Sloka z písně života 2

Anotace: pokračujeme...doufám že se vám to bude líbit..když mě to tak bolí.

Sbírka: Sloka z písně života

Vztekle prásknu dveřma od vlaku.A kouknu na Káťu.
,,Co si to ta baba dovoluje.Kdyby běžela stejnej sprint na vlak od intru jako ja tak bych ji chtěla vidět v lodičkách." Prskám rozezleně a zároveň tak nesouvisle.Pořád mi to nedochází.Já odmaturovaláá.Ve vlaku Káťa vybere místo naproti nějakému klukovi.Může mu být tak dvacet hádám.Prohlížím si ho neboť s nadvakrát propíchnutým rtem a napařenou čepicí vypadá vážně komicky.
,,Nech je bejt chuděry starý.Nemaj co na práci tak zabíraj místo ve vlaku a rozebíraj tvoje boty." Káťa se mě snaží uklidnit.Ikdyž asi tuší že se na ně až tak úplně nezlobím.Horlivě Kátě začnu líčit zážitky od maturity.
,,No u angličtiny jsem myslela že vypustím duši.Bála jsem se že mě bude chtít potopit." Zatímco horlivě rozhazuji rukama a chrlím ze sebe slova Káťa si pohledem změří kohosi zamnou.
,,Mohl byste na ni přestat tak čumět?" Najednou vyjede a já jsem nucena se otočit.Teď jsem v naprostých rozpacích a tak řeknu jen v úžasu.
,,No Kačí teda..." vykoktám to ze sebe snad hůř než tu angličtinu ráno.
,,Co bych na ni asi tak viděl." Vyjede chlap asi kolem pětatřiceti.
,,Jo?že na ni tak civíte." Řekne Kačí jízlivě.
Já jsem v naprostém šoku.A jen kroutím hlavou.Chlap pohoršeně usykává.
,,No co je jsem naštvaná a kor když vidim jak ti čumí pod sukni." Načež po něm střelím pohledem a chlap z polosedu lehu vyjede do sedu.Pro jistotu si sukni porovnám a kouknu na protější sedadlo.Kluk se culí a kouše se do rtu aby se nesmál.
,,Podivej se až si tady pána rozesmála." Usměju se na ni a kluk nekontrolovatelně vybuchne smíchy.
Kačí dosud divající se z okna se otočí na kluka.
,,No aspoň někdo se na mě usměje.Když ty mi ty hysterčíš z angličtinou." Snaží se dělat vážnou načež i ona vybuchne smíchy.Klukovi v očích zajiskří a smějeme se všichni tři.Po zbytek jizdy mi Kačí líčí proč je naštvaná a já si po tajnu očkem prohlížím toho chlípníka z protější sedačky.Samej zlatej řetěz ale usměv má docela milej.Když vylejzáme z vlaku Káťa mi nasadí bágl a podá igelitku.
,,Běž nebo tě praštim." Culí se na mě.A já jdu první přičemž předemnou stojí ten čumil.Z legrace drknu do Káti.
,,Pak se divíš že nikoho nemám když mi všechny nápadníky odženeš." Zazubim se na ni a chlap po mě po očku mrkne.
,,Teda jestli tomuhle řikáš nápadník tak se mužeme stavit po cestě v důchoďáku tam si vyberš." Řekne to s takovou vážností že i chlap vyprskne smíchy.
,,Tak škoda že nejsem starší." Zapojí se do hovoru pobaven Kátinou reakcí.
,,Huš." Dupne na něj Káťa a vlaku už kvílí brzdy.Ještě když vylezu na nádraží musim se smát.Chlap si jde stoupnout čirou náhodou na to samé nástupiště jako my.Počasí je venku více než ucházející a tak se dívám do dálky ve směru na Prahu.A v duši mi křičí jediné.Máš to v kapse seš dobrá,borka,nejlepší super a v hlavě mi mlátí zvon,který řve hurá na prázdniny.Prýdniny plné bláznivin s touhletou holkou.Bože co bych dělala kdybych ji neměla.No co by seděla bych doma na zadku jako dosud a střídavě makala a učila se.Přestup a jizda dalším vlakem už je klidnější než ta předchozí.Přijde mi smska.
FILIP
CAU JSEM U VÁS VE MĚSTĚ.MÁM SE STAVIT? Po přečtení celá zrudnu a trochu se zapotim.Kačí se optá kdo mi píše aniž by odtrhla hlavu od okýnka.
,,No Filip." Řeknu suše.
,,To je zase kdo?" Změří si mě pohledem.
,,No to je jeden takovej no nejspíš uvidíš." Nějak se mi to nechce rozmazávat neboť jsme se před dvěma lety seznámili náhodou přes internet.Tehdy po mě vyjel.Já ho ne nechtěla ale potřebovala jsem čas si vše promyslet.Před pár dny jsem si promyslela.Promyslela že by to šlo a že ho mám vlastně ráda ale bylo pozdě.Má sleečnu a tak nic nelámu přes koleno.
Do smsky vycvakám že přijdu a ať počká na nádraží.
,,Kačí posadim tě na autobus a dojedeš k nám viď." zaškemrám a potutelně se usmívám.
,,No jo stejnak na nic nemám náladu a Honza přijede až večer." Řekne ustaraně.
,,Juchu." poposkočim štěstím na sedačce.Ještě dalších deset minut cesty se kolebáme vlakem než konečně zaskřípí koleje pod brzdou vlaku.Vítá nás velká cedule označující naše město.
,,Ou bože snad to není támhleten v tom bílém tričku." Zapochybuje Kačí nahlas a měří si ho kritickým okem.
,,No ty vole to bych tě snad vzala radši do toho důchoďáku." Vyprskne při pohledu na poďobaného rádoby rapera který má maximálně padesát kilogramů stím že třicet váží řetězy, kterýmy je ověnčen.
,,Ne chraň bůh." Uklidním ji.Filipa uvidím o něco později.Má na sobě lehký pruhovaný svetr se zapínáním u krku na boku.Musím uznat že mu to sluší.
Kačí se na mě jen usměje a mě je jasný že tenhle kluk u ní má zelenou.Představím je a ještě počkáme s Káťou na autobus.Poté nasedneme do auta a příšerně se rozprší.Dívám se na něj a za ním vidím jak jezdí kapky po skle.Do kapoty vozu bubnují příšerným způsobem a Filipovi oči připomínají věrného pejska.Jo jenže problém bude že věrnej není mě.
,,Takže jaká byla cesta?" Maskuji mírné rozpaky.