tohle nedopadne dobře, pomyslím si a vydám se za nimi. Zastihnu je akorát, když Marek pomáhá Aničce nasadit správně helmu a nejnutnější chrániče.
„Jestli se ji něco stane..“zašeptám a chytím ji za ruku, když ji Marek začne nasazovat brusle, protože tady si není kde sednou a tak ji je musí obou ve stoje.
„Co by se ji mělo stát? Až se to naučí líp, tak budeme jezdit spolu, co Aničko?“zeptá se sestry, která s jeho bláznivým nápadem souhlasí!
„Bezva, opravdu bezva“zmůžu se jen na tohle a pevně sestru chytím, protože ji zrovna Marek začne obouvat druhou brusli a Anička podle všeho má problém se udržet na jedné noze, tak jak se může udržet na kolečkách?!
„Pusť ji“řekne mi Marek a já se na něj nedůvěřivě podívám. Marek ji hned chytí z ruce a tak ji pustím, protože vím, že i když nic, tak když ji drží on je s ním v bezpečí.
„Tohle je fakt blbej nápad“zašeptám ještě ale to už se Anička rozjede sama k bráně a zase zpátky.
„Věděla jsi, že umí jezdit?“zeptá se mě s úžasem Marek a já jen zakroutím hlavou. Kde se to naučila? Kdo ji to naučil? Vždyť jezdit na kole jsem ji naučila já!!
„Kdo tě to naučil?“zeptám se sestry, jen co k nám celá šťastná přijede.
„Mamka s Terčou, jednou když jsi byla v nemocnici“odpoví a znovu se rozjede k bráně.
„Ty jsi byla v nemocnici? Kdy?“
„Dlouhá historie“mávnu nad tím rukou a jen se dívám na Aničku, jak šťastně a hlavně rychle jede...
„Jo, málem jsem zapomněl máme u nás ve firmě takovej menší večírek a jsme pozvaní, ale předpokládám dobře, když nepůjdeš, že?“otočí se na mě.
„Kdy je?“zeptám se a stále sleduju sestru.
„No v neděli, za týden“upřesní a já jen přikývnu.
„Půjdu, jen mi řekni jaký si mám pořídit šaty, protože asi těžko můžu jít v riflích“ řeknu mu a odtrhnu zrak od Aničky.
„To fakt nemůžeš. Pojedeme nějaké v týdnu vybrat“