Že by přece jen láska? (3)

Anotace: ...

„To snad není možný!!“řeknu a Erik mě hned stáhne k sobě, aby nás náhodou nezahlédly, i když je mi jasné, že v téhle pozici nás asi těžko zahlédnou!
„Co se děje?“zeptá se šeptem.
„Náš třídní s historií!!“řeknu a chci tam vrazit, ale on mě přitáhne k sobě znovu a chytí pevně kolem pasu, čímž mi v tom zabrání.
„Copak ty nevíš, že spolu chodí?“ zeptá se.
„Cože spolu?!“
„Chodí..dali se dohromady kolem Vánoc, už všichni na škole to ví, tak se divím, že ty ne.“ řekne mi Erik.
To snad není možný!! Takovej hajzl!! Jak jen tohle mohl udělat?! Spát semnou, tajně se semnou scházet, dělat, že je všechno v pořádku a přitom chodit s ní?! Naší učitelkou?! Ježiši, já jsem taková kráva! Začínat si s učitelem a myslet si bůh ví, jak to nedopadne!! Bože, jsem tak naivní!!
„Hele, co kdybychom zašli na pár minutek do šaten? Teď tam nikdo není..“slyším hlas historie a ve mně hned hrkne. Podívám se na Erika, který vypadá stejně jako já..vyděšeně..pokud se sem rozhodnou jít, najdou nás a z toho bude průšvih..
„Ne, měli bychom jít“řekne Adam „necháme si to navečer“
„Tak dobře, ale vynahradíš mi to za tohle“řekne se smíchem. Podívám se na Erika, který má pobavený úsměv v obličeji a mám co dělat, abych ho nepraštila!!
„Vtipný“řeknu naštvaně. „jo a s tím táborem, počítej semnou“
„Fajn, to jsem rád. Hele, ale až vypadnou měli bychom jít, už jsme tady asi dlouho tak ať se nediví, kde jsme“řekne Erik a já souhlasím. Po chvilce uslyšíme kroky a hlasy, jak se vzdalují a proto se rozhodneme opustit náš úkryt. Rychle vypijeme čokoládu, já tu nedotčenou zabalím a strčím ji stejně jako Ivaninu do kapsy.
„Díky za čokoládu“řeknu Erikovi před dveřmi naší třídy.
„V pohodě“usměje se na mě a rozběhne se nahoru do své třídy, aby po něm náhodou jeho učitel nevyhlásil pátrání.
„Kde jste tak dlouho Kučerová?“ zeptá se mě historie jen co mě uvidí ve dveřích.
„Ale zabloudila jsem a skončila jsem v šatně,“řeknu a posadím se na své místo za Ivanou, které hned dám slíbenou čokoládu a se slzami v očích začnu jíst tu svou.
„Stalo se něco?“stará se hned Ivana a já jen přikývnu.
„Co?“zeptá se a podívá se na všechny, kteří sedí okolo nás, což pochopí jako signál, aby se na chvilku vzdálili a nechali nás být.
„Ta kráva..Adam s ní chodí!! Chodí s historii!! Věděla jsi to?!“zeptám se naštvaně Ivany. Podle vytřeštěných očí, usoudím, že ani ona to nevěděla..
„Tak tohle mu jen tak neprojde, tohle ne! Takhle mě zneužít! Takhle mě podvádět!! takhle mě využít! Celou tu dobu mi lhal!! Tohle mu neprojde!“řeknu a podívám se na usmívající učitelku.
Nechápu co na ni vidí. Její vlasy jsou zrzavé, jen po ramena, štíhlá sice je, to ano, ale...panebože!! to snad není možný! Jak mě mohl vyměnit za ni?!
„Co chceš dělat?“zeptá se mě Ivana.
„Pomstím se“řeknu ji jen. „on ze mě dělat kurvu nebude! On ne!!“
„Čau ségra, jak bylo ve škole?“ozve se večer Tomášův hlas z chodby.
„Ahoj Tome, jo dobrý, jsem v kuchyni tak pojď sem“zavolám na něj a položím na stůl talíř se zeleninou pro mě, zatím co pro Toma talíř se salámy všeho druhu.
„Jsi v pohodě?“změří si mě brácha a já jen přikývnu. Ještě mu podám sodovku a sobě vodu a už sedíme naproti sobě a společně večeříme.
„Jak ses měla?“zeptám se ho.
„Šlo to, ale co ty ve škole? Docela jsem s hrůzou čekal, kdy mi někdo zavolá, že jsi zase něco provedla“řekne mi.
„Nic se tam nestalo, akorát jsem načapala s Erikem našeho třídního s naši učitelkou na dějepis“ pokrčím rameny, jako že mě to vůbec nezajímá, ale ve skutečnosti úplně zuřím!!!!
„Jo už jsem o tom slyšel, ale myslel jsem, že to víš, tak jsem ti to ani neříkal“ řekne nevzrušeně. Kdybys tak jen věděl...kdybys mi to jen řekl, mohl jsi mě toho teď ušetřit!!!, pomyslím si vztekle a dám si do pusy rajče.
„Jo brácha, jedu na začátku srpna na tábor s Erikem,“informuju ještě Tomáše a položím talíř do dřezu.
„Jo vím, už mi volal. Nabízel mi to taky, jako vedoucímu, tak proto“vysvětlí mi, když zachytí můj nechápavý pohled. „jedu taky, pokud tě to potěší“
„Strašně“
„To jsem rád.“usměje se na mě.
„Jdu do pokoje, kdyby něco...tak nic..“řeknu po chvilce a s odchodem si dám záležet, pudu a když zavírám dveře, pořádně s nimi třísknu, aby můj milovaný bratr věděl, jak velkou mám radost!!
Proč se mi v dnešním dni nic nedaří?! Proč?! Budu se otravovat s bráchou na táboře, jak nějaký malí děcko, který potřebuje furt dozor a Adam...o tom radši nemluvit!! co si o sobě vůbec myslel?!