Přitančím za tebou, lásko! 3

Anotace: Třetí kapitolka.

„Ťuk,ťuk" ozve se.
„Pojď dál Markí." zakřičím.
„Tak co se děje? Od tý doby co jsi přišla, jsi najednou uplně zaražená."
„Ale nic, je to v pohodě." zalžu.
„Nekecej, poznám to na tobě!"
„Tak dobře Markí! Seš moje nejlepší kamarádka. Víš jak jsem jednou mluvila o tom trápení, jak mě potkalo?"
„Jj, vzpomínám si."
„To trápení byl Kuba!"
Markét na mě chvíli nechápavě kouká a pak promluví.
„Vy jste spolu chodili, že jo?"
„JJ, chodili. Ale on mě podvedl. Po roce to vypadalo, že mě má pořád rád a já byla i ochotná na to zapomenout. Ale jen si semnou tak pohrával. A já ho pořád milovala. Tři roky jsem na něj nedokázala zapomenout. Promiň, že nejsem nadšená z toho, že s ním chodíš, ale už jsem si myslela, že ho nikdy neuvidím."
„Jj v pohodě." zadívá se do země a po chvilce mlčení promluví.
„Ty Alí, myslíš, že se změnil?"
„Nevím, chtěla bych věřit tomu, že jo. V tý době mu bylo 16.
Markét se otočí a je na odchodu, ale zarazím jí.
„Markét, chci abys věděla, že ti přeju jen to nejlepší a doufám, že Kuba se změnil.Chci tomu věřit. Jen si dávej pozor, ať se nespálíš."
„Děkuju moc, budu si dávat pozor." řekla, malinko se usmála a odešla z pokoje.

Po chvilce přemýšlení jsem vlezla do sprchy a zalezla do postele.
„A sakra!" uplně jsem zapomněla zavolat Ondrovi.
Mno a ještě mám vybitej mobil.Potom co konečně zapnu mobil,na displeji objevim asi 10 zmeškaných hovorů.
„Ahoj lásko, promiň, já jsem na to zapomněla. Stalo se strašně moc věcí."
„Mno ahoj,ani nevíš jakej jsem měl strach.Ale tak hlavně, že jsi v pořádku. A co se dneska přihodilo?"
„Já ti to povím až zítra,až přijedu jo? Teď se mi o tom nechce vůbec mluvit."
„Dobře, a je to vážný?"
„Ne, ani ne."
„A co zkouška?"
„Super, snad to mám v kapse."
„Tak to je bezva.A kdy přijedeš ve čtvrtek?"
„Ve 12, zajdem na oběd?"
„Mno myslel jsem, že něco ukuchtím."
„Tak OK.Přijedu k tobě."
„Tak pá,když tak zavolej, ale uvíme se pozítří."
„Jj,pááá.Miluju Tě."
„Já tebe taky krásko.Dobrou noc."
„Dobrou."

Ach jo, jsem asi vážně blbá..Miluju Ondru a hodinu tady přemýšlím nad Kubou!Kuba je už minulost, proběhne mi v hlavě a s tou myšlenkou usínám.

„Alí" probudí mě Markét.
„Hmmm..copak?" probouzím se.
„Já jdu na tu zkoušku, drž mi palce."
„Jj, budu!Hodně štěstí."
„Dík..a Alí?" zaváhá.
„Copak?"
„Jsi moje nej kámoška a mám tě vážně moc ráda."
„Já tebe taky" rychle vyskočím z postele a obejmu jí.
„Tak šup, ať nepřijdeš pozdě," popoženu ji.
„JJ, páá."

Myslela jsem, že dneska si trošku přispím, ale už jsem nemohla usnout.Vrhla jsem se na učení.Zítra píšu zkoušku z češtiny, tak to musím udělat.Nechce se mi sem vracet příští týden.

„Crrr!" zazvoní budík v 6.
„Nééé!" Nechce se mi vůbec vstávat, ale musím.Za dvě hodky píšu češtinu tak HONEM!
Valím rychle do sprchy, namaluju se.Přemýšlím, jestli si mám uvařit kafe, ale radši ne. Avšak můj názor se rychle změní poté, co v kuchyni chystá Markét báječnou snídani.
„Dobré ránko, dáš si kafe?"
„JJ, potřebuju ho jako sůl!Jseš zlato."
„Ale prosimtě."
„Fakt moc díky."
Rychle vypiju kafe a letím do školy.Ve škole se ještě mrknu jak mi dopadla zkouška z psychologie.Hned mi spadne kámen ze srdce, když uvidím, že mám áčko.SUPER!A teď už jen napsat dobře češtinu.